SÍLA STÁLA PŘI LUCASOVI

PRAHA 20. května 2005, 11:19

Když před třemi lety George Lucas vypustil do světa Epizodu II, vzbudil spíš nervozitu než nadšení. Nechal si příliš mnoho nezodpovězených otázek do posledního dílu. Teď už konečně poskládal zbylé kousky své fantastické stavebnice. A my můžeme radostně konstatovat, že do sebe bezvadně zapadají.
Dynamická, napínavá, vtipná, lehce drastická, fatální, technicky perfektní, ale i příliš upovídaná - ať už je Epizoda III jakákoli, nic to nezmění na tom, že leckdo ji prostě vidět musí. Ti, co mají rádi původní trilogii, budou možná váhat. Pravda je ale taková, že Pomsta Sithů zhodnocuje nejen následující díl, tedy Epizodu IV, ale i ten předcházející.
Milostně laděná (a nepřiměřeně kritizovaná) Epizoda II se v kontextu celé ságy jeví víc než smysluplně.
Když si zrekapitulujeme, co všechno se musí v Pomstě Sithů odehrát, tak toho opravdu není málo: Anakin musí projít přerodem v největšího padoucha galaxie Darth Wadera, rozkmotřit se s Obi-Wanem a podílet se na pádu demokracie, Padmé musí přivést na svět Luka a Leiu. Tohle všechno víme dopředu. Ve Star Wars je sice důležité, co se děje, ale ještě důležitější je, jak a proč se to všechno odehrává.

Fatalita antické tragédie

Lucas postavil Epizodu III na půdorysu klasické antické tragédie, jejíž postavy směřují k fatálnímu konci.
Nezvratnost příběhu a předurčenost postav filmu nijak neubírá na napětí, naopak ho dynamicky žene kupředu. Do konfliktu se tu dostávají ti, které spojovalo nejlepší přátelství nebo láska, a dosud černobílé rozvrstvení kladných a záporných postav se tak důkladně promíchává.
Dramatický přerod hlavního hrdiny je rozložený do celého filmu. Na jeho vývoji se podílí množství aspektů, které se posléze slijí v jeden silný proud. Lucas do něj odkapává motivy ze všech tematických pramenů, jež dosud hrály ve Star Wars zásadní roli. Kombinuje vnitřní pochybnosti hrdiny s propagandistickou politickou "masírkou" a nechává je nazrát. Poté vyrukuje s klíčovým okamžikem, kdy se musí Anakin ve vteřině rozhodnout, na čí straně stojí. Následující události pak připomínají řetězovou reakci jaderné exploze.
Lucasovi se podařilo pospojovat motivy s překvapivou jednoduchostí a samozřejmostí. Nepotřebuje žádné krkolomné kotrmelce,aby se dostal tam, kam chce. Spojil celou ságu v jednolitý celek. Platí za to ovšem daň poněkud naddimenzovaným množstvím dialogů.

Zlo v očích

Lucas měl štěstí, že ve správnou chvíli dozrál představitel Anakina, Hayden Christensen. Režisér v Epizodě II vsadil na herce, o němž se pochybovalo. Teď Christensen Lucasovi splácí plnými hrstmi. Skvěle zúročuje to, co v něm bylo "divné", aby věrohodně rozehrál svůj přerod. Přitom si vystačí s jedným výrazovým prostředkem: s očima.

Star Wars opravdu nestojí na hereckých výkonech, ale bez jejich věrohodnosti by celé to efektní snažení bylo marné. I proto je důležité, jak dobře se Natalie Portmanová vypořádala s nepříliš vděčnou rolí vnitřně trpící těhotné mladé ženy, nebo jak se Ewan McGregor stále více blíží podobou i důstojností Aleku Guinessovi, který hrál Obi-Wana v původní trilogii. Herecky ale "perlí" tentokrát takřka výhradně digitální Yoda a prostor rozehrát se dostal i Ian McDiarmid coby Palpatine.
O hereckém výkonu se dá ale mluvit i v souvislosti s robotem R2-D2, s nímž Lucas zacházel víc než jindy jako se skutečnou postavou. Jeho výstupy jsou koncentrovány hlavně do první poloviny filmu, kde se také odbude většina komických situací Pomsty Sithů. Vzhledem k charakteru příběhu jich není moc, ale jsou půvabné a Epizoda III rozhodně není film bez humoru.
Zároveň není ani bez násilí. Lucas ho pojal jako globální mezigalaktické peklo, které kulminuje soubojem v rozžhavené lávě. Jeho důsledky se sice postarají o nejdrastičtěší okamžik v dějinách Star Wars, ale ve srovnání se zbytkem světové produkceje to vlastně jen takové "násilíčko".
Všechny nitky příběhu na sebe navazují, opulentní bitvy vesmírných korábů jsou dokonalé, stejně jako tradičně rytířsky pojaté souboje světelnými meči. Přesto někde v skrytu zůstává nahořklý pocit. Dílem proto, že tenhle v dějinách kinematografie naprosto ojedinělý projekt skutečně končí, dílem proto, že vznikal příliš dlouho a jeho závěr možná už přišel do trochu jiné doby, než měl.

Vývoj svého vztahu ke Star Wars si ale každý fanoušek vyřeší zcela jistě sám. Ať už jim zůstal věrný, nebo se jeho postoj stal rezervovanějším, bude už jednou provždy cítit při prvních taktech úžasné hudby Johna Williamse velmi příjemné mrazení, jehož prostřednictvím se člověk může přenést hodně daleko.
Někam "do předaleké galaxie".

Lidové noviny - Darina Křivánková