POVOLENÍ ZABÍJET

LORD

Commenor

Pole bylo plné mrtvých. Kam až se rozhlédl ležela těla. Tváře nejrůznějších ras na něj hleděly mrtvýma očima. A náhle se svist větru proměnil v šepot. Z kakofonie se rázem stala symfonie. Slyšel desítky hlasů a všechny jej obviňovaly, že je zabil, že jim vzal život, zničil sny a touhy. A viděl několik obrazů ze svých vzpomínek, mučivé scény z minulosti na které nemohl zapomenout. Na zavražděné děti senátora Turrhoka, nechutné popravy na Nal Hutta a slavnosti Zanzibarů na jejich planetě Xo, které byly tak příšerné, že se to příčí popisovat. Viděl sám sebe zbroceného krví, viděl čepel svého nože rvoucí těla obětí, viděl se s puškou. A pak se probral.
Ležel v posteli a těžce oddechoval. Na svém těle cítil studený pot. Pot…nebyl to dobrý pot, který jej smáčel při výcviku, ale odporný, mrtvolně studený pot hrůzy. Kvůli tomu cítil nepříjemný chlad, ale nedokázal se pohnout. Jen zvolna se mu před očima ztrácely ty příšerné vzpomínky. Byl úplně ochromený. Sám sebe se ptal, jak dokázal takto žít jeho velký vzor Jango Fett. Nebo Jangova nemesis Montross. A co Aura Sing, Zam Wessel… Jak se oni srovnávali s tím co viděli, co činili, jak žili? Cítil jak se mu podivně stahuje žaludek.
Kdysi, když skončily Klonové války byl členem republikového komanda, ale zjistil, že boj na straně nového Impéria jej nedokáže uspokojit. Potřeboval víc. Proto se dal na dráhu nájemného lovce. V holodramatech, legendách a knihách tato profese vypadala tak lákavě. A skutečnost?
Ještě se třásl po celém těle, když jeho léty vybroušené reflexy něco zaznamenaly. Venku za oknem byla bouřka. A když se znovu zablesklo, spatřil přímo uprostřed plochy plastskla jeho okna cosi, co tam zjevně nemá být..
Vrhl se dolů z postele a v tom okamžiku došlo k výbuchu. Kolem něj letěly střepy, ale to už jeho tělo splynulo s myslí v dokonalý válečný stroj. Čas se zpomalil a prostor kolem ztratil ostré kontury. Od výbuchu uběhly milisekundy, ale jeho léta cvičená mysl již posílala signály. Záblesk po výbuchu – světlo, ta nejhorší past ve tmě. Oči podvědomě hleděly za zdrojem světla, ale mysl velela zrak odvrátit a hledat nebezpečí jinde. A po dalších milisekundách se tak stalo, podvědomí prohrálo svoji bitvu. Právě včas. Ve tmě (přece jen, jasný výbuch byl příliš oslňující) postřehl neurčitý stín, který se vynořil z hlubin jeho hotelového pokoje. Zato výboj z blasterové pušky byl dostatečně určitý. Na okamžik ucítil na své tváři palčivé horko, jak jej střela jen těsně minula.
Čas na sčítání jizev je vždy až po bitvě. Přesně tak, jak byl cvičen velkým Jango Fettem od narození na Kaminu, jeho tělo se na okamžik nezastavilo, musí být pohyblivý terč. Další a další výstřely rvaly stěny jeho pokoje. Nájemný lovec však už dosáhl toho, co chtěl. Prudce popadl gunganský energetický štít a aktivoval jej, aby se kryl před výstřely z blasteru. V tom okamžiku nastalo ticho.
Útočník stál mezi ním a rozbitým oknem. V matném nočním světle, které jen obtížně pronikalo provazy deště do úplně ztemnělého pokoje, byla vidět jen štíhlá silueta. Okamžik ticha narušil až zvuk, který v životě slyšel jen několikrát – zasyčení světelného meče. Ve tmě zazářila modrá čepel. Jedi! Jedi? To není možné!
Ale mysl nájemného lovce se vydala překvapivým směrem. Zářící čepel neosvětlila svého majitele, jen dosud temná místnost dostala na některých místech podivně přízračné, namodralé kontury. Stále vládlo ticho, narušované jen syčením světelného meče a kapkami deště, které dopadaly na rozbité okno. A zvuk těch kapek jej přenesl daleko odsud, daleko v čase i prostoru. Zase byl na Kaminu. Déšť nemilosrdně bičoval výcvikové plochy, ale on byl zase se svými bratry. Náhle byl zase šťastný… Vode an, bratři, opouštím toto dar’yaim, peklo, bratři jdu za vámi, čeká nás věčná sláva, darasuum kote… A jeho bratři ve zbrani na něj kývali a vítali jej. A on se jen divil, proč cítí ozon, toho nerozlučného přítele žhnoucích čepelí světelných mečů.
Rychlý švih mečem a pokoj se opět ponořil do tmy.

