Kapitola 23

Lorn si přál mít zbraň.
Vepředu šel I-5, který měl blastery v prstech, stejně jako pár dalších překvapení, a Darsha, která řadu uzavírala, vlastnila světelný meč.
Necítil se teď být ohrožen ničím konkrétním, ale zbraň - jakákoli zbraň - by mu poskytla lepší pocit, že dělá něco pro své bezpečí. I když je pravda, že díky holým rukám byl daleko ostražitější, nebylo to nic ve srovnání s jeho společníky: droidem vybaveným senzory a Jedi citlivou na Sílu. Oproti nim byl Lorn jako slepý.
Postupovali pomalu; most neměl žádné zábradlí, a nezdálo se, že prkna, desky ani ostatní předměty drží na podpůrných lanech zvlášť pevně. Vlastně ho napadlo, že je sem někdo přidal až potom, co byl most hotový. Snad Cthonové? Těžko říct. Jak si Lorn povšiml, most měl velice zvláštní konstrukci. Kromě tlustých podpůrných lan, která se táhla po obou stranách těch naplocho položených věcí, tu byly vždy po pár metrech provazy jdoucí kolmo; některé vedly od stropu jeskyně, což nebylo zas tak neobvyklé, avšak jiné se pnuly ze základů mostu dolů, do temnoty pod nimi .
K čemu asi mohou být?
Vyslovil svou otázku nahlas.
„Vzhledem k té hloubce,“ zamyslel se I-5, „bych očekával, že se to využívá jako přístup k podzemním oceánům.“
To je možné, pomyslel si Lorn. Většina Coruscantu, až na několik málo venkovních parků, byla zastavěná pevnina. Voda někde být musela.
„Ale proč zrovna tenhle most? Myslím, že má zatraceně primitivní konstrukci. Proč si nepostavit lepší přístup?“
Droid se zastavil, podíval se na Lorna přes rameno a fotoreceptory mu žhnuly. „Možná to je dílo Cthonů. Proč prostě nemůžeš být vděčný, že je to tady, když potřebujeme?“ I-5 pokračoval v chůzi kupředu.
Lorn pozvedl obočí. „Kdo ti nachcal do baterky?“ ucedil tiše.
Uslyšel za sebou potlačovaný smích. Skvělé. Setřel ho vlastní droid, a Jedi se mu směje.
„Musím se zeptat,“ ozvala se Darsha. „Jak jste se vy dva dali dohromady?“
„Jsem dojatý. Dokázala jsi načít téma ještě nudnější než to předchozí,“ pronesl I-5.
„Možná, že vy nepotřebujete rozptýlení,“ kontrovala Darsha, „ale já bych po těch posledních hodinách nějaké snesla.“
Žena měla pravdu. Lorn, k vlastnímu překvapení, sám odpověděl.
„Získal jsem I-5 před několika lety, když jsem začínal s prodáváním informací. Byl to protokolární droid a patřil jedné bohaté rodině, která ho nechávala s dětmi. Ty děti byly pěkně zvrácené. Nechávaly ho skákat ze střechy, aby viděly, jak vysoko se po dopadu odrazí.“
Ta vzpomínka byla tak živá, až ho to překvapilo. Vzpomněl si, jak byl cítit vzduch v tom šmelinářství, směsice mazadel a spálených obvodů. Ten den pršelo a Lorn byl unavený. Jen několik dnů předtím ho vykopli z Chrámu Jedi - oni to tak samozřejmě nenazvali.
Není emocí; je pouze mír.
Četl ta slova snad tisíckrát, když studoval své nepřátele, bojoval s jejich nadvládou nad jeho vlastním životem a nad životem Jaxe. Ta slova nikdy nedávala smysl a nedávala jej ani teď.
„Počítám, že by v sobě mohl mít uložená nějaká zajímavá tajemství, která by se dala využít, takže ho koupím a uvedu zpět do provozu.“
Lorn si pamatoval na droidova první slova. Zasáhla ho svou beznadějí a bezmocí, které mu připomněly jeho vlastní.
„Jsem I-5YQ, specializovaný na protokol.“ Nastala pauza, jak se po úvodní informaci zapnul hlavní program, načež se droid zeptal: „Budete mi ubližovat?“
Lorna popadl vztek, když tu větu uslyšel. Jemu taky nedávno zničili život; strašlivě mu ublížili ti, o kterých se vždycky tvrdilo, že ho budou chránit.
Jedi.

Darsha se dívala, jak Lorn mlčky postupuje. Zdálo se, že nějaké vzpomínky tomu člověku zabránily pokračovat ve vyprávění; domyslela si, že na něj teď padla nemluvnost. Radši se zeptala droida.
„Takže on si tě koupil a tys ho přemluvil, abyste byli společníci?“
I-5 odpověděl až po chvíli.
