Kapitola 10

Na Mahwi Lihnn se usmálo štěstí. Ve chvíli, kdy dorazila do baru „U dewbacka“, spatřila Neimoidiána, odcházejícího v doprovodu ohromného, tupého Trandoshana. Veliký plaz nesl dva blastery, na každém boku jeden, a choval se jako osobní strážce, což nepochybně byl.
Lihnn zvážila své možnosti. Tohle bylo příliš veřejné místo, než aby mohla vyřídit stráž a sebrat Monchara, takže je bude sledovat, dokud okolnosti nebudou příznivější. Ustoupila do úzké štěrbiny mezi dvěma budovami a nechala ty dva projít. Už se téměř pověsila do bezpečné vzdálenosti za ně, když se z hospody vynořil někdo další – postava v plášti s kápí, dvounohá a lidské velikosti – a vklouzla do stínu naproti přes ulici. Lihnn neznámému neviděla do tváře, ale ať to byl kdokoli, zřejmě se také zajímal o Monchara.
Lihnn se rychle skryla za ocelovým nosníkem.
Lupič, který hodlá Monchara přepadnout? přemýšlela, když ho pozorovala. Ať to byl, kdo chtěl, musel si sebou být velice jistý, pokud si troufal na ozbrojenou stráž.
Postava v plášti následovala Neimoidiána s Trandoshanem, pohybovala se skrze slabě osvětlená místa a skrývala se tak, že to Lihnn musela obdivovat. Jestli tenhle chlápek uměl z poloviny tak dobře střílet, jako dovedl pronásledovat, provrtá Trandoshana a bleskem bude u Neimoidiána.
Lihnn se zamračila a povolila oba blastery v pouzdrech. Tahle práce hrozila komplikacemi. Došla k závěru, že nejlepší bude vyřídit stráž a toho záhadného pronásledovatele nejrychleji, jak to půjde. Pokud bude muset, hodí granát, uvězní Monchara v gelové bublině - a pak ho odvleče takhle zpátky ke Gunrayovi, přestože si nemyslela, že to bude nutné. Ještě nikdy nepotkala statečného Neimoidiána, dokonce o takovém ani neslyšela, a měla dojem, že Hath Monchar nepředstavuje žádnou výjimku.

Darth Maul splynul s temnotou, stal se pouhým stínem mezi jinými stíny, duchem v páchnoucím šeru města. Na dně železobetonových kaňonů byla věčná noc. Umělého osvětlení bylo málo a lampy od sebe dělily velké vzdálenosti, na mnoha místech byla světla vyhořelá, někdo je ukradl nebo je zničili vandalové. Měl spousty úkrytů a hlučná dvojice před ním neměla ani tušení, že je sledována. Ten bodyguard se občas rozhlédl a ujistil se, že nehrozí žádné nebezpečí, ale bylo vidět, že je to hlupák, bez schopností, bez výcviku. Maul ani nemusel používat Temnou stranu, aby se skryl před takovou bytostí.
Jak sledoval Neimoidiána se stráží, pocítil Maul náhle slabé bodnutí čehosi – nic nebezpečného, ale jakýsi druh narušení – co se dotklo jeho vědomí. Rozhlédl se a pozorně se zaposlouchal, avšak neobjevil žádnou příčinu. Rozšířil své vnímání, nechal Sílu natáhnout se jemu za záda temným proudem – a byl upozorněn na přítomnost někoho dalšího, kdo se skrýval běžným očím a uším.
Možná si jen další z kriminálníků vyhlíží na tomto pochmurném místě kořist. Teď, když o něm Maul věděl, přestal se o to starat. Nevnímal žádné zhuštění Síly, jež by ten skrytý pozorovatel vyzařoval, tudíž kdokoli to byl a jakékoli byly důvody jeho přítomnosti, nepředstavoval nebezpečí.
Neimoidián se svou stráží odbočili na zahýbající cestu, která se stáčela zpět, a přišli k bloku malých čtvercových bytů, deset pater na výšku, čelní strana široká dvacet bytů a boční nejspíš rovněž tak. Dvojice vstoupila do budovy duraocelovými dveřmi na elektronický zámek, jenž Monchar otevřel otiskem svého palce.
Maul chvíli počkal a pak došel ke dveřím.

