CONTACT OF THE SOULS

DÍL TŘETÍ

DARTH TAURNIL

Grand Moff Eternal stál u výhledového okna a díval se na Tareus. Dveře za ním se otevřely a dovnitř vstoupil generál Milko, jeho pobočník. Přešel ke stolu, na který položil datapad.
„Jaké špatné zprávy přichází dnes, můj starý příteli?“ zeptal se Eternal, aniž by svůj pohled odvrátil od toho, co se odehrávalo venku. Milko se kousl do rtu, nevěda, zda teď a přímo odpovědět, ale poté se rozhodl – je třeba to říct.
„Pane, víme že Glory z flotily Endower byla zničena. Pak jsme ztratili i kontakt s Remanescence a ani ostatní lodě z flotily neodpovídají. Vyslal jsem pátrací oddíl, který se pokusí zjistit, co se s nimi stalo,“ řekl a poté se odmlčel.
Tarkin se na něj otočil a pohlédl mu do očí. „S tím pátráním se nemusíte obtěžovat, generále, vím, kde ty lodě jsou.“
„Vy si myslíte, že byly zajaty a použije je Sitzard, můj pane?“ zeptal se nevěřícně Milko.
Eternal přešel ke svému stolu a stiskem zapnul holograf. Objevil se na něm jakýsi důstojník v hodnosti velitele, kterého generál přímo neznal, ale dle uniformy ho poznal jistě – musel to být Marcus Griffit, první důstojník Remanescence.
„Dobrý den, můj pane, mé jméno je Marcus Griffit a jsem první důstojník vlajkového křižníku Remanescence. Musím vám oznámit dvě věci. Kapitán Nogdra byl odvolán ze služby a já nastoupil na jeho místo. Druhou věcí je, že s okamžitou platností má loď a jí podřízené lodě opouštíme Restské Impérium, abychom se připojili Kaminské válečné Alianci. Hodně štěstí v nadcházející válce, pane,“ řekl ten hologram a poté zasalutoval a zmizel.
Nastalo lehce uchopitelné ticho. Ticho, které pak bylo přerušeno slovy naprosté zmatenosti.
„Pane, já nemám slov, toto…“ zadrhl se Milko a poté přešel k jinému tématu. „A jak to, že to nemá centrála? Toto je velmi důležité, musíme okamžitě vyslat flotilu Duress či Eternal, aby…“
„Nic nevyšleme, generále, nemůžeme si teď dovolit postrádat jedinou loď… a abych odpovědět, proč to nemá centrála… došlo mi to právě před deseti minutami.“
„Pane…uvolníte mne prosím? Musím okamžitě jít a dát vědět nové informace a naplánovat, co dál…“ řekl velmi nervózně generál Milko a zvedl se k odchodu.
„Máte volno, generále,“ odpověděl mu Eternal a přikývl, že může jít. Generál zasalutoval a poté se otočil k odchodu.

***

Císař seděl uprostřed své meditační místnosti a naslouchal ozvěnám Síly. Něco se měnilo. Před chvíli zemřelo náhle mnoho lidí. Proč však, to bylo Císaři jedno. Hledal ten jediný zdroj Temna, který musí zničit osobně. Najít ho však nemohl. Ptal se sám sebe, proč, avšak odpověď nepřicházela…

***

Na tuhle příležitost čekal celý svůj život. Před dvěma roky ho naverbovalo Impérium, o rok a půl se stal členem rozvědky Restu. Velení bylo cílevědomé, nechávalo mu volnou ruku. Jako každý, miloval Yularena a BASV-1, jak se Sitzard nazýval. A nyní… nyní tu byla jeho příležitost. Samotný veliký a ten jediný velitel – velkogenerál Sitzard. Zabití Noghry mu dělalo potíže, ano, to si musel přiznat, přeci jen, zabít člověka, pod kterým sloužil již od dob svého výcviku a který pro vás byl něco jako otec, nikdy není jednoduché. Přesto to udělal. Musel. A nyní se mu dostane poct jako nikomu před ním. Nyní bude z nikoho NĚKDO…

***

Přišlo to tak náhle, jak to zmizelo. Deception se vynořil z hyperprostoru, okamžitě zažehl iontové motory a začal pronásledovat restský křižník třídy Enforcer Freddon. Brzy se zařadil bok po boku s tou lodí, a ona vlastně neměla jakoukoliv šanci mu odolat. Krátká výměna palby a pak už jen několik kusů trupu, které odletěly následkem kritických zásahů. Freddon krvácel, stopa iontového plynu se táhla za ním. Pak se oddělil, propadal se směrem k planetě Greed XII, tažen její gravitací, otřásajíc se v smrtelné křeči. Jeho motory pohasly a jeho bok rozervala další exploze. Deception se zastavil a pootočil se tak, aby byl nad ním. Vystřelil naposledy. Zasáhl reaktor a ukončil tak nadějnou kariéru všech na palubě Freddonu.

