PALPATINE
ANEB
NOVÁ TRILOGIE V KOSTCE

SHADE

Když oko naše krví se zaleje,
když na Sithy těžký padne čas,
tehdy přináším holocron naděje,
tu se starých mistrů ozve hlas.

„Nechtějte cenzurovat řeči moje,“
hřímá senátem Palpatine.
A co se týče Síly a boje,
na svaly nejlepší je kreatin.

Hledal Palpy učedníka,
našel malé Zabrače.
Nevypije mnoho mlíka,
je zticha a nepláče.

„Řekněme za takových třicet let,“
pravila budoucí senátu hlava,
„k nohám mi padne galaktický svět
a z prachu pozvedne se Sithu sláva.“

***

Ze Sidiova deníčku

Viděl jsem caparta po Iridonii lézt,
potomka zabrackých rodičů.
Toho musím s sebou na Coruscant svézt,
jinak bude všechno na piču.

Tu přiběhli poslové z džedájského templu,
že Zabrače jedním z nich by mělo být.
Oháněli se mocí úředního štemplu,
však před mým lightsaberem se nestačili krýt.

Viděl jsem dobře ten chtivý pohled
v očích dítěte, když poslední rytíř zmíral.
A věděl jsem, že Zabrak nebude brát ohled,
poněvadž jak hračky meče rytířům sbíral.

Pojala zheblé džedáje suchá planetární zem,
podnes na místě onom nic neraší.
A protože těm, kdo vraždu vidí, hrabat začne všem,
i mému žáčkovi brzo začlo harašit.

Výchova tvrdá hned ovoce nesla.
Kde byla vzpurnost v zabracké duši,
tam brzo zlámala se a klesla,
ježto vzdorovitost Sithům nepřísluší.

Poslouchej a uč se, říkával jsem žáku,
bude z tebe frajer čertíček.
A když jsme si jednou dali páku
a on s lehkostí mi zlomil malíček,

poznal jsem, že mám žáka již dospělého.
Připravil jsem si barvičky
a potetoval jsem ho, rudočerně, úplně celého.
Snad na něj nepoletí holčičky…

Maul se nám ohákne do černi a… černi,
aby působil opravdicky tvrdě,
připne dvojitý meč, jemuž staří Sithové věrni,
přibrousí si rohy a prochází se hrdě.

Na svatého Lucase, jménem Jiří,
vždycky lze zvláštní věci spatřit:
z džedájského chrámu lezou rytíři.
A Maul se jim to rozhodne natřít.

Tvůj čas ještě přijde, učedníku milý!
Hladím jeho lebku, prostou všeho vlasu,
a dím, by počkal malou chvíli,
že záhy dojde svého času.

***

Z Maulova deníčku

Viděl jsem skálu, nad vodopádem stála,
na skále palác Theed se pnul.
Jářku, už poslední bitva vzplála,
a já ještě ani meč nezapnul.

Zdi toho paláce graffiti počárané.
Skláněje se nad vodou, zhluboka jsem se nadech.
A spatřil jsem chlapa tváře tetované
ve špinavých hadrech.

Že bych si dopřál potěšení z lázně,
vychutnal si blahý vodní proud?
Leč mysl mou zaplavily obrazy plné bázně
a já věděl, že vynesen nade mnou již soud.

Snil jsem o rvačce se starým Jinnem,
toho ale propíchnu, pohoda, klídeček.
Jenomže Obi-Wan, ten už je o něčem jiném,
myslím, že sehnat bych si měl hrobeček.

Tu zahlíd jsem dvě krásné slečny,
nahé se koupaly, pro oko mé potěšení.
„Ženský jsou pro tebe nebezpečný,
naruší tvé temné soustředění!“

Vzpomněl jsem si na slova mistra mého
až ve chvíli, kdy k holkám jsem se vydal.
Zavřískly radostí, hodnou šíleného,
a já se k jejich hrátkám přidal.

Užívám si, když už je mi dáno,
musím si první i druhou párkrát vzít.
Až nastane další krásné ráno,
půjdu se za čest Sithu vztekle bít…

Tvrdé bylo probuzení, věru hezké nebylo.
Celé tělo v jednom ohni, rozlámaná záda,
zakalený zrak, v uších mi dost zvonilo,
a teď si džedáje mám podat, to bude paráda.

Starýho Qui-Gona jsem teda zvlád,
přes držku mu pár ran vlepil,
jenže Obi-Wan ještě mlád…
A tak jsem to koupil a ani jsem nic nepil.

***

Ze Sidiova deníčku

Viděl jsem Maula, prase nadržený,
já věděl to dobře, moc dlouho jej znám;
teď leží v šachtě poražený
a kde nového učedníka sebrat mám?

Léto za létem bez ustání běží,
zima za zimou uhání.
Mistrovství mé však neužito leží
a co rok roste doufání.

Jakmile separatisté z galaxie celičké
hraběte Dooku mi předvedou,
pomyslím si, že snad ty kosti stařičké
leccos napáchati dovedou.

