ODKLAD

VĚRA K.

(parafráze na Erbenovu "Polednici")

Ve Falconu Solo sedí
a hlasitě nadává.
Loď svou stále opravuje,
trpělivost postrádá.

Zase něco nefunguje,
loď nemůže odletět.
Na palubě horký zboží –
drzý kluk a starý kmet.

Na svou loď je velmi pyšný,
nedá na ni dopustit.
Ty kecy, že je to ruina,
mohl si Luke odpustit.

Pašerákem je Han zdatným,
ale něco pokazil.
Nedávno o náklad přišel,
Jabbu tím moc urazil.

Poledne v tom okamžení,
někdo vchází do dveří.
Utéct už se nepodaří,
Solo vztekle láteří.

Malý, tlustý, samolibý,
hnusný – proč to zapírat?
Před Falconem náhle stojí
sám všemocný Jabba Hutt.

Hangár už je obklíčený,
Solo svou loď opouští.
Stráže vchody pilně střeží,
prsty mají na spouštích.

Na ten potlach s chlebodárcem
Han se příliš netěší.
Snad ukecá Jabbu Hutta,
situaci vyřeší.

"Dlužíš prachy, Hane Solo,
a za to tě čeká smrt.
Měl jsi dovézt cenný náklad,
přivezl jsi ale prd!"

"Vítej, Jabbo, starý brachu,
udělal jsem pitomost.
Mám teď ale vzácný zboží,
peněz bude víc než dost."

"Dobrá, Hane, dám ti šanci
ten tvůj náklad doručit.
Pak chci ale vidět prachy
nebo nebudeš mít víc už klid."

"Pokud svůj dluh neuhradíš,
tak ti tvou loď zabavím,
Wookie půjde do otroctví
a tebe pak popravím!"

Sám se sebou spokojený,
Jabba hrdě odchází.
Han usedá ke kormidlu,
už je zase v nesnázích.