Kapitola 5

Darth Sidious přemýšlel nad Jedi.
Jejich oheň v galaxii vyhasínal; o tom nebylo pochyb. Po více než tisíc generací byli samozvanými ochránci veřejného blaha, ale tato éra se nyní blížila ke svému konci. A ti žalostní blázni, zaslepeni vlastní přetvářkou, tuto pravdu neviděli.
Bylo to příhodné a správné, stejně jako bylo správné, že příčinou jejich zániku bude Sith.
Těch několik vědců a badatelů, kteří toto jméno znali, si myslelo, že Sith je „temnou stranou“ rytířů Jedi. To bylo samozřejmě velice zjednodušené hodnocení. Byla pravda, že vycházeli z učení skupiny, odtrhnuvší se před tisíci let od řádu Jedi, ovšem posunuli tyto vědomosti a filosofii z jejich počáteční úzkoprsosti mnohem dál.
Bylo jednoduché a též pohodlné rozdělit pojem Síly na světlou a temnou; dokonce i Sidious užíval při výcviku svého žáka takové pojetí. Ale ve skutečnosti byla jen Síla. Nadřazená malicherným pojmům jako kladná a záporná, černá a bílá, dobrá a zlá. Jediný rozdíl, který stál za zmínku: Jedi spatřovali konec v Síle samotné, kdežto Sith věděl, že Síla je pouze prostředek.
Prostředek k moci.
Přes všechno ponížené vystupování a prohlašování, že se moci vzdávají, po ní Jedi toužili jako nikdo jiný. Sidious věděl, že tomu tak je. Tvrdili, že jsou služebníci lidu, ale za ta staletí se stále více vzdalovali kontaktu s občany, kterým zdánlivě sloužili. Teď se plížili klášterními chodbami a pokoji svého Chrámu a šířili své prázdné ideály, zatímco provozovali své nestoudné machinace, jež jim měly přinést více světské moci.
Jako jedna polovina celého existujícího sithského řádu Darth Sidious rovněž toužil po moci. Byla pravda, že jeho jeho jednání tajně vedlo přesně k tomuto konci; ale činil tak z nutnosti a nikoli z vychytralosti. Po Velké sithské válce byl řád zdecimován. Jediný přeživší Sith řád vzkřísil podle nové směrnice: jeden mistr a jeden učedník. Tak tomu bývalo a tak tomu i bude, až do onoho slavného dne, který přinese zkázu Jedi a vzestup jejich odedávných nepřátel, Sithů.
A tento den se rychle přibližoval. Po staletích plánování a skrývání se už byl skoro tady. Sidious si byl jistý, že Sith opět povstane ještě za jeho života. V nepříliš vzdálené budoucnosti přijde den, kdy bude triumfálně stát nad tělem posledního Jedi, kdy spatří Chrám, srovnaný se zemí, kdy zaujme své právoplatné místo vládce galaxie.
Což byl důvod, proč nesměl připustit – byť na první pohled nevýznamné – žádné slabiny. Možná, že nepřítomnost Hatha Monchara neměla nic společného s plánovanou blokádou planety Naboo Obchodní federací. To bylo možné. Ovšem pokud existovala i ta nejmenší šance, že to souvislost má, Neimoidián musel být nalezen, aby si to s ním mohl vyřídit.
Darth Sidious se podíval na nástěnné hodiny. Bylo tomu lehce přes čtrnáct hodin, kdy dal Maulovi tento úkol. Tušil, že ho Maul brzy informuje. Nároky byly vysoké, velice vysoké, ale byl si naprosto jist, že Maul splní úkol stejně nemilosrdně jako obvykle. Vše bude pokračovat podle plánu a Sith znovu povstane.
Brzy.
Velice brzy.

Krvavý koridor se nacházel ve třetím kvadrantu sektoru Zi-Kree. Byla to jedna z nejstarších oblastí celé rozlehlé planetární metropole, zastavěná věkovitými mrakodrapy a věžemi. Stavby se tyčily tak vysoko a byly natolik mohutné, že do některých částí koridoru proniklo sluneční světlo pouze na několik minut denně. Darsha si vzpomněla na pověsti o kmenech pololidských bytostí, které žily v takřka naprosté tmě koridoru tak dlouho, že získaly dědičnou slepotu.
