Kapitola 12

Darth Sidious, o samotě ve svých pokojích, meditoval nad posledními událostmi.
Ve spoustě věcí byl Darth Maul příkladným učněm. Jeho loajalita byla nezpochybnitelná a neotřesitelná; Sidious věděl, že kdyby mu to poručil, Maul by obětoval svůj život bez vteřiny zaváhání. A jeho schopnostem válečníka se nemohl nikdo rovnat. Nicméně, Maul měl svoje chyby, a největší z nich byla arogance. Ačkoliv neřekl nic, když mu byl tento úkol zadán, Sidious věděl, že Maulovi taková práce přijde pod jeho úroveň. Občas – dost často – viděl Sidious Maulovu auru pulzovat temnými skvrnami netrpělivosti. Někdy se divil, jestli svému učedníkovi nevštípil příliš mnoho nenávisti k Jedi a všemu, co se jich týče. Maul se zaměřoval na jejich vyhlazení – na úkor celistvějšího pohledu.
I tak si byl Sidious jistý, že Maul zvládne úkol, který dostal. Komplikace a překážky se daly čekat a Maul si s nimi poradí. Důležitý byl pouze hlavní plán, a ten rychle pokračoval. Jedi brzy půjdou na jatka. To by mělo jeho dravého žáka potěšit.
Brzy. Už brzy.

Mistr Anoon Bondara několik minut tiše seděl, když Darsha skončila své vyprávění. Byly to možná nejdelší minuty v jejím životě padawana. Twi´lecký Jedi seděl se skloněnou hlavou a sepjatými prsty a díval se na podlahu. Z řeči jeho těla se nedalo určit, na co myslí. Ani jeho lekku se nehýbaly. Ale Darsha měla dojem, že ať jsou myšlenky jejího učitele jakékoli, nevěští to nic dobrého ohledně její další cesty rytíře Jedi.
Nakonec si mistr Bondara povzdechl a zvedl pohled, aby se podíval na Darshu. „Jsem rád, že vůbec žiješ,“ prohlásil a Darshu zaplavila vlna vděčnosti a lásky ke svému mistru, velice prudká. Její bezpečí je pro mistra Bondaru mnohem důležitější než ta mise.
„A teď mi pověz,“ navázal Twi´lek, „viděla jsi toho Fondoriána umřít?“
„Ne. Ale není možné, aby přežil takový pád-“
Mistr Bondara zvedl ruku, aby Darshu umlčel. „Neviděla jsi ho zemřít, a předpokládám, že jsi ani necítila v Síle žádnou změnu, která by znamenala jeho smrt.“
Darsha se rozpomínala na příšerné události několika předchozích hodin. V té chvíli pro její mysl nebylo nejdůležitější pátrat po nějakém narušení v Síle. Měla by cítit nějaké záchvěvy, přestože byla zcela zaměstnána pokusem zachránit si život? Její učitel by je cítil, tím si byla jistá. Ale ona nebyla se Sílou natolik sladěná.
„Ne, necítila,“ řekla pomalu, ale cítila nutnost ještě dodat, „ovšem vzhledem k okolnostem-“
„Podmínky určitě nebyly optimální, chápu,“ přerušil ji mistr Bondara. „Ale dokud existuje alespoň nepatrná šance, že Oolth stále žije, musíme se tím zabývat. Informace, které má, jsou velice důležité.“
„Chcete, abych se vrátila a přesvědčila se, že je mrtvý?“ Pomyšlení, že by se měla vrátit do Krvavého koridoru, úplně stačilo, aby se jí udělalo slabo. Nicméně, pokud to bude muset udělat, poslechne.
Mistr Bondara vstal a z jeho postoje vyzařovalo odhodlání. „Půjdeme spolu. Pojď.“ Vyrazil ke dveřím svého apartmá a Darsha si přispíšila za ním.
„Ale co Rada? Neměli bychom jim říct-“
Jedi se zastavil přede dveřmi a pohlédl na svou padawan. „A co bychom jim řekli? Nemůžeme ještě prohlásit nic určitého. Až budeme s jistotou vědět, jestli je Fondorián živý nebo mrtvý, oznámíme to.“ Otočil se zpět k panelu dveří, který se otevřel; prošel ven a vykročil chodbou. Darsha jej následovala a teprve postupně začínala chápat, že by mohla být šance, i když nepatrně malá, že úkol neskončí jejím selháním. Bylo to nejtenší a nejkřehčí záchranné lanko, ovšem dokud se před ní komíhalo, nemohla jinak než po něm chňapnout.

Maul znovu vstoupil do budovy, kápi nasazenou do čela, světelný meč zavěšený u pasu. U kontrolního stanoviště byl naštěstí člověk a vyptával se příchozích a odcházejících na jejich důvod přítomnosti. Pro Maula bylo směšně jednoduché skrýt se v Síle a proklouznout kolem toho zabedněného tvora.
Když dorazil na místo, droidští soudní lékaři zkoumali byt pomocí laserového skenování. Byli tu dva vyšetřovatelé, Mrlssi a Sullustan. Zůstal na chodbě a naslouchal útržkům hovoru. Neslyšel žádnou zmínku o tom, že byl nalezen holocron. Opatrně se dotkl nejdříve mysli Mrlssiho a propátral ji, pak provedl totéž Sullustanovi, a nenašel žádné myšlenky na krystal. Pořád skryt Temnou stranou se vkradl do dveří bytu a kmitl pohledem na otevřený trezor. Holocron tam nebyl. Maul zvážil možné varianty. Jestliže byla kostka pryč, musel ji sebrat někdo jiný než bezpečnostní složky. A kdo by to tak mohl být? Zřejmě ten kupec, kterého Monchar zrovna očekával - člověk jménem Lorn Pavan. Tenhle hon na jeho hlavu si vychutná.
Darth Maul se otočil a zamířil k východu.
Teď měl dvojnásobnou příčinu, proč najít toho člověka i jeho droida. První místo, kde hledat, byl samozřejmě jejich ubohý podzemní byt. Nebyl odtud daleko, pouze pár minut chůze.
Což bude, s trochou štěstí, i posledních pár minut Pavanova života.