***

Superdestruktor Aeternus se vrátil. Rozsáhlé šrámy na jeho boku říkaly, že to nebyla snadná bitva, kterou podstoupil. Direktorka Linnas na něj hleděla ze své kanceláře s nejistotou. Byl na jeho palubě i on? Byl ještě naživu? Již tak dlouho… tak dlouho se neozval. Tisíce vojáků tudy procházelo a nikdo nic Linnas neřekl. Věděla, že válka přichází a že on do ní bude muset odejít. Byl toto znak jejího příchodu? Aeternus byl raněný, krvácel, ale bojoval hrdě a neústupně. Důstojně doplul ke stanici a sám se zadokoval, aniž by si vyžádal jakoukoliv pomoc. Dveře za ní se otevřely a vstoupil do nich vicedirektor. „Jsme ve válce?“ zeptala se ho, aniž by mu dovolila říci to, proč přišel. Vicedirektor byl viditelně zaskočený. Byl to voják Sitzardova CompForce a tudíž to musel vědět. Proč jí to neřekne?!
„Začátek války je blízko, má paní,“ odpověděl nejistě, tiše, jako by říkal něco, co mu láme srdce.
Linnas se na něj otočila a poprvé se na něj podívala jako na člověka. Ten zlomený hlas… i on v té válce bude někoho postrádat. Musela se zeptat.
„Kdo tam odchází?“
Vicedirektor sklopil svou hlavu. „Má dcera je sekční důstojník na Equilibriu.“
Linnas mu přikývla a přešla k němu. Uchopila ho za ruku a pozvedla jeho bradu, aby se mu mohla podívat do očí. „Bude to dobré, Kallebe. Přežije to, tak jako to přežijí i blízcí našich přátel.“
Vicedirektorův pohled vyzařoval pokoru i díky za to, že ho Linnas poprvé oslovila jako sobě blízkého člověka. Setřel si slzu, která mu kanula z oka a vzchopil svůj postoj do důstojnosti, kterou mu jako jedinou nemůže nikdo vzít.
„Musíme do doku, má paní, a postarat se o raněné. Musíme se válce postavit čelem a doufat, že oni se o sebe postarají.“

Hangár bylo peklo. Peklo ve své prapůvodnosti tohoto slova. Lékaři vynášely raněné z transportérů, které přistávaly. Pohled na nedaleko dokovaný Aeternus odhaloval rozsáhlost pohromy, kterou prošel. Boční kryt nástavby nesl mnohé stopy po zásazích z turbolaseru, ale i trhlinu svědčící o srážce s něčím velikým. Jeden z deflektorů štítu nad můstkem již neexistoval. Vlastně kus můstku, ke kterému byl ten deflektor připevněný, neexistoval. Jen kusy rozervané konstrukce trčely jako znak tragédie. Tři z iontových motorů již nezářily. Nástavba hořela. A občas se někde ozvala exploze a plameny zachvátili další kus trupu, a dále tak rozervávaly již tak zničený trup. A všudypřítomný křik raněných. Nedostatek lékařů i droidů schopných se o raněné postarat. Lidé umírající v agónii, jejichž oči byly plné šílenství z bolesti. Linnas mezi nimi procházela, doprovázena vicedirektorem, nucena přihlížet tomu všemu. Hledala někoho, kdo by jí byl schopen říci, co se stalo, i co bude následovat. Někteří z raněných k ní vztahovali své ruce, na některých chyběly prsty, některé byly pouhými pahýly. Linnas se to snažila nevidět, ale někde tam uvnitř věděla, že tak vypadá válka.
Zastavila jednoho z doktorů, aby se zeptala na kapitána či prvního důstojníka lodi. Pouze jí pokynul, že nikoho takového tu neviděl, a až na naléhání ukázal na taktického důstojníka lodi. Seděl v rohu, oči prázdné. Byl již ošetřen, měl vlastně jen lehké zranění na boku. Linnas u něho poklekla.
„Jak je, poručíku?“ oslovila ho.
„Copak to neviděli? Museli to vědět, že tam budou čekat. Poslali nás na smrt. Zabili Jakoba. Imoem. Gendara. I on zemřel, aby mě zachránil. Proč? Proč já žiji, zatím co on zemřel? Proč? PROČ?! Měl jsem tam zemřít se svými přáteli.“
„Bude to v pořádku, poručíku, to bude dobré. Je to pryč. Odešlo to. Řekněte, co se stalo?“
…stíhačky proletěly těsně nad trupem Aeternusu…další a další turbolaserová palba dopadající na jeho trup z Eclipse…superlaser, který minul cíl, ale stačil zničit většinu můstku…nevyhnutelná srážka mezi ním a Eclipse, ze které jen tak tak unikli…zoufalství, když se snažili přejít do hyperprostoru. Prázdnota pohledů mrtvých, křik raněných, každý byl raněný. Křik prvního důstojníka, že je mu jedno, že reaktor je protržený…
„Nic už nebude takové, jako bývalo, direktorko,“ řekl zlomeně a poté Linnas od sebe odstrčil.
Než někdo mohl cokoliv udělat, vytrhl z pouzdra u svého boku blaster a namířil ho proti sobě. Zmáčkl spoušť, Linnas na něj hleděla, a v očích se mu objevil konečně smír.