„Lorna odporně podrazili jeho...zaměstnavatelé. Cítil, že jsem spřízněná duše, aspoň v přeneseném slova smyslu. Má známého, který je šikovný na přeprogramovávání droidů - instaluje jim špičkový kognitivní modul pro umělou inteligenci - a mně odpojil i omezovač kreativity. Ve výsledku jsem tak lidský, jak jen droid může být.“
Darsha se zvědavě zeptala: „Kdo byli jeho zaměstnavatelé?“
I-5 pohlédl na Lorna, než odpověděl. „Jedi.“
Její podezření bylo správné. To vysvětlovalo, proč mistr Bondara znal Pavanovo jméno. Ale proč a jak její řád Lorna tak zle podrazil? Pokud věděla, vždycky jednali čestně se zaměstnanci, kteří nebyli Jedi. Nedávalo to smysl.
„Jak dlouho už trénuješ v Chrámu, padawane Assant?“
Bylo jasné, že I-5 je lepší droid než ten, jenž dostal za úkol hlídat Fondoriána v tom chráněném domě. Tamten ani nepoznal, že je Darsha ještě padawan.
„Žiju v Chrámu prakticky celý život. Můj výcvik začal, když mi byly čtyři roky,“ vysvětlila. A dneškem zřejmě i skončí, dodala v duchu.
„Já jsem společníkem Lorna Pavana pět standartních let.“
Pak droid umlkl a ponechal Darshu jejím myšlenkám. Uvědomila si, že jí poskytl vodítko k Lornově minulosti.
Vrátila se duchem o pět let nazpátek. Tehdy přišel do Chrámu nový student, byly mu dva roky. Darsha si to pamatovala, protože ten chlapec měl vysoký počet midichlorianů. Nedověděla se o něm moc podrobností, ale Chrám je malý rybník a jakákoli novinka se po jeho hladině rychle šíří. Prý to byl syn nějakého ze zaměstnanců Chrámu - kterého vyhodili, jakmile souhlasil, aby byl chlapec vycvičen. Proč, to si nebyla jistá.
Věnovala Lornovi zkoumavý pohled. Jestliže byl otcem toho žáka a vzali mu syna bez jeho svolení, aby ho vychoval řád, pak není žádný div, že nenávidí Jedi.
Zkusila si představit, jak by se cítila na jeho místě, ale nedokázala to.
Znovu pohlédla na Lorna a věděla, že její podezření je správné. Dokonale to vysvětlovalo jeho postoj vůči ní i mistru Bondarovi. Vzedmula se v ní vlna soucitu, tak velkého, že z Lorna musela odtrhnout oči, aby to nepoznal z jejího výrazu.
Zaměřila svou pozornost zpět k přítomnosti. Pořád ji pálilo, že nezpozorovala Cthony, než zaútočili, a v duchu přísahala, že už se nic takového nestane. Zjistit Sílou přítomnost forem života byl úkol s různou obtížností. Inteligentní, Sílu vnímající bytosti bylo většinou snadné nalézt, zatímco život na nižších vývojových stupních - například hmyz a zvířata - představoval na jejím psychickém radaru jen nepatrný bod. Je pravda, že její ovládání Síly není vůbec dokonalé, ale to neznamená, že by se neměla snažit dostat ze sebe to nejlepší. Twi´lecký mistr jí kdysi vysvětlil, že citlivost a dokonalé vyladění na vlny Síly přijde časem. „Jako padawan,“ vyprávěl jí, „jsem snadno pohyboval s balvany, ale pohnout semínky pro mne bylo téměř nemožné.“
To Darshe připomnělo, že přišel čas opět zkontrolovat, jestli je něco nepronásleduje. Od chvíle, kdy vstoupili do tunelů, pravidelně hledala jakékoli náznaky přítomnosti Sitha. Před útokem Cthonů necítila, že by přicházel, a stále doufala, že zemřel při výbuchu, stejně jako mistr Bondara. Avšak nemohla si dovolit polevit v bdělosti. Zavřela oči, podržela si slabé povědomí o své momentální poloze a natáhla své smysly nazpět cestou, kterou už měli za sebou; přes prastarý most a okraj propasti až do chodby, jíž přišli.
V její mysli se utvořil chladný sloup temnoty, když její vědomí dosáhlo tunelu. Moc a energie z něj vyzařovala jako elektřina z bouřkového mraku.
Je přímo za nimi!
„Lorne, I-5 - ten Sith je za námi, skoro u mostu!“
Ani jeden z nich neodpověděl. Darsha otevřela oči a pro tuto chvíli zapomněla na nebezpečí, hrozící jim bezprostředně od Sitha.
Našli důvod, proč je Cthonové nepronásledovali.