A když vzdychá, že na něj zas artritida útočí,
nakopu jej do bolavých údů,
zařvu, ať zatím neleze mi na oči
a zabývá se třeba woodoo.

Neb v holocronech Sithu jest psáno -
čtu a kochám se tou zvěstí –
že nadejde další temné ráno,
nastoleno mladou sithskou pěstí.

Zatím Darth Tyranus ve velikém pluku
své vojsko droidů proti klonům postaví;
a přestože jen Skywalkerovi amputuje ruku,
řád Sith klonové války oslaví!

***

Z Anakinova příběhu

Viděl jsem dívku ve Wattově krámu,
líbezná byla, až mistr Yoda chraň.
Sakra, já tak miluju tu senátorskou dámu,
prodal bych kvůli ní i svou laserovou zbraň.

Jako malý klučina, stár tak devět roků,
naději jsem v sobě choval,
na Padmé myslel na každém kroku,
šíleně jsem se zamiloval.

Však spatřil jsem ji opět a nebyl to sen!
Po deseti letech spatřit ji zas,
Jasem prozářen padawanův den,
andělská hudba senátorky hlas.

Slýchal jsem pověst, psáno takto stojí,
sic nemoderní zdá se to:
„Povstane džedáj v mechanické zbroji
a zvládne to i támdleto.“

Ten příběh slavný rovněž Padmé znala
a zachtělo se jí Anakina svést.
Tělem i slovy Skywalkera vyzývala,
brzy mu začala hlavu plést.

A tak se stalo, že na Naboo se letělo,
Annie byl se ženskou konečně sám.
Kde to jen pramálo zvědavců vidělo,
začli se věnovat milostným hrám.

Však přišla do toho lítice válečná.
Hodně soudruhů rytířů skapalo,
leč pro Anakina ta doba báječná,
neb šel tam, kam jej srdce volalo.

Neb tak určeno již od první chvíle,
jmenovitě Nové naděje:
vše staré známé dojde svého cíle.
Narodí se dvojčata a matka se kams poděje.

Leč nepředbíhejme! V Anakinově hlavě
spousta podivných věcí dozrává.
Zbrocený potem probouzí se právě,
depresivní fáze u něj nastává.

Zdalipak děcko již na cestě?
Zdalipak kluk to bude?
Annie se však nevěnuje nevěstě,
není doma, ale po Galaxii všude.

Aj, viděl Annie, jak Padmé umírá,
to se mu vůbec nelíbí.
V džedájský řád přepadá ho nevíra,
zato mistr Siťáček se mu zalíbí.

Ta krásná slova kariéru jistě zničí,
Anakin se vymkne kontrole.
V mladém rytíři sithské sémě klíčí,
neláká ho více přísná řehole.

Tak mladý Skywalker Mace Windu popravil,
zaplakal pronikavým hlasem,
na Chrám džedájů ztečí se vypravil,
i s Obi-Wanem dá si přes hubu časem.

Malá rodinná hádka v šílence jej změní,
až svoji ženu chňapne pod krkem.
Ten mrzák, co z něj zbyl, zakut je do brnění
a při vyslovení jména „Vader“ všichni zdrhaj úprkem.

***

Žalozpěv Republice

Nenaříkej, milá Republiko,
žes císařstvím se stala!
Osud tvůj jak rozlité mlíko,
co bitva o Naboo vzplála.

Slavné dny tvé minulostí,
nový čas nám nadešel;
císařpán už nedopustí,
by pořádek odešel.

Nestojí víc Chrám rytířů,
přežili dva členové.
Neplakejte u pilířů,
zkuste nábor, pánové!

S myslí střízlivou a prostou
mám však takový dojem,
že dokud Luke s Leiou nevyrostou,
řád džedájů jen prázdný pojem.

Kdo lightsaber dostal, aby s ním mával,
proč nechává jej na pásku hnít?
A kdo dobrým džedájem kdysi se stával,
proč musel radši o lásce snít?

Dvanáct let ušlo, co zemřel tetovaný Zabrak,
Annieho místo Qui-Gona Obi-Wan se chopil,
dva roky tomu, co Skywalker dostal na frak.
A nyní řád džedájů kalich hořkosti si dopil.

***

Ze Sidiova deníčku

„Nový žáček získán,
džedájové nedožijí rána,
mistr Yoda ztřískán.
Pomsta Sithů dokonána,“

odškrtával císař blaženě.
„Všechno, co schopné je, zůstane živo,
na Hvězdě smrti práce se nažene
…a začneme vyrábět pivo.

Zapomenem na stíhačky, jejichž malá síla
účinná jak střelba kamením,
a nová křižníková megaflotila
vypluje pod Impéria znamením.

Slyšte a poslouchejte má slova:
Jen co si dám implantovat vlasy,
vybudujem Galaxii znova
a nastanou nám zlaté časy!“

(Orig. „Věštkyně“ od K. J. Erbena)