DOBŘÍ MUŽI NA DRUHÉ STRANĚ

DARTH TAURNIL

Jsem nenávist. Jsem hnus. Kdo mě znáš a nechováš ke mně nenávist, jsi zlý. I já sám sebe

Svit hvězd fascinoval. Byl nevypočitatelný, byl nádherný a zároveň obyčejný. Major Gascoigne mu přihlížel s zájmem sobě vlastním a přitom ho vlastně ani nevnímal a obdivoval jen to, že mohl stát tam, kde stál, a že mohl dělat to, co vždy chtěl. Avšak z této činnosti ho vyrušilo něco neobvyklého. Jeho pobočník, ne-člověk a Vaderův patolízal. Curud-Ji. Iric Dantarre. Gascoigne vlastně nevěděl, proč tu špínu galaxie na své lodi, ve své jednotce, ve svém osobním prostoru či vlastně těsně u sebe trpí. Snad to byl strach z Vadera, snad to bylo to, že i přes svůj rasový nedostatek byl Dantarre jeden z nejvýkonnějších a nejlepších taktiků, které kdy major viděl. Major na něj pohlédl svým obvyklým pohledem, který kapitána přirovnával k něčemu ještě horšímu než byl špinavý hadr z Nar Shaddaa.
„Pročpak mě vyrušujete, kapitáne?“ zpražil ho hned ze začátku rozhovoru.
„Pane, přišla transmise z ISD: Devastator. Myslel jsem, že by vás zajímala, týká se totiž vás samotného. Lord Vader se s námi chce setkat za tři hodiny v systému Ryloth. Je velmi znepokojen co se týče našeho postupu ve vykonávání rozkazu 66.“
Major suše polkl. Znal výsledky Vaderova znepokojení. Pokud je s ním Temný Pán ze Sith nespokojen výrazně, neodnese to jen majorova kariéra. Lord Vader nepatřil mezi ty, kteří dávali druhou šanci. Avšak…výsledky se zdály uspokojivé, Greefinu se podařilo za tento měsíc zlikvidovat dva adepty a jednoho padawana řádu, takže co mohl mít Vader proti jeho postupu? Pohlédl na ten potutelný úsměv kapitána Dantarre a na mysli mu vytanula znepokojivá myšlenka. Ne, nebude se jí teď zabývat.
„Kapitáne, předejte rozkaz. Odlétáme okamžitě do systému Ryloth, nemůžeme nechat samotného Lorda Vadera čekat.“
Kapitán srazil paty k sobě a přikývl, že rozumí zadanému rozkazu. Ano, Vaderův patolízal.

Jsem had. Jsem červ. V mé krvi koluje jed. Nemám naději na mírumilovnou smrt. Planu teď, jako budu planout i tehdy.

Ten pocit nedostatku vzduchu prostupoval celé tělo. Major Gascoigne věděl, že umírá a přesto se tomu z posledních sil snažil zabránit. Zvuk padajícího těla na kovovou podlahu byl děsivě dunivý. Kapitán Dantarre tam jen tak stál a sledoval, jak Lord Vader předvádí své znepokojení v praxi. Neviděl to poprvé a byl si jistý, že to nevidí naposledy. Jakmile majorovo tělo přestalo vykazovat známky života, okamžitě se k němu vrhli dva stormtroopeři, aby ho odtáhli. Lord Vader se od této scenérie odvrátil, jako by ho přestala zajímat. Dantarre věděl, že tento dojem je pouze zdánlivý, Lord Vader stále ještě neskončil. A i proto čekal, až jeho pán promluví jako první.
„Ta zpráva mne znepokojila. Je pravdivá?“ zašeptal svým modulovaným hlasem, i když zašeptání bylo spíše tušené, jelikož modulátor stále udržoval stejnou intenzitu i výšku hlasu.
„Ano, můj pane, ten padawan mluvil jasně. Kdyby nebylo pochybení na straně majora Gascoigneho, mohl jsem získat více informací. Jistě toho věděl více. Bohužel víme, jak to dopadlo.“
„Major Gascoigne si svůj trest odpykal. Jistě již stejnou chybu neudělá. -“
Na to vsadím klidně svůj krk, Gascoigne už nikdy nic neudělá. Stejně to byl idiot. A nyní já nastoupím na jeho místo. Tak to řekni. To jediné slovo, které chci slyšet.
„- To jistě oba víme, majore, a oba také jistě víme, co Imperátor požaduje.“
„Naprosté splnění příkazu 66. Zabití Obi-Wana Kenobiho společně s velmistrem Jedi a vůdcem rady Jedi v jedné osobě.“
„Je vidět, že jste poslouchal pozorně. Toho si já i on ceníme. Budiž tedy. Vyšetřete pravdivost tvrzení toho padawana. A nezklamte mé očekávání, majore. Víte, jak řeším svá znepokojení.“
„Jistě, lorde Vadere. Udělám vše, co bude v mých silách.“
„Nechte toho pochlebování, majore. Nikterak vám nepomůže. Zde kapitán Morzag vám bude nápomocen.“
Major Dantarre pohlédl na postavu imperiálního kapitána, který nyní vystoupil ze stínů. Ano, již od vstupu do místnosti ho cítil. Major si ho pořádně prohlédl. Již o kapitánu Morzagovi slyšel. Osobní lovec rytířů Jedi samotného Lorda Vadera. Měl jich na kontě již několik a všechny střety přežil. Majora to trošičku udivovalo, znal totiž výdrž lidí nespjatých se Silou ve střetech s Jedii. Kapitán taktéž na majora pohlédl a přikývl. Stál stále vedle lorda Vadera, jako by na něco čekal. To něco však nepřišlo a tak se vydal k majorovi, ale prošel okolo něj a odešel.
„Může taktéž odejít, majore. Vaše audience skončila.“

