VZPOMÍNKA

DARTH ZIRA

Celý tenhle den je na draka, k sakru, k sakru, k sakru!!!, klel v duchu Han Solo, když padal do odpadků na Hvězdě smrti. Proč já vůl jsem byl takový debil, že jsem tu pitomou zakázku vůbec bral? Mohl si samozřejmě snadno odpovědět. Jabbovi dlužil tolik peněz, že musel urychleně vzít cokoli, čím mohl sebeméně vydělat, nechtěl-li posloužit jako pamlsek pro jeho domácího mazlíčka. Když mu ovšem hlavou probíhaly události dnešního dne, stále neodbytněji se mu vtírala myšlenka, že by si pozicí Rangcorovy jednohubky výrazně polepšil. Vlastně, máloco ve vesmíru by mohlo být horší, než tohle…
To, že jeho pasažérům hořela na Tatooine půda pod nohama a honilo je několik imperiálních křižníků, mu až tak nevadilo, na podobné zakázky už si zvykl. Ovšem mohli ho aspoň předem informovat, že hodlají celou cestu na Alderaan vést ty úchylné filosofické rozhovory, ze kterých mu bylo nanic. Zvedl by jim cenu na minimálně dvojnásobek – jako malé odškodnění za způsobenou mu duševní újmu vzniklou posloucháním těch nesmyslů. Stejně bych si tím příliš nepomohl, zavrtěl hlavou, z Alderaanu, kde mi měli zaplatit, zbyla jen hromada kamení a kosmického prachu a než jsme se stihli rozkoukat, vtáhla nás dovnitř tady ta věc. Prosím, vis maior, ale že jsem se nechal přesvědčit tím mladým naivkou jít zachraňovat jakousi princeznu, to už jsem opravdu musel přijít o poslední zbytek soudnosti, pomyslel si znechuceně.
A teď se tady brodím v sajrajtu, únik je nejspíš nemožný a… to úplně nejhorší, nejpříšernější a jen těžko stravitelné je tahleta namyšlená ženská. S něčím tak arogantním jsem se dosud nesetkal. Ne, to bych lhal, uvědomil si, když vrhl na zachraňovanou letmý pohled. Byla sice stonásobně hezčí, než tady ta rádoby princezna, ale arogancí s ní mohla směle soupeřit…, začal vzpomínat. Poprvé v životě se tehdy dostal do nočního klubu, posadil se k baru… a přihnala se Ona. Jeho čerstvě probuzené pubertální hormony při pohledu na ni spustily divoký rock’n’roll a byl proto na vrcholu blaha, když se vmáčkla k barpultu vedle něj…
„Vodprejskni, chlapečku,“ řekla mu ale jako první a zároveň poslední větu. Své pocity vůči ní by v tu chvíli nedokázala popsat, miloval ji a nenáviděl zároveň, ovšem než mohl zjistit, který z těch dvou citů převažuje, byla mrtvá. Dozvěděl se jen, že se jmenovala Zam Wesell.