„Ztratili jsme sto dvanáct tisíc šest set dvacet pět členů posádky, z toho je padesát tři tisíc buď mrtvých, či zraněných tak, že nebude možné je povolat nazpět do služby. Není to dobré, direktorko. Aeternus ztratil více než polovinu posádky a utrpěl taková poškození, že bude chtít mnoho času ho dát do stavu provozuschopnosti. To protržení na boku je více než čtyři a půl kilometru dlouhé. Ty zásahy z levoboku způsobilo něco velkého, co se mohlo superdestruktoru postavit a to nemluvím o tom, že z můstku cosi vytrhlo asi třicet procent jeho celkového objemu. Reaktor je protržený, čtyři z šest motorů nefungují.. Vůbec se divím, že doletěli domů. Bude to trvat týdny a stát stamiliony, opravit ho. Celé sekce budou muset být znovu postaveny. A to neuděláme tady. Star Forge je automatizovaná továrna, ne opravárenský dok.“
„Já vím, vicedirektore. Víte už jak se to stalo?“
„Ne, má paní. Veškeré osazenstvo můstku je buď v bezvědomí, či mrtvé. Je ku smůle, že se taktický zastřelil. Mohl to celé objasnit…“
Linnas to stále viděla před očima, přehrávalo se jí to v hlavě stále dokola a ona nemohla pochopit, proč. A přesto v ní vládl pocit, že taktický věděl, co dělá, že byl smířen s tím, co se nachází za bariérou. Byl tak… smířený.
„Některým událostem nešlo zabránit, i kdybychom si to přáli z celého svého srdce.“
Vicedirektor přikývl, že rozumí. Dveře turbovýtahu se před nimi otevřely samy a on jí tak nabídl přednost, jak se na správně vychovaného muže patří.

***

„Jsou pryč, pane,“ oznámil admirál Císaři. „Nezachytili jsme ani jejich úplný vektor, pro případné pronásledování. Zdá se však, jako by to byl skok plný mikrovýstupů. A pokud je to pravda, což vzhledem k tomu, jak jsme je poškodili, možné je, nemyslím si, že doletí tam, kam chtěli.“
„V pořádku, admirále, nastavte původní vektor letu a pokud se opět stane něco nepředvídatelného, budu ve svých kajutách.“
„Rozumím, pane.“
Císař přikývl, že rozumí, pozvedl se ze svého křesla na můstku a odešel.
Admirálův postoj v ten okamžik ztratil něco ze své prkennosti, jako by z něj spadl kámen o nezměrné váze.

