IAN MCDIARMID HOVOŘÍ
O SVÉ ROLI V NÁVRATU JEDIHO

zpracovala Empress

(většina obrázků je ze stránek ianmcdiarmid.com)

Ačkoli firma Industrial Light and Magic vytvořila speciální efekty pro Drakobijce, ve kterém Ian McDiarmid předtím hrál, nebyl to tento film, který George Lucase podnítil obsadit McDiarmida do Návratu Jediho.
„Jednoho dne mi zazvonil telefon. Někdo mi tam řekl, že hledají herce, který bude hrát imperátora celého vesmíru. Přemýšleli o mně, protože vedoucí castingu mě viděla jako Howarda Hughese ve Svedených, hře Sama Sheparda. Hrál jsem tam postavu stárnoucího Hughese, kde jsem měl na sobě hodně makeupu. V té době hledali pro roli starého imperátora někoho mladšího, protože speciální efekty a makeup byly prostě věrnější.“
Hercova tvář je jeho „obchodní značkou“, ale McDiarmida přesto netrápila představa, že bude hrát důležitou postavu s prakticky nerozeznatelnou tváří. „Velice pečlivě mi ten makeup vysvětlili. Byl vlastně už na fotkách imperátora z filmu Impérium vrací úder. To jsem ale nebyl já, ten imperátor byl kombinací staré newyorské herečky a hlasu Clivea Revilla. Protože jsem ten film viděl, zhruba jsem věděl, jak bude imperátor vypadat. Ukázali mi i nákresy. George Lucas mě ujistil, že můj nos a ústa zůstanou nezměněny, protože to byly rysy, které se pro imperátora hodily, což mě docela potěšilo. Potom mi řekl, že oči budou také moje, ale že změní barvu. Všechny tyhle věci mi pomohly stvořit tu osobnost lépe než někdo, kdo ty záležitosti jenom řídí. Vtiskli té postavě jakousi vyšší hodnotu, proto jsem se na tu roli tak těšil.“


Vedle ztvárnění imperátora měl McDiarmid pomocnou ruku i ve vsazení postavy do filmu. „Scénář Larryho Kasdana a George byl samozřejmě velice dobře promyšlený, nechtěli byste ho nijak měnit. I plán natáčení byl tak precizní, že nebylo moc prostojů. S tím vším jsem měl úplnou svobodu k vytvoření té postavy. Natrénoval jsem vhodný hlas, který byl hlubší než můj vlastní, a taky tu trochu komickou interpretaci. Nejzajímavější na tom všem bylo snažit se získat status zloducha tím nejjednodušším způsobem. Přemýšlel jsem: ,Mým úkolem je jít krok za Vaderem a poznat, jak temný a nekompromisní vůbec můžu být.‘ Samozřejmě když hrajete roli, jako je imperátor celého vesmíru, nemůžete ztratit, i když je to třeba jen na pár týdnů. Měl jsem všude kolem sebe lidi, kteří mě přesvědčovali, že jsem se měl tak dobře, jak jen to bylo možné. Dávali mi pití s brčkem, měl jsem očního lékaře, který mi nasazoval kontaktní čočky. Všechny tyhle záležitosti vám opravdu pomohou vžít se do role imperátora, protože imperátoři jsou obsluhováni.“


