JEDINÝ OKAMŽIK LÁSKY,
JEDINÝ OKAMŽIK HNUSU

DARTH TAURNIL

Ten pohled ji uchvacoval kdykoliv pohlédla z okna své kanceláře. Ten nádherný výhled na přírodu neposkvrněnou Impériem, jeho těžbou. Měla výhled na les, jenž obklopoval to nekonečné jezero, za lesem se prostíraly louky a tento pohled by dojal nejednu osobu. Ale jí již dlouho nic neříkal. Viděla ho denně. A měla jiné starosti, než obdivovat krásu Naboo. Zazněl intercom.

"Paní? Je tu plukovník Tarll. Mám ho pustit dál?" ozvala se její sekretářka.

"Ano, ať jde dál. A ať vám tam nechá dokumenty o náboru pro SAGroup," odpověděla jí na to.

Dveře se otevřely. A do místnosti vešla její jediná láska. Jestli pohled na krajinu Naboo v ní neprobouzel city, tak city v ní teď přímo hořely při pohledu na něj.

"Moffe Piett? Rád bych vznesl požadavek na zvláštní pozornost vzhledem k pozemním silám," řekl. Zavřel dveře. Ale ona již vstala od stolu a přibližovala se.

"Viqi, moc jsi mi chyběla..." řekl.

"Wille, nemluv a užívej si té chvilky klidu," odpověděla. Jejich rty se setkaly ve vášnivém polibku. Ale on ho předčasně ukončil.

"Viqi. Musím ti něco říct."

"Nemluv. Jsi tu jen chvíli. Zůstaň tu další," namítla a chtěla ho opět políbit. Odstrčil ji.

"Viqi. Odcházím. Odcházím pryč a možná se již neuvidíme."

"Ale vždyť jsi byl teď na Caridě. Zůstaň tu chvíli, Williame. Nemusíš poslouchat ISB a COMPNOR, Naboo spravuje Valmor. A dokud je ona u moci, na Naboo je jen ty a já. Můžeme si vyjet do přírody. Jako kdysi. Jako tehdy, když já byla guvernér a ty důstojník místní posádky. Vždyť...vždyť jsme na sebe měli poslední dobou tak málo času."

"Viqi. Já nemluvím o transferu. Víš, jaká je situace. Impérium umírá a já nechci umřít s ním. Je čas změnit stranu. Pozítří již budu v Nové Republice. Pojeď se mnou. Zase budeme jen ty a já," řekl sladkým tónem William a objal Viqi. Ta ho odstrčila. Poté se mu podívala do očí a uhodila ho. On poodstoupil a držel se za tvář, jenž byla rozdrásnuta jejími nehty.

"Ty? TY?! Jak můžeš? Jak můžeš něco takového tak klidně říkat? Jak mně můžeš něco takového navrhnout?! Poté, co mi Republika zabila bratra, TY mi řekneš, ať se k tobě a k ní přidám? Williame Tarlle, TÁHNI! Táhni odsud a NEVRACEJ SE!!!" začala křičet Viqi. Hodila po něm vázu, dárek od svého bratra. Nerozbila se. Zasáhla ho. Upadl a snažil se odplazit ke dveřím. Na hlavu  mu dopadla hrací skříňka na doutníky. Zvedl se a jeden si vzal. Do dveří se  těsně u jeho tváře zabodla dýka Imperátorova Nového řádu. Málem se pomočil, až tak se lekl. Rychle otevřel dveře a utekl pryč...

 

"Pane, jsme připraveni ke skoku. Jednotky jsou připraveny. Dle nařízení Mon Mothmy Dn44 vám musím oznámit, že útok započne přesně za dvacet minut," odříkával poručík Hesly admirálu Yulareemu standardní oznámení. Ale Admirál neposlouchal, držel přívěšek ze starých dob se znakem Republiky. Mnul ho v ruce, přemýšlel nad tím vším. Nad popravami imperiálních důstojníků. Nad genocidami národů. Nad pálením kulturních odkazů…

"Richarde. Tohle vše. Po tom všem, co jsme dělali. Jsme vůbec ještě Republika? Nejsme pouze barbaři? Vždyť nemáme lepší způsoby, než kdejaký špinavý imperiální warlord. Kde je vznešenost boje z dob Staré Republiky? Kde je vojenská čest? A co Kodex? Odpověz mi. Jsme MY vůbec Republika??!" zeptal se bolestivým hlase Yularem.

"Ano pane. Jsme nová krev v pořádcích té staré. Jsme hrdinové nové doby. Jsme rytíři práva, jež prosazují právo. Jsme Republika," odpověděl mu Hesly.

