VZPOMÍNKA NA BUDOUCNOST

Crrrrrrr!! Můj nepřítel budík mne vyhání z tepla a objetí mého nejlepšího čtyřnohého přítele – postele. Je sobota 7.listopadu 2009, venku je pochmurně, mrholí a člověk má pocit, že zalézt zpátky do postele by bylo to nejlepší, co by měl udělat. Jenže práce čeká a když bude splněný plán byznysového záměru odborového hnutí, budou prémie a placená dovolená ve Špindlu. To stojí za to, aby se ospalec donutil dojít do továrny na mimořádnou sobotní směnu. I když nevím, co je na ní mimořádného, když se koná každý třetí týden.
U brány mne vítá vlídný člen ostrahy a jeho dobrman přátelsky zavrčí. Myslím, že mne má rád, ale nikdy jsem neměl odvahu to pohlazením zkusit. Na šatně se už kluci převlíkají do montérek a domlouvají se na odpolední brigádu. No jo, úplně jsem zapomněl, že jdeme stavět závodní ordinaci! Nový zákon, který právě prošel sněmovnou, přiděluje podnikům, kde mají více než 50 zaměstnanců, doktora, ale podmínkou je, že mu musíme postavit ordinaci. Jsem vždycky dojatý, když vidím, jak se pořád něco dělá pro lidi. To bylo pořád řečí, jak chybějí peníze a od té doby, co byly všechny pojišťovny spojeny, máme všeho dost. Vzpomínám, jaká to byla loni sláva: všechny zdravotní pojišťovny udělaly fúzi pod záštitou premiéra a ministra zdravotnictví. Šampaňské teklo proudem a ředitelé jednotlivých ústavů byli zjevně dojati a někteří nemohli ani dát rozhovor televizi, skrývaje slzy. No dneska vidíme, že se dobrá věc podařila. Jak říká premiér: „Chce to odvahu přijímat globální řešení ve prospěch celku, když se kácí les, létají třísky“. To jsou slova pravého chlapa. Však jsem to říkal švárovi, který nadával vládě, protože mu vyvlastnil pozemky. Vždyť co by s nimi dělal? Takhle tam bude stát průmyslová zóna a nový státní ocelářský podnik. Dostal pěkné peníze a ještě ho jmenoval starosta města při slavnostním položení základního kamene, jako čestného hosta a dostal medaili a směl na raut, kde podávali i první labské ústřice ze Zgarbova rybářského družstva. Nechápu ho a to je příbuzný. Ale on byl vždycky divný. Posledně nevolil stranu našeho premiéra, ale nějaké pravičáky a kde dneska jsou? Většina jich je pozavíraných, protože chtěli rozkrást co se dá. A to se ani nedostali do vlády. Kdyby tam dnes seděli, tak bychom byli všichni žebráky a jen pár bohatých by vládlo ze svých paláců. Až mi z toho běhá mráz po zádech, jaké jsme měli štěstí, že jsme uvědoměle zvolili sociální smír a moderní sociální stát. Vždyť všechny problémy se vyřešily. Vzpomínám na ty sáhodlouhé debaty o televizi a koncesionářských poplatcích. Jediné správné rozhodnutí bylo její nové silné postavení a samostatnost, kterou získala tím, že je plně hrazena z našich daní. A tak je to správné: když se chceme dívat, musíme platit. A žádné výmluvy jako dřív. Televize může produkovat kvalitní programy, protože nemusí koukat na nějaká omezení. Stát vše plně hradí, protože podpora kultury je moc důležitá. Také je tam málo těch hloupých reklam a je od nich klid. V ostatních televizích je jich moc a nedá se na to koukat. Jako geniální považuji nápad ministra kultury, že komerční televize musí přispívat veřejnoprávní na provoz a ta může vytvářet hodnotné programy.