Ale tma byl nejmenším z nebezpečí Krvavého koridoru. Daleko horší byly ty věci, lidské i nelidské, jež žily v temnotě a číhaly na neopatrné.
Darsha směrovala své vznášedlo skrze povlak mlhy, který ležel nad nejspodnějšími patry jako špinavá deka. Proč si vybírají taková místa jako úkryt pro informátory, divila se. Logická odpověď zněla, že tohle je poslední místo, kde by se po nich kdokoli sháněl.
Ten „bezpečný dům“ – zabarikádovaný kvádr ze železobetonu a plastoceli – stál v ulici, která nebyla ani dost široká, aby se do ní Darsha mohla snést. Přistála tedy v nejbližší odbočce, vystoupila a instruovala autopilota, aby vozidlo zvedl dvacet metrů nad zem a zůstal tam, v pohotovostním režimu. Takhle bude mnohem jistější, že jej zde Darsha ještě nalezne, až se vrátí.
Na domech byly tu a tam zářivky, chráněné drátěnými klíckami, ale po staletích používání byly tak slabé, že pouze mírně narušovaly tmu. Jakmile Darsha vystoupila ze svého vznášedla, obklopili ji žebráci prosící o jídlo a peníze. Zkusila jim zatemnit mysl dávnou technikou rytířů Jedi, ale bylo jich moc - a navíc, hodně z nich mělo mozky vymyté hladověním nebo různými nelegálními látkami, takže sugesci odolávali. Zatnula zuby a prorážela si cestu skrze les špinavých paží, chapadel a jiných končetin.
Smíšený odpor a soucit, které pociťovala, byly zdrcující. Téměř tak dlouho, co si pamatovala, byla rozmazlována a střežena v Chrámu Jedi, chráněna před přímým stykem se spodinou společnosti – ironická situace, neboť Jedi měli být ochránci všech vrstev galaktického obyvatelstva, dokonce i této, považované vyššími kastami za odpuzující. Pravda, někdy ji její výcvik zavedl na různá drsná místa, ale ještě neviděla nic, co by se s tímhle dalo byť vzdáleně srovnat. Vyděsilo ji, že taková bída a špína může vůbec existovat, natož být na Coruscantu opomíjena.
Dostala se k zastrčenému vstupu do domu a zabušila na bytelné, vyztužené dveře. Otevřela se malá štěrbina a vysunula se bezpečnostní kamera. „Jméno a účel návštěvy?“ zeptal se praskavý hlas.
„Darsha Assant, posílá mne Rada Jedi.“
Vychrtlý Kubaz zkusil vytrhnout světelný meč ze závěsu na jejím pásku. Popadla ho za ruku a vyvrátila mu palec dozadu. Zaječel a rychle se stáhl zpět, ale jiní po něm okamžitě zabrali prázdné místo. Jediný důvod, proč ji ještě neodvlekli do ulice, byl, že se jich tu mačkalo příliš, aby se vtěsnali do úzkého prostoru, kde stála.
Laserový paprsek z kamery jí rychle přejel po obličeji. „Identita potvrzena. Zadržte prosím dech.“
Darsha poslechla – načež skryté trysky obklopující dveře rozprášily na dav žebráků růžovou mlhu. Ozval se sbor rozhořčených výkřiků, remcání a dalších protestů, když ve vzduchu rozptýlené dráždidlo přinutilo zástup stáhnout se. Dveře se rychle odsunuly, kovová paže uchopila Darshu a vtáhla ji dovnitř.
Nacházela se v úzké chodbě, kde byla skoro taková tma jako na ulici. Strážní droid, který ji předtím vzal za ruku, ji teď vedl touto chodbou a dál za roh, do malého pokoje bez oken. Světlo tu nebylo o mnoho lepší; Darsha stěží rozeznávala shrbenou postavu, jež seděla na židli. Holohlavý, humanoid, připadal jí jako Fondorián.
Droid oznámil: „Tohle je Jedi, která tě dostane do bezpečí, Oolthe.“
Darsha věděla, že je to bláznivé, ale rozechvělo ji, když o sobě slyšela mluvit jako o Jedi –dokonce i droida.
