SITH SE BAVÍ

DARTH ZIRA

Povstalecká základna u Yavinu IV přestala existovat. Mnoho povstalců padlo v boji, někteří byli zajati. Části povstalců se ale podařilo uniknout. Lord Vader byl z toho dosti rozmrzelý a navíc se cítil poněkud unavený. Podle něj byl nejvyšší čas trochu si odpočinout. Bohužel právě v ten okamžik vstoupil do jeho pracovny kapitán Piett a tvářil se, že přináší důležité hlášení.

Otráveně se proto zeptal: ”Co se děje, kapitáne?”

-”Pane,  blíží se k nám nějaká loď.”

”Nějaká loď?, zeptal se notně ironicky, ”Co je to za hlášení? Chci znát přesné podrobnosti a to hned.”

-”Můj pane, to bohužel zatím není možné. Je poměrně daleko od nás. Zdá se, jako by znala dosah našich děl, takže se precizně drží mimo náš dostřel, což je příliš daleko na to, abychom mohli rozpoznat její znaky. Typ této lodi je nám neznámý. Na bitevní loď je příliš malá a na stíhačku zase moc velká.”

-”Okamžitě to chci vidět na obrazovce!”

-”Ano, pane.” 

Než však stačil splnit rozkaz, na obrazovce se objevily výsostné znaky Impéria, které vzápětí vystřídala tvář půvabné ženy, která se zářivým úsměvem, věnovaným zjevně temnému lordovi ze Sith, pronesla: ”Zdravím vás, carissime amice. Je mi opravdu velikým potěšením, že se s Vámi mohu po delší době opět setkat.” Lordu Vaderovi pochopitelně nebyla ta tvář neznámá, nebyl si teď jen jist, jestli má její zjevení považovat za dobré nebo špatné znamení. Zářivý úsměv, tón hlasu i gesta zjevně svědčila o naprosto přátelských úmyslech, ale Darth Vader věděl velice dobře, co se ve skutečnosti skrývá za tímto líbivým zjevem. Tato žena byla vším možným, jen ne tím, čím se na první pohled zdála. Mnoho lidí doplatilo na to, že ji považovalo za upřímnou a vlídnou mladou ženu. Pravdou však  nebylo nic z toho. Pokud jde o její mládí, Darth Vader si velice dobře pamatoval, že jako mladá žena pracovala pro Impérium už v samotných jeho počátcích a podle nepodložených drbů snad ještě dříve, prý se s Imperátorem znala již v dobách, kdy byl pouhým členem Republikového senátu. To ovšem nemohl tvrdit, on sám si ji pamatoval od těch dob, kdy se přidal na stranu Impéria, ale to už bylo také dvě desetiletí - a ona se za tu dobu nezměnila ani v nejmenším, nepřibyla jí jediná vráska, jediný šedý vlas... Raději se nezabýval myšlenkami na to, jakých ďábelských způsobů asi používá pro stálé uchovávání svých půvabů. Navíc se pod touto na první pohled přitažlivou fasádou skrývala duše podobně černá, jako jeho vlastní. Možná i proto spolu sice nikdy konflikty neměli, naopak, dalo by se říci, že na imperiální poměry spolu vycházeli až příliš dobře, jenomže věřit se mezi vlivnými osobami kolem Imperátora nedalo nikdy nikomu a jediné, co na této dámě bylo opravdu upřímné, byla její nesmírná a neskrývaná nenávist vůči všem republikánům a povstalcům. Proto podobně přátelským tónem pronesl: ”Jaké nečekané překvapení, milá přítelkyně. Čemu vděčím za to, že jste opustila pohodlí hlavního města?”