Lorn se vcelku nepovažoval za přespříliš xenofobního; vzhledem k povolání, kterým se poslední léta živil, by předsudky vůči jiným rasám nebyly pouze na škodu kšeftům, ale mohly by být přímo nebezpečné.
Ale nenáviděl obchodování s Hutty.
Na čistě fyzické úrovni ho na těch obřích bezobratlých odpuzovalo všechno: jejich velké, ještěří oči, plazivý pohyb, a nejvíc ze všeho ta slizká, vlhká pokožka. Už to, že musel být v jedné místnosti s Yanthem, v něm vyvolávalo znechucení, které nebylo lehké potlačit.
Yanth byl na Hutta mladý - méně než pět set standartních let. Přesto byl mazaný a vypočítavý a jeho hvězda strmě stoupala podsvětím. I když Lorn přítomnost toho přerostlého slimáka nemohl ani vystát, musel si neochotně připustit jistý obdiv vůči lstivosti a úskočnosti mladého Hutta. Nikdo neuměl zaseknout háček tak rychle a dokonale jako Yanth. Ten nyní ležel na pódiu ve svých podzemních místnostech a roztržitě bafal z vodní dýmky, zatímco si prohlížel holocron. Poblíž stáli dva gamorreánští strážci a pozorovali Lorna i I-5.
„Proč jsi s tím nešel přímo za Jedi?“ zeptal se Hutt a jeho hluboký, dunivý bas nepříjemně rozechvěl Lornovy vnitřnosti. „Bylo by to jen logické, jít s něčím takovým za nimi.“
Lorn neviděl důvod, proč Yanthovi vysvětlovat své osobní znechucení rytíři Jedi. „Na takové informace mají příliš málo kapitálu,“ odpověděl. „Kromě toho, nedovolím, aby na mě použili svoje mentální triky a donutili mne přenechat jim kostku zadarmo.“ Nenápadně pohlédl na hodinky a dodal: „Tak máš zájem, nebo ne? Můžu to odnést rovnou k velvyslanci z Naboo.“ Yanth mávl zavalitou paží ve smířlivém gestu. „Trpělivost, můj příteli. Ano, mám zájem. Ovšem – a neber si to osobně – byl bych blázen, kdybych si neověřil, že kostka je pravá, než ti dám hromadu peněz.“
Lorn si hlídal bezvýraznou tvář. Kdyby Yanth tušil, v jakém časovém presu se oni dva nacházejí, nerozpakoval by se toho využít, aby z nich vymáčkl nižší cenu. Na druhou stranu čas ubíhal. „A jak to chceš udělat?“ dotázal se Hutta. Yanth se jen usmál a pootočil několika broušenými ploškami kostky do různých úhlů; hrál si s ní jako s dětskou skládačkou. Po chvilce vytryskl z vrcholu holocronu paprsek a přeměnil se na ve vzduchu se vznášející displej pokrytý zářivými slovy a obrázky, které se pomalu roztáhly do šíře holografického rámu, a ten pak zmizel. Lorn byl moc daleko, takže nemohl přečíst text – nejen to, stál také za displejem, takže se mu slova a čísla ukazovala obráceně. Přesto text vypadal jako Basic, obrázky byly zřejmě schémata stíhaček N-1 z Naboo a také lodě Obchodní federace.
Yanth pootočil jednou z plošek datakostky a obrázky zmizely. „Otevřít nějaký z těchto holocronů není příliš složité,“ poznamenal. „Neimoidiáni zrovna nevynikají inteligencí.“
I-5 řekl: „Výborně. Teď víte, že zboží je pravé. Požadujeme milion kreditů.“
„Platí,“ souhlasil Yanth, k Lornovu velkému překvapení. „Má to desetkrát takovou cenu.“ Hutt se otočil k panelu poblíže jeho ruky a stiskl tlačítko.
Lorn znovu mrkl na hodinky. Pořád ještě se mohli dostat včas do přístavu, pokud bude vše pokračovat hladce. Za hodinu zůstane daleko za nimi Coruscant, onen záhadný sithský zabiják i policie.

Darth Maul zámek ze dveří bytu odstranil rychle a čistě - jednou čepelí svého meče, jako to udělal už předtím. Spěšně vstoupil dovnitř a nechal dveřní panel, aby se za ním zavřel. Pronikavá světla zářivek se sama rozsvítila a ukázala prostor ještě menší a ubožejší než ten, který si pronajal Neimoidián. Byt byl prázdný; jediné místo, kde by se někdo mohl schovávat, byla koupelna, a stalo se záležitostí několika vteřin přesvědčit se, že tam také nikdo není.
Maul přistoupil ke zdi, jež obsahovala zařízení pro příjem zpráv a projektor a zapnul je. Ve vzduchu před ním se zhmotnila projekce – postava Hutta. Poznal to stvoření: Yanth, slibný gangster Černého slunce, jeden z mála, co přežili jatka, která Maul nedávno rozpoutal.
Huttova projekce promluvila. „Lorne. Myslel jsem, že se máme někdy dneska setkat a promluvit si o jistém holocronu, který jsi mi chtěl ukázat. Víš, že není slušné nechat zájemce čekat.“
Maul se otočil a rychlým krokem opustil byt.