SMUTEK ANDĚLŮ

HANNAH

Znám smutek Andělů
a hořkost odvykání
i hroznou tíži lpění
jež v rozletu mi bráni.

Já prosím o soucit,
Lásku i smilování
bytosti zářivé –
ty z Venušiných plání.

Teď Duše má je smutná
a přece ví, že vše je správně,
já musím umět čekat,
vzdát se i tvrdé ráně.

Já proto přišla jsem,
tohle se všechno učit,
v lásce a pokoře
odevzdat Bohu duši.

Dnes zkouška přetěžká
a já tu tiše stojím,
prosím o odvahu,
víru a sílu k boji.

K souboji s rozumem,
s falešným egem, pýchou,
zlobou i sobectvím,
strachem a bázní lichou.

Prosím o podporu
ať umím nechat svobodu
bytosti vedle mne
jež hotoví se k odchodu.

K odchodu cestou svou,
dnes loučení je čas,
ať Vodnář zvítězí dnes ve mně
a moudrost vyšších ras.

Ať duši nepoutám
výčitkou, pláčem svým,
teď vůle Tvá se staň
já šťastna jsem jen tím…

- 2 -

Člověk to dokáže
překročí v sobě stín,
je mnohem šťastnější
s tím novým tajemstvím.

P.S. Stojím tu na prknech
jež znamenají svět,
v ruce mám širák s pérem,
papír s trochou vět…
Já Cyrano jsem v sukních,
Anti-Sapfó as,
postava přihrblá,
na skráních zlatý vlas.
Já ženský Cyrano jsem,
házím širák v dál,
však dost už bylo slov,
kdo o ně by dál stál…

Říjen 1999