HON NA VEVERKY, TEDA NA SITHY

MATLIKK

Přišlo to náhle. Seděl jsem takhle na záchodě kousek cesty chodbou od mého Jediského pokoje. Právě jsem pročišťoval střeva od oběda u mistra Fiogy (asi prapředek toho divného malého zeleného mužíčka s velkýma ušima v budoucnosti). Zase měl ty jeho divné červy přivezené z planety Hermel někde na okraji Republiky. Nikdy jsem tam nebyl a ani bych tam nechtěl. Plesniví červi jsou horší než plesnivé sýry. Ale abych pokračoval v příběhu…
No, takže seděl jsem takhle na záchodě a v tom mi zapípal u mého boku dole na sundaných kalhotách můj vysílač. No, uznejte sami, kdo se pro něj má zrovna ohýbat, když ho chytlo tak velké, no, nazvěme to potřebou. Takže, když ho chytla tak velká potřeba. To jsem ještě netušil, že je to důležité, tak jsem tomu nevěnoval přílišnou pozornost. Ale co se nestalo. Červi mistra Fiogy v mých střevech udělali svou, tak jsem měl čas ještě vzít vysílač, který ustavičně pípal.
„No? Mám zrovna něco na práci, je to doufám důležité.“
„No, řekl bych to teda,“ ozval se hlas mistra Fiogy. „Nejdůležitější otázku ti já teď položit musím. Chutnali ti moji červi? Odpověz a važ, co říci chceš, jinak ode mne holí dostaneš.“
„Ovšem mistře, byli výborní, právě jsem si o nich nechával zdát,“ zalhal jsem trochu, no spíš bych to nazval takovou polopravdou. Ono to tou jeho holí strašně bolí.
"Tedy dobrá. Tak, úkol pro tebe já mám. Poletíš na jednu Sithskou loď, kde veverku ty pro mě získat musíš, abych oběd já tobě mohl zase udělat.“
,,A není jednodušší zajít do lesa mistře?“
,,Ne, to ať tě ani nenapadne, pouze z veverky Sithské maso je dobré. Tak, neotálej už a huš.“
No, co mi zbývalo. Sbalil jsem si své věci, hodil je do kufru mé malé jednomístné stíhačky parkující před chrámem Jediů a vyletěl jsem. Avšak, nebyla to tak pohodlná cesta jako obvykle. Specialita mistra Fiogy hrála stále s mými střevy a já z toho neměl zrovna moc velkou radost. Ono, ještě nikdo nikdy nevybavil tyto stíhačky záchody, takže mi nezbývalo než mé střeva podřídit stavu hibernace. Ale co přijde potom, to jsem sám ještě v tu chvíli netušil. Byl to velký výbuch a teď ještě abych to seškrabával z oken, dost na tom, že to mám na sobě. A všechno jen kvůli veverce, Sithské veverce, kterou jsem měl dostat na nějaké lodi. A ještě k tomu od Sithů. No, to bude ještě zajímavé. Nechtěně jsem rukou zavadil o svůj opasek se světelným mečem při utírání mazlavé hmoty z oken mé stíhačky. Ten samozřejmě zapadl pod sedadlo, ale v té chvíli jsem to ještě nevěděl…
Už byla na dohled. Sithská loď. Na boku napsán nápis, veverka. No, to je teda gól. Teď ještě abych získal Fiogovi celou loď. No, což, tak jsem přistál. A co nevidím, hangár plný veverek. Říkám si, to bude snadné. No, ale spletl jsem se. Jedna veverka tasila světelný meč, ale co hůř. Já jsem jej nikde nenahmatal. A dokonce ani opasek. A kde mám vlastně kalhoty? No, to jsem z toho teda jelen, teda nějaký ten rohatý pes, abych byl přesnější. No, to je hodně dobré, takže bez meče proti veverce s červeným světelným mečem. Ups, ještě k tomu se začala tlačit ven další várka červů ven. Oj, tak to už bych asi nedal. Ale dalo by se toho využít…
Tak jsem použil sílu, aby byl největší i ten nikoliv zvukový, ale vzduchový efekt. A tak veverky bezradně padly na zem. Avšak, pro takovou veverku mě asi mistr Fioga neposlal. A asi nepočítal ani s tím, že mě budou jeho červi pěkně prohánět. Jestli pak tady někde mají záchody? No, nebudu to řešit a jdu pro tu veverku, asi bude někde na můstku této lodi. Pokud byl ten vzduchový, nikoliv zvukový, efekt tak silný, i ona by mohla spát. Ti mi dodávalo naději. Tak jsem tedy pokračoval dlouhou cestou dál. No a myslím, že jsem udělal dobře a mé předtuchy byly vyslyšeny…
Veverka spala jako zabitá, no, to jsem ještě nevěděl, že zabitá je. Tak jsem jí vzal. Avšak zarazil jsem se náhle v kroku, když jsem si na dveřích přečetl nápis, Toaleta – Muži. Hmm, toho jsem mohl využít a taky jsem toho využil, jelikož, co může být pěknějšího, než jít si sednou na záchod v situaci, která celou dobu dráždí má střeva…
Posezení zde trvalo asi hodně dlouho, přesto když jsem se vrátil, veverka stále byla ve spánku, do kterého jsem ji dostal. Vlastně, jak se pozná taková veverka, kterou chtěl mistr Fiogo. Asi tím, že na sobě měla velící uniformu…
No, tak jsem ji vzal k mé lodi. Naložil ji jemně do kufru. Oj, uvnitř lodi to smrdělo ještě hůř než venku, to se ta veverka jen tak neprobere. Namátkově jsem hrábl pod sedadlo a vytáhl opasek se světelným mečem. No, tak to je pěkné. Už vím, proč mi každý mistr říkal, síla tě povede. Díky síle jsem zneškodnil spoustu Sithských veverek a ještě k tomu jednu, asi důležitou, vezu mistru Fiogovi. Kdo by to byl do mě řekl…
No, tak jsem doletěl ke chrámu Jediů. Odnesl veverku k Fiogovi. Když ji viděl, tak poskočil asi tři metry do vzduchu, což na jeho výšku není normální. Pomyslel jsem na Force jump. No, ale byl to mistr, tak to měl asi povolené.
„O děkuji ti, padawane můj mladý. Ta veverka chutnati ti bude. Je totiž plesnivá trochu. Ostatně, ty ani nevoníš zrovna čerstvě. Ale vařit tebe já nepotřebuji. Díky ti a přijď zítra na oběd! Veverku tu ty dostaneš.“
„Bude mi potěšením mistře,“ odpověděl jsem s ironií v hlase, ale samým štěstím, že má veverku, mistr ani mou ironii nepoznal.
Tak jsem odkráčel do své komnaty, kde jsem se převlékl do domácího a šel se věnovat své původní činnosti. No, přece té, jak jsem se zbavoval mistrových červů…

Čas, ve kterém se povídka odehrává: asi 5000 let před vytvořením Hvězdného Impéria