TEMNÁ SÍLA NA VZESTUPU

zpracovala Empress

(většina obrázků je ze stránek ianmcdiarmid.com)

Tento rozhovor byl uskutečněn v době po natočení Star Wars - Epizody II.

Proč je tak nutné držet toho tolik o Palpatinovi v tajnosti?
Odpověď na tohle je v prvé řadě taková, že je to muž obklopený tajemnem. Takhle používá, udržuje a posiluje svou moc - tím, že pečlivě zvažuje, co bude ochoten prozradit. Je to nejlepší politický manipulátor všech dob.

V Epizodě I mi přišlo zajímavé sledovat, jak se v mysli senátora Palpatina doslova točí kolečka. Cítíme, že neplánuje zrovna nic dobrého, aniž bychom ho viděli dělat něco, co by ho prozrazovalo.
Ano, to je pro mě asi ten nejzajímavější aspekt té role. Palpatine je zdánlivě těžce pracujícím politikem - a když řeknete slovo politik, automaticky máte na mysli pochybnost, tak už to s politiky bývá. Ale zároveň vím, že pod tím vším je zlá duše. Vždycky jsou v jeho mysli a odhodlání nějaké jiné plány. Všechno, co dělá, je věcí pouhé přetvářky a to je zajímavé hrát. Myslím, že je to spíš jako kdybych hrál Iaga. Všechny postavy v té hře - včetně Othella samotného - si myslí, že „poctivý“ Iago je spořádaný muž, který dělá svoji práci a je docela oblíbený. Ale zároveň podvědomě víte, že se v něm skrývá nepředstavitelné zlo.

Jak vy, jako herec, vtisknete ostatním postavám v Palpatina důvěru, zatímco divákům dáváte zároveň najevo, že mu není radno věřit?
Předpokládám, že tak, že je upřímný, aby vyvolal pocit důvěry a tedy se tak bránil. Je to skvělý herec. Musí být velice přesvědčivý, takže je velice okouzlující, nebo velice profesionální - a pro ty, kteří hledají záchytný bod, je tohle skoro charakteristický způsob. Je opravdu velice upřímný. V jedné scéně Epizody II je moment, kdy se v jeho očích skoro objeví slzy. To jsou krokodýlí slzy, ale všichni ve filmu a snad i diváci samotní uvidí, že je zjevně dojatý - a samozřejmě je. Prostě to může udělat. Může ten výraz nasadit. Ale uchopení moci je to jediné, co zamýšlí. To je jediná věc, o kterou se zajímá, a jediná věc, která ho může uspokojit, což z něj dělá naprosto fascinující charakter, který lze hrát, protože je to zlá duše. Je horší než ďábel. Satan alespoň padl a chtěl se pomstít. Ale Imperátor - no nevím všechny detaily - je nezávislý činitel, který žije jen proto, aby vykonával svou moc. Neví, co jsou to výčitky, natož aby nějaké měl. Jediná emoce, která se pravdivě projeví, je vidět těsně předtím, než se setká se svým koncem - čistá zlost, když si uvědomí, že neuspěl ve zmanipulování mladého Skywalkera. Takže ho musí zabít a snaží se to udělat v nefalšovaném vzteku.


krokodýlí slzy

Nepociťuje žádnou lítost nad svými chybami? Jen čistý hněv?
Jen hněv. Jeho obrovskou výhodou je, že se nebojí, což bylo samozřejmě obrovskou výhodou také mladého Skywalkera a nakonec i Vadera. Je to o pochopení obou stran strachu - jak je důležité nebát se proto, abyste nepřestala dělat věci, o kterých si myslíte a víte, že jsou správné. A to samé platí na temné straně - je zaměřen na teror. To ho motivuje a řídí každou jeho činnost - jeho porozumění podstatě temné strany. Věří, že každý může být mučen nebo sveden tou či onou věcí.

Ale nakonec se dokáže, že chyboval.
To ano, ale až když přijde konec filmu, v tom kritickém okamžiku - uspěje se synem stejně tak, jako předtím uspěl s jeho otcem? Neuspěje, protože ten otec prostě odmítá nechat ho se svým synem uspět. To je na tom to fascinující.

