DODATEK K NOVÉ NADĚJI

DARTH YENN

Millenium Falcon právě šťastně uniknul první Hvězdě smrti. Na palubě obří bitevní stanice v té chvíli umíral voják. Jeho mladá tvář byla zkřivena bolestí. Ani bílé brnění stormtroopera ho nedokázalo ochránit před strašlivou ránou, kterou z něj teď spolu s krví rychle unikal život. Už nebylo možné ho zachránit. Drobná žena seděla na zemi těsně u něj. Jeho hlavu měla položenu v klíně, držela ho za ruku a volnou rukou ho hladila po vlasech. Něco šeptala, ale co, to věděli jen oni dva. Mladík pohlédl do očí ve tváři, sklánějící se nad ním. Slabě se usmál a pevněji stiskl ženinu ruku. Pak vydechl naposled. Žena ho něžně políbila na čelo a opatrně ho položila zpátky na podlahu. Postavila se a ustoupila, aby nepřekážela mužům, kteří přišli pro tělo. Dívala se, jak ho odvážejí a ve velkých hnědých očích se jí objevily slzy. Otočila se a rychlými kroky odešla.

Pro slzy téměř neviděla a k ubikaci pilotů dorazila spíš popaměti. Vrhla se na své lůžko, hlavu zabořila do polštáře a dala volný průchod svému zármutku. Hlasité vzlyky otřásaly jejím křehkým tělem. Ztratila smysl života.

Při jídle si k ní přisedl jeden z jejích přátel. Dlouho se mlčky díval, jak nepřítomně postrkuje kousky jídla po talíři aniž by cokoliv snědla. Pak ji oslovil: „Lucky.“ Bez zájmu zdvihla hlavu a on si uvědomil, jak moc je nepodobná ženě, kterou dosud znal. Ještě nedávno by jí nikdo nehádal její skutečný věk, ale teď za pár hodin najednou zestárla daleko víc než na svých třiačtyřicet. „Měla bys něco sníst,“ řekl a ona si mechanicky vložila do úst kousek masa. Nevnímala jeho chuť, prostě jen splnila rozkaz, jak to dělala už víc než polovinu svého života. Dívala se na svého společníka, ale kdo ví, co vlastně viděla? Kit zatím pokračoval: „Je mi moc líto, co se stalo tvýmu klukovi. Měl jsem ho moc rád.“ Znovu sklonila hlavu, tmavohnědé vlasy jí zakryly obličej. Mlčela. Její přítel trpělivě čekal, a když na něj nakonec znovu pohlédla, byl připraven jí naslouchat. „Proč zrovna on?“ ptala se zoufale. „Tolik jiných přežilo, tak proč zrovna můj syn musel umřít?“ Tiše se rozplakala. „Proč jen jsem mu nezabránila, aby se dal k armádě?“

„Lukarin, ty bys mu nedokázala zabránit. Víš nejlíp, jak byl tvrdohlavý. Stejně jako ty.“

„A jako jeho otec,“ zašeptala nepřítomným tónem. Byla asi jediná, kdo znal otce jejího dítěte. Kit pochyboval, že ten muž, pokud tedy ještě žije, ví o tom, že před několika hodinami ztratil syna. Rin se nejspíš nikdy nenamáhala mu to říct.

„Nemohla jsi mu zabránit, měl to v krvi. On prostě nemohl někde v klidu farmařit.“

„Ne, jenom neznal nic jiného. Celý život viděl, jak jeho matka riskuje život, všichni mí přátelé jsou vojáci. Neměl prostě žádný příklad, že lze žít i jinak. Měla jsem se usadit na nějaké planetě, měla jsem se vdát, aby měl otce, měla jsem…“

„To jsou hlouposti. Tys udělala všechno proto aby byl šťastný, ale nemohla jsi přestat lítat.“

„Měla jsem to udělat, můj syn by mohl ještě žít.“

„Možná,“ připustil. „Ale ty bys bez lítání umřela. Lucky, já tě znám – tvoje srdce patřilo jen tvému synovi a létání. Myslíš, že by měl nějaké šťastné dětství, kdyby měl neustále před očima tvůj nešťastný obličej? Kdybys přestala lítat a provdala se za někoho jen kvůli němu, utrápila by ses. A on by si to vyčítal. To bys chtěla?“

„Ale…“

„Poslouchej mě. Udělala jsi všechno, co jsi mohla. Teď už to změnit nemůžeš. Tak přestaň říkat kdyby.“

„Jenže, to já zařídila, aby ho přidělili sem, na Hvězdu smrti. Chtěla jsem ho mít nablízku.“

„Taky mohl umřít někde daleko od tebe. Kolik kluků skončí takhle? Byla si s ním, když umíral, myslíš, že to nic neznamenalo?“ Odešel a nechal ji, ať si jeho slova přebere.

 

O něco později, stále na palubě Hvězdy smrti, ale teď už nepříliš daleko od Yavinu:

 

Málokdo ji oslovoval jménem. Říkali jí Lucky a věřili, že jim nosí štěstí. Kdo ví, co na tom bylo pravdy? Létala už víc než dvacet let a nikdy se jí nepřihodilo nic vážného. Mezi muži, kteří teď spolu s ní spěchali do hangáru, jí nejeden vděčil za svůj život. Oblečená do pilotní kombinézy, vlasy stažené do uzlu, běžela ke svému stroji. Měla kruhy pod očima, ale tvář pod pilotní přilbou už byla klidná. Vklouzla do svého TIE fighteru a čekala. Když pak na povel vylétla s lodí z hangáru do volného prostoru, cítila, jak se svou stíhačkou splývá v jednu bytost. Myslí jí prolétla myšlenka, která vyvolala úsměv na její pobledlé utrápené tváři: „Teď se můžu rebelům pomstít za synovu smrt.“

 

Místo je stejné, změnila se jen strana – tentokrát na skok u rebelů

 

Biggsi!“ zařval Červený pět. „Jde po tobě. Máš ho za sebou…pozor!“

„Nevidím ho,“ odpovídal Červený tři. „Kde je? Nevidím ho.“ Biggs se snažil zbavit císařského stíhače. „Přilepil se ke mně. Nemůžu ho setřást.“

„Drž se, Biggsi,“ zvolal Červený pět a zdvihl svůj X-Wing v ostrém úhlu. „Jdu na to.“

TIE se rozletěl na miliardy malých úlomků.

„Mám ho,“ poznamenal Luke.

To bylo ovšem poněkud nepřesné. Měl říct: „Mám ji.“

Císařští přišli o svou Lucky - Lukarin následovala svého syna.