KRÁLOVSKÉ POVINNOSTI

VIRIMITH STOKER

Štíhlý koráb se pomalu snášel k zemi a jeho stříbrný lak odrážel ranní paprsky slunce. Generál Dodonna maličko přimhouřil oči, ale neucukl - takovou podívanou si přece nenechá ujít. Viděl přistávat nabooské a commenorské královské lodě snad milionkrát, ale nikdy mu to nezevšednilo.
Jako vrchní velitel ozbrojených sil měl pod sebou sice relativně slušnou flotilu, ale žádné plavidlo ho nenaplnilo takovým pocitem krásy a úžasu jako právě tento létající skvost. Dokonalý sňatek mezi uměním a konstruktérstvím, vysvětlil mu jednou inženýr dodavatelské společnosti Theed Palace. Dodonna nemohl jinak než souhlasit.
Zatímco přemýšlel, loď hladce dosedla na přistávací plošinu a spustila rampu. Generál Dodonna kývl na členy uvítacího výboru, aby se rozmístili. Ač nebyl diplomat, rád dělal dobrý dojem. A pro řešení této delikátní situace bude potřebovat plnou podporu svých spojenců.
Z plavidla vystoupil nejdříve mnohačetný královský doprovod služebných a až teprve potom, obklopena eskortou tělesných strážců, samotná královna Naboo.
„Královno Jamillio,“ lehce se uklonil Dodonna, „vítejte na Commenoru.“
„Děkuji, generále,“ odvětila Jamillia. „Jakmile jsem slyšela, co se stalo, přijela bych i bez vašeho přímého pozvání. Ta hrozná tragédie…“
„Ach ano, už celou záležitost prošetřujeme a zdá se, že se nejedná o nehodu, i když tomu zprvu vše nasvědčovalo.“
„Takže atentát,“ zasmušila se královna, „máte nějaké podezřelé?“
„Oficiálně ne.“
„A neoficiálně?“
„Jen pár osobních tipů,“ řekl obezřetně Dodonna a pokynul rukou, aby se dal průvod do pohybu, „na nepřátele rodu, zvláště z řad místní aristokracie.“
„Jak se to vůbec stalo?“ zajímala se Jamillia.
„Přetížení hyperpohonu královské lodi, někdo do něj přidal nestabilní částice, které posléze vybuchly a zničily tak celé plavidlo. Vyslýcháme všechny techniky, ale zatím nic.“
„Takže země je bez panovníka,“ shrnula královna, „už se ví, kdo zasedne na trůn?“
„Ještě ne, Rada o tom bude jednat dnes večer a abych byl upřímný – pozval jsem vás sem, protože mám jednu velkou prosbu a na vaší odpovědi vlastně hodně záleží…“

***

„Přesvědčil jsem většinu Rady, aby navrhla vás, hrabě Bakee,“ informoval potěšeně tajemník a přisedl si. V sále vládl čilý ruch, jak se jednotliví Radní mezi sebou dohadovali. Mnozí se ani neobtěžovali diskrétně ztišit hlas.
„Výborně,“ ocenil hrabě, aniž by zvedl oči od datapadu, „a ten zbytek?“
„Ostatní jsou nakloněni Adelaile Saar, sestřenici krále.“
„Takže chtějí zachovat rodovou tradici…hm…to by mou kandidaturu mohlo ztížit. Nicméně Adelaila nikdy netíhla k politice a pokud se nemýlím, většinu svého života věnovala vědě. To jsou dost pádné argumenty proti ní a její nekompetentnosti do tohoto úřadu,“ uvažoval nahlas hrabě.
„Přesto má velké zastání,“ upozornil tajemník.
„Ale na zasedání se nedostaví?“
„Ne, pane, momentálně pracuje ve Výzkumných laboratořích na Loronaru.“
„To je...,“ hrabě už ale svou myšlenku dopovědět nestihl, protože právě dorazil generál Dodonna doprovázející královnu Jamilliu.
Dokud Rada nezvolí nového panovníka, má generál hlavní slovo a stává se tak de facto zástupcem královského rodu. Navzdory tomu však nemůže být sám volen, protože nepochází ze šlechtické rodiny a jakmile je vybrán nový panovník, musí se svých zvláštních pravomocí ihned vzdát.
„Vážená Rado,“ zahájil Dodonna jednání a postavil se k řečnickému stolku, „smrt členů královské rodiny Folorů nás všechny jistě bolestivě zasáhla a uvrhla naši planetu do smutku. A tím větší je naše bolest, když teď už s jistotou víme, že nešlo o nehodu.“
Radou to překvapeně zašumělo, generál tu zprávu doposud držel v tajnosti a vědělo o tom jen několik zasvěcených.
Dodonna chvílí počkal, dokud se všichni neuklidní, a pak pokračoval: „Ještě nemáme žádné podezřelé, ale mohu vás ujistit, že vyšetřování vedu já osobně. Nicméně důvod, proč jsme se zde sešli, je jiný. Musíme zvolit nového panovníka,“ lehce si odkašlal a pokračoval, „jako možní kandidáti se jeví Adelaila Saar a hrabě Bakee.“
Hrabě se spokojeně zašklebil.
„Nicméně,“ zvýšil hlas generál, „musíme vzít v potaz ještě jednu osobu - nejmladší dceru krále.“
„Ta ale před sedmnácti lety záhadně zmizela,“ vykřikl kdosi.
Dodonna se tajuplně usmál. „Mohu vás ujistit, že nezmizela. Byla dána na výchovu do Chrámu Jediů, protože projevila velké nadání k Síle,“ generál sice přesně nevěděl, co to znamená, ale řekl mu to ten Jedi, který si ji tenkrát odvedl.
„Ale proč o tom nikomu neřekli?“ zeptal se nespokojeně hrabě Bakee. Pokud to byla skutečně pravda, Rada by bez debat upřednostnila přímého nástupníka.
„Bezpečnostní důvody. Navíc měla o devět let staršího bratra, takže na trůn by se za normálních okolností stejně nedostala. Rodiče ji tedy nechali stát se rytířem Jedi,“ vysvětlil Dodonna a otočil se k vládkyni Naboo. „Královna Jamillia má s Řádem dobré vztahy, protože to byli právě oni, kdo vysvobodil za vlády královny Amidaly její planetu z područí blokády Obchodní federace. Zavázala se, že nám pomůže s kontaktováním Chrámu Jediů.“
Hrabě měl co dělat, aby vzteky nevyprskl. Přitáhl si plášť blíž k tělu a uraženě odkráčel pryč. Díky zmatku, který se strhl ihned poté, co generál Dodonna domluvil, si jeho kvapného odchodu nikdo nevšimnul.

