Kapitola 4

Nute Gunray podrážděně odstrčil stranou talíř hub. Bylo to jeho oblíbené jídlo: černá směs drcených plodnic marinovaná v alkalických výměšcích piraního brouka. Houby vypěstované k dokonalosti, se spóry, které právě začínaly dozrávat. Normálně by se jeho čichové a chuťové receptory třásly v extázi při vyhlídce takového gastronomického zážitku. Ale neměl vůbec chuť k jídlu; vlastně se nemohl na jídlo ani podívat od té doby, co se sithský lord naposledy objevil na můstku a všiml si, že Hath Monchar tam není.
„Odnes to,“ vyštěkl na opodál se vznášejícího droidského sluhu. Talíř byl odstraněn a Gunray vstal a vzdálil se od stolu. Otočil se k jednomu z transpariocelových průhledů, skýtajících výhled do nekonečných hlubin hvězdných polí.
Stále žádné zprávy o Moncharovi, žádná stopa, kam asi zmizel. Pokud místokrál mohl hádat – a dohady byly to jediné, co nyní měl – řekl by, že se jeho zástupce rozhodl obchodovat na vlastní pěst. Nabízela se spousta možností, jak proměnit vědomosti o chystané blokádě v peníze, dost peněz na nový život na jiné planetě. Gunray si byl dost jistý, že právě to byl Moncharův plán – zejména proto, že sám na to nejednou pomyslel.
Avšak tím se problém nezmenšoval. Pokud se Monchar nevrátí na Saak ´ak dřív, než se s nimi Sidious znovu spojí…
Ozvalo se slabé pípnutí z panelu. „Dále,“ řekl.
Dveřní panel se odsunul a vstoupil Rune Haako. Správce kolonií Obchodní federace prošel pokojem, posadil se a urovnal si s úzkostlivou pečlivostí svůj fialový oděv, horlivě narovnával záhyby na látce, než se podíval na Gunraye.
„Předpokládám, že o Moncharovi nic nového.“
„Nic.“
Haako přikývl. Chvíli si nervózně pohrával s límcem, pak si upravil široké rukávy. Gunray pocítil záblesk podráždění. Mohl Haaka číst jako počítačový soubor; věděl, že jeho zástupce přináší návrh týkající se nynější situace, a věděl rovněž, že takový rozvláčný přístup k věci měl Gunraye přimět stáhnout se do defenzívy. Ale protokol vyžadoval neprozrazovat žádné emoce; pokud by to udělal, připouštěl by, že Haako má navrch.
Nakonec Haako vzhlédl a jeho pohled se střetl s Gunrayovým. „Možná bych věděl, kudy dál.“
Gunray nepatrně pokynul rukou v gestu, které nevyjadřovalo víc než zdvořilý zájem. „Prosím.“
„Při mých povinnostech pro Obchodní federaci jsem měl příležitost setkat se s pár lidmi jedinečných schopností.“ Srovnal si sponu na plášti. „Konkrétně mluvím o jisté lidské ženě jménem Mahwi Lihnn. Za předem dohodnutou odměnu vyhledává a dopravuje zpět osoby, které zbloudily ze správných cest nebo spáchaly zločiny.“
„Mluvíš o nájemné lovkyni,“ řekl Gunray. Viděl, jak Haako potlačil úšklebek, a opožděně pochopil, že přiznáním znalosti toho výrazu, užívaného pro někoho s takovými přízemními schopnostmi, se před svým podřízeným shodil. Avšak bylo mu to jedno – byl příliš rozrušen možností, kterou skýtal návrh jeho zástupce. „Mohli bychom si tu Mahwi Lihnn najmout, aby vystopovala Monchara a přivezla ho zpět, než si nás Sidious znovu svolá.“
„Přesně tak.“
Gunray zaznamenal v Haakově tónu skryté opovržení. Urovnal si svůj vlastní límec a dal si načas s odpovědí. Jeho počáteční nadšení pro možné řešení problému se pomalu zmírnilo a rozhodl se ukázat Haakovi, že si nikdo nemůže zahrávat s místokrálem Obchodní federace. „A ty…tu bytost znáš?“ zeptal se, dávaje tónem a výrazem najevo přesně tu správnou dávku pohrdání, které by předváděl kdokoliv na Haakově pozici při styku s tak nízko postavenou osobou.