Mahwi Lihnn dorazila k bytovému komplexu o něco později. Přestože by nemohla říct, jak na to přišla, s jistotou cítila, že zahalený lovec pronásledující Neimoidiána nějak zjistil, že je rovněž sledován. Lihnn věřila, že ji nezahlédl, protože se skrývala nejlépe, jak uměla, a uměla to výborně. Ale ten pocit přetrval, takže se ve výsledku stáhla. Doufala, že ten muž skrytý pod kápí Monchara neztratí, proto měla Neimoidiána i jeho stráž tak daleko před sebou, až se jí ztratili z dohledu. Bylo riskantní jít za pronásledovatelem a ne za prvotním cílem, ale neměla jinou možnost.
Díky tomu byli Neimoidián i bodyguard už vevnitř, když se dostala na místo – aspoň předpokládala – a temný lovec zrovna přicházel ke dveřím.
Spatřila náhlý záblesk světla, jeho zdroj byl zakryt mužovým tělem. Lihnn se reflexivně skrčila za kontejner, když to uviděla. O chvilku později vykoukla. Dveře byly dokořán a postava v plášti nikde.
Lihnn vytáhla levý blaster a pravou ruku nechala volnou, aby mohla použít blaster dlaňový – tišší a proto vhodnější zbraň. Pospíšila si ztemnělou ulicí.
Dosáhla dveří a zůstala v šoku stát. Tam, kde býval v duraoceli zasazený zámek, zela půlkruhová díra, ze které se stále kouřilo; její rozžhavené okraje byly seříznuté tak čistě jako od laserového chirurga. Zámek a klika ležely na zemi, rovněž doutnaly, ať už od jakéhokoli nástroje. Lihnn věděla pouze o dvou, které mohly proniknout tlustým plátem duraoceli tak rychle a snadno: plazmový hořák - který byl příliš objemný, než aby se dal skrýt pod pláštěm a pak nést – nebo světelný meč.
A jediní, o kterých věděla, že používají světelný meč, jsou Jedi.
Lihnn suše polkla a udělalo se jí mírně nevolno. Pokud do toho byli nějak zapletení Jedi, riziko stouplo nad únosnou mez. S rytířem Jedi nebylo dobré dostat se do konfliktu. Vypálíte jeden výstřel na Jediho, který to čeká, a snažíte se ho zlikvidovat; vzápětí budete nejspíš rychle ve dvou kusech. Lihnn kdysi viděla jednoho z rytířů odrážet světelným mečem výstřely z blasteru. To vyžadovalo nelidsky rychlé reflexy.
Podruhé zvážila, jestli se neotočí a neodejde do zpět přístavu, ke své lodi. Haako neříkal nic o Jedi.
Ale to ne. Je profesionálka, vycvičená a ve své práci zkušená. Nikdo ji nesmí osočit, že couvla před svým úkolem, ať už hrozí sebevětší nebezpečí. Neví jistě, že ten zahalenec je Jedi. Mimo to, přes všechna jejich bojová umění, prý Jedi nezabíjí, jestliže se tomu mohou vyhnout – přestože by se jí osobně velmi nelíbilo octnout se v pozici, kdy by se na to musela spolehnout.
Prostě bude odteď muset postupovat hodně pomalu a opatrně.
Velice pomalu a opatrně.