***

„Uklidni své myšlenky a soustřeď se,“ zašeptal Agen Kolar a aktivoval svůj světelný meč.
Mladá padawanka na chvíli zavřela oči a zhluboka se nadechla, aby k sobě naplno pustila Sílu.
„Kolik tam cítíš živých bytostí?“ zkoušel ji.
„Pět,“ odpověděla po chvíli.
„Správně, teď zkus proniknout dál. Jejich pocity zčásti přejímá okolní prostředí, napoj se na něj, prociť jak vibruje a odhalíš tak emoce, které jimi opanovávají.“
„Nervozita, napětí, zlost…,“ řekla pevně a otevřela oči.
Její mistr přikývl. „Jaká z toho plyne pro nás taktická výhoda?“
„Nervozita vede k chybám, napětí k unáhleným závěrům a zlost k bezmyšlenkovitému jednání,“ odpověděla.
„Velmi dobře, my tedy využijeme právě našeho klidu, který nám pomáhá udržet boj sofistikovaný a nenecháme se svést hněvem, protože ten vede…“
„…k temné straně,“ doplnila ho pohotově. Agen Kolar svou padawanku nikdy nezkoušel jen v rámci Chrámových cvičení, ale přímo v terénu. Takový způsob byl sice maličko neortodoxní, ale jí plně vyhovoval, protože si tak mohla vytvořit téměř přesnou představu o tom, co ji čeká.
A přestože byl Agen pověstný právě tím, že nejdřív útočí a až potom se ptá, vždy si plánovaný útok dopředu promyslel. Ailee ještě nezažila, že by se bezhlavě vrhala se svým mistrem do boje, aniž by zvážili všechny důsledky.
V tomto případě byl ale souboj nevyhnutelný, to cítila i ona. Za magnetickými dveřmi na ně čekala pološílená tlupa Trandoshanů a jeden řadový námezdní lovec. Ten momentálně představoval největší riziko a i když je nemohl nějak přímo ohrozit, budou se muset mít na pozoru.
„Teď,“ zavelel mistr Kolar, máchl rukou a pomocí Síly otevřel dveře.
Trandoshané byli jejich rychlým vpádem překvapeni, takže jim to dalo tak tři vteřiny k dobru než začnou pálit. Dost dlouho pro ně. Vycvičený lovec sice začal s palbou ihned, ale stačilo jen pár odražení světelným mečem než se k němu Agen dostal a jediným efektivním švihem mu useknul ruku a následně celkově zneškodnil.
Ailee zatím odzbrojila už dvě ještěrky a o zbylé dva protivníky se podělila se svým mistrem. Za chvíli bylo po boji. Hladce, efektivně, bez zbytečného krveprolití…přesně podle Jediských zásad.
„Výborně, má mladá učednice,“ ocenil uznale Agen Kolar její počínání, „vedla sis dobře, teď už jen uvědomit Engirskou bezpečnost, že problém jsme vyřešili a předat tyhle zloduchy spravedlnosti.“
„Spoutám je,“ nabídla se Ailee.
„Dobře a já…,“ Agenovi se naléhavě ozval komunikátor. „Macei, děje se něco?“ zeptal se, když se před ním objevila miniaturní holografická projekce mistra Windu.
„Nejsem si tak docela jist,“ odpověděl zarmouceně, „ale potřebuji, abys hned i se svou padawankou přiletěl zpět na Coruscant.“
„Rozumím,“ přikývl mistr Kolar a na víc se neptal. Maceův výraz mluvit za vše – probereme to až v Chrámu Jediů.

***

„Odeberu se do své ubikace a trochu si odpočinu. Nebudu rušit Radu v jednání s vámi, mistře,“ řekla ohleduplně Ailee a měla se k odchodu.
„Ne, Rada si přeje i tvou přítomnost,“ zadržel ji Agen.
„Opravdu?“ zarazila se překvapeně padawanka. Možná mi konečně přidělí nějaký samostatný úkol, těšila se, když vstupovala do Síně.
Přítomni byli čtyři členové Rady – Ki-Adi-Mundi, Saesee Tiin, Yaerael Poof a samozřejmě mistr Yoda. Všichni měli na tvářích tak podivné výrazy, že nebyla schopna říct, jestli se zlobí nebo jsou jen skleslí či cokoli jiného. Rozhodně to ale na nic dobrého nevypadalo. Pomalu se začala s vidinou samostatné mise loučit.
To ale nebylo všechno, v místnosti ještě nervózně postávala menší skupinka jí naprosto neznámých lidí. Z oblečení usuzovala na bohaté politické činitele, i když se styl od toho coruscantského trochu lišil.
„Ailee,“ spustil bez úvodu Ki-Adi-Mundi a snažil se mluvit uklidňujícím tónem, „co všechno ti mistr Agen Kolar řekl o tvém původu a domovské planetě?“
„Nebylo toho moc,“ odpověděla popravdě Ailee a přemýšlela, co to má všechno znamenat a proč se ji ptají zrovna na tohle téma, když je podle Jediských zásad upínaní se k minulosti zakázané. „Narodila jsem se na Commenoru, planetě na okraji Jádra…“
„Tohle nemyslím,“ zarazil ji starý mistr, „co víš o své rodině?“
„Odvedli mě se dvou letech, skoro vůbec si na ně nepamatuji,“ pokrčila Ailee rameny.
„Jestli se do toho mohu vložit…,“ vystoupil jeden muž ze skupinky.
„Jistě,“ souhlasil ochotně Ki-Adi-Mundi, nejspíš sám nevěděl od čeho začít.
„Totiž abyste rozuměla,“ začal pomalu ten muž, „vaši ctihodní rodiče a bratr nedávno zemřeli a…“
„Já mám bratra?“ vyjekla překvapeně Ailee. Jak je možné, že si nevzpomíná ani na něj?
„Ano…tedy vlastně už ne,“ zamotal se muž, „a v tom je ten problém. Váš bratr byl korunním commenorských princem, měl po odstupu vašich rodičů zdědit trůn. Jenže na celou rodinu byl spáchán atentát, při kterém nikdo nepřežil a tak jste teď jedinou dědičkou vy, princezno Ailee.“
Můj bratr mrtev…rodiče…trůn…dědictví….já a princezna? Ailee se při té představě zatočila hlava. Nikdy nepoznala nic jiného než stěny Chrámu Jediů, tvrdý výcvik, hodiny tréninku se světelným mečem, uštěpačný hlas mistra Yody a…samozřejmě Sílu. A teď po všech těch letech si jen tak přijdou nějací lidé a obrátí ji celý život naruby.
Bezradně se podívala na svého mistra, vypadal hluboce zamyšlen, ale nijak překvapený.
„Věděl jste o tom?“ zeptala se ho vyčítavě.
„Ano, já byl ten Jedi, který tě odvedl z Commenoru,“ prozradil.
„Ale…proč jste mi o tom neřekl?“ snažila se ovládnout hněv, který jí začala pomalu zmítat. Hněv vede k temné straně, připomněla si, ale v nitru cítila, že musí každým okamžikem vybuchnout.
„Bál jsem se, že by ses chtěla vrátit zpět k pohodlnému životu v paláci a opustila náš Řád. V těchto temných dobách, kdy hrozí nebezpečí ze strany skrytého Sithského pána, si nemůžeme dovolit ztratit někoho tak talentovaného, jako jsi ty,“ vysvětlil Kolar popravdě.
Otevřela pusu, ale nenapadla ji žádná rozumná odpověď, tak se otočila zpět ke commenorským vyslancům. „Co ode mě chcete?“
„Abyste se vrátila domů na Commenor a zaujala své právoplatné místo královny,“ shrnul jednoduše muž.
„To po mě nemůžete chtít,“ zalykla se Ailee, „celý život jsem tvrdě pracovala, abych se stala dobrým rytířem Jedi…ještě dva roky a mohu přistoupit ke zkouškám.“
„Ale výsosti, jako budoucí královna…“
„Já nejsem žádná královna,“ odsekla a utekla dřív, než spustila v beznadějný pláč.