-”Mi carissime, mrzí mne, že musím něco tak přízemního říci, ale krutá pravda je ta, že pouze kvůli vám sem z hlavního města rozhodně neletím. Prostě jsem byla jen na dovolené a nyní se vracím na Coruscant. Když jsem se dozvěděla, že se náhodou vaše flotila momentálně nachází nepříliš daleko od mé letové trasy, nemohla jsem odolat, abych vás nenavštívila. Nechtěla jsem vám tady překážet během bitvy, tak jsem v bezpečné vzdálenosti vyčkávala a se zájmem sledovala váš útok - mimochodem velmi impozantní. Nezdálo se mi také v tu dobu ani vhodné, abych se s vámi spojila, měli jste myslím plno důležitějších starostí, než je přijímání návštěv. Opravdu mne upřímně mrzí, jestli jsem vás tím poněkud zneklidnila. Ale pochopte, musela jsem se držet mimo dostřel vašich děl. Štíty mojí lodi jsou sice dosti účinné, ale znáte mě dobře, takže víte, že já velice špatně snáším byť i jen poškrábaný nátěr své luxusní jachty. Mohu nyní přistát?”

-”Jste samozřejmě vítána, drahá přítelkyně.”, pronesl tím nejpřátelštějším tónem, jakého byl schopen, ačkoli si v duchu myslel něco o tom, že kam čert nemůže....

            Jeho host byl ovšem daleko ohleduplnější, než se na první pohled zdálo. Po svém přistání mu vzkázala, že by si ráda na své lodi po cestě odpočinula a že pokud mu to nebude vadit,  setká se s ním až následujícího dne. Nedá se říci, že by mu takový vývoj událostí nebyl vhod, proto odpověděl nějakými galantními frázemi na téma, že se milerád přizpůsobí, takže se dohodli na setkání při obědě druhý den. To už byl dostatečně odpočatý na to, aby měl náladu na duchaplnou konverzaci, a byl také zvědavý, co má jeho návštěva ve skutečnosti v úmyslu. Není  nepravděpodbné, že se z její strany jedná opravdu o pouhé zdvořilostní gesto. Nebylo by to poprvé. Po úvodních frázích na téma jaká byla cesta se pustili do vážnějšího rozhovoru:

-”Vzhledem k tomu, že jsem už delší dobu pryč z hlavního města, mohla byste mne informovat o tom, co zajímavého se v době mé nepřítomnosti stalo?”

-”Musím vás bohužel zklamat, jednak jsem také už pěkných pár dní mimo metropoli a navíc vám mohu soukromě říct, že ani v době, kdy jsem se tam nacházela, se tam nic moc zajímavého nedělo. Na vládních úřadech moc dobrodružství nezažijete. Závidět bych mohla spíš já vám, ta bitva byla opravdu působivá. Ztráty povstalců jsou jistě obrovské.”

Už je šídlo z pytle venku, pomyslel si, chce podrobně informovat Imperátora o tom, kolik povstalců uniklo.

Jako by četla jeho myšlenky, dodala: ”Carissime, nebuďte roztrpčený z toho, že část té sebranky unikla zaslouženému trestu. S tou bandou to máte jako s jinou havětí, ať děláte, co děláte, pár jich vždycky přežije. Vy už si s nimi poradíte i později, o tom nepochybuji. Zajímá mne spíš něco jiného. Máte nějaké zajatce?”

Smysl její otázky mu poněkud unikl, takže bez přemýšlení po pravdě odpověděl: ”Jistě, asi tři desítky.”

-”Ptám se pouze proto, že mne zajímá, co s nimi hodláte učinit.”

-”Jen to, co se se zajatými rebely dělá. Popravit.”

-”Mi carissime, nejde o to, co se dělá, ale jak se to dělá. Nezajímá mě tudíž ani tak to, zda je hodláte popravit, o čemž bych zrovna u vás ani ve snu nepochybovala, jako spíš to, jak to míníte udělat. Znám váš vytříbený vkus, takže mne velmi interesuje ten způsob jejich likvidace.”

-”Abych pravdu řekl, zatím jsem to příliš nepromýšlel.”

-”Jistě, všimla jsem si, že jste včera vypadal poněkud unaveně. Nemyslím si však, že se jednalo o fyzické vyčerpání. Spíš mám takový dojem, že vám chybí trocha rozptýlení, nějaká ta zábava jako na Coruscantu. Vypadá to, že jsem přiletěla právě včas. Jak si jistě vzpomenete, jako organizátorka zábav všeho druhu jsem opravdu nepřekonatelná. Měla bych proto pro vás takový zajímavý nápad.”