„Nejvyšší čas,“ řekl Fondorián. Spěšně vstal. „Vypadněme odsud, než se setmí – ne, že by se tady vůbec někdy přestalo stmívat.“ Vykročil k východu z místnosti, pak se zastavil a pohlédl na Darshu. „No tak co je?“ otázal se netrpělivě. „Na co čekáš?“
„Rozhoduju se, jak se nejlépe dostat zpět k mému vznášedlu,“ odpověděla Darsha. „Nelíbí se mi představa, že se budu znovu prodírat těmi ubožáky venku.“
„My budeme ti ubožáci, jestli sebou nepohnem. Tohle je území Raptorů. Proti nim ti špinavci venku vypadají jako republikový Senát. Tak už pojďme!“
Darsha vykročila k chodbě; Oolth ustoupil stranou a nechal ji projít. „Máš mě chránit, jdi první.“
Jakkoli dobrý Radě byl, Darsha si byla jistá, že zrovna kvůli statečnosti si ho necenili. Protáhla se kolem něj a vykročila k venkovním dveřím.
Vedle dveří byl monitor bezpečnostní kamery; ukazoval několik bezdomovců, kteří se stále potloukali kolem. Avšak většina z nich se zřejmě vydala hledat někoho jiného, koho by mohli otravovat. Pokud by si Darsha a Oolth pospíšili, možná by se mohli dostat k jejímu vznášedlu bez větších potíží.
„Dobrá,“ řekla Darsha. Zhluboka se nadechla a použila Sílu, aby se uklidnila. Je Jedi padawan pověřená úkolem. Nastal čas se s ním vypořádat. „Jdeme.“
Dveřní panel se odsunul. Darsha zapátrala Sílou a nezjistila poblíž přítomnost nikoho, kdo by představoval nebezpečí. Tímto ujištěná vyrazila s Oolthem skrz ulici. Pobudové se jakoby zhmotnili ze stínů a shromažďovali se kolem nich. Oolth do nich vrážel, když se s Darshou protláčeli skrz. „Jděte ode mě! Hnusáci!“
„Dělej,“ popohnala ho Darsha. Odmítla droidovu nabídku eskorty, protože nechtěla přitahovat víc pozornosti, než bylo nutné. Kdyby musela, mohla by zapnout svůj světelný meč; nepochybovala, že pouhý pohled na energetickou čepel by většinu bezdomovců přiměl uprchnout. Ale doufala, že se tomu vyhne. Už byli skoro u cíle.
A pak ucítila své srdce, prudce bušící nervózním napětím, až v krku.
Její vznášedlo bylo pořád na místě, kde ho odstavila - vznášelo se dvacet metrů ve vzduchu. Pod ním stál asi dvanáctičlenný hlouček, směs různých bytostí, mezi rasami Darsha rozpoznala lidi, Kubaze, H´nemthe, Gotaly, Snivviány, Trandoshany a Bithy. Všichni se zdáli být v pozdní pubertě své rasy, oblečeni byli v barevných, pestrých šatech a všichni vypadali velice nebezpečně.
Oolth se zajíkl a přidušeně zašeptal: „Raptoři.“
Darsha slýchala o spoustě pouličních gangů, které terorizovaly velkou část spodních úrovní Coruscantu. Raptoři z nich měli jasně nejhorší pověst. Věřila, že dokončí svůj úkol dost rychle, aby se vyhla střetu s nimi. Této víře byl právě konec.
Do vznášedla bylo zaseknutých několik záchytných háků a visela z nich lana. Tři členové gangu – lidská žena a dva bithští muži – vlezli dovnitř a urputně prohrabávali vnitřek. Házeli svým kumpánům dolů různé předměty: holoprojektor, dýchací masku do vody, balíček potravinových kapslí a lékárničku. Zatímco je Darsha pozorovala, jeden z nich dokázal vyřadit autopilota, takže vozidlo lehce přistálo na zemi. Zbytek gangu to přivítal jásotem.
