Kapitola 34

Darth Maul se usadil do křesla pilota. Přitiskl dlaň na senzor, zabudovaný do palubní desky před ním, v polokouli řídící kabiny se začalo ozývat všelijaké hučení a pípání, jak se loď uvedla do provozu, a Infiltrátor se zatřásl. Rychlý sken nejbližšího okolí neodhalil nic, co by překáželo při startu. Maul spokojeně přikývl.
Jeho mise již téměř skončila. Trvala mnohem déle, než si představoval, a zavedla ho do takových temných zákoutí Coruscantu, o nichž ani nevěděl, že existují. Ale nyní byl jeho úkol téměř u konce. Každý, s kým Hath Monchar mluvil, každý únik informací, byl umlčen. Obchodní blokáda, kterou vymyslel Darth Sidious, a následné zničení Republiky mohou teď pokračovat bez jakéhokoli ohrožení.
Maul vyndal holocron z kapsy v opasku a podíval se na něj. Tak malá věc a obsahuje v sobě tolik potenciální moci. Vrátil kostku na místo a pak aktivoval stoupací repulzor. Sledoval na monitorech, které měl nad hlavou, jak se loď vzdaluje od střechy věže. Navigační počítač Infiltrátoru začal vyhodnocovat směrové a rychlostní vektory, jež Maul použije, aby se dostal na místo, kde se má setkat se svým mistrem. Tam předá holocron Darthu Sidiousovi a tím se jeho úkol završí.
V několika minutách už byl tak vysoko nad mraky, že viděl zakřivení planety. Bude chvilku trvat, než se dostane ke svému cíli; družic bylo kolem Coruscantu skoro tolik, jako vzdušné dopravy ve městě. Na oběžné dráze bude muset vypnout maskovací zařízení, jinak bude příliš obtížné vyhnout se srážce s některým z nepočitatelných satelitů, orbitálních stanic a lodí, které krouží kolem planety.
Maul vypnul autopilota a pustil energii do iontových motorů. Autopilot by ho sám snadno dopravil až k cíli, ale Maul měl rád situaci ve svých rukou.
Infiltrátor vystoupal na nízkou oběžnou dráhu, dostal se do zředěného vzduchu vrchní ionosféry. Maul si vzpomněl na svůj boj s tou padawan. Zcela jistě byla chytřejší a vynalézavější, než předtím odhadl. Ostatně její společník také. Zařídili mu docela zábavný lov. V duchu jim oběma vzdal čest. Obdivoval kuráž, schopnosti a myšlení, dokonce i u nepřátel. Od začátku byli odsouzeni ke zkáze, jistě, ale aspoň se svým osudem bojovali, místo aby ho pokorně přijali - jako ten zbabělý Neimoidián, kvůli kterému začaly všechny potíže.
Byl zvědavý, jaký další úkol pro něj mistr chystá. Nejspíš něco, co se bude týkat blokády Naboo. Doufal, že se přitom střetne s více rytíři Jedi. To, že zabil padawan, jenom povzbudilo jeho apetit.

Loď, kterou Tuden Sal opatřil pro Lorna a I-5, byl ARE Thixian 7 - křižník pro čtyři pasažéry. Ten krám už zažil lepší časy, pomyslel si Lorn, když jejich vznášedlo přistálo vedle lodi ve Východních docích - ale stejně je to jedno. Staral se jenom o to, aby ta věc mohla létat a střílet.
Zatímco Tuden Sal vyřizoval přes svůj komlink povolení ke startu, Lorn se otočil k I-5 a požádal: „Dej mi ten blaster.“
Droid mu Raptorovu zbraň vrátil. „Doufám, že nemáš v plánu zase na mě zkoušet střílet,“ poznamenal.
„Nevystřelil bych na tebe.“
I-5 neodpověděl.
„Poslyš,“ pokračoval Lorn, „nečeká se od tebe, že půjdeš se mnou. Vlastně by bylo mnohem výhodnější, kdyby ses dostal do Chrámu a řekl Jedi, co se děje. Záložní plán., kdybych selhal.“
„No prosím,“ přisadil si droid. „Chceš ho dostat sám? Máš šanci asi jako sněhová koule v blízkosti supernovy.“
„Není to tvoje věc.“
„Konečně něco, na čem se shodneme. Nicméně tě v tom nenechám samotného. Budeš potřebovat všechnu dostupnou pomoc. To mi připomíná-“ Droid vyndal ze skrytého prostoru v kovovém hrudníku nějakou malou bílou kuličku. Podal ji Lornovi a ten se na ni podíval blíž. Poloprůhledné, zhruba kulového tvaru, v průměru to dosahovalo asi poloviční délky jeho palce a zjevně se jednalo o organický materiál.
„Co je to?“
„Nervové zauzlení taozina. Je složeno ze speciálních buněk, které blokují Sílu.“
Lorn předmět podezřívavě sledoval. Teď, když věděl, o co jde, se kuličky dotýkal jen s odporem. „Tvrdíš, že když budu mít tuhle věc u sebe, Sith na mě nebude moct používat Sílu?“
„Říkám jen, že by to mohlo skrýt tvou přítomnost na dost dlouho, aby ses k němu nepozorovaně připlížil. Neuchrání tě to před jeho telekinetickými silami a určitě to nic neudělá s jeho bojovými schopnostmi. Ale je to lepší než nic. Teď navrhuji, abychom odstartovali.“ S těmito slovy se robot otočil k rampě Thixianu 7.
Lorn ho nechal ujít dva kroky, pak se natáhl a deaktivoval hlavní vypínač, který měl I-5 vzadu na krku. Droid se zhroutil, Lorn ho zachytil a usadil na zem. Otočil se a spatřil, že Tuden Sal přihlíží.
„Rodinná hádka?“
„Něco takového. Potřebuju ještě jednu službičku,“ řekl Lorn. „Odvez tenhle kýbl šroubů do Chrámu Jedi. Má informace, které by chtěli slyšet.“
Sal přikývl. Uchopil I-5 pod pažemi a odtáhl ho ke svému vznášedlu. Lorn se za ním chvilku díval, pak se otočil a nastoupil na loď.