Sedl jste si někdy s Georgem Lucasem a diskutovali jste o Palpatinově minulosti?
Vlastně ani ne. Ale podle mě to s tou rolí má být právě takhle. A celkem vzato si myslím, že na tenhle instinkt reagoval také George. Jak říká, fanoušci vždycky vědí, jak se věci mají, protože ten příběh přijali se všemi jeho detaily. Můžete ten příběh prostě odhalit sama, nezměnil se. Je to příběh, který se George rozhodl vyprávět, když před všemi těmi lety natočil Epizodu IV. Teď ho jen vypráví dál.

Naznačil vám nějak blíže, jak se bude postava Palpatina vyvíjet v Epizodě III?
Vždycky říkal, že Epizoda III bude nejtemnější. George bere na vědomí, že diváci ji kvůli tomu nemusí nutně přijmout, ale já jsem opačného názoru. Podle mě ji budou mít ještě raději, protože si myslím, že jsou fascinovaní celou tou temnou stranou téhle ságy. Proto je Vader tak zajímavý. Je to dost složitá postava, jak se dozvíme z Epizody III. Diváky fascinuje ta zjevně svůdná temnota. Chtějí o ní vědět víc. Nepřitahuje je zlo samotné, ale přitahuje je jeho povaha. Je velice zajímavé jej pozorovat.

Proč jsou podle vás lidé tak přitahováni zlými postavami?
Já nevím, ale myslím, že bychom se mohli vrátit k té první otázce - protože ty postavy jsou mystické. Máte to v podvědomí. Když Milton stvořil Satana v Paradise Lost (Ztracený ráj, pozn. překl.), což je jedno z nejúžasnějších ztvárnění Satana v literatuře, udělal ho tak zlého, jak by jen Satan měl být. Ale zároveň ho Milton považoval za sympatického v tom smyslu, že představoval utýranou bytost - jeho nejlepší poetická práce se týkala tohoto charakteru. Ale tohle není případ Imperátora, což ho také dělá tak zajímavým. Nemá žádnou takovou přednost, která by ho ospravedlňovala. Nikdy nepadl, představuju si, že byl zlý od narození, což je hrozné si představit. Není to člověk.

Takže si vůbec neuvědomuje, jak moc se od ostatních lidí liší?
Ne, nemá žádné svědomí, vůbec nic takového. Postrádá lidskost, jakýkoliv pocit viny nebo odpovědnosti, nebo jakoukoli z těchto věcí, které nás trochu obtěžují. A proto je, do jisté míry, naprosto schopen vykonávat svou vůli. Samozřejmě je také nesmírně chytrý.

Když jste natáčel Epizodu II, přemýšlel jste o tom, jak se bude vaše role vyvíjet film od filmu?
O tomhle ani nepřemýšlím. Hraju to, co mám ve scénáři a doufám, že z toho vyplyne něco, co bude zajímavé a pro film užitečné. Tohle děláte mezi „akce“ a „stop“, v těchhle krátkých akcích, kterým se říká scény. Ale o tomhle je celé hraní - o reagování na moment. A pak to necháte Georgovi - to je jedna z věcí, které mám na filmu rád. Je to opak divadla. Svěříte svůj výkon jiným lidem, kteří z něj něco vyberou, zatímco v divadle máte pod kontrolou celou roli, každý večer, a režisér se přesouvá jen na své místo. Není to ani lepší ani horší - jsou to jen různé zkušenosti a já je považuju za stejně fascinující.

Jak se Palpatine změnil mezi Epizodou I a II?
No jsme o deset let dále, takže má šanci s tím vším pokračovat. Samozřejmě jeho postavení se evidentně zlepšilo, protože zastává lepší funkci. Tam už se projevila jeho moc. Jeho kancelář zaujímala velký prostor, skutečná základna moci. Také kostýmy byly mnohem lepší než ty, které měl pouhý senátor. Takže vidíme „lesk moci“. Taky jsem trochu zestárnul. V Epizodě I jsem měl úplně standardní makeup, ale v Epizodě II mi už začali deformovat obličej.

Určitě to bylo pořád lehčí než makeup v Návratu Jediho.
Jo, tamto byla ze začátku čtyřhodinová práce, i když sundání toho makeupu trvalo dvě a půl hodiny. Ale tohle bylo jen trochu latexu tu a tam, jen trocha zvrásněné kůže.