***

Viqi Sardore stála před mistrem svého mistra. O tomhle snila celý svůj výcvik, že se jednou postaví a pohledne na toho, kdo jí přinesl život světa Bysské akademie temné Síly. Akademie pro ní byla vším. Po dvanáct let se učila zabíjení, se zbraní v ruce, i bez, učila se v meditacích vyhledávat osoby citlivé na Sílu, čerpat z meditací sílu k boji i naslouchat ozvěnám v Síle samotné. Učila se naslouchat spektru celé Síly. Ovládání mysli, Síla zabíjet, Síla mysli, uzdravování i Síla telekinetiky.
A nyní vše co se naučila završí zde, v přijímacím sále samotného Císaře Palpatina, kdy dostane svůj úkol, po němž bude její výcvik završen. Viqi necítila nic, i když si myslela, že bude cítil pokoru a strach z Císaře. Možná je to tím, že tu nestála sama. Těsně za ní stál exekutor Gardash, bývalý rytíř Jedi, který přijal Temnotu za svou. Inkvizitor Gardash představoval pro Viqi vše. Otce i mentora. Člověka, kterým by se jednou chtěla stát. Byl jako voda v jezeře, tak průzračný a přitom temný, kdesi v hlouby. Elitní válečník, a přesto člověk, který nezabíjel pro samotný pocit ze zabíjení. Jeho mistrovství v Síle i v meči bylo mezi inkvizitory nedostižné. Viqi doufala, že jednou bude moci dokázat byť ten čtvrtinu z toho, co dokázal za svůj život její mistr.
Byla žákyní svého mistra již dvanáct let, od svých osmých narozenin, ale přesto měla kdesi v sobě ukryté vzpomínky na život před řádem, vracející se jí ve snech. A přesto si nic ze svého života mimo inkvizitorský stolec neuvědomovala.
Ale už teď vykročila směrem, kterým se chtěla ubírat. Dnes jí samotný Císař Palpatine udělí poslední z úkolů a ona se poté stane inkvizitorem a možná i členem samotné Temné elity.
Viqi byla sirotkem, zlodějka v hlavním městě Rentay IV, Gladiusu, když ukradla na trhu světelný meč jednomu z císařských inkvizitorů. Využila k tomu své Síly, aby zakryla svůj čin i úmysl. Přesto si toho ten inkvizitor všiml a pronásledoval jí až do stok. Viqi doufala, že mu tam v tom bludišti chodeb zmizí. Nezmizela. Chytil jí. A tehdy rozeznal její potencionál. Co by se s ní stalo, kdyby ho nepotkala, si Viqi nepřipouštěla. Možná by byla dávno po smrti. A nikdo by nerozeznal její potencionál.
Ale teď? Teď je z nikoho někdo. Již pouhý krůček ji dělí od toho stát se nejbližším z Palpatinova kruhu. Avšak ani nyní, po rocích ve výcviku inkvizice nemohla Viqi uvěřit tomu, že by to mohla být pravda – přesto se křeslo Císaře otočilo od výhledu na nekonečnost vesmíru na ni a Císař ji oslovil.
„Adepte Sardore.“
Ten hlas zněl hrůzostrašně, podmanivě i medově zároveň. Ale Císař neplýtval časem na zdvořilosti.
„Odejdeš sama do sektoru Bothania, kde nalezneš planetu Rishi. Nalezneš tam klonovače rasy Khommit jménem Jadro Suun, který ti sdělí pozici planety Kamino. Budeš se tam muset infiltrovat a získat informace o Vznešeném Válečném Lordu Sitzardovi. Dle nich ho nalezneš a postavíš se mu v boji na život a na smrt. Pokud uspěješ, udělím ti titul inkvizitora a člena temné elity.“
Viqi věděla, že je nutné zachovat si chladný odstup a před Císařem neprojevovat žádné emoce.
„Pro tvůj úkol ti věnuji tento světelný meč. Patřil tvému mistru v dobách, kdy byl rytířem Jedi. Dle něj tě mistr klonovač pozná a podá ti patřičné informace. Opatruj ho. Je na něm závislý úspěch tvé mise, Viqi Sandar.“
Císař skončil a pokynul, že může ona i její mistr odejít.
Viqi se lehce uklonila. „Rozumím, můj pane. Nezklamu vás.“ Poté se otočila, následována mistrem Gardashem.
Dveře se za ní neslyšně uzavřely a Viqi měla nyní čas se zeptat svého mistra na jeho pocity, které pocítila tam uvnitř. Otočila se pohlédla mu do očí. Sklonil svůj pohled a odpověděl na nevyřčenou otázku.
„Tvá mise…je velmi obtížná a nebezpečná. Velice mě udivuje, k čemu tě Císař vybral,“ řekl inkvizitor. „Bojím se o tebe a tvůj život.“
„Pochybujete o mé způsobilosti? O mě? Či snad o mých schopnostech, mistře?“
Pomyšlení na to, že si její mistr myslí, že úkol není schopna zvládnout, zasáhlo Viqi více než pomyšlení na to, že by mohla zemřít beze smyslu.
„Vždycky jsem tě učil, abys byla upřímná ve svých pocitech,“ řekl inkvizitor. „Protože ty jsou nejjistější cestou k poznání, sebe i Síly. Proto nemohu jinak, než být k tobě taky upřímný. Je to tvoje zkouška, budeš muset jít sama – a znepokojuje mne, že tato mise může být příliš obtížná a nebezpečná. Budeš se muset utkat s něčím, cos nikdy nepoznala a možná nikdy nepoznáš-“
„I pokud je Sitzard nástrojem Síly, mé schopnosti jsou dostatečné na to, abych zabila kohokoliv. Mé inkvizitorské kondiciování mě ochrání před účinky Síly, užívané Temnými i světlými Jedi.“
„ – ale Císař tak rozhodl. Buď si jistá, že moje obavy nemají co do činění s mým názorem na tvoje schopnosti; přisuzuj to raději nedůvěře a pochybnostem, které souvisejí s mým věkem. Jsem si jist, že se toho zhostíš dobře. Pojď - chtěl bych ti něco ukázat v knihovně.“