 

***

 

            Všechna imperiální vězení byla odporná, ale toto bylo jedno z těch nejhorších. Nejen, že se zdálo být  naprosto vyloučeno z něj utéct, ale kromě toho  bylo snad přímo navrženo s jednoznačným cílem zlomit ducha každého, kdo se v něm ocitl. Zajatí povstalci byli rozděleni do cel po dvou. Druhého dne je ale stráž přesunula do jiné cely, ve které byli téměř všichni pohromadě. Přemýšleli, co má toto opatření za smysl. Mezi zajatci byli jak starší důstojníci, kteří ještě pamatovali Republiku, tak i úplní mladíčci, kteří zběhli z Akademie nebo se přidali k povstání kvůli svým přátelům. Jeden z obzvláště mladých tam byl především proto, že imperiální armáda při  svých preventivních akcích proti povstalcům příliš nešetřila civilisty a při jedné akci na jeho domovské planetě zabila dívku, kterou si měl za  několik dnů brát. Nad jejím hrobem přísahal pomstu Impériu. Když  se zdálo, že bitva je prohraná, chtěl aspoň padnout v boji (a vzít s sebou do hrobu co nejvíce imperiálních vojáků), ale místo toho ho zajali  - takže teď čekal ve vězení na smrt, která jistě nebude rychlá ani lehká. Nejvyšším velitelem těch, kteří ho věznili, byl lord Vader, o jehož krutosti kolovaly v galaxii hotové legendy. Neděsila ho ovšem zdaleka ani tak nevyhnutelná krutá smrt, jako spíš to, že se Impériu nepomstil. - dle svého názoru – dostatečně. Při vzpomínce na tu, kterou miloval a jejíž památku nedokázal pomstít, se neubránil slzám. Jiní zajatci se mezi sebou polohlasem bavili, ale jeden z těch starších důstojníků si toho přece jen všiml. Ten mladík mu připomínal syna, který nedávno zemřel v boji proti Impériu, takže si přisedl k němu a šeptem ho začal utěšovat: ”I ta nejzdlouhavější a nejkrutější smrt je jen pouhý okamžik proti věčnosti, mladý příteli.”

-”Nebojím se smrti bez ohledu na to, jak krutou její podobu si pro nás Darth Vader, ten ďábel v lidské podobě, vymyslí. Nemohu se ubránit slzám jen proto, že jsme prohráli.”

-”Tak nemluvte. Část naší flotily unikla. Povstání nezahyne, to mi věřte. Jednou to temné Impérium porazíme. Síla nám pomůže.”

-”Také v to věřím, jinak bych tady asi nebyl. Ale, je tu ještě jedna věc. Impérium má na svědomí někoho, kdo mi byl velice drahý. A já jsem přísahal, že jeho smrt pomstím. Místo toho tady teď sám čekám na smrt.”

-”I já jsem ztratil někoho drahého. Velice mi ho připomínáte.”

-”Ale já tady nechci jen nečinně čekat. Třeba bychom měli ještě nějakou šanci pomstít smrt našich drahých. Snad bychom mohli...” Větu už nedokončil, přišli najednou strážní, aby je odvedli do jiných cel. Ti dva, kteří se právě sblížili, byli však uvrženi do společné cely.

            Celý den a ani další a další se nic nedělo, takže měli dost času si povídat, což je společně sbližovalo stále víc a víc. Stráž jim v pravidelných intervalech přinášela jakousi šlichtu, která asi měla být jídlem, ale jinak se jim zatím nedělo nic zlého. Snad jen s tou výjimkou, že měli možnost dopodrobna poslouchat křik svých mučených a umírajících druhů. Tato pekelná hudba by dokázala přivést k šílenství mnohé. Jestli ale umístění jejich cely v těsném sousedství mučírny - nebo to snad byla popravčí komora? - mělo způsobit zlomení jejich odvahy, efekt byl právě opačný. Odhodlání něco udělat v nich rostlo hodinu od hodiny.