Jsem zlo a zlo mě pohlcuje. Není ve mně místo pro nic, než nenávist. Není ve mně místo pro nic než zlobu. Nedotýkej se mě.

Tatooine. Pouštní planeta až na samotném konci Vnějšího okraje. Peklo v srdci samotného pekla. Major Dantarre sledoval ten výjev, kdy se zpoza planety vynořovala obě tatooinská slunce jako následek přibližování Greefinu a jeho dokování na orbitě planety.
Vaderův oblíbenec sleduje Vaderova oblíbence. Dantarre od začátku věděl, že odsud se má vrátit pouze jeden z nich. V hloubi duše se rozhodl, že pokud k tomu dostane příležitost, Morzag to nebude. Možná i tento záměr lorda Vadera tušil i on. Avšak, a to si byl Dantarre jistý, není tolik schopný jako on sám. Z tohoto souboje vyjde pouze jeden živý.
„Jsme již zadokováni na orbitě planety, pane,“ oznámil kapitán suše, i když to bylo více než zjevné. Ale co, protokol.
„Jsou již výsadkové oddíly připraveny?“ položil otázku major. Protokol tedy začal, a tudíž se ho budeme i držet. Nenechá kapitána, aby ho zpochybnil. Takovou radost mu neudělá.
„Ano, pane, týmy jedna, dvě a tři již odstartovaly na povrch planety. Další čekají na váš rozkaz.“
„Rozumím, kapitáne. Vy vyrazte z týmem čtyři do Anchorrheadu. Já vyrazím s osmým do Mos Eisley. Nenamítáte proti tomu nic, že?“
„Ne, pane, nedovolil bych si zpochybnit váš úsudek.“
Major Dantarre opět pohlédl směrem k Tatooine. Cítil jeho přítomnost. Byl zde a čekal. Věděl, že si pro něho jdou. Věděl, že si pro něj přijde on. Major sevřel svou ruku v pěst, až kůže jeho rukavice zapraskala pod tím napětím. Dnes přijde jeho den. Dnes.

Jsem nečistý. Copak to necítíš z mých pocitů? Hnilobu mé duše, rozklad mého srdce?Jsme si tak podobní a přitom tolik odlišní.