Lorn a I-5 procházeli úzkou ulicí ke svému cíli, drželi se veprostřed, aby se vyhnuli eventuálnímu přepadení od nějakého ze zdejších lupičů, jenž by je oba dokázal rychle vyřídit. Lorn měl v kapse své tuniky malý blaster, který svíral pravou rukou, a jak zaznamenal, dlaň se potila. Představa, že bude žít na planetě, kde se nebude muset bát pokaždé, když vyjde mezi lidi, byla přitažlivá. A vidět věci na slunečním světle by pro něj bylo taky nové. Už byli tady dole příliš dlouho. Teď je čas na změnu.
„Takže převod peněz šel dobře?“ dotázal se droida.
„Na sedmý pokus to vyšlo. Máme přesně jednu hodinu a dvacet šest minut, než na to přijdou auditoři a napraví to. Možná další čtyři minuty, než zaměří čip, a pak záleží na tom, jak vytížená bude policie – něco od šesti do čtrnácti minut, než dorazí, aby zadrželi momentálního vlastníka čipu pro podezření z velké loupeže a nepovoleného používání komunikačního protokolu THX 1-1-3-“
„Ušetři mě detailů. Máme míň než hodinu a třičtvrtě, abychom uzavřeli obchod a vydali se na cestu. Jak jsme teď daleko?“
„Při naší momentální rychlosti dorazíme za dvě celé šest minuty. Spousta času dokončit, co máme, a taky dost času na prodej holocronu Huttovi.“
„Pokud si ovšem ten Neimoidián nebude chtít dát skleničku a pak dát pokec o současné politické situaci v Republice nebo o nejnovějších sportovních výsledcích.“
„Protože budeš vyjednávat sám, věřím ti, že najdeš způsob, jak se zbytečné konverzaci vyhnout. Čas nám běží a to falešné identifikační číslo, které jsem pro transakci použil, zpomalí spravedlnost jen o pár minut, a pak čip objeví. To vše za předpokladu, že Hath Monchar neprozradí tvé jméno úředníkům, kteří ho přijdou zatknout – což je nebezpečné, jelikož kdybych byl v jeho kůži, udělal bych to okamžitě a ty bys to komukoli, kdo tě podrazí, udělal také. V tom případě budeme oba dva až po uši a zvukové receptory v bantích výkalech. Takže odmítni tekuté občerstvení a nezáživné rozpravy a rychle sjednej obchod, to je má rada.“

Najít Neimoidiána bylo pro Maula hračkou. Zdi nedovedly zastavit temné, šátrající prsty Síly. Když dorazil ke správnému bytu, vycítil za dveřmi čtyři bytosti. Monchar, samozřejmě, a bodyguard, který jej doprovázel městem. Tupé vibrace těch dalších dvou se chvěly potlačovanou agresivitou. Nepochybně další stráže.
Nevadí. Tři stráže nebo třicet, výsledek bude tentýž. Je čas, aby Hath Monchar zaplatil za pokus zradit lorda Sidiouse.
Darth Maul uchopil svůj dvojitý světelný meč, palec držel nad spouští laseru. Zhluboka se nadechl a ponořil se do zákrutů a vírů Temné strany. Pak, jeho síly a soustředění na maximu, vyrazil dopředu volnou rukou, jako by házel neviditelným míčem.
Dveře se zřítily dovnitř.

Mahwi Lihnn velice opatrně procházela šerými chodbami budovy, připravená vystřelit na cokoliv, co se pohne. Otevřely se dveře a stará lidská žena chtěla vyjít ven, avšak spatřila nájemnou lovkyni s prstem na spoušti, takže rychle vlezla zpět a práskla za sebou otočnými dveřmi.
Lihnn na ni nevystřelila, ale bylo to těsně.
To bude problém, uvědomila si. V tomhle úle byly stovky bytů, a ona je nemohla prohlédnout všechny. Její plán byl sledovat toho chlapa pod kápí až k jejich společnému cíli, ale těch několik okamžiků šoku, když zjistila, jakým způsobem se její konkurent dostal dovnitř, úplně stačilo, aby její kořist zmizela vevnitř. Lihnn věděla, že by se tu mohla potulovat celé dny a Neimoidiána by ani přesto nemusela najít. Možná by se měla vrátit ven a schovat se někde poblíž vchodu…
Potíž byla v tom, že nevěděla, jaké záměry má ten v kápi s Moncharem. Lihnn byla Obchodní federací pověřena jasným úkolem: doručit Hatha Monchara zpět živého. Pokud Neimoidiána kvapem nenajde, může se ke svým chlebodárcům vrátit s mrtvolou, z čehož Haako nebude vůbec nadšen.
Ovšem nevypadalo to, že by měla jinou možnost než pokračovat v hledání.