 

***

 

            Návštěva lorda Vadera jako čestný host přihlížela již třinácté popravě. Její nápadný oděv, který navíc měnila dva až třikrát denně, dosti podivně kontrastoval s místností popravčí komory, takže se i jemu samotnému zdálo, zda to není přece jen přehnaně cynické. Vojáci právě odnášeli další tělo a do zahájení příští popravy zbývalo pár minut, takže si neodpustil ironickou poznámku: ”Nezdá se vám, že prokazujete té rebelské sebrance příliš velkou čest?

-”Jak to myslíte, příteli?”

-”Jen, že váš oděv by se mi zdál adekvátní spíše pro slavnost v Imperátorově paláci.”

-”Ach tak. Škoda, že kvůli těm prašivým rebelům máte tak málo času číst. V dávno minulých dobách bývalo dobrým zvykem považovat popravy - a popravy nepřátel státu zvlášť - za společenskou událost. Připadá mi to jako docela hezká tradice, kterou stojí za to obnovit. A navíc, nevzdávám tím čest té špinavé bandě, ale především Vám, mi carissime amice. Nikdy bych nevěřila, s jakou fantazií lze pojímat věc tak všední, jako je smrt. Opravdu nesmírně obdivuji vaše schopnosti v tomto směru.”

-”Vzhledem k tomu, že máte dostatečně rozsáhlé znalosti o způsobech poprav za posledních několik tisíciletí, nechce se mi ani věřit, že bych vás ještě mohl něčím překvapit.”

-”Nebuďte přehnaně skromný, mi carissime. Když už lichotím někomu, jako jste vy, myslím to upřímně.”

-”Těší mne vaše uznání. Ale rád bych se už taky dozvěděl, kdy dojde k tomu vámi tak pečlivě připravovanému zlatému hřebu tohoto programu.”

-”Buďte trochu trpělivější. Aby to opravdu stálo za to, musíme chvíli počkat. O to více si to potom vychutnáme oba – i když vy nakonec asi daleko více. Mým hlavním potěšením pak ale zase bude, když vás uvidím se dobře bavit. A buďte si jistý, že bavit se budete báječně. Teď na oplátku bavíte vy mne - a to neméně dobře. Ostatně, přichází další odsouzenec a jsem opravdu zvědavá, co jste si na něj vymyslel.”

 

***

 

            Zajatci po dvou dnech zjistili, že pokud zaujmou  velice akrobatickou polohu, dokážou jeden druhému sejmout pouta a také, že není nemožné účinně napadnout stráž v momentu, kdy jim předává misku s jídlem. Ostatní bylo dílem okamžiku. Strážný se nestačil ani nadechnout k výkřiku. Mladý rebel si navlékl jeho uniformu a vzal jeho zbraň. Opodál stojící druhý z dvojice strážných, který svou úlohu plnil poněkud liknavě a hleděl bůhvíkam, na to doplatil - zabil ho přesně mířený výstřel do hlavy  a jeho uniformu si navlékl starší z obou přátel.  

            Kam ale teď? Plížili se chodbami a čekali, že každým okamžikem je někdo překvapí, ale jako by si nikdo jejich útěku ani nevšiml. Jestli je posádka každého imperiálního křižníku tak nezodpovědná, Impérium na to brzo doplatí. Bylo by třeba doručit přátelům i takovéto zprávy o tom, jak to ve skutečnosti chodí  v imperiální armádě. Náhle si v chodbě všimli pootevřených dveří - místnost byla prázdná, ale snad sama Síla jim v tomto okamžiku pomohla a tuto místnost jim postavila do cesty. Na stole ležely plány tohoto křižníku. Snažili se zapamatovat si co nejvíce, aby mohli informovat Alianci, ale důležité bylo i to, že zjistili, kde se nacházejí a jaká je možná úniková cesta. Utéct mohli pouze v některém z TIE fighterů, které se nacházely v hangáru dvě paluby pod nimi. Náhle je ožehl výstřel, který je jen těsně minul. Opětovali palbu a utíkali. Střely se kolem nich jen míhaly. Nakonec se jim podařilo uniknout do větrací šachty. Tudy by se měli dostat velmi blízko k hlavnímu hangáru. Najednou zaslechli, že je vyhlášen poplach. Asi už přece jen byl jejich útěk zpozorován! Schováni v šachtě málem ani nedýchali. Jednotka strormtrooperů proběhla kolem jejich úkrytu a opět se rozhostilo ticho.

