Kapitola 24

Darth Maul postupoval temnou chodbou tak rychle, jak jen se odvážil. Cítil Jedi a její společníky stále blíž. Události se natáhly na mnohem delší dobu, než měly; je čas učinit jim přítrž.
Přesto si uvědomil, že se nechává hnát dychtivostí na úkor opatrnosti. Záměrně zpomalil krok a nutil se být trpělivý. Nechytí se tady v hlubokém podzemí do nějaké pasti, nemůže zničit jednu půlku celého řádu Sith kvůli bezstarostnému chování.
Opatrně prozkoumal temnotu a nezjistil před sebou nic nebezpečného. Stopa té Jedi byla velice čerstvá; vnímal její přítomnost. Nepříliš daleko.
A pak pocítil, že ho našla. Byl to neohrabaný pokus, slabý a váhavý. Zklamalo ho to. Nebude pro něj žádnou výzvou čelit někomu tak málo pokročilému v Síle. Zdaleka nebyla na úrovni svého mistra, toho Twi´leka, který zničil jeho speeder - ten byl rovnocenným protivníkem. Samozřejmě nebyl tak dobrý jako Maul, ovšem to se dalo čekat.
Spatřil vepředu slabé světlo, když vyšel ze zákrutu chodby. Ozvěna jeho kroků se změnila a tak pochopil, že se dostal do větších, otevřenějších prostor. Vyslal kolem pátravá chapadla Síly a našel hranici okraje, na kterém stál, i most přímo před sebou. Po mostě šla Jedi, byla možná v půlce cesty a před ní kráčel Lorn Pavan se svým droidem.
Maul se zamračil. Dál za nimi, vepředu, bylo něco zvláštního; prázdný bod na jeho psychické mapě. Světlo - které vycházelo z droidových fotoreceptorů, jak si uvědomil - mu nabídlo letmý pohled na něco obrovského a podivně nehmotného, vypadalo to jako sloup utkaný z mlhy, který se tyčil před těmi třemi. Ať už to bylo cokoli, nevyzařovalo to žádné odpovídající vibrace v Síle.
To je nanejvýš zajímavé.
Veden zvědavostí použil Sílu znova. A jeho sonda se opět nesetkala s ničím. Ne, nebylo to doslova nic - ten pocit vypadal, jako kdyby se setkal s povrchem, na kterém se nedá najít jediný úchyt. Bylo to jako zkoušet vidět něco, co lze spatřit jen v ultrafialovém spektru. Zvláštní věc, ale věnoval jí pouze malou pozornost, neboť zaznamenal, že Jedi a Pavan couvají po mostě zpět k němu.
Byl překvapený - potěšený, ale překvapený. Padawan určitě ví, že ho nemůže porazit. Co bylo potom jejím záměrem? Kdyby ten druhý člověk pokračoval dopředu, byl by si jistý, že je to pouhá zdržovací taktika, o kterou se pokusil už dříve Twi´ lek. Jenže tomu tak nebylo- Pavan i droid doprovázeli Jedi.
Darth Maul si znovu připustil, že na něj jeho kořist udělala dojem. Byli tak stateční, že se vraceli, aby mu čelili, a dost chytří, aby konečně pochopili, že nemá cenu utíkat. Pochopitelně zemřou, ale možná jim poskytne trochu milosrdenství a zabije je o něco rychleji, než původně zamýšlel.
Žena zapnula světelný meč. Jako by v tom byl nějaký rozdíl, pomyslel si.
Přistoupil k mostu a vykročil jim naproti.

Darsha nikdy neviděla stvoření podobné tomu, které se jim postavilo na mostě. Bylo to obrovské, rozměrné tělo dlouhé nejméně jako městský bus. Zatímco přihlížela, článek za článkem se vytahoval přes kraj mostu; lana se otřásala, jak stvoření vylézalo zespoda nahoru, na most. Povrch těla té bytosti tvořily oddělené, vzájemně se překrývající pláty, tu a tam poseté asi dvoucentimetrovými skvrnkami nervových zauzlení. Hlavě dominovaly dvě velké černé oči a pár zahnutých kusadel, jež hravě dosahovala délky Darshiny nohy. Pod nimi čnělo množství malých pařátků a ještě níž vyrůstaly po dvojicích krátké, tlusté nožky.