***

„Co se děje, Ailee?“ zeptal se starostlivě čísi hlas.
Padawanka si utřela zaslzené oči do rukávu a zvedla hlavu. Ve dveřích stála její dobrá přítelkyně Bultar.
„Kdyby ti nějaký cizinec řekl něco, co ti dokonale zkazí život….co bys udělala?“ odpověděla proti otázkou.
„Záleží na tom,“ pokrčila rameny Bultar a přisedla si k ní, „co je to za člověka a co přesně po tobě chce. Musíš vidět problém ze všech úhlů pohledu a zvážit všechna hlediska a možnosti daného problému než se rozhodneš, jak správně jednat.“
Ailee znovu nabírala do breku.
„Nic není tak černé, jak se může na první pohled zdát,“ konejšila ji Bultar, „a pokud nejde o osud celé galaxie…,“ usmála se.
„Kdyby jenom jako,“ vzlykla Ailee, „ale tady jde o osud minimálně jedné planety, která má padnout do rukou někomu, kdo se politice vyhýbá jako banthímu moru a neví o ní zhola nic.“

***

Měla krásný sen. Zdálo se jí, že klečí před Radou Jediů a očekáváním skoro nedýchá. Trochu se jí třásla kolena, ale ne ze strachu, nýbrž z nekonečné radosti. Podívala se na svého mistra, který jen mlčky stál a pyšným výrazem sledoval svou padawanku. Dokázala jsi to, jsem na tebe hrdý! říkal jeho výraz. Bez vás bych to nikdy nedokázala, mistře, odpovídala stejně bezhlesně. Pak sklopila hlavu a čekala na poslední gesto mistra Yody, které z ní konečně udělá…
„Princezno Ailee, princezno Ailee!“ ozval se neodbytný hlas. Ailee se po tom zvuku otočila a obraz Síně rázem zmizel. Probudila se. Zpět do kruté reality.
„Princezno Ailee,“ řekl ten kdosi vyčítavě, „nemohli jsme vás najít, to už nám víckrát nedělejte.“
Ailee se posadila a zaměřila rozespalý pohled na postavu před sebou – byl to onen vůdce delegace. Padawanka si matně vzpomněla, že se včera přesunuli do Bultařiny ubikace a patrně tady musela i usnout.
Pořádně si protřela oči, muž vypadal rozzlobeně i ustaraně zároveň. Průvod patrně běhal po celém chrámu a hledal ji. Bultar umí dobře zatloukat.
„Musíme ihned odletět zpět na Commenor,“ oznámil jí muž, „politická situace v zemi se vyhrocuje, Radní se hádají a obyvatelstvo zpráva o vašem znovunalezení uvedla v chaos.“
„Jak to v chaos?“ podivila se Ailee.
„Všichni vás považovali sedmnáct let za nezvěstnou,“ objasnil jí velvyslanec.
„Nezvěstnou? Copak oni nevědí, že…“
„Ne a abych byl upřímný, ani já jsem to do předvčerejška nevěděl. Královský rod to držel v tajnosti, zasvěceno bylo jen několik málo jedinců.“
„Jak vlastně zemřeli mí rodiče a bratr?“ napadlo ji náhle. Proč jen tuhle otázku nepoložila dřív?
„V královskému korábu se znestabilnily nebezpečné částice hyperpohonu a loď následně vybuchla. Nejdřív jsme si mysleli, že to byla nehoda, ale prohlídka našich nejlepších techniků náhodu vyvrátila. Muselo se jednat o záměrnou sabotáž.“
„Takže byli vlastně zavražděni,“ konstatovala Ailee ponuře. O politice sice věděla opravdu málo, ale že někteří senátoři jsou schopni pro prosazení svého zájmu i zabíjet, o tom nepochybovala. Jsou to politici a těm se nedá věřit, vzpomněla si na častou větu mistra Obi-Wana Kenobiho. Chladně kalkulují a manipulují s lidmi místo toho, aby se starali o blaho Republiky.
„Podezřelé ještě nemáme, ale okruh nemůže být velký. Commenor je planeta s centralizovanou aristokratickou vládou a tak těch, kdo by měli zájem na odstranění dynastie Folorů není nijak závratný počet.“
„Folorů,“ Ailee si to slovo chvíli převalovala na jazyku. Ano, už ho před pár lety slyšela, když si z nostalgie vyhledala nějaké informace o své rodné planetě v Archivu. Nikdy by ji však nenapadlo, že je to její příjmení. Co si pamatovala, tak odjakživa ji říkali prostě a jednoduše Ailee.
„Samozřejmě nepředpokládáme, že by si senátoři špinili ruce, takže si museli najmout někoho opravdu schopného, protože získat přístup do hangáru není vůbec snadnou záležitostí,“ pokračoval vyslanec.
„Myslíte námezdního lovce?“
Velvyslanec se ošil. „Lovci nejsou mezi commenorskou smetánkou příliš oblíbení, většinou si je někdo spolu s pašeráky najme, aby se nám pletli do obchodů. Ale nevylučujeme to.“
„Kdo zatím vládne?“ zajímala se Ailee.
„Vrchní velitel našich ozbrojených sil. Pokud je panovník zabit nebo není schopen vládnout, nakrátko přejímá moc armáda. Toto opatření je zakořeněno v commenorské ústavě. Generál Dodonna je velmi schopný a spravedlivý člověk, ale…,“ velvyslanec si taktně odkašlal, „je to především voják a navíc nemá šlechtickou krev.“
Ailee nedůvěřivě přivřela oči. Tak prý nemá šlechtickou krev! Ona donedávna ani nevěděla, že nějakou královskou krev mám a vůbec co je komu po krvi nebo po původu? Necítila se výjimečnější než ostatní, ani teď ani nikdy jindy. Ale pokud ji její domovská planeta potřebuje, tak možná…
„Dobrá,“ řekla nahlas, „poletím s vámi na Commenor, ale nic neslibuji,“ zdůraznila, když spatřila radost ve velvyslancově tváři.

