ŽALOZPĚV PRO BRATRA

DARTH TAURNIL

Několik vojáků Povstání si prohlíželo zcizené věci. Holocron Jedi, datakarty s plány několika nových imperiálních plavidel, obrazy a kulturní památky. Jejich velitel, mladý Jedi, držel v ruce holocron a stále dokola naslouchal moudrostem, co do něj mistři Jedi uložili za celá tisíciletí. Najednou se rozrazily dveře a do místnosti vrhnul dosti zadýchaný a neupravený pašerák. Jedi si ho pamatoval, přišel k nim nedávno.
„Imperiální armáda! Přicházejí vojáci!“ zařval ten pašerák. Jedi pohlédl z okna a viděl přijíždějící Charioty, ze kterých ihned po zastavení vybíhali imperiální vojáci. Jedi pohlédl na své druhy ve zbrani.
„Víte, co máte dělat,“ řekl. Oni přikývli a ihned posbírali rozházené a zcizené imperiální artefakty. Někteří se chopili zbraní a začali se střelbou proti imperiálům. Ti, vyzbrojeni blastery E-11 a IRB, opětovali palbu. Několik povstalců vyběhlo z budovy, avšak imperiální pěchota je několika výstřely usmrtila. Ti povstalci, kteří byli v oknech, měli lepší palebnou pozici a krytí. Imperiálové začali v plné automatice pálit i po nic. Výstřely zabíjely povstalce, ničily budovu a nedaly šanci palbu opětovat. Jedi rychle v podřepu přebíhal bojovou linii.
„K zemi!“ řval. Když doběhl na konec linie, byl udýchaný. Adrenalin v něm vřel a on věděl, že z toho se jen tak živý nedostane. Sebral jeden z povstaleckých blasterů, vyrazil okno a začal střílet. Povstalci, vidíc hrdinství svého velitele, taktéž se vzchopili a střelbou uzemnili imperiální pěchotu. Přestřelka se vlekla a vyžádala si zatím mnoho životů na obou stranách. Imperiální velitel zavolal o posily. K budově brzy dorazily další LAV Charioty, které dojely až ke vchodu do budovy. Jejich dveře se otevřely a z Chariotů vyskákali stormtroopeři a ihned do té budovy vtrhli. Střelba z imperiálních blasterů E-11 znamenala jediné…smrt.

V atmosféře planety F´door se objevilo plavidlo na mnoha světech již viděné, a přitom neznámé. Delta-class JV-7 Escort shuttle inkvizitorů císaře Palpatina. A tento raketoplán přistál u naší obléhané budovy. Vystoupily z něj dva lidé. Žena a muž. Jejich hávy byly nanejvýš praktické, nikde nic, co by mohlo překážet v boji a přitom tolik hrůzostrašné…inkvizitoři pohlédli na sebe. Vešli do té budovy a šli přesně tam, kde je bylo potřeba. Imperiální velitel akce k nim došel.
„Inkvizitoři, máme zde předen nespecifikovaný počet povstalců zabarikádovaných v jihovýchodní části komplexu,“ říkal.
„Kolik?“ zeptala se žena.
„Nevím, asi padesát. Víc jich nebude. Padesát,“ řekl zneklidněně velitel.
„Jakmile tam vpadnu, odstřihněte světlo. Počkejte půl minuty a potom zabezpečte oblast,“ řekla ona. Velitel se na ní podíval s nedůvěrou, ale poté se otočil a šel splnit zadané rozkazy. Inkvizitoři se přesunuli do spojovací chodby, kde již čekali stormtroopeři. Ona přikývla, velitel dal rozkaz. Rozeběhla se a jediným kopem rozrazila dveře a prolétla do místnosti. Světla okamžitě zhasla. Začala křížová palba ve tmě. Po chvíli ustala.
„Trefil ji někdo?“ zaznělo ze tmy.
„Sklapni!“ ozvalo se v odpověď. Povstalci museli čekat na odpověď pro svou otázku krátce. Přibližně v místech dopadu inkvizitorky se najednou rozzářily dva světelné meče. Několika stylovým i pohyby a následnými seky katy zabila několik nejbližších. Ostatní začali jako smyslů zbavení pálit. Inkvizitorka uhýbala a seky katy zabíjela jednoho po druhém…