Naposledy jsme spolu mluvili hodně o Návratu Jediho, takže tentokrát - skoro o dva roky později - by mě jen zajímalo, co vám z vaší první zkušenosti v Hvězdných válkách uvázlo v paměti nejvíc.
Fakt, podíval jsem se na to znovu, protože jsem se díval na vydanou Speciální edici, a říkal jsem si, „Bože pod tím vším je tak mladý člověk.“ Mám jen veselé vzpomínky, protože, jak víte, se to stalo jen tak, zčista jasna. Setkal jsem se s Georgem a vůbec jsem nevěděl, co to bude za roli nebo co po mě budou chtít, protože to bylo tehdy velice tajné. Jenom jsem věděl, že ta postava se jmenuje Imperátor, což neznělo špatně. A měl jsem pravdu. A taky si vzpomínám, že se mi líbilo to křeslo.

Co nám můžete říct o své zkušenosti z Epizody II? Vím, že jste byl v první scéně, kterou natáčeli.
No, scénář jsme dostali docela pozdě, ale věděl jsem, že budu v prvních scénách, vzhledem ke způsobu plánování. Byl jsem zvědavý, jestli by to tak mohlo být, protože jsem byl v první natáčené scéně Epizody I, anebo jestli to bude náhoda, ale nakonec jsem byl i v první natáčené scéně Epizody II. Byl jsem tam ten první den s novým, ale naprosto zapáleným a skvělým australským štábem. Samozřejmě byli všichni správně nervózní. Aspoň já jsem věděl, co to je, stát na plošině před modrým pozadím, protože už jsem to dělal předtím v Leavesdenu. Ale nevěděl jsem, jak se bude stát na místě nejvyššího kancléře, protože to patřilo Terenci Stampovi v předchozím filmu - takže tohle bylo nové. Měli jsme na filmování celý dvanáctihodinový den - se mnou a kde se hodně mluvilo. Takže jsem měl trochu příležitost znovu se obeznámit s charakterem, i když za velkého tlaku, protože to byl první den a ještě k tomu s úplně novým štábem. Bylo to děsivé, ale taky vzrušující. Celkem často, když je taková atmosféra a je toho od vás tolik vyžadováno, si uvědomíte, že je ve vás trochu víc než jste si mysleli. Doufám, že to tak ten první den se mnou bylo.

Musel jste se ukázat při takové příležitosti.
Ano, a úplně doslova, protože jsem byl tak vysoko nad zemí!

Jaká byla nálada během prvního dne natáčení Epizody II?
Byla velice dobrá, měl jsem nejlepší výhodu, že jsem znal plac, George, Ricka a většinu týmu. Ale stejně jako všichni ostatní, jsem neznal australský štáb a oni samozřejmě neznali George, protože to nebylo dlouho, co přijel. Moc dobře tedy nevěděli, co mají očekávat a, jako obvykle kdokoli jiný, si říkali, „Bože to jsou Hvězdné války“. Ale byl to skvělý, účelný den a udělali jsme všechno, co jsme udělat měli. Pracují velice tvrdě - to byl Rickův způsob řízení a způsob, jakým George rád pracuje, a podle mě to nebylo špatné. Opravdu všechno vyčerpáte v krátkém časovém rozpětí. Tlak je tam celou dobu, ale tak to mám rád, protože vždycky pracuju lépe pod určitým tlakem.

Zdálo se, že navzdory tlaku byli všichni na place přátelští.
Ano. Atmosféra byla skvělá a bylo hrůzu nahánějící být v Austrálii. Nikdy předtím jsem tam nebyl. Byl to velký rozdíl od ulic v Londýně, ale Hvězdné války a Austrálie jdou spolu ruku v ruce. Je tam něco, co dělá celou tu atmosféru. Lidé jsou úžasní, jsou tak plní života a mají velice dobře vyvinutý smysl pro absurdno, což vždycky pomáhá.

Jak dlouho jste byl v Sydney?
Ze začátku jsem byl pryč skoro měsíc a potom jsem se tam o pár týdnů později vrátil natočit další scénu. Takže celkem jsem tam byl kolem pěti měsíců.

Zmínil jste se, že jste dostal scénář v poslední minutě. Jak dlouho jste nad ním strávil, než jste začal natáčet?
Scénář přišel opravdu dost pozdě, dorazil jsem do Sydney ve středu a scénář mi dali jen co jsem vystoupil z letadla. Předtím nebyl k dispozici žádný. Začali jsme natáčet v pondělí. Neochvějně jsem si myslel, že to bude v senátu a že budu mluvit dlouho, a taky to tak bylo.