Oolth ji popadl za plášť a zkusil ji zatáhnout zpět do stínů úzké uličky. „Rychle, než si nás všimnou!“
Vytrhla se z jeho sevření. „Nemůžu je nechat ukrást moje vznášedlo. Je to naše jediná cesta odtud. Počkej tu, dokud se s nimi nevypořádám.“ Přinutila se předstírat jistotu, kterou ani v nejmenším necítila, a vykročila vstříc Raptorům.
Neušla víc než pár kroků, když zaznamenali její příchod. Nevázaný smích a brebentění ustaly; jak si Darsha domyslela, nemohli uvěřit, že někdo může být takový sebevrah.
Zastavila se několik metrů před nimi. Teď už na ulici nebyl nikdo jiný – kromě Fondoriána, který se schovával kdesi za ní. Nikdo duševně zdravý nechtěl být poblíž, když byli Raptoři na číhané.
„To vznášedlo je moje,“ oznámila, s úlevou, že se jí netřese hlas. „Vraťte prosím věci, které jste ukradli, a odejděte.“
Raptoři se po sobě podívali v úžasu a pak se ozvaly rozličné zvuky, které označovaly smích té které rasy. Jeden z lidských mužů – hubený a šlachovitý, pyšnící se svéráznou hřívou zelených vlasů, které stály díky elektrostatickému poli – k ní vykročil.
„Myslim, že seš tu nová,“ řekl a vyvolal tím u svých kumpánů další výbuch smíchu – tentokrát mnohem řezavějšího.
Darsha rychle probrala svoje možnosti. Moc jich nebylo. Byla jediná proti tuctu, a přestože znalost bojových umění Jedi značně zlepšovala její vyhlídky, stále si nebyla úplně jistá, jak by z toho střetu vyšla. Ke všemu byla v jejich rajónu a věděla, že se ve stínech může krčit další tucet.
Ale měla i jiné alternativy než boj. Trik na ovládnutí mysli, který zkoušela na žebráky, nebyl zcela úspěšný, ovšem aspoň některé z nich to odradilo. Teď by mohl posloužit a zmást Raptory na dost dlouho, aby se dostala k vozidlu. Samozřejmě musela do vznášedla dostat i Ooltha, avšak problémy se řeší hezky popořadě.
Zvedla pravou ruku a zavlnila prsty v pohybu, jenž měl upoutat jejich pozornost, zatímco sahala po Síle. „Nezajímáte se o mě,“ řekla měkkým, ale přesvědčivým hlasem, který se naučila, „…ani o mé vznášedlo.“ Na jejich zmatených výrazech viděla, že to funguje; cítila, jak se jejich vůle dostávají na stejnou frekvenci s její.
Zelené číro byl buď vůdce, nebo něco takového, protože když přikývl a pomalu zopakoval: „Nezajímáme se o ni ani o její vznášedlo,“ zbytek gangu zamumlal totéž v nedokonalém unisonu.
Darsha pokročila o něco dopředu a znovu udělala hypnotické gesto. „Můžete odejít,“ navrhla Zelenému číru. „Není tu nic zajímavého.“
„Můžeme odejít. Není tu nic zajímavého.“ Zbytek gangu mu vytvořil echo.
Darsha se pohybovala pomalu, ale bez zastávek kupředu. Minula Zelené číro a nyní stála v jejich středu, jen krok nebo dva od vznášedla. Ovládala je; vnímala jejich mysli, některé slabě vzdorovaly, jiné se sugesci znásobené Sílou ochotně vzdaly. Ještě kousek a bude ve vznášedle.
Tmavou ulicí se rozlehl výkřik.
Darsha sebou polekaně škubla a otočila se nazpět po zdroji zvuku. Byl to Oolth, trhaně se kymácel uprostřed uličky, jako šílený třásl a kopal nohou, aby si ji uvolnil od obrovské krysy, jejíž čelisti mu svíraly holeň. Ve chvíli, kdy Darshe došlo, co to bylo, také pochopila, že její myšlenková koncentrace byla tím nečekaným zvukem narušena. Mrkaje a potřásaje hlavami – jako by se probudili ze zdřímnutí – pochopili zase Raptoři, že se jejich kořist sama úslužně doručila přímo mezi ně.
Darsha neměla jinou možnost než bojovat. Sáhla po světelném meči, ale než ho mohla sevřít, byli u ní.