***

V duši mé pustina
Žalozpěv za syna
Svého otce
Zpívám teď hořce

***


„Děkuji že jste přišla, Inkvizitorko. Jistě víte kdo já jsem,“ řekl velkoadmirál.
„Jistě, jste Velkoadmirál Nial Declann. Vůdce Inkvizice. Císařův hlas,“ řekla ona.
„Pak tedy víš, proč jsi zde. Tvé výsledky jsou nedostižné. Jsi nejlepší adeptka, kterou jsem kdy viděl. Víš kdy a kde zasáhnout. Víš jak porazit nepřítele. Cvičíš do naprostého vyčerpání,“ říkal velkoadmirál, nahlížejíc přitom do jejích záznamů.
„To není nic, co by nedokázal nikdo jiný. Jen se dokážu vcítit do svého oponenta. Zbytek je jen tvrdá práce,“ řekla ona hlasem, kterým mluvil za ní o tom, že si myslí, že ji velkoadmirál přeceňuje.
„Jako byste byla na světlé straně Síly, nemám-li pravdu?“ ptal Velkoadmirál.
„Já, asi jsem neporozuměla otázce, pane,“ řekla ona mírně s neklidem.
„Máte rodinu?“ zeptal se najednou velkoadmirál.
„Ano, mám dceru. Je v klášteře a bude z ní také inkvizitorka císaře,“ řekla klidně ona.
„Ano, to je chvályhodné. A její otec?“ ptal se stále velkoadmirál.
„Můj muž byl inkvizitor, ale zradil císaře a přešel na světlou stranu a k Povstání. Zemřel před několika lety rukou inkvizitora,“ říkala stále klidně ona.
„A byl odhalen a zabit tebou samotnou?“ ptal se stále.
„Ne, někým jiným,“ řekla pevně ona.
„A co jsi cítila, když si se dozvěděla, že je mrtvý?“ řekl klidně velkoadmirál s nádechem otázky.
„Já…já vám teď nerozumím…“ řekla ona zmateně a pohlédla na velkoadmirála.
„Já již nevím pane,“ dodala poté.
„Zajímavé, avšak podobná škobrtnutí nikdy neprospívají vám samotné, to si pamatujte,“ řekl on klidně a poté dodal „a teď nyní již můžete jít. Doufám, že se již brzy opět setkáme.“

***

Bratříčku
Bratře

***


Inkviziční speeder dojel k bráně a jeden z vojáků došel k okénku.
„Inkvizitor Eric Partrigge tudy projížděl den co den kvůli vynucování,“ řekl. „Rozumím,“ odpověděla. Poté se okénko zatáhlo a speeder se rozjel společně s vojenskou eskortní kolonou…

Vešla do jedné staré budovy, snad kdysi to mohl být chrám. Našla ho tam, jak tam sedí na židli nad knihou. Přišla k němu. On otočil stránku a dělal, že si jí nevšímá. Když k němu došla a pohlédla na něj, on zvedl svůj pohled od knihy a také na ní pohlédl. „Vědělas to,“ řekl. Ona vytáhla svůj blaster, se kterým zvedla knihu, aby se mohla podívat na název. Yeats. On začal předčítat.

Ale já, jsa pouhý nuzák,
Mám jen své sny,
Tak rozprostřel jsem své sny pod tvé nohy,
Našlapuj měkce,
Neboť šlapeš po mých snech.

„Myslím že sníš,“ řekl jí.
„Postarám se, aby s tebou nejednali hrubě,“ řekla mu. On pohlédl zpět do té knihy.
„Víš že nikdy nikoho neušetří,“ řekl klidně.
„Pak je mi líto,“ odpověděla mu.
„Ne, není. Ani nevíš co to znamená. Pro tebe to je jen…prázdné slovo,“ odpověděl jí.
„Pro pocit, který jsi nikdy necítila. Copak to nevidíš? Je to pryč.“
„Není chaos. Nejsou vraždy a únosy, které oni prováděli. Neexistuje korupce.“
„A copak si myslíš, že děláme?“ zeptal se jí.
„Ne,“ odpověděla mu pevně „sám si to viděl, jaké to může být. Ztráta sebeovládání, Vztek, Zlost, Nenávist…“
“Těžká cena. Ale zaplatil bych ji s radostí,“ řekl on a sáhl po svém blasteru. Vyndal ho a položil si ho na kolena. Ona od něj udělala krok zpět a zamířila na něj. On zvedl tu knihu, aby mu nebylo vidět do tváře a povolil pojistku.
„Ne, nedělej to!“ řekla mu. Vystřelila. Výboj proletěl knihou a jeho tělo se sesunulo se k zemi. Kniha mu vypadla z rukou…

***

Mé srdce ještě bije
Mé tělo ještě žije
Však duše má, ta zemřela
V den, kdy jsem bratra ztratila

***


Dveře se rozletěly a vojáci Impéria vběhli do Inkvizitorčina bytu na Kuatu.
„COMPNOR!“ zařvali a ihned srazili na zem jejího muže, Wellgarra F’doora.
„Nehýbej se! Nehýbej se! Tak bude to?“
Ona vyběhla do předsíně, pohlédla na vojáky.
„Stát! Stůj tam kde jsi! Lehnout na zem! Lehnout na zem!“
Rozeběhla se k nim. Když byla u prvního, chytila mu pušku, jedním švihem mu ji vylomila z ruky. V otočce nakopla druhého vojáka a velitelovu pušku vyrazila puškou toho zmrzačeného vojáka. Ta se pouze protočila, jelikož něž měla jakoukoliv šanci spadnout, měla ji v rukou ona a mířila s ní do obličeje velitele.
„Inkvizitorko, nestřílejte. Tohle je zákonný postup.“ Řekl „Máme příkaz k zatčení vašeho muže. Je obžalován z velezrady na Impériu.“
Ona pohlédla do Wellgarrových očí. Viděla to na nich. On se najednou vytrhnul a objal jí. Následoval polibek.
„Sundejte ho! Okamžitě ho z ní sundejte!“
„Pamatuj si mě!“ řekl. A poté ho COMPNOR odvedl před dům. Jediný výstřel znamenal rychlý soud…