Jakmile stál ve dveřích, zapnul Maul svůj meč. Zářivé paprsky laseru vytryskly v plné délce.
Vstoupil do místnosti. Neimoidián seděl na židli u protější zdi. Dva Olihňohlavci hrábli po blasterech. Trandoshanský strážce už ten svůj držel a teď vystřelil.
Maul zatočil mečem a jemně přizpůsobil úhel výstřelu. Zastavit ho bylo jednoduché. Správně odrazit už o trochu těžší, ale určitě ne nemožné. Paprsek odskočil od vysokoenergetické čepele a zanořil se do hrudníku bližšího Olihňohlavce. Ten se zhroutil.
Maul se nepatrně zamračil. Odražený paprsek byl o dva centimetry kratší, než který původně přilétl. Tohle Maul mohl dokázat lépe.
Další výstřel od Trandoshana si razil svou cestu vpřed - a další rychlý pohyb, vedený Temnou stranou, jej poslal zpět. Trandoshan schytal odražený paprsek do obličeje. Klesl na zem k nohám vyděšeného Neimoidiána, zmítal se ve smrtelných křečích a jeho tvář byla zčernalými zbytky masa a šupin.
Lepší.
Maul se vrhl na zbývajícího Quarrena, který zrovna pozvedal blaster. Olihňohlavec v panice vypálil dávku; blaster byl ovšem příliš nízko, takže výstřely zasáhly pouze podlahu. Laserová čepel opsala oblouk a Maulovi stačil lehký pohyb zápěstími, aby odsekl chapadly obdařenou hlavu z krku.
Boj začal a skončil tak rychle, že Neimoidián ani nestačil pomyslet na útěk. Skrčil se v židli, ruce nesmyslně pozvednuté, aby se chránil před nebezpečím. Dokonce ani neměl zbraň.
Maul vypnul meč a zavěsil jej zpět k pásku. Věnoval mrtvolám pohrdavý pohled. Jeho soubojoví droidi bojují daleko lépe než tihle tři. Ubohé.
Otočil se ke konsternovanému Neimoidiánovi. Ruce v rukavicích se pomalu zvedly, sundaly kápi a odhalily děsivý zjev. Maul se pro efekt usmál a odhalil zuby.
Místnost naplnil pronikavý zápach, který přebil i pach smrti. Neimoidiánova střeva pustila svůj obsah.
„Hathe Monchare,“ řekl Darth Maul. „My dva si musíme promluvit.“

Když Lorn a I-5 dorazili na místo, droid řekl: „ Zbývá zhruba jedna hodina a třicet tři minut. Musíme být rychlí. I když naše setkání s Huttem proběhne hladce, policie po nás bude pátrat už ve chvíli, kdy budeme teprve na cestě k vesmírnému přístavu.“
„O mě se nestarej, jenom se připrav- hele, co je s těmi dveřmi?“
„Zdá se, že se s někým nepohodly,“ pronesl I-5. „V téhle oblasti mě to nepřekvapuje. V každém případě to není naše starost, ne? Pospěš si.“
Lorn přikývl a vstoupil do budovy. V malé předsíni si přivolal výtah, aby ho vyvezl do čtvrtého patra, kde měl mít Neimoidián byt. Monchar musel být na dně s penězi, pokud přebýval v takové díře – nebo se usilovně snažil zůstat nezpozorován. Tak nebo tak, Lorn dokončí obchod a bude šťastný, že odtud může vypadnout. V kapse stále svíral rukou blaster a snažil se vypadat lhostejně, zatímco čekal na příjezd výtahu. Lhostejnost se v této situaci ovšem těžko předstírala. Čip v jeho peněžence jako by byl z radioaktivního materiálu. Nestávalo se každý den, aby Lorn dělal milionové obchody.