***

„Nesmírně si vážím toho, že letíte se mnou, mistře,“ řekla Ailee a naklonila se blíž k oknu. Povrch Coruscantu se rychle zmenšovat, to jak královské plavidlo stoupalo atmosférou na oběžnou dráhu.
„Jsi jako má dcera, Ailee,“ usmál se na ni Agen, ale v očích měl smutek, „přece bych tě v tom nemohl nechat samotnou. Navíc jsi ještě stále padawankou a mou povinnosti jako tvého mistra je poskytnou ti podporu.“
Loď sebou lehce zatřásla a zcela se vymanila z gravitačního vlivu centrální planety. Ailee si tiše povzdechla a věnovala poslední pohled vzdalujícímu se Coruscantu. I když v předchozích letech strávila většinu času mimo Chrám při plnění různých úkolů, velkoměsto se stalo jejím domovem a tak nějak k němu už přirostla.
Možná právě proto se Commenoru tolik bála, byť to byl její rodný svět, neměla k němu žádný vztah ani vzpomínky. Znala jen to, co se naučila v Archivu, co různě pochytila a co bylo nutným všeobecným přehledem každého Jediho.
S Bultar a ostatními padawany jejího věku si často stěžovali na coruscantské poměry, počínaje oplzlostí pouličních obchodníku, obratností chmatáků, drzostí přistěhovalců a konče dopravní situací. Vzpomněla si na Anakina, jeho vyhlášené pilotní umění a na to, jak jí jednou předvedl zběsilou jízdu vznášedlem. Tehdy nevěděla, jestli se má smát nebo zvracet. Jak těžce tohle všechno opouští!
Nic jsem jim neslíbila, připomněla si. Nic, vůbec nic. Přiletím tam, obhlédnu situaci a pokud najdu schopnější lidi, vládu jim s klidem přenechám, uklidňovala se. Pak se vrátím a dokončím výcvik.
„Přešli jsme do hyperprostoru, Vaše Výsosti,“ upozornil velvyslanec a tak padawanku vytrhl z přemýšlení. Ailee se sice po celou dobu koukala z okna, ale nic z toho, co se dělo venku nevnímala. Ani jak se hvězdy změnily na rozmazané čáry při překonání nadsvětelné rychlosti. „Připravili jsme pro vás a mistra Kolara kajuty. Následujte mě prosím, cesta bude trvat pár hodin.“
„Děkuji,“ odvětila slušně Ailee a snažila se napodobit velvyslancům zdvořilý tón, který je nejspíš u dvora zvykem. Pokud se nechce před commenorským senátem znemožnit hned při prvním setkání, bude muset mluvit a jednat alespoň přibližně jejich způsobem. „Jak se vůbec jmenujete?“ zeptala se záhy, protože si uvědomila, že se jí muž ještě nepředstavil.
„Jsem Nalgar, princezno,“ usmál se a pokynul rukou, aby ho Ailee s Agenem následovali.

***

Celou cestu strávila Ailee nad materiály, které si od velvyslance sama vyžádala. Obsahovaly commenorský vládní systém, ústavu, základní legislativu a další věci, které padawanka z duše nesnášela. Ač měli mít s Agenem kajuty oddělené, její mistr se od ní nehnul na krok a pomáhal jí probírat se haldou informací.
Ailee mu za to byla nesmírně vděčná, bez něj by s tím bezradně praštila ani ne za půl hodiny. Politika jí nebyla sympatická a tím míň představa, že většinu svého času na Commenoru bude muset strávit jejím studiem. Ale život Jediho je plný sebezapření.

