Kapitola 3

Darsha Assant stála před Radou Jedi. Tohle byla ta slavná chvíle, o které snila od té doby, co začal její padawanský výcvik. Skoro po celý její život byl svět Chrámu Jedi, úplně a účelně, jejím jediným světem. Během těchto let se učila, trénovala boj se zbraní i bez, seděla nepřetržitě celé hodiny v meditacích a – v mnohém nejtěžší úkol ze všech – učila se cítit a ovládat, do určité míry, proud Síly.
A teď měla na dosah završení svého výcviku. Nyní stála v nejvyšší místnosti věže známé jako Rada Jedi, jež skýtala velkolepý výhled na planetu – město, rozprostírající se do všech směrů, kam až oko dohlédlo. Na dvanácti židlích po obvodu kruhové místnosti seděli členové Rady. Přestože je během svého dlouhého tréninku vídala pouze vzácně – bylo to vlastně teprve počtvrté, co byla v místnosti Rady – znala ze studií dobře jejich jména i životopisy. Adi Gallia. Plo Koon. Eeth Koth. Prastarý a úctyhodný Yoda. A samozřejmě, Mace Windu, představený Rady. Darsha cítila víc než jen závrať z pouhé přítomnosti v této vznešené společnosti.
Aspoň tady nestála sama. Za ní, mírně stranou, stál její učitel, Anoon Bondara. Mistr Bondara ztělesňoval to, čím se Darsha jednoho dne chtěla stát. Twi´ lecký mistr žil v Síle. Vždy klidný a pokojný jako hluboké jezero - byl přesto jedním z nejlepších bojovníků řádu. Jeho umění vládnout světelným mečem bylo nedostižné. Darsha doufala, že jednoho dne dokáže předvést aspoň desetinu toho, co on.
Darsha vstoupila do řádu ve věku dvou let, takže jako mnoho jejích kolegů neměla pořádné vzpomínky na jiná místa, než na klášter připomínající chodby a pokoje Chrámu. Mistr Bondara pro ni byl rodičem a učitelem odnepaměti. Těžko si dovedla představit život, ve kterém by se nevyskytoval její mistr.
Už teď ale vykročila právě tímto směrem. Dnes jí bude uložen závěrečný úkol v jejím výcviku. Pokud ho úspěšně splní, bude jí uznáno právo přijmout úděl rytíře Jedi.
Bylo stále tak těžké tomu uvěřit. V dětství osiřela na planetě Alderaan, byla nalezenec, když zkřížila jednu z mnoha cest mistra Bondary. Už jako dítě ukazovala velkou citlivost k Síle, tak jí to říkali, a byla odvezena na Coruscant v naději, že bude způsobilá k výcviku. Darsha si uvědomovala, jaké měla neuvěřitelné štěstí. Vyhlídky sirotka opatrovaného státem by zahrnovaly nějaké obyčejné zaměstnání ve státní správě. Byla by pouze dalším z nepočitatelných odborářských příživníků, potřebných k hladkému fungování planetární vlády, neobjevena nikým, kdo by rozpoznal její potenciál.
Ale teď – vzdálena pouhý krůček od možnosti stát se Jedi! Být jednou z dávného řádu ochránců, jednou ze strážců svobody a spravedlnosti v galaxii! Dokonce i nyní, po všech letech přípravy, sotva věřila, že to může být pravda –
„Padawane Assant.“
Mistr Windu na ni promluvil. Medový hlas tmavookého muže zněl vyrovnaně, zdálo se, že svou silou naplnil celou rozlehlou místnost. Darsha se zhluboka nadechla a sáhla po Síle, aby se uklidnila. Zrovna nebyl ten správný čas vypadat nervózně.
Mistr Jedi neplýtval časem na zdvořilosti. „Půjdeš sama do oblasti v sektoru Zi-Kree, která se jmenuje Krvavý koridor; v jednom z bezpečných domů tam hlídají bývalého člena Černého slunce. Dostane ochranu Rady výměnou za informace týkající se nedávné…násilné reorganizace ve vyšších kruzích tohoto spolku. Tvým úkolem je přivést ho živého do Chrámu.“
Darsha hořela dychtivostí, ale věděla, že je nemyslitelné dát to najevo. Lehce se uklonila. „Rozumím, mistře Windu. Nezklamu vás.“ Zjevně nebyla zcela úspěšná při zachovávání klidu, protože spatřila slabý náznak úsměvu na rtech představeného. No tak ať – být příliš nadšená jistě nebyl zločin. Mace Windu zvedl ruku na znamení toho, že Darsha může odejít. Otočila se a opustila místnost, následována Anoonem Bondarou.
Jakmile se za ní dveřní panel nehlučně zavřel, otočila se Darsha na svého učitele. Otázka, jak brzo může začít s plněním svého úkolu, však zůstala nevyřčena, když spatřila starostlivý pohled v očích mistra Bondary.
„Mistře, co se děje?“ Na moment si byla jistá, že v upřeném pohledu Twi´ leka zahlédla také zklamání; jako by Darsha před Radou řekla nebo udělala něco, co zdiskreditovalo ji i jejího učitele. Strach jí projel jako smrtící ostří světelného meče. Ale první Jediho slova ji zbavila těchto podezření.