Když nemáte dost času na zdokonalování svého výkonu, ovlivňuje to váš výkon?
Všichni jsou rádi, když scénář dostanou co nejdříve, aby se do něho mohli ponořit, ale já jsem situaci znal. Zůstal jsem v apartmá svého kamaráda, který tam nebyl, takže jsem měl k práci se scénářem během těch pár dní ticho a klid, a to bylo vše, co jsem dělal.

Co jste si o scénáři myslel, když jste ho konečně dostal?
Velice se mi líbil. George vždycky říkal, že Epizoda II bude love story, a opravdu je v tomhle velice jemná. Celý ten vztah mezi Padmé a Anakinem je velice dojemný a nevtíravě udělaný, ale je také docela vášnivý. Mezi nimi je silný vztah a silná přitažlivost, a ve scénáři je to vidět. Epizoda I byla úvod, velká předehra k celému projektu. Epizoda II znamená pro příběh velký krok, kdy se ti dva dají dohromady a kdy se Anakin učí. Je to skvělý a rychlý učedník a má ohromný instinkt. Roste velmi rychle, možná až příliš rychle.

Když jste poprvé četl scénář, bylo tam něco, o čem jste si říkal, „Nemůžu se dočkat, až tohle budu natáčet“?
Ano. Viděl jsem, jak se ten charakter vyvinul. Nehledal základnu pro svou moc - on už ji měl. Takže jsem měl úplnou představu o tom, že si to budu moci užít a že tenhle fakt použiju k tomu, abych věci posunul dál. V předchozím filmu jsem musel zkoušet a přesvědčovat lidi, ale teď je Palpatine více doma a více ve středu událostí a má zapotřebí dělat méně. To ale neznamená, že by nejednal způsobem přesvědčování.

Bylo na natáčení Epizody II něco unikátního nebo to byl jen byznys, jak je pro Hvězdné války obvyklé?
Bylo příjemné mít víc co do činění s ostatními postavami, například mít scénu se Samem Jacksonem. A být ve stejném filmu s Christopherem Leem - to je skoro jako splněné přání, do té míry jak jsem zainteresovaný, protože myslím, že on je jedním z těch dvou aristokratů filmové hrozby, společně s Peterem Cushingem. Jsem rád, že si můžu myslet, že jsem se od něho během let něco naučil. Jeho Drákula - jsem si jistý, že je otrávený k smrti, když to slyší - je jednou z úžasných filmových kreací. Je to děsivý muž, šarmantní, zábavný a vysoce kultivovaný. Myslím si, že má ohromnou radost, že je v Hvězdných válkách, kvůli tomu, že Peter Cushing, který byl jeho dobrý přítel a dlouholetý kolega, byl v originálních Hvězdných válkách. Myslím si, že je to svým způsobem vhodné a docela dojemné.

Jaký byl váš první dojem ohledně Haydena Christensena, nového Anakina Skywalkera?
Sledoval jsem jeho zkoušku s Natalií a Georgem a hned jsem viděl, že je to dobrý herec. Taky vyšlo okamžitě najevo, že mezi sebou měli opravdový herecký vztah a že mezi nimi fungovala chemie. Bylo skvělé vidět taky znovu Natalii, protože je velice sečtělá. Tohle si o Natalii myslím pořád. Je dost mladá, ale má silný intelekt, který opravdu obdivuju.

Pro mě je v posledním filmu jedním z nejlepších momentů vaše krátké setkání s Anakinem - a to byla ještě před pár měsíci před uvedením Epizody I jedna z vystřižených scén. Vychutnal jste si tu scénu stejně tak, jako Palpatine, když říkal Anakinovi, že bude jeho kariéru sledovat „s velkým zájmem“?
Jo, ta scéna s Palpatinem a Anakinem. Nesnažil jsem se do toho dát nějak moc. George mi řekl, „Jen to řekni“, a samozřejmě to byl od něj dobrý nápad. To, že víte, co ta narážka opravdu znamená, je věcí samou o sobě. Moje postava byla v té scéně okouzlující. Myslím, že George původně nechtěl, abychom se setkali, ale potom, když jsme to všichni společně viděli, se rozhodl, že bychom se měli navzájem poznat, i když jenom tak neformálně. Natáčeli jsme to v sobotu dopoledne, o dost později. Potom odpoledne jsem ještě dělal nějaké doplňující dialogy.