***

„Koribban, můj lorde,“ zněla jediná slova, vyřčená poručíkem, když Wardancer vstoupil do systému. Koribban. Domovina a pohřebiště dávných Sithů. Země, kam nevstoupil od bitvy o Hoth. A nyní se sem vrací. Znovu.
„Autorizujte nás a zamiřte na Arachnoad,“ řekl komunikačnímu a poté se podíval znovu na Warnera. „Zadokujte nás v doku sedm a povolejte generála Jarreha. Potřebuji s ním mluvit, dříve než se vydám do hrobky.“
Poručík přikývl.
„A ještě poručíku – byl bych rád, kdybyste do té hrobky šel se mnou.“
Poručíkovi oči říkaly, jak nerad by se poručík tam dolů vydal.
„Nemohu, můj pane, já…“ hlas mu selhal.
Sitzard přikývl, že rozumí. Přesto to nehodlal tak snadno vzdát. „Budete alespoň u toho, když se pokusím hrobku, poručíku?“
„Samozřejmě,“ zněla poručíkova odpověď. Poté však jeho pozornost odvrátila letová kontrola.
„AR jedna pro Wardancer, máme vás na obrazu a autorizujeme vaší žádost. Prosím, odešlete svůj autorizační kód,“ ozvalo se z mikrofonu.
Warner rychle přejel po své konzoli a zmáčkl autorizační tlačítko. Čekat dlouho nemuseli, kód měl dostatečnou prioritu, aby se jím obsluha zajímala přednostně. Což se po chvíli opravdu stalo.
„Autorizace přijata, přistaňte na Arachnoadu, port 238,“ kontrolor se odmlčel. „Vítejte doma, lorde Sitzarde.“
Korriban. Konečně „doma“. Sitzardovi se vybavila poslední vzpomínka na to tady. Tak dávno. Tak dávno se událo Akra’shar, zasvěcení mrtvých, které mu dalo ten slastný pocit smrti... ale to je teď pryč. A on je tu. Znovu.

***

Eternal seděl zády ke dveřím, když generál Callo přišla. Odkašlala si, aby upoutala pozornost svého pána, ale ten se k neotočil.
„Vnímám vás, generále, mohla by jste mi říci, jaké informace přinášíte tentokrát?“ zeptal se.
„Pane, donesla jsem nouzový plán v případě, že Varda padne a budeme se muset evakuovat.“
„Pokud Varda padne, padnu s ní, Aras.“
„Ale pane… to nemůžete! Budeme vás potřebovat, jste symbol, ve který všichni věří! Pokud zemřete… zemře Rest s vámi!“
Ticho jí bylo odpovědí. Eternal se otočil se savým křeslem a pohlédl na generála Callo. Ta svým pohledem neuhnula a pohled velkomoffovi vrátila.
Eternal přikývl. „Co flotila?“
Dures, Eternal i to co zbylo z Endoweru máme připravené na orbitách všech čtyř systémů. Flotila Graad evakuuje naše muže z poslední báze v neznámých regionech,“ Callo se odmlčela, ale velkomoff ji přerušil.
„Vím, nemohli bychom je ochránit. Musíme tu základnu přenechat Alianci. Jiné cesty není. Co první oddělení ALSO? Mají nějaké zprávy?“
„Zde,“ odpověděla pouze Callo a na velkomoffův stůl položila datapad.
„Je-li to vše, generále, můžete jít.“
Callo zasalutovala a otočila se na podpatku. Odešla. Eternal se podíval na datapad, a začetl se do čísel, která popisovala velikost armády Kaminské Aliance.