Tak jsem se zamyslel a už bude oběd. A zas jsem u toho. Ještě loni měla naší jídelnu pronajatou nějaká firma a ta na nás děsně vydělávala. Nový zákon umožnil podnikům mít svého kuchaře a vařit si sami. Teď máme menší výběr: dvě jídla a polévka, ale za pěknou cenu. Tedy jen pro odboráře. Což je správné, protože ten, kdo není v odborech a podporuje pravicové asociály, ať si platí plnou cenu a ukáže trh v praxi. Pche! Po obědě už to uteče a půjdeme s chlapama do hospody. Premiér prosadil maximální povolené regulované ceny za jídlo a hlavně pivo. To je systém, který nám celá EU závidí a postupně jej přejímají všechny členské země kromě Polska a Británie, ale tam byli vždycky divní. Vše spočívá v tom, že se majitel hospody dobrovolně zapíše do seznamu veřejného pohostinství. Dostane koncesi, kde má určenou cenovou skupinu a vše, co smí prodávat včetně cen. Za to mu stát přidá na opravu domu, na vybavení i nábytek. Vše podle tabulek a pořadí určuje zvláštní komise, která kontroluje kvalitu nabízených služeb. Tím jsme my, zákazníci, chráněni a máme jistotu, že dostaneme pivo všude za stejnou cenu. O tom se nám v ranném kapitalismu ani nesnilo. Scházíme se v pátek i sobotu celá parta a je nám moc dobře. Manželka sice trochu hudruje, že jsem málo doma, ale díky pobídkové podpoře živočišné výroby může lacino a chutně vařit z levného masa a k tomu mě nepotřebuje. To byl tehdy tah pana ministra zemědělství. Vymyslel zákon, kterým dal na zadek všem těm zahraničním vyžírkům. Žádné dotace do zemědělství, ale vlastní, státem placené družstva. A tak za pouhé dva roky vyrostly vepříny, kravíny a nevím co ještě, které vybudoval stát a chová v nich své vepře, krávy a tak. Tedy úplně sám to stát nestavěl. Jen dal materiál a budoucí zaměstnanci si to postavili sami, rádi a brigádně. Alespoň k tomu mají lepší vztah, když se na tom tak nadřeli. Ministerstvo teď vyplácí mzdy ve výši původních dotací a náklady tak jsou zanedbatelné. Navíc je pokrývají dotace z EU, které jdou pouze do těchto podniků, což je správné, protože se podporuje to, co je dobré pro všechny. Soukromí zemědělci nedostávají nic, protože dělají jenom pro sebe. A když zkrachují, mohou do družstva. Konečně nastala spravedlnost!
Také s obchody je to vymyšlené. Jsou označeny logem vepřové hlavy a ceny jsou všude jednotné. A navíc mnohem nižší než v těch obchodních řetězcích, kde nám kdysi prodávali shnilé maso. No fuj! Tak je správné, že řetězce musí platit daň z metru. To byl zase geniální tah ministra financí, který nechal uzákonit speciální solidární daň velkých s malými. Když musí stát produkovat levné maso všem, musí se na tom podílet i ti, kteří z nás tyjí a jejichž daně mizí v kapitalistické cizině. A tak všechny obchody, které mají více než 48,36 m2 plochy musí platit 0,18 Kč z jednoho zastavěného metru denně. Byly ustaveny tři úřady. Jeden měří metry a přepočítává odvody. Druhý úřad vyměřuje platební výměry a stará se o výběr peněz. Třetí úřad na základě šetření komisařů v terénu přiděluje prostředky jednotlivým státním provozovnám na dotování provozu těchto obchodů. Tak to stát moc nestojí a my máme levné maso. To je na Nobelovu cenu! Ono tedy naši ministři jsou chytří všichni, premiér sestavil dobrý tým většinou bezpartijních odborníků. Například ministr průmyslu vymyslel kvóty na vývoz a exportní maloobchodní přirážku. Aby nás nemohla EU trestat za to, že bychom zatěžovali jejich výrobky clem, vymyslel ministra „samopřirážku“. To funguje tak, že každý obchodník, který prodává dovezené zboží, musí dobrovolně zvýšit marži o tzv. „celní nadhodnotu“. Tím se zboží ze západu stává dražší než naše. My ovšem máme dostatek našeho levného zboží z továren, které tu zůstaly z dob pobídkového boomu. Je to rok, co vláda přijala usnesení, že místo pobídek bude v opuštěných závodech vyrábět sama. Tedy státní zaměstnanci. Podniky vedou odbory a musí se uznat, že dobře. Pravda je, že kvalita asi není stejná jako u dovozu, ale zase mají zaměstnanci možnost podnikových slevenek kupovat levně výrobky ze svého závodu. Když se to srovná s drahým zbožím z dovozu, je lepší koupit docela dobré naše zboží, které svou funkci také splní. Nakonec je i vlastenecké podporovat ekonomický růst. Hlavně že je mír. Dříve jsem se dost bál muslimského světa a teroristů teď, když jsme vystoupili z NATO, jsou arabské národy našimi bratry a nehrozí od nich nebezpečí. USA za svou agresivitu ve světě sklízí své plody a proč bychom to měli odnášet my? Zase stavíme další podniky v Sírii a Íránu. Naši profesionálové se tam těší velké oblibě. Zpočátku byli někteří občané proti vystupování z Nato a dokonce některé deníky prováděly štvanici na čelní představitele, ale pak vyšel nový tiskový zákon, který hodně napomohl tomu, že se již nevyskytují lživé propagandistické zprávy. A přitom to bylo tak prosté!