Major sledoval své muže, jak pročesávají město kvůli stopám po přítomnosti toho Jedi. Věděl, že nic nenajdou, ale také věděl, že nesmí projevit vědomí, že to ví. Bylo to jeho tajemství. Trvalo to hodiny, ale výsledek přišel. Velitel stormtrooperů, který vedl průzkum, ho přišel nahlásit osobně. Jak nečekané.
„Pane, nic a nikoho, kdo by věděl o tom rytíři Jedi, kterého hledáme, jsme nenašli.“
„Jistě se skrývá v poušti. Pokud by se skrýval v centru, jistě bychom ho vypátrali již dávno, poručíku, takže použijte hlavu a zavolejte Greefin, aby proskenoval všechna zdejší obydlí, kde by se mohl skrývat, do okruhu osmi set kilometrů.“
„Ale pane, v okolí budou desítky usedlostí. Bude trvat týdny je všechny prozkoumat!“
„A proto ihned pro začátek vyřadíme ta veliká, kde bude jistě žít více lidí. Tím se nám jistě okruh jistě zmenší. Používejte hlavu nebo o ni přijdete.“
„Rozumím, pane. Okamžitě vykonám rozkaz, pane.“

Průzkum přinesl jeden tisíc šest set osmdesát tři možností. Major Dantarre hleděl na informační holografickou mapu. Nyní přišel ten čas. Pousmál se. Čekal až příliš dlouho a nyní, téměř u cíle, nesmí klopýtnout. Nesmí dát najevo své zaujetí. Svou znalost. Chladně přehlédl poddůstojníky, čekající na jeho rozkazy. Ano, jeho čas přišel.
„Pročesávejte obydlí po pěti stormtrooperech v družstvu. Máme tu celý prapor, takže by to nemělo trvat nikterak dlouho. Já sám, společně s dvanáctým družstvem do…“ zamyslel se.
Má riskovat a poprvé jít jinam, či má jít rovnou najisto? Ale pak…lord Vader není hlupák. Možná to již tuší. I když možná je zaslepen sám sebou a nevšiml si zatím…ne, nejspíše to ví. Ale to je jedno. Není času nezbyt a nehodlal dát svému protivníkovi ani chvilku navíc odpočinku a příprav. Vyrazí hned napoprvé najisto. Odkryje si tak bok, ale úder středem bude dost silný na to, aby pronikl. Šachová partie osudů opět posunula pěšci i králi. Uvidíme, který z nich bude mít dnes více štěstí. Zda hrdina, či dezertér. A v ten okamžik zvolil tečku, kam se svými muži vyrazí.

Snažím se ti to říci. Jsem Chaos. Znič mne.

Výsadková Lambda přistála až ukázkově přesně a stormtroopeři obsadili zónu přistání s přesností sobě vlastní. Major je rychle následoval a když dorazili k usedlosti, vypadalo to, že mají moment překvapení na své straně. Stormtroopeři se rozestavili a počkali na signál. Jakmile ho major dal, vpadli dovnitř. První vykopl dveře a druhý s třetím zajistili obě strany, následováni čtvrtým a pátým, kteří zajistili střed. Tak to mělo vypadat. Přesně uprostřed plán selhal. Čepel světelného meče odrazila výboje vystřelené na zbývající stormtroopery, kteří vpadli do místnosti. Poté se mihla ještě několikrát, než v místnosti zbyl ten s lightsaberem jako poslední. Okolo něj leželo pět těl. Dvě bez hlavy, tři mrtví po zásazích z blasterové karabiny. Obi-Wan Kenobi pohlédl do očí tomu, který jako jediný dovnitř nevstoupil, ale zůstal stát ve dveřích. Jejich oči se střetly. Oba věděli, kdo je ten druhý.

„Jadaku?“ pronesl Obi-Wan překvapeně. Cítil přítomnost osoby citlivé na Sílu, ale že by to padawan mistra Ki-Adi Mundiho …
„Ano, Bene, vidíš dobře. Jsem to já. Jadake Ge’ra. Ale to jméno již pro mne nic neznamená. Je to jméno mrtvého člověka. Člověka, který zemřel společně s řádem a Republikou. Se svým Mistrem. Nyní jsem Iric Dantarre. Imperiální major a lovec Jedi,“ pronesl vznosně a poté sklopil hlavu. „Je mi líto, starý příteli,“ zašeptal. Rychlým švihem si do ruky z rukávu nahodil svůj světelný meč. Jeho zelená čepel prozářila zbytek šera v místnosti, zatím zalité pouze modrou září Obi-Wanova meče. Iric zaútočil přískokem podpořeným Silou a úderem na hlavu.
„Proč, Jadaku, proč jsi zradil?“ zeptal se Obi-Wan, když ten úder vykryl a chvíli porovnával svou sílu s tou Iricovou. Ten po chvíli povolil a ustoupil Obi-Wanovu seku na svůj bok. „Chtěl bys to vědět? Zeptej se mého mistra, až ho potkáš na druhé straně!“ zařval Iric a svá slova podpořil dvojicí velmi rychlých úderů.
„Ty víš, že to nemusí zajít tak daleko.“
„Cítíš to, Obi-Wane? To je zlost. Podporuje mě. Rozlévá se mi v žilách a dodává sílu mým pažím!“

Jsem nenávist.