Lorn by mohl čestně prohlásit, že nemá strach při pomyšlení na to, jak bude Sithovi čelit sám. Mít strach byla příliš slabá formulace. Byl vyděšený, paralyzovaný, úplně zničený z toho, co zamýšlel. Věděl, že se vydává sebevražedným směrem, a proč vlastně?
Naivní úmysl pomstít ženu, kterou sotva znal? Šílené. I-5 měl pravdu: Lornovy šance na přežití jsou tak velké, že se pohybují ve zcela teoretických číslech.
Když se Thixian 7 odlepil od přistávací plochy, Lorn si uvědomil, jak rychle dýchá. Každý nerv v jeho roztřeseném těle se koupal v adrenalinu; každá mozková buňka, která ještě pracovala po všech těch opakovaných pitkách, jimiž si ničil zdraví, na něj řvala, aby opustil oběžnou dráhu a pokračoval v cestě pryč odtud. Místo toho dal příkaz počítači, aby vypočítal možné trasy lodi, která odstartovala ze sektoru, v němž stála opuštěná monáda.
Za velice krátkou dobu našel počítač na nízké orbitě loď, třicet pět kilometrů odtud. Lorn si ji promítl na obrazovku, protože mu křižník sdělil, že maskovací zařízení sledovaného objektu není zapnuté. Zíral na počítačem přiblížený obraz Sithovy lodi. Dlouhá příď a zahnutá křídla, vypadala velice elegantně a byla asi třicet metrů dlouhá; průzkumný sken neurčil, jakou výzbrojí ta věc disponuje, ovšem tvářila se výhrůžně.
Hluboko pod ním se zdál Coruscant jako obří plošný spoj natištěný přes povrch planety. Byla to velkolepá podívaná, avšak Lorn neměl náladu na vyhlídkový let. Dostal se na oběžnou dráhu a následoval svého nepřítele. Netušil, jakou ochranu - pokud vůbec nějakou - mu poskytne to taozinovo ganglium, a nemínil se o své štěstí připravit. Za nynějších okolností bude potřebovat opravdu hodně štěstí.
Lorn si přál, aby tu s ním I-5 byl. Až bolestivě si uvědomoval, že od toho okamžiku, kdy začala tato noční můra a jeho život se octl v ohrožení, vždy to byl droid nebo Darsha, kdo ho zachránil. To jsi ale hrdina, pomyslel si.
Také postrádal Darshu, ačkoli si nepřál, aby tu s ním teď byla. Přál si, aby stále žila a přebývala někde daleko odsud, v bezpečí na nějaké příjemné planetě, kde nikdy neslyšeli o Sithu a Jedi. Přál si, aby tam mohl být s ní.
Navigační počítač tiše pípl, aby upoutal Lornovu pozornost, a a zobrazil na jednom z monitorů trasu sledované lodi. Sith změnil kurs, teď mířil na velkou vesmírnou stanici, jež kroužila nad rovníkem.
Lorn měl v ústech neuvěřitelné sucho, když počítači nařídil pokračovat stejným směrem. Nevěděl, co bude dělat, až se dostane na místo. Věděl jen, že se musí pokusit nějak zastavit Sitha.
Kvůli Darshe.
A kvůli sobě.