***

„Tak tohle je Commenor,“ prohlásil hrdě velvyslanec Nalgar, když se koráb po šestnácti hodinové cestě konečně dostal k cíli a momentálně kroužil nad jeho povrchem. „Překrásný, že?“
Ač se na něj Ailee dívala ze všech hledisek, neviděla nic, co by Commenor odlišovalo od ostatních obyvatelných planet s nadvládou oceánů. Modrá koule s plujícími oblaky, pod nimiž sem tam vykukovala pevnina sice byla hezká, ale…nic víc. „Má to své kouzlo,“ odvětila nakonec neurčitě.
„Začněte sestup,“ kývl velvyslanec na pilota. Ten ihned zahájil přistávací sekvenci a dal stejný příkaz i stíhačkám, které královskou loď kvůli bezpečnosti doprovázely.
Dosednutí na povrch bylo otázkou několika minut, ale Ailee, které zběsile tlouklo srdce, třebaže se nutila do klidu, to přišlo jako nicotný okamžik. Co řekne všem těm lidem? Zpanikařit si ale dovolila jen na chvíli a to do té doby, než k sobě přivolala Sílu. Síla mě povede, opakovala si v duchu. Síla mě…
Když loď dosedala na povrch, lehce se otřásla. „Pojďme tedy,“ vyzval ji Nalgar a Ailee automaticky vykročila jako první směrem k východu.
„Ale ne, počkat,“ zarazil ji velvyslanec, „nejdřív jdou vaši sloužící, pak ochranka v jejichž středu jdeme vy, mistr Kolar a já a nakonec zbytek služebných.“
„Proč? Hrozí mi snad něco?“ zeptala se netrpělivě padawanka. Chtěla to vše mít rychle za sebou.
„To nevíme, ale protože zpráva o vašem znovunalezení vyvolala rozruch, nehodláme nic riskovat. Navíc je to zcela normální procedura v souladu s dvorní etiketou, že když…“
„Nesmysl,“ zamračila se Ailee, „jsem Jedi, umím se bránit. Mám svůj světelný meč, léta výcviku a…a vůbec.“
„Ailee, možná bys přeci jenom měla dát na vel…,“ snažil se jí domluvit Agen, ale dobře věděl, že jakmile jednou začne být jeho padawanka vzpurná, je jen velmi těžké jí domluvit. A tak, když Ailee vyběhla z korábu vlastně úplně sama, nechávajíc zkoprnělý doprovod daleko za sebou, nebyl jako jediný vlastně vůbec překvapen.
Z lodi doslova „vypadla“ a svůj spěšný úprk zastavila až v polovině rampy, když jí pohled spočinul na mnohačlenném uvítacím výboru čekajícím před královským plavidlem. Po stranách byli dokonce připraveni trubači, aby patrně spustili fanfáry, jakmile se nástupkyně trůnu objeví. Momentálně však jen ohromeně koukali, takže se žádný tradiční hymnus nekonal.
Ailee v tu chvíli ztratila všechnu svou předešlou vybuzenou ráznost. „Ehm…a-a-a-ahoj,“ vykoktala ze sebe.
„Výsosti,“ uslyšela za sebou stejně rozhořčený velvyslancův hlas jako tenkrát, když se zašila v pokoji Bultar a dokonce následovala i stejná výtka, „to-hle už nám ne-dě-lej-te!“ slabikoval Nalgar, protože sotva popadal dech. Rychle kývl na průvod, který se objevil jen o zlomek sekundy za ním a pokynul trubačům, aby spustili. Jen díky nim se nerozhostilo trapné ticho.
„Generále Dodonno,“ spustil velvyslanec, „naše poslání bylo úspěšné. Dovolte mi, abych vám představil princeznu Ailee.“
Dodonna si důkladně padawanku prohlédl, ale kupodivu v jeho pohledu nebyla ani stopa po něčem jako proboha, co nám to přivedli, nýbrž pouhá zvědavost. Rytíře neviděl každý den a spatřit následníka trůnu v tradičním obleku Jedi se mu už nikdy v životě nemuselo povést.
„Výsosti,“ poklonil se generál, „vítejte na Commenoru.“
„Já…děkuji, generále,“ dostala ze sebe s námahou. Ten muž se na ni tvářil velmi mile a nechtěla proti sobě poštvat prvního člověka, který k ní projeví alespoň trochu vlídnosti.
„Netrpělivě vás očekáváme, měla jste dorazit už včera,“ konstatoval Dodonna a lehce pokynul rukou, aby ho následovala směrem k paláci. Původ se dal do pohybu.
Ailee se začervenala. „Promiňte, ale…“
„Vyskytlo se pár komplikací, nebylo lehké přemluvit Radu Jediů, aby pustili jednoho ze svých nejlepších učedníků,“ zamluvil to rychle velvyslanec, za což mu byla mladá padawanka velmi vděčná. Nikdo nemusí vědět, že měla k letu na Commenor takový odpor.
„Chápu,“ přikývl generál a hned jakoby zapomněl na starosti způsobené zpožděním, přesedlal na úplně jinou notu. „Jaká byla cesta?“
„Příjemná, všichni na mě byli velmi milí a vstřícní,“ odvětila Ailee a nevěděla, jakou jinou odpověď by asi tak čekal? Cestování jako cestování a ona byla běžně zvyklá na svou Deltu-7, která ani zdaleka neposkytovala tolik pohodlí jako královský koráb.
„Dostalo se vám všeho?“ ujišťoval se Dodonna.
„Já…,“ Ailee se na chvíli zamyslela, co myslel tím všeho. „Jistě,“ řekla nakonec, aby se vyhnula dalším otázkám na toto téma.
„Omlouvám se, že vás nemůžeme nechat odpočinout a převléci se, ale s takovým zpožděním jsme opravdu nepočítali a Rada už zasedá,“ sdělil opatrně generál a tvářil se u toho, jako by to bylo něco strašného.
„To je v naprostém pořádku,“ usmála se na něj Ailee, „Jediové jsou na to zvyklí, nemůžeme si dovolit odpočívat, když máme úkol.“
Možná že když budu svou nynější situaci brát jen jako další úkol, půjde mi to snáz, řekla si v duchu pro sebe, když i s celým průvodem vstupovala obrovskými dveřmi do zasedací místnosti.
Pochopitelně nebyla ani zdaleka tak veliká, jako ta na Coruscantu, ale přesto jí velikost a hlavně velkolepost, s jakou byla zařízena, překvapila. Ani stopa po kovu nebo plastu, všude jen lesklý mramor, nádherné fresky, ušlechtilé látky, zlacené nebo stříbřené ozdoby a spousta soch.
Jednání už zřejmě probíhalo, protože když průvod vešel, někdo stál u řečnického pultu a zrovna o něčem přednášel. A pokud mohla Ailee soudit podle účasti, přítomni byli všichni. Polil ji studený pot. Nějak se mezi tou nádherou a všemi těmi lidmi, nastrojenými do bohatých a jistě i nestoudně drahých tóg, necítila dobře. Ve své obvyklé tunice Řádu a ošumtělým pláštěm si přidala jako nějaký buran z Vnějšího pásu.
Když řečník zaregistroval přicházející eskortu, okamžitě ztichl a odkráčel na své místo. Všichni ostatní se ihned postavili a padawanka na sobě rázem ucítila desítky pohledů, pro Jediho ne zrovna příjemný pocit, když vzdáleně cítí všechny ty emoce. Zvědavost, vzrušení, ale i opovržení a nevoli.
„Vaše místo je támhle, Výsosti,“ ukázal velvyslanec. Křesla pro členy Rady tvořily dohromady půl kruh v několika řadách nad sebou a uprostřed se tyčily dva nádherné trůny. Vyděšeně podívala za svým mistrem, který stál decentně opodál a neznatelně přikývl, aby jí dodal odvahy.
Generál Dodonna jí pak šarmantně podal ruku, společně vyšli schůdky a Ailee se konečně usadila na jednom z trůnů, přičemž na druhý si sedl sám generál jakožto zástupný vladař. Jinak by zde samozřejmě seděl druhý z královského páru. Agen se usadil kousek po její pravici, ale už na normální sedadlo.
Velvyslanec Nalgar vystoupil za řečnický pult. „Dámy a pánové, dovolte mi, abych vám představil princeznu Ailee, právoplatnou dědičku Commenoru z rodu Folorů, která jakožto legitimní…“
Zbytek proslovu a debatu, která se následně rozpoutala, vnímala Ailee jen mlhavě. Měla problém porozumět pohnutkám jednotlivých Radních, jejich námitkám a odborné politické hantýrce. Na dotazy odpovídala úsečně, nejistě a když se jí někdo zeptal, co si o tom myslí ona, což dělali snad až příliš často, většinou ani nevěděla, o čem je řeč.
Když zasedání po nekonečných třech hodinách skončilo, vnímala to jako vysvobození a zároveň si připadala jako ta největší hlupačka na Commenoru. To si vážení delegáti udělají o rytířích Jedi pěknou představu, povzdychla si Ailee, pokud je budou posuzovat podle mě.
Velvyslanec jí pak zavedl královských komnat, ale otupěná padawanka už nebyla sto ocenit všechen ten přepych a tak jen vděčně přijala nabízenou postel. Když všichni odešli, svlékla si pouze plášť a boty a svalila se do měkoučkých peřin. Usnula sotva zavřela oči.