-”Asi jsi nám přinesl štěstí, mladíku. Síla nás při tomto útěku provází. Do hangáru zbývá pár desítek metrů a při tom zmatku se snadno zamícháme mezi vojáky Impéria. Pak musíme mít jen trošičku štěstí, abychom se dostali do strojů, a já začínám věřit, že ji mít budeme.

-”I já věřím. Přece jsi říkal sám, že Impérium nemůže vítězit donekonečna. Třeba nám bude dáno zasadit mu citelný úder. Naši drazí mrtví si to od nás zaslouží.”

-”Raději bychom už měli mlčet, jsme na úrovni spodního podlaží.”

            Opatrně vyhlédli ven - chodba byla prázdná. Větrací šachta byla naštěstí na tomto typu křižníku tak prostorná, že jejich uniforma nedoznala příliš viditelných úhon. Ve snaze napodobit vojáky Impéria pochodovali k hangáru. Z útržků rozhovorů v hangáru pochopili, že flotila se připravuje k útoku. To snad ani není možné, že se v blízkosti nacházejí jejich lodě! Je-li tomu tak, všechno bude ještě snazší. Teď jen proniknout ke strojům... Hangár byl plný imperiálních vojáků různých jednotek i hodností, takže jejich uniformy nevypadaly nijak podezřele. Začali se nenápadně přibližovat ke dvěma stíhačkám, které stály trochu stranou od ostatních... Ještě deset metrů...ještě pět...ještě dva... Teď nějak nenápadně proniknout dovnitř... Povedlo se! Každý z nich se bleskurychle prosmýkl do TIE fighteru. Náhle jim zatrnulo. Do hangáru přicházeli praví piloti TIE fighterů. Bylo jich ale jenom pět, zatímco stíhaček v hangáru stálo deset. Padesátiprocentní šance, že je neobjeví. Všichni piloti kromě jednoho se naštěstí vydali na opačný konec. Pouze ten jeden se blížil k nim...

”Tyhle stíhačky jsou nachystané na opravu”, ozvalo se najednou. Měli opravdu neuvěřitelné štěstí. Pozemní personál z hangáru odešel a elitní piloti Impéria začali startovat své stroje. Ani jeden z povstalců TIE fighter nikdy nepilotoval, ale jinou možnost, než to zkusit, neměli. Na několikátý pokus motor naskočil i každému z nich, takže stihli proletět ven těsně před tím, než se vrata zavřela. 

              Těch pět TIE fighterů mířilo jedním směrem. Tam někde by tedy měli být jejich přátelé. Jakmile se jim přiblíží na dohled, musejí začít likvidovat stíhačky Impéria, aby piloti Aliance poznali, že jsou jejich spojenci. Pro Impérium to bude nepříjemné překvapení. Než zjistí, že je likvidují jejich vlastní lodě... Útok zezadu jistě nečekají. Imperiální stíhači letěli pořád dál. Právě minuli jakousi malou planetku. Pokusili se ji obletět z druhé strany, aby je mohli lépe překvapit. Najednou se přímo proti nim objevil jeden TIE fighter a zahájil palbu. Naštěstí pro ně střílel dosti nepřesně, takže mu dokázali uniknout. Imperiální stíhač je ale stále pronásledoval. Jedna z jeho střel nakonec zasáhla TIE fighter mladšího z povstalců. Měl štěstí, byl to jen povrchový zásah, který ale roztočil jeho stroj jako káču. Když opět získal kontrolu nad svou stíhačkou, jeho druh byl pryč a on sám byl poněkud dezorientovaný, kde se vlastně nachází a kterým směrem by měl letět. Nebyl schopen se spojit se svým přítelem, ve sluchátkách se ozývalo pouze praskání statické elektřiny. To byl asi důvod, proč byly tyto TIE fightery nachystány na opravu, pomyslel si, no, co se dá dělat, musí si nějak poradit sám.