ISD Inexorable

V brífinkové místnosti destruktoru stála trojice inkvizitorů a sledovala mlčky data. Inkvizitoři, bývalí Jedi, vyhledávali v Impériu své dřívější kolegy a nemilosrdně je zabíjeli. Sami však žili v neustálém podezření. Sebemenší zaváhání, nebo pochybnost a následovala smrt. Často z rukou samotného Darth Vadera. Vzájemné podezřívání a ostražitost… Mnozí už překročili neviditelnou hranici a stávali se obětí vlastní paranoie. Jakékoli oslovení, gesto či čin svých kolegů vážili a přemítali, zda to není provokace, nebo past, či zda naopak kolega není zrádcem a odpadlíkem. Neexistovalo pro ně přátelství a důvěra. Jen neustálá ostražitost a podezřívavost. A odhodlání nezaváhat.
Citadelu inkvizitorů na planetě Prakith opustila tato trojice před třemi dny. Jejich cíl byl jasný, plán jednoduchý. Misi vedl Noverr Markth. Právě on určil plán. Destruktor musí zůstat mimo soustavu Ord Mantell; kořist je zkušená a příliš opatrná. Na povrchu se vylodí jen oni tři, malá skupinka stormtrooperů a hrstka stíhaček TIE. Výklad mlčky sledovali jeho společníci, Dinsay Zerius, druhdy chladně uvažující čerstvá rytířka Jedi a Quig Fanfrigg, neschopný padawan, který se ale proslavil jako inkvizitor, který nejvíce podlézal svým nadřízeným.
„Proč my, proč ne Vader?“ ptal se Fanfrigg. Zerius mlčela, ale už teď se rozhodla, že Quig je určitě zrádce a zbabělec. „Věř mi, že tohle není žádný test,“ prohlásil Markth, mlaskl a pak dodal, že „tohle je lov, jaký jsi ještě nezažil.“

Commenor

Stála u zábradlí na římse nějaké výškové budovy. MISE NEKONČÍ!...POVOLENÍ ZABÍJET…VYHRÁT VÁLKU…MISE NEKONČÍ… Zlomky vět jí vířily hlavou. Nic z toho nechápala. Jaká válka? Poslední velká válka skončila se vznikem Impéria. Jaká mise nekončí? Často se zkoušela ponořit do té tajemné Síly o níž tolik věděla, ale naprosto netušila jak a odkud. Ale odpověď nepřicházela. POVOLENÍ ZABÍJET… Rychle se několikrát za sebou zhluboka nadechla a vydechla. Pročistila si hlavu, ale náhle pocítila chlad. Zahalila se pláštěm, obličej skryla v kápi. Pak se zahleděla na oblohu. S přicházejícím večerem se začaly objevovat hvězdy. V tom okamžiku se rozhodla. Ord Mantell. Něco jí lákalo na Ord Mantell. Sílu dosud používala, nyní se tedy zkusí poddat jejímu vedení. Musí na Ord Mantell.

