BAROMETR MELANCHOLIKA

DARTH LEILITH

mlhavá pouť nad slunečnými oblaky
času naděje a pozvolného upadání
do taaakhle hluboké
nanicovaté nicoty
s dojemnými dojmy
o vzdálené dálce
to co nás nezastaví
na nás nezakřičí
a nenechá nás
ve volné pochybnosti

* * *

zdál se mi dnes k ránu zvláštní sen
(či to něco navzdory definicím)
měl oči jako dravá šelma
měl ruce jako liány co obepnou tě v udušení
měl ústa co kreslil jimi zuby po tváři
měl vlasy jako provazce řek v Norsku
měl duši-ano-knihu…
(číst neznám jen slabikovat)
jako koruny stromů jejich vzdálený šum
a vyvolával pocity bouře ve sklenici
náhlé záchvaty empatií i opovržení
sám do sebe jak kronikář psal
červení z nože po ranách hocha-řezbáře-muže

* * *

vteřiny zakonzervované do
obojetné podstaty
vlečou se útrpněji a kdoví
i zraňujíce
víc než smích z nuceně veselé tváře klauna
víc než nepatrný déšť jenž není mrholením
nýbrž slzami z očí nebeských panen