Navzdory svému tvůrčímu zásahu herec pro svůj charakter nesestavil profil. „Nemyslel jsem si, že by to bylo nějak zvlášť nápomocné, hlavně z toho důvodu, že mi George vůbec nijak nenaznačil, jak se tento muž vůbec dostal do pozice vůdce. Dostal jsem jen ten scénář, se kterým jsem pracoval. Samozřejmě jsem viděl ty dva předchozí filmy, takže jsem znal jejich návaznost.“
Nejen, že McDiarmid nevěděl nic o imperátorově minulosti – nevěděl dokonce vůbec nic ani o jeho přítomnosti. „Dostal jsem jen svou část scénáře, což je neobvyklé. Obyčejně dostanete celý scénář, ale Georgovým záměrem bylo, aby nikdo nevěděl, co se stane. Například velice držel v tajnosti Vaderův příběh. Kdyby se tato tajemství dostala ven, bylo by po překvapení. Jednoho dne jsme byli na place a Richard Marquand mě požádal: ‚Prošel bys kvůli mně tyhle linie předtím, než začneme?‘ Já jsem se zeptal ‚Které linie?‘ On řekl ‚Vždyť víš‘ a ukázal mi je. Nikdy předtím jsem je neviděl. To proto, že jsem dostal špatný scénář. Natáčení Star Wars je mimořádně tajné, myslel jsem, že pracuju pro Britskou tajnou službu. Musel jsem podepsat dokument, který vypadal jako oficiální úřední tajemství. Ještě jednou – pomohlo to celé té mystice, ale znamenalo to, že o tom filmu nebudu moci s nikým hovořit. Ne, že bych o něm nějak zvlášť chtěl hovořit. Myslím si, že je skvělé, když se tajemství odhalí až když lidé vidí ten film.“
Vzhledem k technické náročnosti mixáže filmového zvuku věděl McDiarmid od začátku, že se bude muset vrátit, aby své dialogy předaboval. Ačkoli jeho vlastní hlas má vyšší tón než imperátorův, nebyl upraven elektronicky. „Přidali k tomu nakonec ozvěny a dozvuk a samozřejmě je to v multi-track stereu. Ale s přirozeným zabarvením hlasu neudělali nic. Já sám jsem snížil svůj hlas tak, jak je slyšet ve filmu. Strávil jsem dost dlouhou dobu nad tvořením toho hlasu. Protože jsem věděl, že to samé budu muset dělat během dabování, různě jsem to zkoušel. Také jsem poslouchal hlas Clivea Revilla z předchozího filmu. Mohl jsem to interpretovat po svém, ale kdybych zvolil jiný tón než byl jeho, lidé by mohli požadovat vysvětlení jako ‚Prodělal imperátor operaci krku?‘ Takže jsem se musel alespoň zhruba dostat do rozsahu jeho hlasu. Poslouchal jsem Clivea na pásce, přizpůsobil svůj hlas jeho a přidal trochu ze svého nápadu.“
„Trvalo jim čtyři hodiny, než připravili moji tvář. Řekl jsem si, že budu vstávat o půl čtvrté ráno, abych se připravil. Normálně musíte jít spát v šest večer nebo tak, abyste vypadali co nejlépe. George žertoval: ‚Teď chci, abys šel spát co nejpozději, abys pak až se vzbudíš, vypadal co nejhůř.‘ Tak jsem šel. Ráno jsem se doplazil do auta a jel jsem do studia. Nick Dudman, který navrhl můj makeup se Stuartem Freebornem, ‚převzal odpovědnost‘ a já jsem tam jen tak ležel. Nemusel jsem moc spolupracovat, když pracovali na mém obličeji. Nejprve mi obličej napnuli a pokryli nějakým svinstvem. Přidali latex, potom gumové části a další různé části. Mezitím další maskér pracoval stejně na mých rukou. Potom mi nasadili kontaktní čočky. Nemusel jsem si dělat starosti s vlasy, protože jsem nosil kápi a makeup mi sahal až nad čelo. V té době jsem měl hodně dlouhé vlasy kvůli další roli, takže jsem je jenom stáhl páskou.“


maskování za imperátora

Bohužel jen to, že McDiarmid v maskérně strpěl čtyřhodinový pobyt neznamenalo, že dostane šanci okamžitě hrát. „Vždycky se během filmování hodně čeká. Kvůli tomu, že se něco nedaří, nebo kvůli věcem, které se musí změnit. Ale tak jak tak jsem musel být už v osm hodin připravený. Některé dny mě nepotřebovali vůbec a jen jsem sedával ve své šatně. Dokonce jsem ani nemohl přijít na plac a dívat se. Mohl jsem číst, protože mi mohli ty čočky vyjmout a zase nasadit. S jídlem to bylo horší. Samozřejmě to všechno brčkem nešlo. Nick mi říkával: ‚Můžeš trochu požvýkat a já to opravím později.‘, ale bylo to obtížné, protože když by se guma kolem mých úst uvolnila, Nickovi by oprava trvala hodinu, a oni mě mohli chtít na place okamžitě. Takže jsem jenom seděl ve svém pokoji, obklopen zrcadly. Viděl jsem to stvoření, jak na mě civí, a opravdu jsem strávil mrtě času jen tím, že jsem se díval na tu věc, kterou jsme všichni stvořili, Imperátora. Vidět se v takové podobě bylo fascinující, i když to zní velice narcisticky. Něco z té tváře jsem byl já – nos, ústa, oči – ale vypadalo to prostě jinak. Říkal jsem si: ‚Jestli se někdy dožiju sto padesáti let, takhle budu vypadat.‘ Makeup byl zcela založen na procesu stárnutí, ne nějakých vtipech nebo fantazii. Tímhle způsobem se tvář mění, kdy všechno klesá a padá.“
McDiarmidův první den na place ho představil jako pána všeho, čemu vládl, opravdu královsky. „První scéna, kterou jsme natáčeli, byl hangár, kde scházím dolů po rampě, abych se setkal s Vaderem. Je to jedno z největších studií v Evropě a já jsem tam nikdy předtím nebyl. Jeden můj kamarád, Michael Pennington, který hraje jednoho z Vaderových poručíků, byl tam. Kráčel jsem do té místnosti, poprvé s makeupem, očima trochu podrážděnýma a dost jsem se snažil zaregistrovat, co se děje. Viděl jsem něco, co vypadalo jako tři tisíce lidí – nevím kolik bych bylo, ale oni předtím nebyli nakreslení! – a řekl jsem Michaelovi, který stál za Vaderem: ‚Ty jsi mi nic neřekl! Já myslel, že to bude jen tichá párty, jen my tři!‘ Ten den nebylo moc času, protože to bylo se všemi těmi extra lidmi kolem velice drahé a byly nějaké záběry, které se musely dodělat. Všechno, co jsem musel udělat, bylo sejít po té rampě. Vyzdvihli mě na takové vysoké lešení a řekli, že uděláme jednu zkoušku. Nasměrovali mě na správnou cestu a najednou tam byla pára a kouř, rampa se spustila dolů a všichni ti lidé v červeném a černém mě začali předcházet. Potom jsem uslyšel hlas ‚Cue Emperor‘ (anglická narážka, pozn. překl.) a dolů jsem dokulhal. Byl to mimořádný první den ve filmu. Dělat na něčem takovém pro mě byla fantazie. Jako dítě jsem vždycky chtěl hrát padouchy – jsou to vždycky ty nejzajímavější charaktery. Ale nikdy jsem si nepředstavoval, že budu hrát jednoho z největších padouchů vůbec.“