***

Linnas seděla ve své kanceláři, když se její komlink na stole ozval. Pohlédla na diodu, jenž blikala znovu a znovu a přemýšlela, kdo jí může v tak pozdní čas něco chtít. Přejela svými prsty ovládání, nechtěla teď s nikým mluvit, ale těsně u tlačítka na zamítnutí se zastavila. Ne, neudělá to. Rychle zmáčkla tlačítko na potvrzení a chvíli počkala, až se hologram na jejím stole rozjasní. Když se tak stalo, Linnas poznala v té osobě na něm kapitána Greenlaxe z Imperial Glory, jedné z lodí, které chránily Star Forge. Linnas zapátrala v paměti, kdy se Imperial Glory vrátila ze servisní opravy na Tarkinově Spáru. Přikývla, že kapitán může svou zprávu předat.
„Paní, mohla by jste teď přijít do servisního hangáru devět? Sama. Mám nějaké informace, které by vás mohly zajímat. Budu tam čekat u Lambdy 42-09B, za pět minut,“ řekl hologram a zmizel, aniž by dal Linnas šanci se na cokoliv zeptat.
Přemýšlela. Nakonec se zvedla od stolu, a zavolala svého osobního strážce.

***

Nerozhodnost je hrůzná věc. Beyran to moc dobře věděl. Nyní opět stál před rozhodnutím, které může změnit jeho osud. Proč ho osud staví do takovýchto situací? Zavřel oči a naslouchal. Chorály v jeho hlavě zpívaly v jazyce mu tak známém, a přesto nečitelném. Rozuměl slovům, ale nedokázal je dát v jednotný význam. Někdo ho vzal za ruku a Beyran náhle oči otevřel. Otočil se pohlédl do očí poručíka Warnera.
„Jsme připraveni, můj pane, můžeme vyrazit,“ řekl.
Beyran přikývl a pohlédl na svou ruku, jenž když otočil, byl v ní amulet. Beyran pohlédl před sebe a amulet vložil do drobného otvoru, jako by to byl klíč. Prsty druhé ruky přejížděl po písmu vyrytém v bráně, a odříkával jednotlivá slova. Znaky jeden po druhém vzplály ohněm barvy modře temné vody a Beyran věděl, že není cesty zpět. Došel k poslednímu znaku a zastavil se. Stále se mohl rozhodnout, a odstoupit. Až se odtamtud vrátí, bude stejný? To nevěděl.
„Artashe ar mare, urdeame ire, sandore it santose, yarata hrcha,“ zašeptal. „Gol’na.“
Poslední znak se rozzářil a prach po tisíce let usazený, nyní začínal vypadávat z rozšiřujících se spár. Dveře postoupily dovnitř, aby se o okamžik později zasunuly do volného prostoru. Nyní byla cesta volná. Beyran udělal ten poslední krok, který ho dělil od rozhodnutí. Přikývl archeologům za svými zády a vstoupil do hrobky.

***

„C2 pro BH02, vstoupili jsme do základny, opakuji, vstoupili jsme do základny. Nebyl zaznamenán žádný odpor.“ „BH02 rozumí, C2. Okamžitě tam posíláme další muže. Opevněte pozice a vyčkejte dalších rozkazů.“

