MILÉMU RÁNU PSÁNO

DARTH LEILITH

od střech dosud zavlhlých rosou
svítí „sunlight“ (nutno vyjadřovat se moderně)
z koberce dalmatin
támhle v rohu na podlaze (podřimuje)
Satie nesměle a jen tak
polehoučku…
překřikuje vrabce,rádia, budíky, televizní antény,
domy, přístavy, zamlklé ulice, šedé tváře a též
tvůj vlastní sugestivní
polospánek
v šeru roztahuješ žaluzie dosud ztěžklé
zádumčivým snem vonícím
po skořici a večerech
utopených kdesi minule

* * *

nebe se naposledy rozhlédne
vzdávajíc hold veškerým nástupcům vlády
denního světla

noc rozepne si hvězdy
svého černého kabátu
a pak už jen počká
(zdrženlivě jak viktoriánka)

nechá se políbit vlhce
hltajícím měsícem
co do žil žluté krve meteoritů
vpraví jí rozptýlenou instanci
opiátu z dalekých plantáží
vesmírných galaxií

omyje se a učeše si vlasy
ačkoli postrádá komety
vyhledá sama sobě
miliony dalších a oddaných světel
dvorních dam
dříve než jitro polije stromy
tam dole
včerejší bílou kávou