PŘEDNÁŠKY: SLOVO DO PRANICE 3
AUDIOVIZUÁLNÍ TECHNIKA - BŮH ČI ĎÁBEL?

Pagi

Jsou mezi námi tací, kteří audiovizuální techniku a / nebo počítače nepotřebují. Vlastně zatím všichni přednášející, které jsem v předchozích dílech jmenoval, do této skupiny šťastlivců patří. Hodně ale závisí na tématu - pokud František Fuka vypráví o novinkách ve filmu nebo o dabingu Hvězdných válek, bez projekce bychom asi byli zklamáni. Používání AV techniky ale také má svá pravidla, některá přísnější, jiná spíše orientační či nápovědná, a dokonce má možná ještě více úskalí než pravidel.
Mezi ta přísnější pravidla rozhodně patří to, které se formuluje asi nejjednodušeji: „aby to fungovalo“. Čím složitější zařízení, tím máme méně naděje, že to bude fungovat bez problémů. Nejsložitější jsou různé prezentace a projekce prostřednictvím počítače a datového projektoru. Diváky nezajímá, že přednášející si na 100 GB disku přinesl spoustu vynikajících ukázek z mangy, ST, hororů, SW, LOTR (nehodící se škrtněte, chybějící si doplňte), když se od katedry ozývá tlumené klení pořadatelů, promísené úpěním přednášejícího a kombinované s promítáním modré obrazovky s výmluvnými hláškami typu Driver not found či Bad media type nebo podobně. Datové projektory jsou vůbec velmi choulostivé - tedy hlavně jejich žárovky, které stojí zpravidla téměř dvacet tisíc a pokud pořadatel ušetří tím, že si takový projektor přinese načerno z práce, riskuje hodně.
Nejlepší je, když přednášející si včas přesně domluví s pořadatelem, jak má připravit technickou stránku své prezentace. Ale pak ještě není vyhráno. I populární přednášející dokáží napínat pozornost diváků tím, že obrázky nebo videoklipy hledají na přeskáčku v různých adresářích a ten správný najdou teprve na třetí otevření. I takovou prkotinu, jako obslužný program, je zapotřebí mít domluvený předem - někdo je bez Norton Commandera bezruký, jiný si neví rady bez ACDsee - co člověk, to specifický seznam jím nepoužitelných, zato univerzálních a ostatními uživateli doporučovaných programů.
O Internetu se hodně mluví a na školách či v kulturních domech, kde se většinou konají akce, jsou různé internetové učebny, kavárny a podobně. Přesto je internetová přípojka na počítači v přednáškové místnosti stále ještě velkou vzácností - za poslední rok jsem na akcích potkal desítky dataprojektorů, ještě mnohem víc počítačů - ale jenom asi tři nebo čtyři počítače připojené na internet. Zajistit v takovém případě přednášku o SFFH na internetu je pak docela utrpení - nejenom pro přednášejícího, ale hlavně pro pořadatele, na poslední chvíli zajišťující něco, o čem si myslíme, že to je samozřejmost.
Zdálo by se, že video nebo CD přehrávač jsou bez problémů. Jenže ani to není tak úplně pravda. Ti, kdo mají doma video s LP, si na něj zvykli a neuvědomují si, že stále ještě je spousta mašinek, které sice jsou VHS, ale neumějí přehrávat LP nahrávky. Přehrávače CD zase mnohdy nemají rády disky CD-RW. Z toho všeho asi nejméně problémový je zpětný projektor - pokud máte možnost si vytisknout prezentaci na fólie. I v těchto případech je třeba se konkrétně domluvit s hlavním pořadatelem nebo se člověkem, odpovědným za přípravu techniky v přednáškových místnostech.
Prezentace - ať ta na fóliích, nebo promítaná prostřednictvím PowerPointu - bývá pro některé přednášející dost složitým oříškem. Základní pravidlo se dá říci asi takto: méně je více a v jednoduchosti je síla. Na stránce má být co nejméně textu - ne více, jak tři odrážky, ne více, jak šest řádek, k tomu jednořádkový nadpis, samozřejmě. Grafy mají být také co nejjednodušší, co nejméně datových řad a popisek, obrázky co největší (alespoň 50% plochy obrazovky).
Také je dobře, když při povídání postupně odkrýváte jednotlivé body na stránce tak, jak o nich mluvíte, diváci se tak během vašeho povídání o tématu 1 nerozptylují čtením toho, co jim chcete říci v tématu 2. Podobně je dobře zpětný projektor vypínat, když se rozjedete s povídáním do oblasti, kterou nemáte zajištěnou obrázky - už jenom světlo projektoru rozptyluje pozornost, navíc větší přístroje mají hlučný ventilátor.
Řada lektorů doporučuje i při takových přednáškách úvodní a závěrečné shrnutí (slajdy „o čem to bude“ a „o čem to bylo“). Pro upoutání pozornosti je dobré do černobílých slajdů vkreslit barevným fixem vykřičníky, podtržení a jiné formy zvýraznění, jen nezapomeňte, že to musí být fixy lihové (permanent) - raději si jejich otěruvzdornost odzkoušejte předem na zkažené fólii a nezapomínejte na to, že musí nějakou dobu schnout. Není nic horšího, než pohled na rozmazané a umatlané slajdy. Pokud si prezentaci malujete fixy sami, používejte linkovanou podložku - lenocha, nebo si předem předkreslete slajd tužkou na papír a podložte jím fólii. Nejčitelnější písmo je hůlkové, rukopis vyhovuje obvykle pouze, když jste učitelkami v první třídě základní školy.
Slajdy umožňují přesně strukturovat přednášku, donutí vás držet se osnovy (borci ovšem dokáží přeskočit i víc než jeden slajd najednou, u fólií to jde lépe, než v případě počítačové prezentace) - hodí se tedy více k přednáškám spíše technického rázu, k informačním nalejvárnám, přehledům pokroku astronomie a tak podobně. Diskuse uvnitř přednášky je při jejich použití obvykle omezena jen na stručné a věcné připomínky k obsahu právě promítaného slajdu (což může být i dobře).