Náhle se přímo proti němu vynořil útočící TIE fighter. Najednou, aniž by věděl odkud, se kdesi za ním objevil stroj jeho přítele, který palbu opětoval, ale nepřátelský stroj vážněji nezasáhl. Zahájil proto střelbu sám a s uspokojením pozoroval rozlétající se trosky nepřátelské stíhačky. Najednou jeho stroj zasáhla střela zezadu Ale to přece... není možné... to je stíhačka jeho přítele! Nebo - jejich protivník použil odporného triku, kterým je donutil zabíjet se mezi sebou... Víc už si pomyslet nestačil, vysvobodily ho milosrdné mdloby.

 

***

 

            Byl v naprosté tmě a ležel na něčem tvrdém a chladném. Určitě ho zasáhli, takže je teď nejspíš mrtvý. Alespoň padl v boji proti tomu prokletému Impériu. Ale - měl pocit, že si na něco důležitého nemůže vzpomenout... Pokoušel se uvědomit si, co se vlastně  v posledních minutách jeho života stalo. Ano, už ví. Ten špinavý trik, kterým byl donucen - k vraždě!

Je tu tma a zima. Takhle to tedy vypadá po smrti. Slyšel jsem kdysi zkazky o místě, kam se po smrti dostanou ti, kteří spáchali za života něco zlého. Tohle musí být jedno z nich. Nechtěl jsem svého přítele zabít, přísahám! Měl touhu to zakřičet, ale z hrdla mu nevyšla ani hláska. Cožpak mi už nemůže být odpuštěno? Náhle uviděl matné světlo. Podíval se tím směrem. V dálce za průsvitnou stěnou stála jeho milovaná a usmívala se na něj. Takže mu přece jen někdo odpustil a on se dostal  tam, kde mají místo ti dobří. Náhle postavu jeho lásky zakryl velký černý stín. Ale to není  možné! Ta postava, to je přece... Darth Vader! Ten se v nebi rozhodně nacházet nemůže, takže toto asi nebude nebe. Ale kde to tedy jsem?

Za skleněnou stěnou bylo světlo stále jasnější. Všechno začal zřetelněji rozpoznávat. Ta dívka nebyla jeho láska, byla jí jen na první pohled trochu podobná. Ale kdo to je? A co tady dělá? Lord Vader jí předváděl jakési přístroje... ona na to nereagovala... Náhle mu to došlo. Je naživu a toto je mučírna! Ta dívka je další zajatec a Vader se sobě vlastním odporným způsobem snaží z ní dostat nějaké informace. Přece tomu nemůžu jen tak nečinně přihlížet! Zjistil, že není spoutaný, jeho věznitelé se patrně domnívali, že bude v bezvědomí dostatečně dlouho. Ta dívka stále vrtěla hlavou a nejspíš nic neříkala, hlasy k němu na takovou dálku doléhaly velmi nezřetelně, ale pantomima odehrávající se před jeho očima byla dosti výmluvná. Zdálo se, že Vader začíná ztrácet trpělivost a po psychickém nátlaku brzy  dojde na fyzické mučení. Nepamatoval si, že by tu dívku mezi povstalci viděl, ale on tam nebyl přece jen dost dlouho na to, aby znal každého. A nebo ta dívka byla někdo úplně nový, třeba jako před pár dny on. Ať už je to kdokoli, musím ji zachránit. Splatím tím své staré dluhy Impériu, včetně nechtěné smrti svého přítele. Navíc se do jisté míry cítil zodpovědný za její zajetí. Pokud by se jen byli dokázali dostat ke svým včas - všechno mohlo být jiné. Je to i moje vina!