Lapen mocí Temné strany bojoval Neimoidián o dech. Maulova levá ruka, kterou držel před sebou pozvednutou, se sevřela v pěst, a Neimoidiánovo hrdlo se zúžilo ještě víc.
„Připraven odpovídat?“ zeptal se Maul.
Neimoidián nemohl mluvit, ale dokázal přikývnout. Jeho karmínové oči potemněly o několik odstínů kvůli nahromadění krve.
Maul rozevřel pěst a přestal se soustředit. Neimoidián spadl na podlahu a přerývaně dýchal, jak se chtěl nalokat vzduchu.
„Kdo o tom ví?“
„Ni-nikdo, kromě jednoho člověka, Lorna Pavana.“
Maul vycítil, že Monchar říká pravdu. To bylo dobré. Všechno, co měl udělat, bylo zabít Neimoidiána, pak najít toho člověka a taky ho zabít. A potom bude jeho jednotvárný úkol u konce.
„Kde toho člověka najdu?“
„Nevím.“
Maul znovu sevřel ruku. Monchar se začal dusit a znovu lapat po dechu. Maul ho pustil.
Kde?
„Při-přijde sem koupit holocron!“
„Kdy?“
„Teď někdy!“
Maul se usmál. Získal všechny informace, které potřeboval. „Výborně. Byl jsi velice ochotný, Hathe Monchare.“
Monchar vzhlédl ze své polohy vleže na zádech. V pohledu měl jiskřičku naděje, ale ta rychle uhasla, když si přečetl svůj osud v očích Maula.
Maul tasil světelný meč. „Čas zemřít,“ oznámil.
„Počkejte!“ zaskučel vyděšený Neimoidián. „Můžu vám zaplatit – každý kredit, který mi ten člověk zaplatí, bude váš! Prosím-“
„Vstaň,“ poručil Maul. „Aspoň svou smrt můžeš přijmout důstojně.“
Ale Monchar byl příliš ochromen strachem, aby poslechl. Maul pocítil nad tím plazivým tvorem znechucení. Volnou rukou ostře trhl nahoru a Neimoidián byl zvednut jako loutka na provázcích. Bezmocně visel v sevření Síly.
„Néééééé-“
Darth Maul aktivoval jednu čepel světelného meče a zeširoka s ní máchl, čímž utnul Neimoidiánovo poslední zaúpění - stejně jako jeho hlavu. Pak uvolnil proudy Síly, jež držely škubající se tělo, a sledoval, jak se mrtvola hroutí.
Za mrtvým tělem spočíval na podlaze duraocelový trezor. Maul ho opatrně otevřel úderem meče. Ano - byl tu holocron, o kterém Monchar mluvil. Vypnul svůj meč, zavěsil ho k pasu a sehnul se pro holocron. Avšak dřív, než jeho prsty krystal uchopily, pocítil, že není sám.
„Nehýbej se!“ zazněl od dveří hlas právě ve chvíli, kdy to pochopil. „Stačí sebou cuknout a na místě tě usmažím!“
Maul kmitl pohledem ke dveřím. Stála tam vysoká lidská žena, oblečená do brnění z pavoučího vlákna, a mířila na něj párem blasterů.
Maulovi došlo, že to je tatáž osoba, která jej předtím sledovala. Jeho rty sebou zlostně škubly. Ozkoušel ženinu mysl, ale nájemná lovkyně – určitě byla přesně tím – byla příliš bystrá a její pozornost soustředěná, než aby podlehla mentálním trikům.
Maul probral svoje možnosti. Na svůj meč nedosáhne včas, přestože je rychlý dost. Vyhne se jednomu výstřelu, možná dvěma, ale byl uvězněný v malém pokoji se ženou, která může ze dvou poloautomatických blasterů poslat do vzduchu deset ran za půl vteřiny, takže by měl raději narušit její soustředění.
Blízko jeho nohou ležel Trandoshanův blaster. Poslouží dobře.
Za pomoci Síly sevřel Darth Maul zbraň chapadlem temné energie a prudce ji mrštil do tváře nájemné lovkyně.
Žena byla rychlá. Vyhnula se blasteru a pokusila se ho sestřelit. Minula a vzpamatovala se, ale vyrušení posloužilo svému účelu. Než se zbraň odrazila od zdi a přistála na zemi, Maul už držel světelný meč. Aktivoval obě čepele, když další výstřel a půl tuctu dalších zamířily v těsném sledu jeho směrem. Ruce sithského učedníka se staly rozmazanou čmouhou, když ho Temná strana zcela ovládla; odevzdal se její moci a dovolil jí, aby jednala za něj.
Paprsky z blasteru zasahovaly rotující čepele meče a odrážely se do zdí, stropu, podlahy. Nebyl čas mířit, přestože výstřel nebo dva nájemnou lovkyni zasáhly – bez viditelného účinku. Její zbroj byla zřejmě mistrovské dílo.
Nájemná lovkyně odhodila své blastery, které byly nanic, a sáhla na jedno zápěstí, kde měla raketomet. Blázen! pomyslel si Maul vztekle. Pokud tady vybuchne raketa, zabije je to oba!
Nebyl čas zkoušet ji zastavit. Maul vklouzl do proudů Síly; pohyboval se nepřirozeně rychle, když se otočil k nejbližší zdi – levnému plastovému panelu – a zavířil mečem v kruhovém seku. Plast snadno povolil pod rozžhaveným ostřím laserových čepelí a Maul proběhl zdí, skočil přes židli ve vedlejším pokoji – který byl, naštěstí pro své obyvatele, zrovna opuštěn – zabodl dolů jednu čepel a vyřízl do podlahy ovál. Proskočil stropem bytu právě ve chvíli, kdy raketa zasáhla zeď Neimoidiánova pokoje a vybuchla.

