O LÁSCE A ROZUMU

HANNAH

Dřív byla jsem Turandot zlou
co bála se dát lásku svou,
a popravit dávala k ránu
ty co stáli o přízeň mou.

Můj život se přehledným zdál,
však strohým byl jak prázdný sál,
já vztahům jsem rozumem vládla
když zajímavým někdo se stal.

A bála se otevřít víc,
jít citům a emocím vstříc,
pak strach skrze rozum mne zradil
tak prohrála jsem … co dál říct.

Já prohlédla léty ten klam,
dnes láska je pro rozum chrám
a společnou rukou mi vládnou
a radí mi co dělat mám.

Je ve zvláštním světě ten chrám
já kněžkou stala se tam,
teď na oltář pro Tebe dávám
vše co znám, co umím, co mám …

Tak zase jsem obětí svou
a vyhořím pro změnu Tvou,
tu k nohám snad posté Ti skládám
svou zkušenost – teď je i Tvou.

Pak musím se sebrat a vstát
všech odměn se jako vždy vzdát,
jak z popela Fénix teď vzlétám
a kam půjdeš dál nemám znát…

Už není co bývalo dřív,
že láska je pro rozum hřích,
že soucit a něha jsou luxus,
já vzdala se dogmatů svých.

Vím, rozum dá člověku řád,
ale bez lásky nedá se hrát
tu hru jménem „Život a člověk“
co bude tu svět světem stát ...

Červenec 2004