Zákon spočívá v tom, že každý žurnalista musí bezpochyby dokázat své tvrzení před tiskovou komisí. Ty byly tímto zákonem ustaveny a kontrolují čistotu informací. Když komentátor napíše, že asi došlo k přijetí úplatku, musí to dokázat. V opačném případě musí zaplatit pokutu. Při opakovaném zveřejnění zavádějící informace může být potrestán dočasným převedením na jinou práci. A tak každý může psát co chce, ale musí si za to nést kůži na trh. A ne jen tak házet na někoho špínu a vymlouvat se na utajený zdroj a další nesmysly. Tak je to správné a tak to má být. Nyní máme stoprocentní jistotu, že se napíše jenom prokazatelná pravda. Deníky, které dlouhodobě tabulkově vykazují vysoký počet pravdivých informací mohou přijímat inzerci ze státních a polostátních podniků naopak ty deníky, které mají nadnormativní obsah neprokazatelných tvrzení nedostávají inzerci žádnou. Také už tři štvavé plátky zanikly. Ale ne tím, že by je někdo zakázal, vždyť máme svobodu slova, ale prostě zkrachovaly. Asi měly špatné vedení nebo to management rozkradl. Jak si jinak vysvětlit, že mnoho jiných tak dobře prosperuje. A v těch jsem se nedávno dočetl, že nový ministr školství konečně protlačil sněmovnou reformu školství, která jde na vše opravdu z gruntu. Tak například ty nešťastné přijímačky. Co nářku kvůli těmto zkouškám bylo. A teď je to jednoduché a princip spočívá v tom, že vlastně každý student dosahuje vysokoškolského diplomu, jenomže různých stupňů. Nemožné se stalo skutkem a lidstvo je o krok dál. Systém je prostě otevřený. Každé dítko nastoupí do základní školy a postupuje dál a dál. Po ukončení osmileté docházky jde v každém roce před zvláštní komisi, která rozhodne, zda může dotyčný pokračovat v dalším studiu. Pokud ne, dostane diplom a odchází do zaměstnání. Diplomy jsou odstupňovány do deseti stupňů. Všechny platí stejně a je jen na absolventovi, kde nalezne uplatnění. Neuspěje-li v soukromé sféře jde na místo ve státním podniku. Však to není žádná ostuda pracovat na dílně s vysokoškolským diplomem třetího stupně. Podle tabulek jsme ve vzdělanosti předběhli všechny původní země EU. Podle dostupných tabulek máme nejvzdělanější dělníky v Evropě. Ohromný úspěch za tak krátkou dobu!
Tak a je po směně. Při tom rozjímání mi práce šla od ruky a teď hurá do hospody. Skočíme do „knajpabusu“ , jak mu s klukama přátelsky říkáme. To byl vynikající dárek ministra dopravy nám, těžce pracujícím dělníkům. Autem se nevyplatí jezdit, protože benzín strašně podražil. Jet někam autem je opravdu velký přepych a tak se auta příliš v tuzemsku neprodávají. Ale za to je čistý vzduch a jsme v ekologii na předním místě v EU! Je to zase velmi prosté a dobré, jako vše, co tato vláda pro lidi dělá. Na benzín byla uvalena vysoká daň, jejíž výnos je přerozdělován účelově tam, kde je třeba. Tak máme pracovní autobus zadarmo a školní také. Extra levný je benzín pro automobily, které rozvážejí potraviny, pečivo a podobně, aby se ta daň nepromítla do cen. Dohlíží na to Úřad na kontrolu paliv, který zkoumá, zda někdo za levnou naftu nerozváží třeba erotické zboží. Nota bene toto zboží bylo zakázáno prodávat v okruhu pěti kilometrů od nejbližší školy a protože jsme kulturní a vzdělaný národ, máme hustou síť škol a žádné sexšopy. Když jsem u toho ministra dopravy, líbí se mi jak vyřešil záchranu železnice. Prosadil novou daň „z kovu“. Znamená to, že každý majitel plechového auta musí zaplatit daň, která je určena na podporu Českých drah. Daň je rozdělena do dvou částí. První část se započítává do ceny nového auta a počítá se procentuálně z každého započatého kilogramu