Stejně jako ve svých minulých filmech měl McDiarmid jisté fyzickou námahu vyžadující scény v Návratu Jediho. „Musel jsem se vrátit přetočit něco z mé ‚smrti‘. Přesný moment, kdy na scénu přichází figurína a už to nejsem já, bylo velice obtížné udělat. Byl jsem v popruzích a Darth Vader mě musel zdvihnout. Jednou mě pustil a já jsem se točil kolem jeho hlavy. Myslím, že jim nejspíš bylo líto, že tu náhodu nenatočili. Ta scéna trvala chvíli a George na ni dohlížel sám, protože to byla především technická záležitost. Asi tři dny jsem se houpal na drátě. Nebyly tam žádné další kaskadérské scény, které jsem musel dělat.“
Účast v moderní filmové legendě – to už bylo něco jiného. „Myslím, že to bylo velice hrůzu nahánějící, ale všichni byli opravdu perfektní. Viděl jsem ty filmy a společně s kýmkoliv jiným jsem byl přesvědčen, že jsou úžasné. Ale skutečně vědět, že v jednom budu a že budu hrát postavu zmiňovanou v celé sáze! Šel jsem se s dětmi podívat na Impérium vrací úder jedno odpoledne předtím, než jsem začal natáčet. Když se objevil imperátor, řekl jsem si: ‚To jsem já!‘


George Lucas má můj velký obdiv. Mám ho rád jako člověka. Je velice seriózní a laskavý. Tyto filmy mají velice dobrý záměr. Dobře, vydělávají obrovské množství peněz a jsou zaměřené na děti, ale jsou o dobrých věcech a podávají jim je jednoduchým způsobem. Já ve Star Wars filmy věřím.“
Dobré pracovní vztahy s ostatními herci a Marquandem také McDiarmidovi ulehčily vstup do tohoto nového vesmíru. „Mark Hamill je tak dobrý herec! Nebyl vůbec žádný problém s ním pracovat. Skvěle jsme si rozuměli před i za kamerou. Takže všechny počáteční obavy, jestli se film začlení do série, byly pryč. Tohle obvykle pomáhá lidem hrát lépe, ta osoba, se kterou hrají. Richarda Marquanda jsem před Návratem Jediho trochu znal. Trénoval v divadle. Byl velice dobrý s herci. Takže na jedné straně jsme měli George, který se staral o technické záležitosti, a na druhé straně Richarda, který rozuměl hercům. Bylo to ideální. Myslím, že jsme ve filmu neprožili šťastnější chvíle. Jednou z nejobtížnějších věcí na tomhle filmu bylo reagovat na Davea Prowse v kostýmu Darth Vadera. Nejen, že Daveův hlas byl velice odlišný od hlasu Jamese Earla Jonese, ale také jeho rytmus byl jiný. Richard říkával: ‚Myslím, že si budeš muset představit, že Vaderovi bude trvat déle, než odříká tuhle linii.‘ Musel jsem se naučit Daveovy dialogy stejně jako svoje. Dave odříkával svoje dialogy, a protože jsem viděl ty dva předchozí filmy, uměl jsem si představit, jak budou znít v hotovém filmu.“
Ačkoli Návrat Jediho je teď součástí Star Wars legendy, Ian McDiarmid vypráví historku, jak s několika svými malými přáteli zápasil, aby je o sobě přesvědčil. „Viděl jsem Návrat Jediho s nějakými čtyřletými dětmi, které znám. Nemohly uvěřit, že já jsem byl imperátor celého vesmíru. Bylo to velice frustrující, protože tohle bylo tehdy jediné, co jsem jim mohl říct. Řekl jsem: ‚Jsem Darth Vaderův šéf.‘, ale ony o tom prostě neměly ani ponětí. Vzal jsem je na první preview a ony tam seděly. Na chvíli byly přesvědčené, že to není pravda, takže nebyl žádný problém. Potom, v polovině filmu zjistily, že to musí být pravda. Nakonec tam seděly jako omráčené a nemluvily se mnou. Ani se ke mně nepřibližovaly! Myslím, že věřily, že jsem byl takhle namaškaráděný celé roky. Tyhle kosti a maso, které před sebou vidíte, prostě nebyly skutečné – byla to nějaká reinkarnace, kterou jsem vyvolal, abych přišel a dělal hrozné věci na Zemi!“