YODŮV NOVÝ UČEŇ

VĚRA K.

(parafráze na Erbenova "Vodníka")

I.

U močálu s zkřehlým tělem,
seděl Yoda pod večerem:
"Přijď jen, Luku, přijď,
Silou tou se řiď.

Sedávám tu u vodičky,
Sílu vzývám jako vždycky.
Přijď jen, Luku, přijď,
Silou tou se řiď.

Dnes je čtvrtek, zejtra pátek,
přivedu tě do svých vrátek.
Přijď jen, Luku, přijď,
Silou tou se řiď.

Prchlivý příliš, postavy chudé,
pořádná to fuška bude.
Přijď jen, Luku, přijď,
Silou tou se řiď."

II.

Ráno, raníčko Yoda vstává,
nového učně očekává. "Půjdu na chvíli k močálu,
svý starý kosti protáhnu.

Ach, přileť, Luku, na Dagobu,
je tady krásně v tuhle dobu.
Já měl jsem dneska zvláštní sen:
jen nepřistávej v močále!

Močál ten v sobě smutek tají,
břehy, ty bláto ukrývají,
a pátek nešťastný je den:
jen nepřistávej v močále!"

Nemá už Yoda, nemá stání,
k močálu vždy ho cos pohání,
k močálu vždy ho cos nutí,
nic doma, nic mu po chuti.

Doba již značně pokročila,
než Lukova loď se objevila
a v nedaleké bažině
zavířilo se v hlubině.

Vyvalily se vlny zdola,
loď v močálu je téměř zpola;
a na břehu vedle skal,
Skywalkera Yoda přivítal.

III.

Nevesely, truchlivy
jsou blata na Dagobě;
člověk si tu připadá
skoro jako v hrobě.

Sluníčko tu nezasvítí,
větřík nezavěje;
pusto, ticho - jako žel
v srdci bez naděje.

Nevesely, truchlivy,
jsou na Dagobě blata;
v poloutmě a polousvětle,
míjejí tu data.

Yodův výcvik Jediů
tvrdý bývá dosti,
často z něho bolívaj
učně jejich kosti.

Když už učeň na Dagobu
přece jenom vkročí,
dlouho pak ho nevídají
jeho milých oči.

Luke se učí poznat Sílu,
ovládat ji hbitě;
Jediem být mocným, silným,
touží nepokrytě.