celkové váhy kupovaného automobilu včetně příslušenství a doplňků. Z celkové váhy je alikvotně dle tabulek odečten poměr nekovových částí. Je to prosté. Dopravní úřad za mírný poplatek vypočte přesnou výši daně z každého automobilu ve zvláštní zkušebně. Výpočet je nutné vozit v autě stále u sebe pro případ kontroly Úřadu na podporu drah. Je to spravedlivý systém, který více zpoplatňuje ty, kteří chtějí mít velké auto – taková daň z přepychu. Druhá část se vypočte do ceny ujetých kilometrů. A tak každý kilometr, který znečišťovatel urazí ve svém autě namísto vlaku jej stojí 0,82 Kč. A právě z výtěžku této daně, protože vláda vrací vše zpět občanům, je placena jízdenka rodinné dovolené, kterou lze koupit se slevou v sekretariátu odborové centrály. Je nutné prokázat účast na dobrovolných brigádách a samozřejmě i členství v odborech. Není přece možné, aby tyto výhody využívali soukromníci, kteří bohatnou z našich mozolů! Navíc mají, stále ještě, ta těžká drahá auta. Dříve jsme jezdívali k moři, spali ve stanu a jedli konzervy. Teď, když je to doma tak levné, jezdíme většinou na Lipno a do Špindlu. Bydlíme v rekreačních zařízeních odborových svazů a je to moc hezké a hlavně levné. Nakonec všude je pivo pod jednou zátkou. A kdo by pil ty předražené španělské patoky nebo vozil plata plechovkového do Chorvatska? A tak sedíme s kytarou s kamarády u chatky, zpíváme, popíjíme, baštíme a je to bezva! Ráno se jdeme vykoupat nebo zalyžovat, co víc si můžeme přát? Na všechno jsou slevy a tak i permice na vleky je dostupná i dělníku s průměrným příjmem. Je to dáno zvláštní daní z vleků, která byla zavedena na rekultivační a ekologické procesy v zájmu trvale udržitelného rozvoje daného území v souvislosti se užitím spravovaného celistvého regionu z hlediska zatížení ekonomickými aktivitami ve smyslu zákona o cestovním ruchu a předpisech souvisejících. Ovšem jednou z výjimek je částečné osvobození od této daně takzvanými „ dělněnkami“, což jsou odborové permanentky určené odborářům. No a protože i ministr práce a sociálních věcí je odborář, často jej lze na sjezdovce potkat a kamarádsky s ním poklábosit. Třeba o jeho podpoře zaměstnanosti, která vedla k vymícení nezaměstnanosti u nás. Zase byl princip celkem jednoduchý. Tím, že byly otevřeny státní fabriky, mohli být při přijímání upřednostněni naši čeští nezaměstnaní. Tím byla sebrána práce Slovákům, Ukrajincům a dalším. Aby byly prostředky na mzdy, byly zrušeny dávky v nezaměstnanosti. Hlavní zátěž výroby, tedy mzdové náklady, tak byly sníženy na nepatrné minimum, aniž by to byla zátěž pro státní rozpočet. Z úřadů práce se po reformě staly Úřady na kontrolu dodržování zaměstnanosti a dodržování hygienických norem pro výkon povolání a kvality pracovního prostředí v soukromých společnostech. To je, myslím, krok správným směrem, neboť ve státních podnicích si dodržování práv zaměstnanců a kvality pracovního prostředí ohlídá zaměstnavatel, tedy stát. Soukromý sektor a hlavně živnostníky je třeba dozorovat, protože vše chtějí obcházet, neustále hledají výmluvy a nedodržují státem garantované zaměstnanecké výhody, jako samozřejmou součást potřeb práce konajícího člověka na počátku jednadvacátého století. Je to tak, jak říkávám kamarádům řemeslníkům: kdo na to nemá, aby dodržel to, co dokáže dodržovat stát, nemá ve světě byznysu co dělat. Ať nepodniká, když to neumí, no ne?! V televizi o tom byla pěkná reportáž a velmi kladně se k této progresivní podpoře pracovního trhu vyjádřil i Walter Sarančéz, který byl dlouhá léta odborným poradcem pro pracovně ekonomické stimuly samotného Fidela Castra.