Všiml jste si u George nějakého rozdílu v režírování mezi Epizodou I a II?
Mám za to, že se jen snažil zdokonalit smysl pro uvolněnější práci. Vím, že ze začátku nebyl rozhodnutý, že bude režírovat Epizodu II a III, ale během natáčení Epizody I říkal, že ho práce s herci opravdu baví. Podle mého názoru je to mnohem výhodnější, protože vás tak vede přímo. Ještě k tomu toho moc nenamluví, a to mám taky rád, protože když už něco řekne, tak to definitivně platí. Tohle pomáhá, protože čím je režisér konkrétnější, tím je užitečnější.

Také jste nedávno pracoval s Timem Burtonem na Ospalé díře. Jaké to bylo?
Byla tam podobná atmosféra. Tim - stejně jako George - když by viděl, že něco funguje, snažil by se pro to udělat víc. Prostě to byla pořád velice tvůrčí práce. Nebylo to jen filmování předem promyšleného námětu. Opravdu cítíte myšlenku v tom určitém okamžiku a tehdy je hraní opravdu dobré. Víte, že v každém záběru může být něco úplně nového.

Ospalá díra vás přivedla zpátky do studií v Leavesdenu, kde jste se stejným štábem natáčel Skrytou hrozbu. V čem se natáčení Ospalé díry od Hvězdných válek lišilo?
Bylo příjemné hrát postavu, která byla úplně jiná než Palpatine. Hraju rád postavy, které sužuje strach. Chudák doktor Lancaster, vždycky je v situaci, kdy ho někdo může ohrozit - a má pro to dobrý důvod, protože se všichni chovali nesprávně a čekají, až je někdo odhalí. Sžírá ho pocit viny. Nemůže být zas až tak vzdálený Palpatinovi, který tohle slovo nezná - ví jen, jaký je to pocit, když ho něco sžírá, ale o vině neví nic. Natáčení bylo taky zajímavé kvůli obrovskému placu. V Leavesdenu udělali celý les a naproti tomu taky jen malé sekce, jaké jsme měli při Hvězdných válkách. Nějaké modré pozadí tam bylo, ale ne moc. Postavili celou vesnici, což bylo opravdu senzační. Vypadalo to velice teatrálně, říkal jsem si, kolik her bychom na tom placu s lesem mohli udělat. Z tohoto úhlu pohledu to bylo úplně jiné, ale svým způsobem bylo tvoření toho filmu stejně vzrušující jako Hvězdné války.


Ospalá díra

Hrajete jinak, když je plac úplný?
Ne. Nahání hrůzu, ale vy stejně vždycky filmujete jen v malých sekcích. Filmy se vždycky dělají po malých částech. Všechno, co je před vámi, představuje jakýsi chaos - pracuje se, lidé na to zírají a mají v úmyslu to udělat správně a taky se to tak snaží udělat. Plac je podle mě vždycky rozčleněný do menších sledovaných míst. Nezáleží na tom, jestli se má po vás něco dokončit později, nebo jestli se to udělá hned. Je to mrňavý prostor v celém tom zmatku a to je jedna z věcí, které mám na filmu rád. Protože když kamera o pět centimetrů uhne, poznáte, jak je to všechno absurdní. Máte tam lidi, kteří se drbou na hlavě nebo žvýkají žvýkačku.

Slyšela jsem, že vaše nynější divadelní produkce The Tempest má speciální efekty téměř na úrovni filmu. Je pravda, že tam dokonce prší a že tam nějak ničíte pódium a nijak si s tou škodou neděláte starosti?
Ano, v divadle máme dělat nějaké renovace. Částí projektu je, že potřebujeme nové pódium a museli jsme zvýšit střechu. Takže jsme si řekli, že tohle by byla perfektní hra, se kterou bychom mohli pokračovat, protože jak víte, Ariel měl létat. Řekli jsme si, že by bylo skvělé, kdyby nejen létal, ale taky plaval. Takže z celého pódia vznikla obrovská vodní nádrž. Nevypadalo to, že bychom s tím takhle začli. Vypadalo to, jako bychom na pódium jen pustili nějakou vodu a vybudovali jezírko, ale to jsme neudělali. Zapustili jsme to. Ve hře je jeden nádherný okamžik, kdy tam Ariel opravdu skočí a plave, a publikum si říká, „Jak to, že se nepraštil do brady?“ Udělali jsme to tak, aby to vypadalo mělce a potom Ariel úplně zmizí. Skoro jsme to udělali jako ve filmu, ale v divadelním rozmezí. Můžeme to udělat tak, aby diváci tajili dech a jsem rád, že můžu říct, že opravdu tají dech. Můžeme to tak dělat do té doby, dokud bude divadlo schopné a přál bych si, aby to bylo vícekrát. Různí lidé říkají, „Proč to neuděláte jinde?“ A my odpovíme, „Dobře, ale musíte odstranit pódium zasadit tam obrovskou vodní nádrž. A oni řeknou, „No tak asi ne.“ Je to podívaná jen pro jednu příležitost, leda, že by u nás byly nějaké jiné divadla, které potřebují částečně renovovat.