***

Probudily ji až sluneční paprsky prosvítající přes okno. Chtěla se překulit na druhý bok a podřimovat dál, ale když si uvědomila kde je, otevřela oči. Strop byl zdoben ornamenty květin a drobných ptáků, včera večer si toho nevšimla.
Posadila se, zívla a když se natahovala pro boty, ucítila za sebou pohyb. Ohlédla se. Ve dveřích stálo několik služebných a vzrušeně mezi sebou šuškaly. Když uviděly, že je jejich princezna už zaregistrovala, všechny se poklonily, popřály dobrého rána a nahrnuly se do pokoje.
„Potřebujete něco?“ zeptala se Ailee, protože ji jejich přítomnost znervózňovala a podezřívavě si je změřila pohledem. Všechny byly oblečené do stejných lehkých šatů pastelových barev a žádné z nich nebylo jistě víc jak dvacet pět.
„Jdeme vás obléci, Výsosti,“ vysvětlila jedna z nich.
„V pořádku, to snad zvládnu sama,“ urazila se trochu Ailee a natáhla na sebe plášť, protože zbytek vlastně už měla na sobě. „Vidíte? Hotovo.“
Služebné se zachichotaly. „Připravili jsme pro vás královský šat, Vaše Výsosti,“
Padawanka měla co dělat, aby nevykulila oči a udržela si svou klidnou fazónu. „To jistě nebude nutné,“ bránila se a snad by se jí to i podařilo, kdyby do pokoje opatrně nenakoukl generál Dodonna a když se přesvědčil, že v ničem neruší, vstoupil úplně.
„Dobré ráno,“ pozdravil zvesela, „vidím, že ještě nejste oblečena, princezno. Tak šup, šup,“ popohnal služebné. Ty se rozprchly, každá na jinou stranu a vrátily se ověšeny látkami, šperky, zkrášlovadly a mnoha dalšími věcmi, které by Ailee označila jako za pro Jedie naprosto neužitečné a zbytečné.
„Až budete připravena, dejte vědět. Představím vás našemu ministru financů, který vás zasvětí do aktuální situace na Commenoru,“ oznámil a stejně spěšně jako přišel i odešel. Ailee otevřela pusu, aby řekla něco na protest, ale to už generál v místnosti nebyl.
Služebné se daly ihned do práce. Ochomýtaly se tak rychle a s takovou obratností, že i ona měla problém je všechny svými vytrénovanými smysly sledovat. Po pár minutách to vzdala a prostě je nechala dělat, co dovedou. Když ji svlékaly z jediské tuniky, měli mezi sebou mnoho poznámek, protože oblek rytíře ještě nikdy na živo neviděly a neustále něco komentovaly. Párkrát snad byly i drzé, móda Jediů se jim zdála příliš strohá, ale říkaly to vždy s takovou lehkostí, jemným hláskem a následným zachichotáním, že je člověk nemohl brát vážně.
Trochu jí svým štěbetáním připomínaly Jawy, malé neškodné potvůrky žijící na jedné zapadlé písečné planetě jménem Tatooine, kde se nedávno se svým mistrem v rámci jednoho úkolu podívala. Dokázaly ze sebe najednou vychrlit spoustu slov, ale jen málokdy měly jejich řeči nějaký hlubší smysl.
Ailee módě a líčení nijak zvlášť nerozuměla, ale věděla, že pokud je v tom pudr, tak to rozhodně ne! Služebné si nakonec daly říct a zvýraznily jí pouze oči. Pak jí ukázaly několik typů (pro Jedie naprosto šílených) účesů, ze kterých si nakonec vybrala jeden sice velice střízlivý, ale přesto slušivý cop vyčesaný nahoru a doplněný o jakési ozdoby, které nebyla schopna přesně identifikovat.
Když se pak shlédla v zrcadle, aby ohodnotila škody, které jejímu pečlivě pěstěnému typicky jediskému zevnějšku služebné způsobily, zůstala chvíli v ohromení stát. Vypadala totiž naprosto jinak a nikdo by nebyl sto poznat, že se pod zevnějškem líbezné dámy skrývá duše rytíře.
Nervózně se všelijak otáčela, aby se viděla ze všech stran, protože nemohla uvěřit vlastním očím. To že jsem já? říkala si nevěřícně. Když počáteční nadšení pominulo, přihlásilo se o slovo logické myšlení. Kde dám světelný meč? Šaty by velmi krásné, bohatě aranžované z mnoha nakupených látek, vlečnou a i relativně těžké, ale nikde nenašla nic, kde by mohla zavěsit svou jedinou zbraň.
Vzpomněla si, že světelný meč položila na postel, když ji zbavovali opasku a tak si ho pomocí Síly přivolala. Protože rukojeť v podstatě jen tak proletěla vzduchem, služebné udělaly nadšené: „Óóóó!“ a zatleskaly. Ailee jejich reakce nechávala chladnou a stále koumala, co s tím. Nakonec jedna ze služebných přinesla sponu a nějak se meč podařilo k pozlacenému pásku šatů přidělat.

***

„Vypadáte nádherně, princezno,“ vydechl ohromeně generál, protože takovou radikální změnu jistě nečekal. Ne že by Ailee byla předtím ošklivá, mnoho padawanů v jejím věku jí dokonce za zády mistrů hodnotilo jako nadprůměrně hezkou, ale pořád to byl ten strohý styl Jediů. Ne jako teď, kdy dokonale vynikly její rysy.
Agen Kolar, který přišel společně s ním, se jen lehce pousmál.
„Bez komentáře,“ sykla na něj neznatelně, protože její mistr rád a často vtipkoval.
„Následujte mě, prosím,“ pokynul jim oběma Dodonna. Přestože v paláci žádné nebezpečí nehrozilo, neustále cestou potkávali členy ochranky i místní bezpečnosti. Služebné je následovaly v uctivé vzdálenosti zcela automaticky, aniž by jim někdo něco řekl.
Vypadají všechny prostory paláce tak…tak okázale? pomyslela si Ailee, když dorazili do místnosti, která by se snad dala popsat jako konferenční. I zde bylo vše z mramoru a všude okolo byly sochy. Uprostřed stál masivní výstavní stůl a dokola něj židle, opět se dvěma o něco většími a zdobenějšími pro krále a královnu.
„Vaše Výsosti,“ pronesl nadšeně ministr financů, který tam už na ně i s několika poradci čekal, políbil Ailee jemně ruku a lehce se uklonil. „Vypadáte kouzelně.“
„Děkuji,“ odvětila stejně zdvořile a přemýšlela, jestli to ministr myslí opravdově nebo jen milosrdně lže, protože to nakazuje dvorní etiketa. Doufala v to první.
„Začneme?“ zeptal se.
„Jistě,“ přikývla Ailee a posadila se. Ostatní (kromě jejího mistra, který si ihned udělal pohodlí) se sice všichni rozdělili k příslušným židlím, ale zůstali před nimi stát. „Ehm…děje se něco?“ podivila se.
„Musíte nám svolit si ve vaší přítomnosti sednout,“ vysvětlil Dodonna.
„Cože?“ nevěřila svým uším.
„Etiketa. Stačí, když na ostatní ve vaší přítomnosti souhlasně kývnete nebo řeknete v pořádku či podobný ekvivalent,“ rozvedl trpělivě generál.
„Ach tak…tedy v pořádku, posaďte se,“ svolila Ailee. Měla pocit, že tyhle aristokratické manýry asi nikdy nepochopí. Následná vyučování přednáška byla nudnější než jediské cvičení uvedení se do dokonalého klidu.