Probudila se. Slyšela císařův proslov z běžícího holonetu. Rychle sáhla pro ovladač a holonet vypnula…

***

Bratříčku
Bratře

***


Stála před budovou Inkvizice a přemýšlela. Najednou za jejími zády zastavil speeder a otevřely se dveře. Z nich vykoukla mladá tvář. Inkvizitorka.
„Jsem vaše nová partnerka. Nastupte si. Jedeme k prohlídce,“ řekla jí. Ona přikývla a nastoupila. Speeder se rozjel. Brzy dojeli na místo, které již předem bylo poznat dle LAV Chariotu, který stál před tou budovou, společně s vojáky COMP. Liarre si vytáhla blaster a překontrolovávala nastavení.
„Očekáváte odpor, adepte?“ zeptala se inkvizitorka.
„To je to, čeho si na mě brzy všimnete. Jsem obezřetný člověk, opatrná od přírody. Vždy očekávám to nejhorší,“ řekla Liarre a vystoupila…

Dveře se rozrazily a vojáci COMP vtrhli dovnitř. Čekala tam na ně žena.
„To nemůžete! To je nelegální!“ řekla vcházejícím inkvizitorům.
„Císařská inkvizice. Není nic, co bychom nemohli,“ řekla Liarre. Ta žena se na ni vrhla, avšak Liarre jí chytla a neutralizovala.
„Jak dlouho již předáváš informace Povstání o „Projektu“? Podívej se na sebe!“ řekla a strhla jí směrem k zrcadlu. Pohlédly do něho obě. Adeptka znejistěla. „Podívej se na sebe,“ zašeptala ještě jednou. Poté tu ženu pustila.
„Zrcadlové rámy jsou nelegální. Zničte to,“ řekla Inkvizitorka. Žena se na inkvizitory podívala pohledem plným nenávisti. Liarre naznačila vojákům COMP, že je tu čisto.
„Odpor přemožen. Vstupujeme do bytu,“ řekl jeden z vojáků do vysílačky. Další z vojáků chytil rám zrcadla a trhnutím ho shodil na zem…

Vojáci COMP rozebírali jednu zeď a probourávali se do tajné místnosti. Brzy bylo jasné, co se tam skrývá. Jedijský kontraband a nějaké kradené imperiální zbraně. Inkvizice vstoupila do té místnosti a začala se přehrabovat v té nekonečné spoustě věcí.
„Vy to spálíte, že?“ řekla zatčená.
„Nakonec, pokud to nezhodnotíme jako přínosné pro muzeum Jedi. Ale nikdy bys nemohla nashromáždit tohle všechno ty sama. Bude to setříděno a prozkoumáno. Zjistíme kdo jsou tvoji spoluviníci,“ řekla klidně Inkvizitorka. Zatčená se zatvářila ublíženě, avšak rychle nakopla vedle ní stojícího vojáka COMP a vytrhla mu zbraň.
„Zbraň!“ zakřičel kdosi. Zatčená vystřelila po inkvizitorech. Adeptka rychle vytáhla svůj blaster a taktéž vystřelila. Střela však šla do stropu, Inkvizitorka chytla Adepta za ruku a střelbu vychýlila. Vojáci COMP neutralizovali zatčenou…

***

Byl´s mojí krví
Byl´s mojí duší
V srdci mém prvý
Vždy nejpřednější

***


Inkvizitorka seděla v Paláci Spravedlnosti proti zatčené. Vytáhla z kapsy datakartu a dala jí na stůl na dosah zatčené. Pohlédla na ní a ona se pro tu datakartu natáhla a vzala si jí.
„Jak se jmenuješ?“ zeptala se Inkvizitorka.
„F´door, Mary.“ Odpověděla zatčená.
„No, Mary…můžeš buď počkat a povědět to technikům z Bezpečnostního úřadu, nebo to můžeš říct mně teď a tady, “ řekla „kdo jsou tví přátelé?“

„Naslouchej Síle, Síla je tvou zbraní. Síla je tvým učitelem v sebepoznání. Odhoď roušku své slabosti a poddej se jí. Nechej jí, aby vedla tvou ruku s lightsaberem, aby ona sama tebe použila jako svůj nástroj v boji,“ říkal mi vždy můj bratr. Můj bratr byl Jedi. Temný Jedi. Kdysi prý byl vycvičen řádem. Řád však padl, když Kancléř Palpatine nastolil svou doktrínu Nového Řádu. Můj bratr se k němu připojil, aby mohl užít své vědomosti z knih naší rodiny k posílení své MOCI. Bratr byl zrádce. Zradil sebe sama v poznání. Nestal se nástrojem Síly. Byl zabit. A já procitla. JÁ jsem nástroj Síly. Já jsem Císařova arciinkvizitorka Reila D’maeiren…