Haakova samolibost se otřásla v základech. Jeho prsty nervózně zatahaly za zdobenou brož. „Jak jsem řekl, při mé práci zmocněnce a velvyslance Federace…“
„Samozřejmě.“ Gunray do toho slova vložil stejnou měrou soucit a povýšenost. „A Obchodní federace je ti vděčná za tvou ochotu bratříčkovat se s takovými…zajímavými…osobami, v naději, že jejich schopnosti se nám jednou mohou hodit.“ Sledoval, jak Haako stiskl rty, jako by kousl do shnilého lanýže, a pokračoval. „Zoufalá doba si zcela jistě žádá zoufalé kroky. Přestože lituji, že o to musím požádat osobu na tvé pozici, věřím, že se přemůžeš a znovu tu Mahwi Lihnn zkontaktuješ, abychom mohli uspokojivě vyřešit tuto nepříjemnost s Moncharem.“
Rune Haako cosi zahučel na souhlas a odešel. Jen co se dveře zavřely, Nute Gunray spokojeně přikývl. To nebylo špatné, to nebylo vůbec špatné. Dokázal nalézt možné řešení problému Moncharova zmizení a zároveň setřel toho nesnesitelného domýšlivce Haaka. S potěšením zaslechl slabé kručení v žaludku, které značilo návrat jeho chuti k jídlu. Možná by měl své večeři dát ještě jednu šanci.

„Říkal jsem o tý věci Huttovi,“ pronesl Lorn. „Byl připravenej rozloučit se kvůli holocronu od Jedi se spoustou prachů. Za sithskej moh zaplatit dvakrát tolik.“ Sklíčeně hleděl do hlubin sklenice a kroužil zbytkem modrozelené johriánské whisky, které byla ještě nedávno sklenice plná.
“Ta kostka měla cenu padesát tisíc kreditů. Teď je v háji a mejch patnáct tisíc taky. Všechno, co jsem měl.“
„Přivede nás to do zoufalé finanční situace,“ řekl I-5.
Ti dva seděli u baru v zadní části hospody „U zeleného krystalu“ nedaleko hranic čtvrti, jež nesla název Krvavý koridor. Byli pravidelnými návštěvníky a droidova přítomnost zde už nevzbuzovala mnoho pozornosti - navzdory nápisu u vchodu, který hlásal v Basicu a několika jiných jazycích „ZÁKAZ VSTUPU S DROIDY“.
„Je to všechno moje chyba, zamumlal Lorn, více do desky potřísněného stolu než k I-5. „Dybych se nenaštval…“ Pozoroval droida trochu zakaleným zrakem. „Nechápu, proč se mnou eště zůstáváš.“
„Aha, takže se dostáváme do plačtivé nálady. Bude to trvat dlouho? Mohl bych se zatím vypnout a vyčistit, než tě to přejde.“
Lorn zavrčel a mávl na barmana, aby znovu nalil. „Umíš bejt opravdovej bastard, víš to?“ vmetl I-5.
“Podívejme se…podle mých vložených záznamů prvotní definice bastarda zní ,dítě narozené nesezdaným rodičům’. Avšak další význam je ,něco nejasného nebo nezvyklého původu’. V tomto bodě, myslím, splňuji.“
Když se přiblížil číšník, aby znovu naplnil Lornovu prázdnou sklenici, I-5 nádobku zakryl rukou. „Můj přítel si dnes zničil různými hydroxylovými sloučeninami už dost nervových buněk. Nemá jich nadbytečný přísun.“
Bothanský číšník se krátce zadíval na Lorna, pokrčil rameny a odsunul se k jiné části barového pultu. Duros oblečený v mundúru pilota seděl už delší dobu vedle nich a teď se na ně podíval, přičemž vypadal, že si droidovy přítomnosti všiml až teď. „Ty necháš svého droida rozhodnout, kolik smíš vypít?“ zeptal se nevěřícně Lorna.
„To neni můj droid,“ řekl Lorn. „Jsme partneři. Obchodní společníci.“ Pečlivě slova artikuloval.