V posledních pár letech jste řídil Almeidu tak, aby se stala jedním z nejdůležitějších londýnských divadel. Podle čeho se rozhodujete, které projekty převzít?
Kvůli tomuhle mrňavému divadlu v severním Londýně jsme se vždycky snažili neustále se vyvíjet. Jednou uděláte něco, o čem se zdá, že se to lidem líbí, my si myslíme, že ne, „Jak můžem tohle udělat znovu?“nebo „Jak můžem něco udělat jinak?“ Nejlepší podívaná je opravdu při posledním představení hry. Je to někdy smutné, ale jakmile se díváte, že jedna hra končí, zároveň se díváte na novou, která přichází. Je to proces, kdy jdete vstříc novým projektům a to je podle mně smyslem divadla.

Máte vůbec někdy nějaký volný čas?
V Austrálii jsem pár dní měl. Bylo to docela pěkné. Měl jsem volný týden během filmování a jel jsem do Melbourne. Pokud je to možné, snažím se mít neděle volné, kdy dělám velice málo nebo vůbec nic. Ale cítím, že kdybych měl příliš moc volna, zastavil bych se. Tělo by zesláblo a nebyl bych schopný to vrátit. Rozumím tomu, proč se George nemůže dočkat party ve střihárně, protože i když je to intenzivní práce, je to taky odpočinkové, protože je to něco, co chcete dělat.

Hvězdné války jsou tolik populární už hodně dlouho. Myslíte si, že je to něco, co v lidech zůstane ještě dlouho v budoucnu?
Myslím, že vstoupily do všeobecného povědomí. Jen slyšet děti mluvit o Skryté hrozbě a vidět je reagovat - opravdu to cítíte. Jak George vždycky doufal, tohle je mýtus, který bude pokračovat a ze kterého si budou následující generace odnášet něco jiného. Tímhle jsem si jistý. Je to skvělý příběh a ten lidé vždycky ocení. Skvělý příběh je to, co potřebujeme.

Zmínil jste se o dětech, které viděly Skrytou hrozbu. Poznávají vás lidé na ulici po Epizodě I více než předtím?
Jsem rád, že ne zas tak často, jak jsem si myslel. Ano, lidi čas od času přijdou, ale pořád můžu používat veřejnou dopravu, což rád dělám. Většina lidí, kteří ke mně přijdou, řeknou, „To snad ne,“ na což odpovím, „Myslím, že máte pravdu, fakt ne.“ Potom řeknou, „OK, promiňte.“ Teď samozřejmě minutu potom, co jsem otevřel pusu, poznají hlas. Pak si to uvědomí, ale během té doby už jsem přestoupil na jinou linku. Jednou mě honili po stanici metra. Říkali, „Musíte zastavit, vy jste Imperátor, musíte zastavit.“ A já jsem se rozhodl běžet rychleji než oni. Chtěli jen můj autogram - nebylo to nic hrozného. Říkal jsem si, „To je směšné, proč jsem prostě nezastavil, nedal jim ten autogram a nepokračoval dál?“ Ale to už bylo příliš pozdě.

Takže když neutíkáte před hledači autogramů a neřídíte divadlo, čekáte na pozvání k možnému dotáčení scén pro Epizodu II a těšíte se na Epizodu III?
Ano, pokud bude potřeba, velice rád půjdu. A rozhodně se těším na Epizodu III, ale to bude až za nějakou tu chvíli. Těším se na to, co se bude muset v Epizodě III nevyhnutelně stát - a neříkejme nic víc.