JEDIJICE

DARTH DAGON


S lighsaberem si Síthě hrálo,
z plna hrdla křičelo.
“Bodejž jsi jen trochu málo,
ty Jedije, mlčelo!“

„Poledne v tom okamžení,
Darth Maul přijde z roboty:
a mně hasne u vaření,
pro tebe, ty Yodo, ty!“

„Mlč! Hle impík a blaster -
hrej si, tu máš Yodu!“ -
Než Yoda, ten Jedi master,
bouch, bác! Letí do záchodu.

A zas do hrozného křiku -
I bodejž tě Obi sám - !,
že na tebe, hnusnej Luku,
Jedi knighta zavolám!

Pojď si proň, ty Jedijice,
pojď, vem si ho Jabbu Hutta,
a hle, tu dveře u světnice,
vykopává těžká bota.

Malá, hnědá, tváře divé,
pod plachetkou osoba;
o berličce, hnáty křivé,
hlas – vichřice podoba.

„Dej sem Síthě!“ „Palpatine!
odpusť hříchy hříšnici!“
Div že ji smích neovane,
ejhle tuť – Jedijici!

Od stolu se plíží tiše
Jedijice jako stín:
Sama hrůzou sotva dýše,
Oči klopíc na svůj klín.

A zvedouc je, zpět pohlíží -
běda, běda Jediji!
Malé Síthě blíž se plíží,
jeho očka zaplály.

Již vztahuje po něm ruku -
Jedi třesouc rameny:
“Pro Lukovu novou ruku!“
klesá smyslů zbavený.

Tu slyš – jedna-druhá-třetí-
poledne zvon udeří;
klika cvakla, dvéře letí -
Darth Maul vchází do dveří.

Ve mdlobách tu Jedi leží,
ke krku Síthek přimknutý,
Síthě odtrh bez potíží,
avšak Jedi – zalknutý.