Lihnn ještě neviděla nikoho, kdo by se pohyboval jako ten muž s rohatou a potetovanou hlavou. Nebyl oblečen jako Jedi, ale jeho zručnost s dvoučepelovým světelným mečem daleko přesahovala schopnosti všech Jedi, o kterých kdy Lihnn slyšela. Odrážel výstřely, jako by zabíjel mouchy! Proto ho Lihnn určitě nemůže zastavit. Rozpůlí ji vedví světelným mečem.
V zoufalství sáhla po zápěstním raketometu. Její jediná šance byla zasáhnout toho rohatého plošně a doufat, že exploze bude natolik pohlcena protivníkovým tělem, že to Lihnn umožní přežít. Ale když stiskla spoušť, zdálo se, že potetovaný muž se rozmazal. Všechno, co zbylo, byla díra ve zdi – a před malým okamžikem byla zeď ještě neporušená.
Příliš pozdě se Lihnn pokusila zastavit raketu, ale nereagující motor se zažehl a střela se odlepila ze zápěstí. Lihnn se pokusila skočit zpět do chodby.

Lorn už byl skoro u bytu, kde se měl setkat s Neimoidiánem, když jím náhlá exploze mrštila zpět o dobré tři metry, přímo proti zdi křižovatky tvaru T. Když přes něj přecházela tlaková vlna, zahlédl něco, co vypadalo jako ozbrojený člověk, letící chodbou přímo před ním a tříštící se na půli cesty o stěnu. Pak narazil do zdi on sám a chvíli na nic nemohl myslet.

Byl v bezvědomí jenom minutu nebo dvě; když se chodba znovu dostala do jeho zorného pole, kouř stále vířil a sutiny se usazovaly. Zvonilo mu v uších, což byl výsledek buď výbuchu, nebo desítek domovních alarmů spuštěných explozí, případně obého. Lorn se dokázal zvednout na nohy, vytáhl blaster a nejistě vykročil dopředu. Všechno, co viděl z tamtoho těla, byl pár nohou, jednoznačně ženských, takže uvažovat o ní jako o mrtvole vypadalo jako velice dobrý tip.
Otočil se a nakoukl do zčernalé místnosti. Na podlaze leželo cosi, co připomínalo zbytky čtyř těl, a kouřilo se z toho. Udělal několik kroků dovnitř. Jedno z doutnajících těl vypadalo jako Monchar, ale bylo těžké to určit, vzhledem k tomu, že chyběla hlava.
Lorn pocítil, jak se mu obrací žaludek, z toho, co viděl, i z toho, co to znamenalo: Hath Monchar už s nikým žádné obchody dělat nebude. Byl opravdu mrtvý a Lorn a I-5 mohou být také, pokud v příští hodině neopustí Coruscant. Celá ta námaha s bankovním podvodem byla k ničemu!
Zatraceně!
Lorn se otočil, aby utekl. Exploze, jaká se právě odehrála, přivede dokonce i do takovéto oblasti bezpečnostní složky, které začnou vyšetřovat příčinu. Musí odtud vypadnout, a to rychle. Už vybíhal z místnosti, když postřehl v rohu pokoje záblesk světla a instinktivně na něj pohlédl.
Co spatřil, ho přimělo smykem zastavit.
Je to pravda? Bylo těžké tomu uvěřit. Avšak když se sklonil a podíval se zblízka, pochopil, že hra možná ještě neskončila.
Holocron ležel v napůl otevřeném sejfu, který krystal nepochybně uchránil před následky výbuchu. Lorn ho sebral a těsně sevřel v ruce, druhou dlaní tiskl blaster a teď už utíkal chodbou, tak rychle, jak uměl, míjel zmatené a vystrašené tváře nájemníků - kteří se opatrně vydávali zjišťovat, co se děje - až ke schodišti. Pořád existovala šance, mizivá šance, že on a I-5 otočí své fiasko ve výhru.Ale zařídit se to dalo jen tak, že se odtud co nejrychleji dostane.