Nejúžasnější ovšem bylo, že celý chitinový exoskelet i vnitřní orgány vypadaly úplně průhledně. Ten tvor neměl očividně žádnou vnitřní kostru, ačkoli padawan bylo záhadou, jak může živočich takových rozměrů existovat za normální gravitace, aniž by ho podpíraly kosti. Darsha spatřila záblesk světla, odraženého od břišní části té věci, a nechtěla tomu uvěřit. Fotoreceptory I-5 zrovna osvětlovaly hromadu kostí - lidských kostí - které se posouvaly ve vnitřnostech toho stvoření, jak se jeho roztřesená hmota postupně dostávala na most. V trávicím traktu příšery se nacházel i mnohem čerstvější přírůstek - částečně natrávený Cthon. Droidova světla naštěstí neukázala podrobnosti.
„Proč tuhle věc nezachytily tvoje senzory?“ zasyčel Lorn na I-5, když spěšně couvali před obří nestvůrou.
„Možná jsi zapomněl, že to byla ta nejlevnější součástka, kterou jsi nechal nainstalovat? Ne tu s extra citlivým vysokofrekvenčním pásmem - říkal jsi něco o šetření peněz, pokud si vzpomínám...“
Ti dva by se radši měli přestat hádat, pomyslela si Darsha, když opatrně kráčela zpět a snažila se udržet rovnováhu na pohupujícím se mostě. Co se jí týče, největší otázkou bylo, proč ji Síla neupozornila na přítomnost té věci. I když je pravda, že vnímavé bytosti lze vycítit mnohem lépe než ty primitivní - natolik velké stvoření a navíc tak blízko u ní přece musí zanechat v energetickém poli Síly nějakou stopu, i kdyby mělo mozek velikosti semínka.
Stále ustupujíc vyslala Darsha vstříc tvorovi šátravý psychický paprsek - a cítila, jak se rozplynul. Vůbec se neodrazil.
Co je to zač?
Byla tolik překvapená, že málem sklouzla do propasti. Oči jí říkaly, že obluda je přímo před nimi, tělo cítilo chvění a otřesy mostu, když se další a další nestvůrná masa zvedala z hlubin, ale v Síle nevnímala vůbec nic.
To je nemožné. Sice není tak zkušená jako mistrové Yoda nebo Jinn, avšak musela by mít v krvi 0,0 midichlorianů, aby nedokázala zjistit něco tak přerostlého!
Tvor se zdvihl a některé z jeho nohou se ve světle fotoreceptorů třásly. Ozval se zvuk, něco jako skřípání, které zřejmě vydávaly překrývající se pláty, jak po sobě sjížděly. Vztyčil se nad nimi a otevřel ústa.
Darsha zapnula světelný meč, když I-5 vystřelil z obou blasterů ve svých prstech, zasáhl několik párů nohou a zranil tělo té zrůdy. Tvor zavřískl a plácl horní polovinou těla zpátky na most, čímž skupinku málem srazil. Museli si spěšně lehnout na břicho, aby nespadli - což bylo velmi příhodné, neboť proud tekutiny, který obludě vytryskl z temného otvoru úst, jim proletěl nad hlavou a nezasáhl je. Ještě předtím, než ulpěl na kovové desce za nimi, to bylo Darshe jasné; látka, kterou na ně příšera vyplivla, je ze stejného materiálu jako šedá hedvábná vlákna mostu.
To tahle věc vyrobila most.
Celé jí to přišlo povědomé, ale nemohla si vzpomenout proč, nebo čím. Zbloudilý pramínek hedvábí si razil cestu k padawan; bez přemýšlení mu nastavila do cesty svůj meč. Vlákno se vzňalo, jakmile zasáhlo žlutou laserovou čepel, a vypařilo se v obláčku zapáchající páry.
Všichni tři se vyhrabali na nohy a rychle ustupovali po mostě směrem k tunelu. Za nimi se sunula nestvůra a přehršel jejích nohou se zachytával vláken mostu.
Prima, blastery I-5 nefungují, pomyslela si Darsha. Teď se přesvědčíme, jak dokážeš obstát před světelným mečem.