ISD Inexorable

Fanfrigg se uchechtl a prohodil několik pohrdavých slov. Markth jej neposlouchal, doslova se vpíjel do holoobrazu před sebou. Byla tak krásná, vysoká, bledá, téměř bílá kůže, veliké modré oči, špičaté uši a záplava zrzavých vlasů až pod pánev… Jejím mistrem býval Dooku, když odešel, krátce se jí ujal sám mistr Yoda a k rytířství ji přivedla Dark Woman. Z Liny se stala samotářská rytířka, která putovávala sama. Proto se o ní příliš neví.
A teď ji mají zabít. Ale může se spolehnout na své podřízené, ptal se Markth sám sebe. Co když je to prověrka, co když Nejvyšší inkvizitor Torbin chce vědět, jak zvládá své úkoly. Co když jej na konci této mise čeká povýšení? Zerius neznal, možná byla vyslána, aby sledovala jeho kroky. A co když je to naopak záminka k jeho likvidaci?
Dinsay Zerius cítila pochybnosti, které svíraly jejího velitele. Pohrdala Fanfriggem. Co provedla, že ji poslali na misi s těmito dvěma? Čím se provinila? Nevěřila svým kolegům.
Když začaly Klonové války, využila Rada Jedi toho, že Lina byla vlastně neznámá a velmi zkušená v cestách lsti a klamu. Vyslali ji k hraběti Dooku. Byť byla hluboce oddaná Světlé straně, dokázala přesvědčit svého bývalého mistra, že skutečně změnila strany. Naučila se toho mnoho, opravdu velmi mnoho. V jedné z hrobek na Korribanu se utkala s dávným strážcem Sithů a porazila jej. V prvních měsících válek se stala nejcennějším informačním zdrojem Republiky. Ale rozpor mezi oběma stranami Síly začal drtit její nitro.
Později se vrátila zpět na stranu Republiky. A dále pokračovala v boji. Infiltrace, atentáty, únosy, samá jemná práce… Lina využívala Sílu způsobem, který byl k vidění jen zřídka. Uměla jí naslouchat, nechávala se vést, dokázala s ní zcela splynout. S mečem bojovala jen zřídka. Do budoucna se počítalo s možností, že se může utkat s generálem Grievousem, nebo samotným hrabětem Dooku. Zerius si povzdechla. Tohle nebude lehké.
Fanfrigg to tušil také a cítil hluboký strach. Nelze se poddat Temné straně, aniž by se ve vaší duši strach neusadil. Nechtěl zemřít, bál se a jak je zvykem, skrýval strach zuřivostí a silnými řečmi. Ale když sledoval holoportrét Liny pocítil mrazení u žaludku.
Lina, tichý zabiják ve jménu Republiky, mistrně zacházela se Silou. Jenomže Síla prostupuje vše živé. Když sepáci unášeli z Coruscantu kancléře Palpatina, vrhla se do boje. S droidy. Fanfrigg viděl záznam tohoto střetnutí – bojovala obdivuhodně, ale padla zasažena. A tehdy se to stalo. Spjatá se Světlou stranou, musela den za dnem spoléhat na Temnou stranu. A snad tady byla příčina toho, že když se probrala v nemocnici, nic si nepamatovala, pořádně ani nevěděla kým je, její vzpomínky byly pryč.
Rozkazu 66 unikla kvůli svému hlubokému utajení a faktu, že ještě ke všemu byla v nemocnici. Schopnosti, umění a jméno jí zůstaly. Jen minulost ne.

Ord Mantell

Rozhlížela se pečlivě, musí odhalit každou chybu. Síla ji přivedla na tuto planetu, ale netušila, co má čekat. A vždy je dobré mít alespoň dva plány pro nejhorší eventualitu. Byla celá napjatá, rozluští se snad právě teď a tady celá hádanka jejího života?
Když se kdysi probudila, měla pocit, že může dělat cokoliv, chtěla se vrhnout na studium. Poté ale zjistila, že musí zabíjet. Nebylo to nutkání, jako u masových vrahů. Byl to rozkaz, který ji dával hlas v jejím nitru. Nakonec se z ní stala nájemná vražedkyně. A byla dobrá. Ale teď doufá, že ten nájemný lovec, kterého dostala na Commenoru byl poslední v řadě. Ať už se stane cokoli, věří, že ten rozkaz bude zrušen a začne žít normálně. Už se tak těší. Cítí, že se něco blíží…
A inkvizitoři se blížili. V čele šel Fanfrigg. Kráčel energicky, téměř vesele. Uvědomil si, že dnes tady zemře a nic s tím nenadělá. A díky tomuto poznání se cítil zcela klidný a vyrovnaný, odhodlaný bojovat. Kde je včerejší strach?
Pustá průmyslová hala se stala kulisou pro setkání. Lina stojí na ochoze několik metrů nad trojlístkem inkvizitorů. Červené meče v jejich rukou byly jasným poselstvím. Všechny její naděje se zhroutily během okamžiku. Zcela beze stopy vzteku, který by jen narušil její soustředění, uchopila Silou obrovskou závlačku kdesi na stropě. A o zlomek vteřiny později se do haly začalo valit obrovské množství vody z vodojemu na střeše.
Napřáhla před sebe ruce a z konečků prstů vyšlehly modré blesky.
Elektřina ve spojení s vodou udělaly své. Ale pak si všimla, že jeden unikl.
Fanfrigg se nádherným skokem dostal nahoru na jeden z ochozů kolem haly. Byl zcela vyrovnaný a soustředěný. Dokud si neuvědomil, že přežil. Přežil! V tom okamžiku se zase ozval strach, že bude zabit, náhle se mu zase chtělo žít. A ruku v ruce s tím přišlo i zuřivé odhodlání zvítězit.
To byl okamžik na který Lina čekala. Natáhla ruku a pomocí Síly sevřela inkvizitorovo hrdlo. Kdyby dokázal uvažovat chladně, možná by unikl, ale Fanfrigg propadl panice, tolik chtěl žít. O několik vteřin později padl mrtvý k zemi.