***

Druhá polovina dne byla celkem klidná. Už tolik nezakopávala o vlastní šaty, které sice shledávala maximálně nepraktickými, ale musela uznat, že také pohodlnými a na kůži příjemnými, protože byly z těch nejvybranějších materiálů.
Po obědě se setkala s ministrem vnitra, jehož účast si přímo vyžádala, protože se chtěla seznámit s vyšetřováním ohledně atentátu spáchaného na její rodinu. Přestože si nikoho z nich nepamatovala, jejich smrt ji hluboce zarmoutila. Přeci jenom to byla její rodina.
„Pár ano, neoficiálně,“ odpověděl jí opatrně ministr vnitra na otázku, jestli už mají nějaké podezřelé.
„Neoficiálně…?“ přimhouřila oči pochybovačně Ailee. „Co to znamená?“
„Obvinit šlechtice z tak vážného zločinu je ošemetná záležitost,“ vysvětlil ministr. „Aristokratická minulost má na Commenoru dávnou tradici a není jednoduché urozenou osobu jen tak zavřít.“
„Jak to?“ nechápala padawanka.
Vysvětlování se ujal velvyslanec Nalgar. „Commenor má sice silnou centralizovanou vládu, která je celá v rukou královského rodu, ale planeta samotná je příliš velká na to, aby ji jeden - popřípadě dva lidé - byli schopni uhlídat. Proto se dělí do padesáti šesti gubernií a každé jednotlivé gubernii vládne šlechtický rod.“
„Padesát šest je i Radních,“ vzpomněla si na předešlou přednášku.
„Správně,“ přitakal Nalgar, „každý rod může do Rady vyslat po jednom zástupci, který bude hájit zájmy své gubernie a hlasovat o důležitých zákonech. Ovšem s tím, že panovník má právo veta. Šlechtici mají většinou na svém uzemí velkou oblibu a nemůžeme tudíž jen tak někoho z nich zatknout. Obvinění by muselo být průkazné a nezvratné, abychom si něco takového vůbec mohli dovolit.“
„Kdo je zatím hlavní podezřelý?“
„Hrabě Bakee,“ prozradil nakonec ministr vnitra. „Vlastní největší a zároveň nejrozvinutější gubernii, hned po královském hlavním městě samozřejmě. Poté, co si všichni mysleli, že celý vládnoucí rod vymřel a hledali se noví nástupci, byl na prvním místě mezi kandidáty.“
„Takže jedině on měl zájem na odstranění královské dynastie?“ shrnula to Ailee.
„Nejenom,“ vložil se do debaty generál Dodonna, který právě přišel, protože jako momentální vládce měl pořád spoustu vyřizování, „ale má největší šanci trůn získat. V opozici mu byla jedině vaše sestřenice Adelaila Saar, ale ta není přímý potomek a už pár let nežije na Commenoru.“
„Já mám sestřenici?“ nadchla se Ailee. Tak přeci jenom někdo z jejich příbuzných žije.
„Ano,“ potvrdil generál, „pracuje ve Výzkumných laboratořích na Loronaru, je to velmi nadšená a schopná genetická exobioložka.“
„Tak proč jste trůn nenabídli nejdřív jí?“ zamračila se padawanka.
„Protože, jak už jsem řekl, není přímý nástupník trůnu, takže by Rada musela o jejím zvolení hlasovat a rozhodovalo by se mezi ní a hrabětem. Nevyhrála by, Radní podpoří raději schopného ekonoma než vědkyni,“ osvětlil Dodonna. „Naproti tomu váš nárok je nezpochybnitelný, o přímém nástupníkovi se nehlasuje, prostě se rovnou korunuje.“
„Můžete mi s tím hrabětem Bakeem sjednat schůzku?“ požádala Ailee.
„Jistě, ale proč?“ nechápal generál.
„Promluvím s ním,“ řekla jednoduše princezna a když viděla víc udivených pohledů, dodala: „ještě pořád jsem Jedi, vycítím, když mi někdo lže nebo neříká tak úplně pravdu. Proklepnu ho.“
„To by neměl být problém,“ zauvažoval ministr, „řeknete mu, že s ním chce Její Výsost mluvit o commenorské situaci v souvislosti s tím, že je nejvlivnějším šlechticem. Zcela nezávazně, jen informativně.“
„Dobře, to půjde,“ uzavřel velvyslanec. „Bohužel hned po včerejším zasedání odletěl, dnes už je pozdě a jeho gubernie leží na druhé straně planety, takže návštěvu dojednám na zítřejší odpoledne, pokud budete pro.“
Ailee přikývla. „Souhlasím.“

***

Druhý den dopoledne byl ve znamení prohlídky paláce, jehož prostory byly opravdu rozlehlé. Nalgar jí prozradil, že celý palácový komplex sestává z více než tří set větších či menších místnosti, protože všichni sloužící zde rovnou i bydlí, aby byli vždy po ruce. Královský palác rovněž disponuje rozsáhlými zahradami, z nichž většina je sice pro potěšení dvořanů nebo případných zahraničních diplomatů, ale ještě pořád zbývá pořádný kus přístupný pro commenorské občany, který je ovšem z bezpečnostních důvodů oddělen.
Na procházku zahradami však nebyl čas, projít je by bylo záležitostí několika hodin a tak Ailee prozatím zůstala v paláci. Vnitřní prostory by neméně zajímavé, zejména sbírka nejvěhlasnějšího commenorského malířského a sochařského umění padawanku doslova unesla.
Její mistr jí byl sice po celou dobu na blízku, ale většinou jen stál opodál a do jednání zasahoval málokdy. Chtěl, aby se jeho učednice naučila samostatnosti a na něj se už nespoléhala.
Ailee už stěny paláce nepřišly tak chladné jako při prvním setkání a nebyla už tolik nervózní. Strach, že něco udělá nebo řekne špatně z ní pomalu opadal, když viděla, že se všichni snaží vyjít vstříc a učí jí vše pozvolna.
Přesto se však stále nerozhodla, jestli zůstane nebo ne. Panovat znamená zachovávat složité tradice, jaké ona zatím neznala a vzdáním se trůnu by tu nejváženější tradici porušila. A jak jí hrdě řekl velvyslanec Nalgar, Folorové vládnou Commenoru už od jeho založení před mnoha sty lety, kdy Commenor znamenal jen bezvýznamnou malou kolonii na okraji Jádra. To oni ho dokázali pozvednout na dnešní úroveň. Dokonce se podle vládnoucí dynastie jmenuje i největší Commenorský měsíc – Folor.
Velvyslanec byl dobrý řečník a uměl vyprávět opravdu barvitě, takže když s výkladem historie skončil, pocítila Ailee nad svými předky snad i něco jako hrdost. Commenor už jí nepřišel tak cizí.