***

Velící seržant Chadwick vyskočil z výsadkového člunu těsně před přistáním. V parakotoulu stabilizoval pád a o okamžik se vyšvihl zpět na nohy. Urovnal si uniformu a počkal na další své muže. Jeho zástupce, desátník Draco, šel hned za ním, následován dalšími lidmi z 101. výsadkové brigády. Rychle přeběhli volný plac a vpadli do budovy po své pravici. Sklopili své zbraně, jelikož ta budova patřila jejich vojákům.
„Zdravím vás, seržante,“ uvítal ho kapitán stojící nad taktickým plánem oblasti.
Chadwick si sundal helmu a přešel k němu.
„Taky tě rád vidím, Viktore,“ odpověděl mu a pohlédl na ten plán. Zobrazovala se tam situace všech jednotek v okruhu přibližně šedesát kilometrů. Veškeré transporty, vojenské jednotky, těžká technika. Vše. Thomas si nasadil taktickou rukavici, aby mohl společně s kapitánem ovládat ten plán. Rychle obkroužil jednu oblast a ohybem několika prstů si ji zvětšil a zabral detail.
„Tak jak to šlo, TA?“ zeptal se kapitán, zatím co kontroloval jinou oblast na jiné části bojiště.
„Narazili jsme na nějaké problémy v sektoru AD devět, ale nic co bychom nezvládli. Darson padl na Hebronu VII, slyšel jsi?“
„Cože?!“ zeptal se udiveně kapitán. Chadwick se na něj podíval. „Tys o tom neslyšel? Rozptýlila ho tam po okolí mina. Dost ironické na to, že tam vedl tým ženistů.“
„To je život, mno, takže co teď? Zdá se, že poslední jednotky odsud byly hromadně evakuovány pryč. C2 hlásí, že byla už obsazena hlavní správní základna Restu, a strážní základny u Radsova průsmyku. Máme již vlastně otevřenou cestu ke starportu IV, i když pochybuji, že tam najdeme něco jiného, než kompletně vybrakovanou budovu, jako v předchozích případech.“
„Dobrá, zdá se že tu práce pro nás skončila, že? Takže teď asi mám očekávat příkaz k okamžitému přesunu na další hroudu šutrů v tomto sektoru, kde se tento postup stejně jako v tomto případě zopakuje.“
„Jen tam bude víc krve,“ dodal Viktor Dantoore. Odmlčel se. „Ale s jedním nesouhlasím. Nepoletíš již na další hroudu, minimálně ne v tomto sektoru. Druhý prapor je odeslán do systému Afloat.“
Thomas se chvíli zasekl ve své činnosti, aby jen o okamžik později pohlédl na svého velitele roty.
„Cože?!“ zněla jeho otázka. Afloat! To už bylo tvrdé území Rest of Empire a pokud… ne, to není možné, samotný Rest by si přeci nedovolila Aliance bez posvěcení rady Sithu napadnout… pokud by tedy jejich pán nerozhodl jinak, což by znamenalo, že se postavil i samotným Sithským Lordům. A pokud je to pravda, bude se muset bojovat na dvou frontách. Aliance zastávala pět, možná šest systémů, z nichž byly nejméně dva přímo ohroženy jako válečné zóny, pokud by propukla válka, i když Thomas pochyboval, že by někomu stálo o to bojovat o Yinchorr, kde nebylo nic víc než jen posádka Eltharionských branců a kupa písku. Nepočítáme-li již značně rozpadlý komplex pro výcvik Rudé Gardy Císaře, který se sice rekonstruoval, ale značnou část rozpočtu Aliance a potažmo prostředků na možnou rekonstrukci spolkla právě probíhající válka o okrajové světy.
„Ano, Afloat. Dle rozvědky a COMPNORu tam sice bude čekat jedna z útočných flotil, ale tady v sektorech máme dostatečnou sílu na to to tam udržet několik hodin, než udeří útočná flotila.“
„Takže jak dlouho mi zbývá do možné smrti?“
„Dvacet minut.“