Málem bych ve svých úvahách opomněl to, jak pozitivně se projevil nový služební zákon do našich životů. Ministr vnitra prosadil částečnou privatizaci výkonu služby. No to pravičáci zírali! Dnes může každý občan, který podepíše dohodu spolupráci a mlčenlivost, dostat domů odposlechové zařízení a zaznamenává obsah hovorů přidělených čísel. Je to naprosto bezpečné, protože je to anonymní a tak spolupracovník neví, koho odposlouchává. Vše se nahrává na pásek a dotyčný jenom sedí a poslouchá. Své výsledky pak odevzdá na služebně a obdrží odměnu. Jelikož se jedná o veřejně prospěšnou činnost mimo hlavní zaměstnání, není tento příjem zdaněn. A pak že o nulovou daň usiluje jen pravice! A tak jsme si sami sobě strážci veřejného pořádku a kriminalita poklesla na úroveň roku 1956! Půl století jsme museli čekat na to, až bude nastolen pořádek a řád. Možná k tomu dopomohli i komunisté, kteří nyní zastávají mnoho postů ve státní správě, policii a dalších orgánech. Ale já si říkám: je jedno, jestli je to komunista nebo bezpartijní, hlavně že je to profesionál, rozumí své práci a dělá všechno pro blaho nás všech.
Velmi dobře se dá hodnotit přínos rozšířeného ministerstva pro místní rozvoj. Dříve žádal kde kdo o dotace na stavbu různých domů a jiných zařízení v obcích. Žadatelů bylo velmi mnoho, vše probíhalo nepřehledně, neprůhledně a pořád někdo někoho podezíral z korupce. Pod novým šéfem rezortu byla ustavena mezivládní komise, která v sobě spojuje zástupce krajů, ministerstva životního prostředí a místního rozvoje. Tato akční skupina objíždí obce a na základě vypracované analýzy vyhodnocuje jednotlivé cíle a s nadregionálním nadhledem určuje stavby, které se budou uskutečňovat. Analýza se zpracovávala dva roky a pracovalo na ní deset expertních skupin a v každé z nich 15 odborníků. Byly vytvořeny podrobné tabulky, které odrážejí rozlohu, dostupnost spojení a počet obyvatel tak, aby všechna účelová, sportovní a kulturní zařízení včetně staveb občanské vybavenosti byly rovnoměrně rozmístěny po celém území republiky. Sice tomu moc nerozumím, ale věřím, že je to tak správně, když se na tom podílelo tolik odborníků. Fakt je, že v obcích rostou jak po dešti nákupní střediska a kulturní domy. Je to bezvadné, protože chceme s kamarády založit ochotnický spolek a hrát s děvčaty z internátu divadlo. Navíc se mi líbí, jak se ministři vypořádali s výběrovými řízeními. Všechny zakázky, které jsou hrazeny ze státního rozpočtu mohou získat pouze firmy v částečné nebo úplné majetkové účasti státu. Takže stát vlastně platí především sám sobě a tím není problém se zpožděním plateb či nedostatkem zdrojů, ty tady jsou.
Jediné co se mi moc nelíbí je reforma důchodového pojištění, která spočívá v tom, že zachovala původní systém, který je doplněn „Programem státního stravního zabezpečení občanů důchodového věku.“ Jedná se o to, že všichni důchodci obdrží část důchodu v naturálním plnění, což jsou základní potraviny trvanlivého typu. Takže každý důchodce dostane měsíčně určité množství mouky, cukru a podobně a jen část peněz v hotovosti. Nic proti tomu, na co by důchodce potřeboval peníze, že? Mně vadí, že součástí nepeněžního plnění není pivo a lihoviny, ačkoliv se jedná jednoznačně o zboží trvanlivé.
Tak jsem zase v těch myšlenkách zabloudil a ani jsem si nevšiml, že je už 21,30 a budou zavírat. K večeři jsem měl gulášek s křenem za 13,90 Kč a vypil pět piv po devíti korunách. No je to na sobotu slabé, ale já to doženu. Musím rychle za manželkou, protože budou dávat nový seriál o dětství a studiích našeho prezidenta Miloše Zemana. Už se na to moc těším, protOže to bude humorné a poučné. Už se také dotáčí další řada pod názvem: Velký filozof z Vysočiny. Točí se to u příležitosti navržení prezidenta na Nobelovu cenu za literaturu. Myslím, že je to v souvislosti se sebereflexním dílem, které zachránilo socialisty a v názvu to mělo něco o politickém pomýlení nebo tak nějak.
No ještě zprávy, půlnoční hymna a jde se na kutě. Zítra nás čeká další krásný den v naší rozvinuté vlasti. Bude slunný a bude neděle…