***

„Hrabě už dorazil, Výsosti,“ oznámil velvyslanec, zrovna když se Ailee procházela se svým mistrem po terase. Slunce pomalu zapadalo a červánky barvily oblohu do všemožných rudých odstínů. Commenorská oblačnost umí udělat s trochou slunečního světla divy.
„Dobře, přijmu ho,“ přikývla, „doveďte ho ale sem, chci si s ním promluvit neoficiálně. V konferenčním sále s více než třemi lidmi by si mohl myslet, že jde o výslech. Pokud něco skrývá, nechci aby se zaleknul a pokud je čistý, nemusí se o našem plánu dozvědět.“
„Jak je vaše vůle,“ akceptoval to Nalgar a odešel.
Agen ji přátelsky položil ruku na rameno. „Chceš to udělat sama?“ zeptal se.
„Ano, mistře, zvládnu to,“ ujistila ho.
„Ať tě Síla provází,“ popřál ji než úplně odešel.
Osaměla. Tedy ne úplně, v místnosti u terasy stálo několik sloužících připravených okamžitě splnit jakékoliv její přání a u dveří stáli dva muži z ochranky, ale bez svého mistra si připadala osamělá. Je to tady, její první samostatný úkol. Zhluboka se nadechla a zklidnila své myšlenky.
„Hrabě Bakee de Rimini,“ oznámil velvyslanec a uvedl radního dovnitř.
„Dobře, nechte nás,“ přikázala a počkala než všichni odejdou. Normálně by ji samotnou nenechávali, ale bylo to součástí předem dohodnutého plánu, takže rozkaz ihned bez reptání splnili.
„Přála jste si se mnou mluvit, Výsosti,“ pronesl hrabě, když se ocitli konečně sami.
Ailee se otočila do zahrady a opřela si lokty o pozlacené zábradlí terasy. „Ano,“ odpověděla po chvíli.
„V jako záležitosti?“ zeptal se hned k věci hrabě Bakee a přešel blíž k ní.
„Znal jste dobře mé rodiče?“ odpověděla tiše proti otázkou.
Hrabě se na chvíli zamyslel. „Ne tak dobře, jak bych měl.“
„Jak to myslíte?“ udržovala Ailee stále stejně lehký konverzační tón.
„V mnoha věcech jsme se neshodli,“ přiznal hrabě.
„Například?“
„Jsem zastánce silné armády a planetární obrany, s čímž ovšem vaše matka ani váš otec nesouhlasili. Spoléhali se na případnou pomoc Republiky. Tvrdili, že v dnešní civilizované době už nemůže propuknout otevřená válka,“ zakroutil hlavou, „byli to pacifisté, spoléhali se na diplomacii. Ale diplomacie beze zbraní je jako hudba bez nástrojů. Sama to můžete potvrdit,“ dlouze se podíval na její meč. „Slyšel jsem, že světelný meč je Jediho život.“
„To jste slyšel dobře,“ ocenila jeho znalost Ailee.
„Bylo toho víc, v čem jsme se neshodli,“ pokračoval sám od sebe hrabě, „jsem zastánce radikálnějších a ráznějších reforem, orientování se na i na mimo republikové trhy a dalších věcí, které ze mě nedělaly zrovna oblíbence královského rodu. Přesto jsem však nikdy necítil k vašim rodičům zášť, i když nezatloukám, že bych o trůn neměl zájem. Folory jsem však vždy ctil a i ve vaší osobě je ctít nadále budu.“
Hrabě si povzdychl, slunci chybělo k horizontu už jen kousíček. A Ailee v něm najednou neviděla nepřítele rodiny, o čemž byla až doposud přesvědčena, ale docela obyčejného člověka, kterého spáchaný atentát také notně zasáhl.
„Nemyslete si že nevím, proč jste mě sem pozvala, je to vcelku jasné,“ řekl smutně hrabě, „o mém podílu na smrti vašich rodičů si povídá většina radních sympatizujících s tradičním nástupnictvím. Navzdory tomu však vy už víte, že já jsem to nebyl.“
„Jak jste to poznal?“ podivila se padawanka, která to opravdu před nějakou chvíli rozpoznala, ale zůstala mlčet, protože ji životní příběh hraběte Bakeeho zajímal až do konce.
„Mám mnoho styků, ať už obchodních nebo diplomatických a na pár Jediů jsem už za svůj dlouhý život narazil. Vím, co dokážete.“ Pak se zasmušil. „Mrzí mě jen jedno - že jsem byl první na seznamu podezřelých, když sám sebe pokládám za vlastence a snažím se pro Commenor udělat to nejlepší, co mohu, byť se mnohdy neshodnu s většinovým rozhodnutím Rady.“
Ailee už už otevírala pusu, že něco namítne, aby tak zmírnila jeho rozhořčení, ale hrabě ji zadržel. „Neomlouvejte se, vy za to nemůžete, jste nová, neznáte zdejší poměry. Jen je mi opravdu líto, že mi vaši rádci tolik nevěří. Budu se snažit to napravit. Mohu teď odejít? Omlouvám se, ale mám nějaké neodkladné záležitosti na severu.“
„Jistě…a…je mi líto, že jsme vás bezdůvodně podezřívali,“ vysoukala ze sebe Ailee, které bylo opravdu trapně. Vždyť ten muž je vlastně patriot!
Hrabě se poklonil a bez dalšího slova odešel.

***

„Nechala jste ho odejít, takže přepokládám, že je nevinen,“ shrnul ministr vnitra, když se všichni zase sešli v konferenční místnosti.
„Ano, to je,“ potvrdila Ailee, „podezřívali jsme ho zbytečně a to byl na vašem seznamu první.“
Ministr si bezradně povzdechl. „Takže pravý viník je běhá někde tam venku.“
„Ano, musíme ho dopadnout,“ prohlásila odhodlaně, „aby zaplatil za to, co udělal mé rodině.“
„Takže…to znamená, že na Commenoru už zůstanete?“ zeptal se s nadějí v hlase Nalgar.
Ailee nepřítomně přešla k oknu, venku už byla tma, ale na obloze jasně svítil měsíc Folor. Symbol jejího rodu. Věděla, co musí udělat.
„Nebo snad chcete ještě čas na rozmyšlenou?“ dal ji diplomaticky na výběr velvyslanec.
Když Ailee dlouho neodpovídala, Agen konečně tiše promluvil. „Není třeba, ona už se rozhodla……...“