***

Linnas nevěděla, zda té zprávě má věřit. Již měla prst na komlinku na Gardu, když se jí do hlavy vetřela ta nevtíravá myšlenka, že možná kapitán není zrádce. Po té události s Aeternusem se nalezlo několik císařských, republikových i restských agentů, kteří se snažili Star Forge infiltrovat. Ti šťastnější se i pokusili ji poškodit. Ty nejšťastnější z nich, kteří přežili obranný mechanismus stanice, který upřímně Linnas děsil, mohli být zastřeleni Gardou. A teď kapitán… mohl by se pokusit o její život? Nikomu v této době není radno věřit.
Ne, ne, ne. Už jsi paranoidní, Linnas, šeptla si pro sebe.
Možná byl kapitán agentem Compnoru a pouze jí chtěl předat nějaké informace. Občas se to tak dělo. A upřímně – neměla to ráda. Pokud jí nevěřili s tím, aby jí sdělili, že její loď posílají na výzvědy, nemuseli by jí o tom pak říkat dodatečně i s výzvědnou zprávou.
Komlink zasvítil po druhé. Zmáčkla potvrzení, ale tohle bylo pouze audio.
„Ano, direktorka Linnas na příjmu,“ řekla, aniž by nechala toho druhého promluvit jako prvního, jak se mělo dle protokolu postupovat.
„Musím se s vámi okamžitě setkat, direktorko. Za půl hodiny v baru. Týká se to narozenin velícího plukovníka Cabbela příští týden.“
Direktorka to nepochytila celé ve spektru významu. Bylo to řečeno příliš rychle a roztěkaně. Ale ten hlas poznala. Vicedirektor. Co se to děje? Napadlo ji okamžitě. Cabbel… plukovník Cabbel, muž, který se pokusil ji osvobodit a dovézt domů. Ale počkat, ten byl přeci mrtvý. Šifra? Možná, ale co pak asi znamenala? Tohle se sakra začalo komplikovat. Co jí chtěl vicedirektor říci? Proč v baru? A proč jí tam nezavedl osobně, ale udělal to přes komlink? Ne, tohle tu půlhodinu počká. Pak se na to vicedirektora zeptá, ale… došlo jí to. Došlo jí, co chtěl vicedirektor říci.
Její ruka přejela ke komlinku a zmáčkla komunikaci s Gardou. Podržela ho zmáčknutý, ale nepustila ho. Neudělá chybu? Ne, tohle musí udělat. Pokud by ale Compnor… ne, ten nic nezjistí. Lambda 42-09B. Kód zrádce na vysokém místě. Teď jí to zapadlo do sebe. Dvě strany konfliktu. A ona teď zvolí tu, jež její osud jistě změní. Ale dá jí možnost, aby přežila válku. Aby i on přežil válku. Aby mohli být spolu. A zapomenout. Na válku, alianci. Na vše, co jí zatáhlo do této Galaxie.
„Kapitáne, pošlete okamžitě úderný tým do servisního hangáru devět. Rudý kód. Zajměte pouze velitele, jehož vyslechnu pouze já osobně. Zbytek popravte.“

Ponurost té kobky by zlomila mnoho lidí. Určitě je mnoho takových, kteří by si tuto ponurost jistě zasloužili. Kapitán Greenlax takový muž však nebyl. Tušil, že byl někým zrazen. A za tuhle zradu mu zaplatí. Jako velitele místní buňky Alianční rozvědky ho brzy propustí, hned jak toto zjistí. Jistě, jeho krytí se zhroutí, ale on konečně bude moci veřejně vystoupit a nechat Gardu dělat její špinavou práci. Dveře se otevřely. Stál v nich Gardista, který pohlédl na kapitána, špinavého, od krve, ne vždy vlastní. Ten pohlédl na něj. Gardista ustoupil a tak mohla Linnas projít dovnitř.
„Takže už to víte? Děkuji bohu, už jsem si myslel, že budu zabit, aniž by jste se to dozvěděla - “ Linnas přešla k výhledu ven. „- na Star Forge je zrádce. Je jím někdo z vašeho nejbližšího kruhu, muž, kterému jistě věříte. Bohužel, ohrožuje naše společné snažení i budoucnost naší velké věci!“
Kapitán čekal jakoukoliv odpověď, avšak direktorka stále mlčela. Kapitán si stoupnul, aby k ní přešel.
„Direktorko, slyšela jste, co jsem říkal? Musíte mě ihned nechat propustit. Já nezradil našeho pána, tím zrádcem je..“
„Já vím, kapitáne, či mám spíše říci, maršále? Maršál Irgane. Ano, vím co jste mi chtěl říci, maršále - vicedirektor spolupracuje s organizací za svržení nadvlády Aliance. Za ukončení této nesmyslné války.“
„I vy?“ zněla překvapená otázka. Kapitán opět usedl na svůj kavalec, zlomen ve své poslední naději.
Jeho pohled zeskelněl. Dveře se otevřely podruhé. Tentokrát vstoupil vicedirektor, doprovázen dvojicí příslušníků oddílů Comp. Direktorka k němu přešla.
„Doufám že víte, co děláte,“ pošeptala mu. Vicedirektor přikývl. Jakmile za Linnas se zaklaply dveře, ozvala se střelba.