Obi-Wan pomalu, ale jistě ustupoval Iricovým zuřivým úderům. Věděl, že souboj se brzy rozhodne. Přesto svůj boj o duši mladého padawana nevzdal.
„Ještě to můžeš zastavit. Ještě není pozdě na to se vrátit.“
„Tvá slova jsou prázdná, Jedi, já patřím Temné straně!“

Jak to, že to necítí z mé duše? Křičím o pomoc.

Obi-Wan věděl, že to musí ukončit. A proto jakmile vykryl úder na svou nohu, přešel do ofensivy on. Čtyři rychlé údery měly úspěch, i když pouze částečný. Doutnající rána na levém Iricově rameni byla toho důkazem.

Jak se odvažuje?
Nedotýkej se mne.
Copak neví, co jsem udělal?

Iric byl náhlým obratem v situaci drobně vyveden z míry, ale jakmile opět získal iniciativu, Obi-Wanovi svou potupu vrátil s dvojnásobnou vervou. Cítil, jak mu v pažích pulzuje krev. Rána na rameni se otevřela a začala krvácet. Dávné rány z dávných bitev na jeho pažích krvácely taktéž. Iric přímo cítil, jak ho prostupuje moc Temné strany. Jeho nenávist mu dodávala sílu, jeho hněv mu dodával vůli. Zkoncentroval se na to co muselo přijít. Poslední úder. Rychlý nápřah a úder po Obi-Wanově krku. Obi-Wan mu až příliš obratně uhnul a zablokoval prolétající čepel. Obratným podebráním se dostal pod ní a rychlým sekem oddělil rukojeť od paže, který jí držela. Iric Dantarre padl na kolena. Čepel Obi-Wanova meče pulzovala ani ne dva milimetry od jeho krku a on věděl, že teď přijde konec.
„Nemusí to tak skončit, Jadaku,“ zašeptal Obi-Wan s nadějí v hlase.

V mé krvi koluje jed.
Jak se odvažuje? Jsem vrah.
Jsem Chaos.
Jak jsem hořel tehdy, hořím nyní.

„Je příliš pozdě, Obi-Wane. Tvůj padawan, Anakin, sem právě v této chvíli míří společně s praporem svých elitních lovců Jedi. Tak to udělej, skonči to. Pro mne není zítřka.“

Jsme si tak podobní a přitom rozdílní.

„Ještě jsi mi neřekl proč.“
„Stále to chceš slyšet? Není to jedno? Prohrál jsem a zasloužím si být souzen a odsouzen.“
Ticho bylo odpovědí. Obiwanův meč se nepohnul. Iric i Obi-Wan si hleděli do očí. Pouze jeden odsud odejde živý. Situace napovídala až příliš výmluvně, kdo to bude. On však nechtěl, aby to tak skončilo. Chtěl vědět proč.
„Mistr padl před mým zrakem a mí vojáci se proti mně vzbouřili. Vpálili mi do těla nejméně dvanáct ran. A já přežil. Neměl jsem se kam vrátit. Chtěl jsem se pomstít. A tak jsem táhl s vlky. Znáš to. Pod svícnem je největší tma, se říká. Ale čím víc jsem chtěl pomstu, tím víc jsem jí byl ovládán, místo toho, abych jí ovládal,“ Iric se domlčel. „A nyní tu klečím a prosím o důstojnou smrt. Není spasení pro takové, jako já. Zabil jsem až moc svých přátel pro vlastní přežití…nikdy mi nebude odpuštěno. Prosím, udělej to.“
Obi-Wan odvrátil svůj zrak. Zavřel oči.
„Není smrti, pouze Síly,“ zašeptal Jadake Ge’ra, alias Iric Dantarre chvíli předtím, než mu čepel Obi-Wanova meče dopřála důstojné smrti. Jeho hlava dopadla vedle těla, které s žuchnutím spadlo na zem. Na tváři měl úsměv. A v očích smíření se svým osudem.

Hořím teď a budu hořet navždy.