Lorn si opravdu přál, aby měl zrovna teď zbraň. Žádné jednoruční blastery - ani náhodou netoužil po takových miniaturách. Možná by pomohla těžká, na trojnožce usazená V-90 nebo několik plazmových granátů. A když už tak vymýšlel přání, co takhle turbolaser nějaké lodi - přičemž Lorn by seděl vevnitř v bezpečí.
Odkud se tu vzal ten tvor? V jednu chvíli šli po mostě a v příští to tam prostě bylo.
Ústup byl jasná volba. Ale než ta věc zvedla svou odpornou hlavu, neslyšel náhodou Darshu říct, že je přímo za nimi ten Sith?
Jako by uvízli mezi nakatskou černou dírou a vírem Magataran.
V tom momentě mu došlo, co je to stvoření zač.
Když ještě Lorn pracoval pro Jedi, měl přístup ke spoustě literatury týkající se jich a mnoha příbuzných témat. Jakmile se dověděl, že Jax je od něj navždy oddělen, strávil týdny sbíráním všemožných vědomostí o Jedi: o jejich historii, moci, výhodách i slabinách. Nenarazil na nic, co by mu pomohlo, ovšem získal zajímavé a zasvěcené informace - mimo jiné jeden starý text vyprávěl o údajně vyhynulém druhu obřích bezobratlých, kteří se umějí velice dobře skrýt před Sílou. Jak se jim jen říkalo?
Taozin - to je ono.
Očividně nevyhynuli.
Právě tehdy se přes něj a I-5 vrhla Darsha, její světelný meč jasně planul.
„Darsho! Ne! To je taozin!“

Darsha vstala ze svého kotoulu nedaleko od příšery, světelný meč připravený. Vyrazila jím dopředu a vedla úder tak, aby odsekla pořádný kus břicha té nestvůry. Podíváme se, jak budeš hladový, když se tvoje kořist brání, pomyslela si.
Zvládla ten pohyb dokonale, jak se jí to vždy dařilo při tréninku; mistr Bondara by na ni byl pyšný. Jediný problém spočíval v tom, že útok nefungoval.
V nevěřícném šoku přihlížela, jak se žluté světlo čepele rozptýlilo, když ponořila meč do tkáně, ztratilo svou soudržnost a zářilo do všech směrů. Darsha ucukla zpět a těsně se vyhnula tekutině, jež vystříkla z rány. Čepel se stala opět spojitou, jakmile ji vytrhla z břicha netvora. Tělem živočicha projela křeč, průhledné maso se otřáslo a ozval se rozzuřený ryk.; úder obludu očividně zranil, ovšem zdaleka ne tolik, jak padawan předpokládala.
Darsha byla tak ohromená mizivým výsledkem svého útoku, že ji bestie téměř uchopila svými ostrými kusadly a vtáhla do zejícího ústního otvoru. Jedi v poslední chvíli uhnula a máchla mečem, aby zneškodnila spršku mokrého hedvábí, kterou na ni ta věc vyzvracela. Aspoň proti tomu byla laserová čepel účinná. Povšimla si, že tekutý výměšek se stává neprůhledným, až když se dostane z úst tvora.
Opožděně si uvědomila, že Lorn na ni před chvílí něco volal. Dosud tomu nevěnovala pozornost, ale nyní ano.
Taozin?
Vzpomněla si na pár zmínek o těch tvorech - při její první hodině historie. Ač pokládáni za vyhynulé, byli jedněmi z mála známých tvorů, kteří se nedali vnímat Sílou. Někdo zřejmě jeden exemplář kdysi dovezl na Coruscant.
Mezi Jedi se traduje staré pořekadlo, které mistr Bondara s oblibou používal: Každý nepřítel může být poražen - v pravý čas.
Darsha pochopila, že teď není ta správná chvíle.
Couvala k Lornovi a I-5, kteří mezitím postoupili o několik metrů dozadu. Taozin na ně chrlil další a další vlákno. Darsha použila Sílu a odrážela proud lepkavé tekutiny; když to nestihla, vypomohla si světelným mečem. Nedalo se dělat nic jiného než ustupovat - zpět do spárů Sitha.