            Cítil se velice slabý, ale odhodlání mu dodávalo sílu. Dokázal se postavit... udělal krok... zapotácel se... Ještě se mu točí hlava. Další krok... už to jde líp... Rozhlížel se po místnosti, co by mohl použít jako zbraň. Na jedné ze zdí byl jakýsi železný držák, pokusil se ho odšroubovat. Nešlo to... ale přece... nakonec povolil... Po chvilce držel v ruce asi půl metru dlouhou ocelovou tyč. Nebyla to zrovna elitní zbraň, ale lepší něco, než nic. Navíc - po tom všem, co prožil - by byl ochoten se na Vadera vrhnout třeba holýma rukama. Potichu se plížil ke skleněné stěně. Bylo jeho výhodou, že ta část mučírny, ve které se nacházel, byla ponořena do absolutní tmy. Věděl, že díky tomu zatímco on je vidí, oni jeho vidět nemohou.

Ta dívka stále vrtěla hlavou. Vader se otočil k jednomu z droidů, který začal připravovat jakousi děsuplnou konstrukci. Vader se znovu otočil k ní, vypadalo to, že jí dává poslední možnost odpovědět na jeho otázku. On už byl těsně u skleněné stěny. Vader se ještě jednou otočil směrem k němu zády... Teď musím zaútočit! Neví sám, jak se dostal skrze tu skleněnou stěnu,  tyč v ruce napřaženou proti úhlavnímu nepříteli povstání. Najednou letěl několik metrů vzduchem a narazil do protilehlé ocelové zdi. Po úderu hlavou o zeď nakrátko ztratil vědomí... Probral ho až smích. Hnusný, cynický smích.V ruce ještě svíral svou improvizovanou zbraň, ale nedokázal se ani pohnout. Odporný smích pokračoval. Chtěl si zacpat uši, ale nemohl ani to. Věděl, že Vader se vysmívá jemu, ale... Něco v tom smíchu bylo ještě ďábelštější - ano, smáli se dva lidé. Ten druhý hlas byl daleko vyšší... ženský...

Pohlédl vzhůru. Ta dívka stála těsně vedle temného lorda - a smála se! Tvářila se nesmírně spokojeně, ještě se smějíc udělala krok k jakémusi stolku, kterého si před tím nevšiml, vzala si skleničku vína, upila - a přestala se nahlas smát. Otočila se zpět k Darthu Vaderovi a s pobaveným výrazem řekla: ”A vy jste mi nevěřil, mi carissime amice, že nám tento povstalec poskytne ještě zábavu. Když jsem vám radila, že ho nemáte zabít při tom vzdušném souboji, věděla jsem dobře, co dělám.”

Temný lord odpověděl podobně konverzačním tónem: ”Jak můžete vidět, také jsem ho nezabil. Uznávám, že bych se tím připravil o další notně roztomilý zážitek. Ale byl jsem k vašemu plánu poněkud skeptický, zdálo se mi nemožné, že podobný trik může vyjít.”

-”Mi carissime, teď už doufám uznáte, že studium historie není tak úplně zbytečný koníček. Díky němu se totiž dozvíte velmi mnoho o lidské povaze, především to, že základní způsob myšlení a jednání se nemění bez ohledu na změny dobových kulis. Tento trik je starý jako lidstvo samo - a jak vidíte, tisíce let mu neubraly nic na jeho účinnosti. Pořád se najdou romantičtí hrdinové toužící zachraňovat princezny ze spárů zlých draků. A ve své zaslepenosti si neuvědomují, že občas existují i zlé princezny, které si s těmi draky - mám-li vás takto, carissime,  označit - rozumějí docela dobře.”

-”Milá přítelkyně, kdybychom se byli vsadili, musel bych teď uznat svou prohru. Uznejte ale i vy, že kdyby se neprobral čerstvě z bezvědomí, byl by možná ostražitější a neskočil by na to.”

-”Z psychologického hlediska zajímavý postřeh. Měli bychom to vyzkoušet, ať zjistíme, kdo z nás má lepší odhad. Pro podobné experimenty je tu přece ještě dost zajatců - a nudit se u toho rozhodně nebudeme. A propós, ať je to zábavnější, jakou výši sázek navrhujete na toho dalšího?”