„Je to velice…obtížná mise,“ řekl mistr Bondara. „Jsem překvapen, jaký test pro tebe mistr Windu zvolil.“
„Pochybujete, že jsem schopná to zvládnout?“ Pomyšlení, že její mistr v ni postrádá důvěru, bylo ještě nepříjemnější než možnost, že se nevědomky ztrapnila před Radou.
Mistr Bondara zaváhal, pak se jí podíval přímo do očí a usmál se. „Vždycky jsem tě učil, abys byla upřímná ve svých pocitech,“ řekl Jedi. „Protože ty jsou nejjistější cestou k poznání, sebe i Síly. Proto nemohu jinak, než být k tobě taky upřímný. Je to tvoje zkouška, budeš muset jít sama – a znepokojuje mne, že tato mise může být příliš obtížná a nebezpečná.Krvavý koridor je plný gangů, kriminálníků, pouličních vrahů a jiných nebezpečí. Na toho člena Černého slunce už bylo spácháno několik pokusů o atentát. Ale - “ Lekku na Twi´ lekově hlavě sebou škubly způsobem, který Darsha určila jako rezignaci. „ – takové je rozhodnutí Rady a my ho musíme přijmout. Buď si jistá, že moje obavy nemají co do činění s mým názorem na tvoje schopnosti; přisuzuj to raději nedůvěře a pochybnostem, které souvisejí s mým věkem. Jsem si jist, že se toho zhostíš dobře. Pojď - musíme se připravit na tvůj odchod.“
Darsha následovala svého učitele, který procházel chodbou k rychlovýtahu. Slova mistra Bondary trochu utlumila její nadšení. Co když má pravdu? Co když to je příliš nebezpečný úkol? Slyšela zkazky o hrozbách neblaze proslulého Krvavého koridoru. A poprvé půjde úplně sama, bez mistra Bondary nebo jiného padawana jako podpory. Měla by to udělat?
Narovnala ramena. Jistěže by měla! Je Jedi – nebo bude, až splní tento úkol. Mace Windu si musel myslet, že to Darsha zvládne, jinak by jí takový úkol nezadal. Musela věřit v živoucí Sílu, jak často říkal mistr Qui-Gon Jinn, další z jejích učitelů. Nemusela čelit nebezpečí sama; měla přece Sílu. Nebyla sice díky ní nezranitelná, ale určitě měla výhodu jako málokdo. Se Sílou mohla dokázat věci, které se mnoha lidem jevily téměř jako zázrak: v normálním gravitačním poli uměla vyskočit dvakrát tak vysoko, jako byla ona sama, dovedla zpomalit svůj pád z výšky, dokonce telekinezí pohybovala předměty na vzdálenost větší než deset metrů. A také se mohla schovat v samotné podstatě Síly, dalo se říct - skrýt se běžnému pohledu.
Připouštěla, že její schopnosti v těchto věcech rozhodně nebyly na stejné úrovni s jejím učitelem. Avšak cítila se lépe se Sílou než bez ní, tolik bylo jisté. Neselže. Vypořádá se se svým úkolem, a až se vrátí do Chrámu, titul rytíře Jedi už na ni bude čekat.

Infiltrátor se vynořil z hyperprostoru v systému Coruscant a pokračoval podsvětelnou rychlostí k hlavnímu městu. Darth Maul zatím ponechával loď skrytou, přesto však maskovací zařízení vypne, až se přiblíží svému cíli – úplné skrytí bralo příliš mnoho energie. Souřadnice a vstupní kód mu dal jeho pán a mistr; pročistí mu to cestu skrz bezpečnostní síť na orbitě, aby mohl přistát na kterékoliv plošině planety. Platilo, že čím méně nápadný bude, tím lépe. I jediné pozvednuté obočí při pohledu na Infiltrátor, spočívající na přistávací plošině, bylo příliš.
Loď pro něj opatřil lord Sidious, teprve nedávno, a Maul si na ni stále ještě zvykal. Avšak ovládala se snadno a dobře. Přiblížil se ke Coruscantu přes jižní pól. Neměl obavy, že by byl zpozorován, přestože Coruscant měl ze všech světů v Galaxii nejdokonalejší detekční systém s největším dosahem.Infiltrátor se pyšnil prototypem maskovacího zařízení na stygiové krystaly a účinnými rušičkami, schopnými obelstít i strážní síť Coruscantu.
Jako místo k přistání zvolil střechu opuštěné monády v té části města, kterou čekalo zbourání a obnova. Nechal maskovací zařízení zapnuté a prošel dveřmi do nákladového prostoru pro svůj speeder. Byl to model očesaný od všech zbytečností, stvořený pro co nejvyšší rychlost a ovladatelnost. Maul na něm pokračoval ve své cestě městem.
Lord Sidious se dozvěděl, že Hath Monchar obývá apartmá v bohaté části Coruscantu, několik kilometrů jižně od Manaraiských hor. Maul neznal přesnou adresu, ale to nevadilo. Najde ztraceného Neimoidiána, i kdyby měl prohledat celé megaměsto.