Admirál mu pohlédl do očí. Byly to oči vraha. Nectil tradice. Nectil Kodex. Admirál nechal přívěšek vyklouznout ze své ruky. Spadl na zem a zapadl pod mříž, jež tvořila v této kajutě podlahu. Admirál se stařecky usmál. Viděl pohrdání v očích Heslyho...

 

Viqi nemohla vydýchat to, co jí William řekl. Prala se v ní láska k němu a pocit povinnosti vůči Impériu. Nemohla jakkoliv pracovat. Musela myslet na to, co jí William řekl. Otevřel v ní starou ránu ze ztráty bratra. Plakala. Podívala se ven a po letech, co tu byla, až nyní procitla a opět dokázala vnímat krásu svého výhledu. Rozhodla se.

A do parku před moffským palácem dopadl turbolaserový výstřel. Vyběhla ze své kanceláře. Její sekretářka se schovávala pod stolem. Chodbou zněla siréna poplachu. Viqi viděla z okna vyloďovací čluny, které prolétávaly skrz atmosféru. Odtrhla od nich svůj pohled a začala utíkat. Věděla, že pokud neuvidí Williama teď, že ho neuvidí již nikdy...

 

Poručík Hesly byl ve svém živlu. Už to začalo a on byl na povrchu. Remedy je podporovala z orbity. Všude umírali stormtroopeři a vojáci Nové Republiky. Civilisté vybíhali na ulici. V dalším okamžiku je rozmetal zásah z orbity. Přeživší imperiální vojáci se vzdávali. Odstřelili je na místě...

 

Viqi dobíhala ze schodů, když někdo zaklepal na dveře. Její komorník je šel otevřít. Zakřičela. Pozdě. Dveře se otevřely a Hesly ho zastřelil. Novorepublikoví vojáci vtrhli dovnitř a začali rabovat. Zajali Viqi. Tři z nich se domů již živí nevrátí. Chtěli ji odstřelit na místě, ale seržant Gherant upozornil na ten nechutný Kodex. Hesly ho chtěl zabít také, ale nakonec pouze srazil Viqi na zem a odtáhl ji z domu. Dotáhli jí k vyloďovacím člunům, kde ji obvinili z válečných zločinů a odsoudili k trestu smrti.

V tu chvíli se udělal republikový voják znásilňující asi čtrnáctiletou dívku na plošině blízkého člunu. Podřízl jí potom krk. A začal s ní souložit znova. Viqi se začalo dělat špatně. Odvlekli ji ke zdi. Padl návrh, že by si s ní měli ještě užít, než ji zastřelí. Zaznělo i to, že i mrtvá bude dobrá. Pozvracela se a sklouzla na kolena. Nějaký voják ji bez milosti vytáhl zpět na nohy, udeřil ji do tváře a potom se snažil jí znehybnil ruce za zády. Druhou rukou ji začal osahávat pod uniformou. Dupla mu na nohu, vrazila loket do žaludku a uvolněnou rukou mu sáhla do kalhot. A než někdo stačil cokoliv udělat, ten voják se stal navždy bezdětným. Jeho intimní orgány dopadly do prachu cesty. Srazili ji k zemi mnoha ranami pěstí a kopanci. Rychle ztratila vědomí...

 

Admirál Yulareem nebyl na můstku. Šel do své kajuty. Přemýšlel s blasterem s ruce, zda si nechá projít hlavou své hříchy...

 

Přitáhli k "soudu" i Williama. Stejný rozsudek. Viqi přicházela k sobě. Viděla ho. Viděla jeho pohled. Ano, k nim se chtěl přidat. Procitl.

Nějaké ruce se ji pokoušely postavit. Viděla, jak jeden z vojáků Republiky dusí její služku. Asi ho to při sexu velice vzrušovalo. Jeho vrchol nastal, když ohryzek jeho oběti byl již rozmáčknut na kaši. Viděla jiného vojáka obšťastňujícího se na fence, jež patřila jejím sousedům. Viděla, jak jsou úplně malá děvčátka osahávána a nucena k orálnímu sexu… Neměla už sílu vzpouzet se tomu vojákovi, co ji zvedal. Smířila se s pokorou s tím, co ji nejspíše čeká.

Přivedli Williama, postavili ho vedle ní. Popravčí četa se připravila. Odpustila mu. William ji políbil a zakryl jí oči. Zazněly výstřely...

Na Naboo začal padat sníh, byly vánoce.

 

Toho večera se Admirál Yulareem zastřelil. Nemohl žít sám se sebou. …a poručík Hesly byl zabit týden poté, když jeho shuttle sestřelily zbraně země-vesmír.