Durosovy mžurky zamrkaly překvapením a nedůvěrou. „Chceš mi říct, že ten droid má občanský statut?“
„Nic ti neříká,“ otočil se I-5 na Durose, „…hlavně protože je tak opilý, že bude mít potíže udržet se na nohou. ti říkám, aby ses staral o sebe. Jaká je moje pozice v galaktické společnosti, to není tvá starost.“
Duros se letmo rozhlédl kolem, viděl, že zbytek štamgastů radši tuto výměnu názorů okázale přehlíží, pokrčil rameny a věnoval se opět svému pití. I-5 sundal Lorna z barové židle a otočil ho směrem ke dveřím. Lorn šel klikatě napříč místností, pak se obrátil k přítomným.
„Kdysi jsem bejval někdo,“ sdělil jim – mnoho z nich ani nevzhlédlo. „Pracoval ve vyšších patrech. Až na střechách. Moh jsem vidět hory Zatracení Jedi – oni mi tohle udělali.“ Pak se otočil a vyšel ven, následován I-5.
Venku bylo chladněji a Lorn cítil, že začíná pomalu střízlivět.
„Myslím, že jsem byl zase výřečnej, co?“
„Dokonale. Zaujal jsi je. Jistě se nemohli dočkat dalšího napínavého pokračování. Proč zatím nejdeme domů, než se jeden z těch zdejších barvitých obyvatel rozhodne vyzkoušet, jak rychle hoří alkoholem nasáklá lidská tkáň?“
„Dobrej nápad,“ souhlasil Lorn, když ho I-5 vzal pod paží a vykročil.
Míjeli pouliční obchodníky nabízející na prodej pašovaná data, třpytokoření a jiné nelegální věci. Žebráci různých ras, zavinutí v cárovitých pláštích, se k nim natahovali pro almužnu. Nejbližším vchodem vstoupili do podzemí a sjeli dolů dlouhým a rozbitým eskalátorem, jenž končil v chodbě, kde byl silný průvan. Nahoře na povrchu bylo teplo, tady dole byla učiněná sauna. Smíšený pach nejrůznějších nemytých tvorů, kteří šli skrze pasáž, spolu s houbovou zatuchlinou šířící se ze zdí, hraničil s halucinogenní látkou. Proč nemůžou být všichni cítit jako Toydariáni, divil se Lorn.
Vydali se dál úzkým bočním vchodem, jehož stěny a strop byly jednolitou změtí potrubí, rour a kabelů. Blikající a světélkující osvětlení zajišťovaly v nepravidelných intervalech aspoň šero. Podlaha byla poseta úlomky žuly, Lorn si dával pozor, kam šlape; za těchto podmínek nelehký úkol. Konečně přišli ke třetím z mnoha dveří, umístěným ve výklencích, a Lorn je po několika pokusech otevřel svou kartou.
Místnůstka bez oken, buňka vyříznutá ze železobetonového masivu v základech města, byla určena pouze pro jednoho obyvatele; ale od té doby, co byl Lornovým spolubydlícím droid, neměli nedostatek místa. Byly tu dvě židle, skládací lůžko vyklopitelné ze zdi, malinká koupelna a kuchyňka sotva dost velká pro mikrovlnnou troubu a chladničku. Byt byl bez poskvrny čistý – další výhoda droidského spolubydlícího.
Lorn se posadil na kraj postele a hleděl na podlahu. „Tady vidíš všechno, co musíš vědět o Jedi,“ prohlásil.
„Oh, prosím – už ne.“
„Je to banda svatouškovskejch elitářů, který se staraj jenom vo sebe.“
„Víš, že jsem si tenhle proslov celý nahrál. Můžu si ten záznam rychle přehrát, ušetří to čas.“
„,Strážci galaxie’ – dovol, abych se zasmál. Všechno, co chtěj hlídat, je jejich způsob života.“
„Být tebou - hypotetická situace, která hrozí přetížit mé logické obvody, pokud nad ní budu déle přemýšlet - přestal bych se zabývat Jedi a radši bych se staral o to, za co se příště najím. Já nepotřebuju výživu, ale ty ano. Musíš sehnat něco senzačního a rychle to prodat.“
Lorn zíral na droida. „Nikdy jsem neměl odpojit tvůj omezovač kreativity.“ Chvíli přemýšlel a posléze dodal: „Ale máš pravdu – nemá cenu lpět na minulosti. Musíme hledět vpřed. Potřebujeme plán – hned teď.“ S těmito slovy se svalil na lůžko a začal hlasitě chrápat.
I-5 pozoroval svého ležícího přítele. „Evoluce neměla nikdy rozdávat náhodně inteligenci,“ zamumlal droid.