Bylo nemožné byť pomyslet na dobu, kdy ještě nebyl poddaným lorda Sidiouse. Věděl, že původně pochází z planety jménem Iridonia, ale vědět tohle bylo jako vědět, že atomy, ze kterých se skládá jeho tělo, se kdysi zrodily v prvotní galaktické výhni, jež v sobě vykovala hvězdy. Tato znalost byla vzdáleně zajímavá, jakoby z akademického hlediska, ale nic víc. Nezajímalo ho cokoliv dalšího o vlastní minulosti nebo rodné planetě. Jediné, o co se staral, že jeho život začal s lordem Sidiousem. A pokud by mu mistr nařídil zemřít, Maul by rozsudek přijal beze slova odporu.
Ale to se nestane, dokud bude lordu Sidiousovi sloužit ze všech svých sil. Což samozřejmě bude. Nedovedl si představit situaci nebo okolnost, která by mu v tom mohla zabránit.
Zpoza něj se ozvalo tlumené zaječení sirény. Maul kmitl pohledem přes rameno a spatřil, že je pronásledován policejním droidem na speederu, podobném Maulovu vlastnímu. Nepřekvapilo ho to; věděl, že porušil několik dopravních zákonů o rychlosti a směru jízdy. Stejně tak si uvědomoval, že droid nemá šanci ho chytit.
Maul zrychlil na maximum a skrze železobetonový labyrint prudce vystoupal do roviny mezi dvěma úrovněmi vzdušné dopravy. Speeder neměl žádné maskovací zařízení, což ovšem nebylo důležité; jeho rychlost a ovládání stačily více než dost, aby pronásledovatel zůstal daleko za ním. Věděl, že se droid spojuje s hlídkami a žádá o posily, které by Maula obklíčily a donutily ho zastavit.
To nemohl dopustit.
Támhle vepředu byla mezera ve spodním proudu dopravy. Maul změnil kurs speederu a ponořil se skrze ni dolů; klesl několik pater, než se dostal i skrze vrstvu mlhy, jež se vznášela asi třicet metrů nad zemí. Stále ho mohli pronásledovat, samozřejmě – ovšem dokud nebude ohrožovat na životě nikoho jiného než sebe, nebude pro ně prioritou. Kromě toho, už se dostal skoro k cíli.
Dorazil bez dalších problémů a odstavil speeder na jedno z veřejných parkovišť; zaplatil si parkovací lístek na zbytek dne. Pak vstoupil na eskalátor, který jej dopraví do jedné z mnoha poboček coruscantského Celního úřadu.
Několikrát zaznamenal, že se na něj ostatní dívají; jeho zjev na sebe přitahoval pohledy dokonce i na kosmopolitním Coruscantu. Stálo by značné úsilí skrýt davům svou přítomnost použitím Síly, přesto by to mohl udělat. Ale vůbec nezáleželo na tom, kdo ho tady spatří. Pokud všechno půjde podle plánu, mohl by úkol splnit a opustit Coruscant za méně než jeden den.
Měl jednu výhodu: přestože tu byla větší přehršel mimozemských ras a druhů než kdekoli jinde v galaxii, ještě stále tu nebylo vidět příliš Neimoidiánů – to kvůli nedávnému přiostření vztahů mezi Republikou a Obchodní federací. Maul vstoupil do impozantní stavby Celního úřadu a rychle zamířil k terminálu databanky. Používaje heslo od lorda Sidiouse, zadal HoloNetu vyhledávání záznamu o nedávno dorazivším Neimoidiánovi. Obrázek Hatha Monchara, který získal, odpovídal tomu, který Maul dostal od svého mistra. Jméno bylo jiné, ale to se dalo čekat.
Maul zadal nový vyhledávací parametr a zkoušel vystopovat Monchara přes jeho debetní kartu. Nenašel žádný záznam o transakcích – opět nepřekvapující zjištění. Ten Neimoidián byl příliš mazaný, než aby se dal chytit tímto způsobem. Nepochybně bude po dobu svého zdejšího pobytu platit pouze hotově.
Za Maulem se začala tvořit fronta; další lidé chtěli použít terminál, který okupoval. Slyšel reptání, jak netrpělivost občanů i turistů narůstala. Ignoroval je.
Naboural se do planetární bezpečnostní sítě, která monitorovala vesmírné přístavy a přilehlé okolí, a vyvolal si posledních dvacet čtyři hodin z nepřetržité koláže obrázků, pořízených pevnými i pohyblivými kamerami. Zadal systému prohledat data o Neimoidiánech.
Našel několik záběrů, jeden z nich vypadal slibně. Nebyl příliš zřetelný – rozmazaný obrázek Neimoidiána, který vstupoval do hospody nedaleko odtud, před několika hodinami – ale bylo to lepší než nic.
Maul se slabě pousmál. Jeho ruka přejela po jílci dvojitého světelného meče, který mu visel u pasu. Zapamatoval si adresu baru, načež se otočil a opustil budovu.