ARCHETYPY

HANNAH

Já otrokyní z Orientu
nikdy nebudu,
jak racek volná
letím vstříci svému osudu…

Ta svoboda je důležitá
k mému životu,
já odmítám být figurkou,
či laťkou od plotu…

Můj „Animus“ mé kroky řídil
skoro dvacet let,
dnes poznávám jej, přijímám,
čest ženě vracím zpět.

Teď zkoumám čtyři „Archetypy“
který je mi blíž,
už „Matkou“ jsem
i „Mystikem“, co doletět chce výš.

A ženou – vamp, tou „Héterou“,
barevným motýlkem,
co dává lásku, třpytky snů
a mizí s bílým dnem ….

I „Amazónku“ statečnou
si v sobě ukrývám,
být samostatnou, odvážnou,
však boj už nepřijímám.

Pro každou ženu „Animus“
je vlastně otce vzor,
když ale vztah byl nedobrý,
tu v ženě zůstal vzdor.

Až pochopí tu příčinu,
že otce v sobě nosí
a bojuje jen se sebou
když muže kolem kosí,
pak usmíří se konečně
a „Stín“ se ztratí hned,
žít bude moci svobodně
a zažít nebem let ….

Věnováno všem, kdo hledají ….

Září 2001