Ord Mantell o 30 minut později

Hromady trosek vytváří na povrchu planety roztodivné kaňony, údolí a ulice. A jednou z nich kráčela Lina. Slabě pršelo. na její tváři byly vidět kapky. Byl to déšť, nebo slzy? Krok za krokem líně šla a vyhýbala se loužím. A v její mysli se zase vynořily rozkazy - MISE NEKONČÍ!...POVOLENÍ ZABÍJET…VYHRÁT VÁLKU…
„Hej ty, stůj!“ Hlasy stormtrooperů jsou nezaměnitelné. Lina váhala, jak reagovat. Cítila se nešťastně, tak jen vojáka Silou popadla za nohu a zvedla do vzduchu. Téměř hravě s ním začala tlouct o nějaký sloup (snad osu z juggernautu?). Nijak silně, aby mu příliš neublížila. Voják řval, nešťastně mával rukama, ale jeho puška už ležela na zemi v blátě.
Pak ale Lina ucítila jiné nebezpečí. Upustila stormtroopera. A zadívala se na oblohu, támhle je!
Poručík Hazmethi ještě před chvílí pilotoval líně svou stíhačku.
Hledat na tomto smetišti nějakou holku! Co je to za úkol. Jak moc se to slučuje se slávou a hrdinstvím? Jenomže pak se přestala hlásit hlavní skupina. Teď byl ve střehu. Dole se něco stalo. A nyní nemůže uvěřit svým očím – vidí ji. Tedy alespoň si myslel, že je to ona. Ale kdo jiný by tady jen tak stál? Ostatně on je imperiální pilot, co se mu může stát. Provedl obrat, snížil rychlost a relativně pomalu se blížil k povrchu. Tak malý cíl nedokáže zaměřit přesně, ale když zahájí palbu, některá ze střel zasáhne.
Lina stála a čekala. TIE se stočila k ní a s typickým jekotem začala střílet. Ale přesně v tom okamžiku Lina napřáhla ruce před sebe a když je elegantním pohybem obrátila dlaněmi vzhůru, zvedla se opodál ze země hromada nějakého šrotu. A pak to všechno elegantním gestem poslala přímo na nalétávající TIE.
Fyzikální zákony jsou fyzikální zákony. když se rychle letící stíhačka srazila s vrženým šrotem, zapracovala na jejím, štítem nechráněném, trupu kinetická energie. Pilot se sice snažil o nějaký manévr, ale uvolněný boční panel vibroval, stíhačka se potácela. nakonec panel upadl a stíhačka šla k zemi.

Coruscant, Imperiální palác

Pakliže přiblížíme světelný meč ke kůži můžeme ji zabarvit, aniž bychom způsobili zranění. Ale tento způsob „tetování“ vyžaduje zcela mimořádné mistrovství.
Nejvyšší inkvizitor Torbin se potil. Imperátor nevypadal příliš potěšeně a Vader měl tvář krytou maskou. Před nimi ležel poručík Hazmethi. Díky sedativům spal, ale jeho zotavování probíhalo dobře. Torbin oddělal deku kryjící pilotova záda. Jen zřídka viděl ve tváři císaře Palpatina údiv, šok a překvapení. Hazmethi měl na zádech mistrovsky bez jediné rány „vytetována“ tři slova: NECHTE MĚ BÝT.