VESELÉ PANIČKY CÍSAŘOVY
(aneb Tak která z nás, dědečku?)

DARTH LEILITH

(Darth Ziře, jediné skutečné sithské Lady)

„Budeš-li sám sebe porovnávat s jinými, můžeš se stát domýšlivým a nahořklým, neboť vždy najdeš lidi horší a lepší, než jsi sám.“
(Max Ehrmann, DEZIDERATA)

Etthaine

„Vypadáš jako discoslečinka,“ zhodnotil mne ledovým hlasem Mistr, když jsem po shození pláště ukázala světu změnu svého image. Dvakrát mě sjel od hlavy až k patě pohledem, odešel k sobě do pracovny a pustil si na plný pecky Manowar, jako by se nakazil něčím naprosto odpudivým.
Ale co. Koneckonců-čekala jsem mnohem bouřlivější reakci, takže mě docela překvapilo, že to děda přijal sportovně. Ono přeci jen růžové tričko s nápisem KISSING, bleděmodré vyšívané džíny a platinovo-růžové pramínky ve vlasech se u budoucí sithské Lady trochu nečekají. Jenže já vypadám kupodivu celkem dobře, na to, proč jsem se vlastně k téhle bláznivé proměně odhodlala.
Vlastně je to celé kvůli té protivné Leilith, co si pobíhá po paláci s rudou kšticí a černými hadříky, o kterých si myslí, že vypadají temně a elegantně zároveň. Přála bych jí, aby si na těch svých podpatcích zlámala obě nohy! Těším se, až uvidím její krááásné rtíky v kyselém úšklebku, jen co spatří můj pohodlný outfit, fiflena jedna. Furt jen spoléhá na to, že ji ve věcech Síly nikdo nepřemůže, ale jen já dobře vím, jak se klepe, když jí při souboji přirazím červenou čepel ke krku. Holčina se holt narodila pro jiné záležitosti než pro boj a i když je považována za nejlepší sithskou čarodějku, já dobře znám její slabé stránky a to je moje velké plus. Ne že bych chtěla být škodolibá, ale skutečnou Lady se může stát jen jedna z nás tří a JÍ to prostě nedaruju! A ta třetí, naše malá knihomolka Gielin, mě nemůže ohrozit. Tomu nebožátku stejně bude ke štěstí stačit místo knihovnice támhle někde za Okrajem.
Kdežto já…Už vidím celou Říši, jak se mi klaní a září štěstím, že po letech jí stojí v čele mnohem sličnější tvář než tisíciletý vrásčitý ksicht starého Palpatina. Nemám nic proti starouškovi, někdy dokáže být docela cool, třeba ten jeho manévr s vlastním naklonováním naprosto neměl chybu, ale pravdou je, že ač si to sám nechce připustit, přeci jen už stárne a Impérium potřebuje mladé maso do svého čela. A já jsem mladé a navíc krásné masíčko! Takže už jen přesvědčit Mistra, že jen a pouze já jsem tou nejvhodnější kandidátkou pro Lady a pak drahá Etthaine dobude Galaxii!!!

Leilith

Když jsem se včera po několika hodinách probudila z meditační hibernace, byl mi uštědřen prvotřídní šok. Něco růžovomodrého běhalo po chodbách, zpívalo si to ta největší bláta, jaká mohou existovat a když mi došlo, že je to Etthaine, málem mě to stálo infarkt myokardu. Co s mě týče, nikdy jsem nerozuměla zkratovým pochodům v jejím blondovém mozku, ale co je moc, to je moc! Tohle je všehovšudy urážka Řádu! Zneuctění našich velkých předků, pošlapání tradic, setřený pel důstojnosti sithských lordů! Tohle Etthaine doopravdy přehnala. Jenomže Mistr se tváří, jako by se ho to netýkalo, prostě si jen stáhne kápi víc do čela, aby nic neviděl a život jde dál! Jenže tohle je neslýchané! Bohužel s tím ale nemohu nic dělat, ledaže…

Gielin

Dnes ráno mne Mistr pochválil. Řekl, že mé znalosti jsou obdivuhodné a že bude uvažovat, jestli titul Lady nakonec nedá mně.Nevím, zdali to neřekl jen proto, že už se nemohl dívat na Leilith s Etthaine, jak se pořád škorpí, pravdou ale je, že mě to výslovně potěšilo. Ale nedivím se mu, být na jeho místě, rozskočí se mi z těch dvou hlava. Není mi jasné jejich jednání, neustále mezi sebou soutěží, která z nich vypadá líp. Taková hloupost! Pravda, Leilith ctí staré tradice a je to jedna z nejlepších čarodějek, jakou kdy Řád měl, takže na Lady by se hodila, ovšem ta její namyšlenost nezná mezí. A Etthaine? Té by neuškodilo, kdyby ten svůj rádoby rozkošný nosík zabořila namísto do stupidních časopisů do knih!
Nevím jak ony dvě, ale já jsem sama se sebou spokojená. Sice nejsem taková princezna jako Leilith, ale popového šaška jako Etthaine ze sebe dělat nemusím. Jsem z nás rozhodně nejvzdělanější a nemám zapotřebí plýtvat slovy na to, abych to dokázala.Vždyť stejně nakonec obě dvě přijdou požádat o radu mě, když jim teče do bot. A to se tváří jako královny vesmíru.
Ale stejně-říkat Palpatinovi dědečku můžu jen já :))

Etthaine

Nevím, jestli se mi to jenom nezdá, ale připadá mi, že poslední dobou se ta myška Gielin chová nějak divně.Jindy mne zdraví a je milá, ale dnes už od rána dělá, jako že mě nevidí, když mne potká. Já se její pozornosti doprošovat nepotřebuju, jen by mě zajímalo, co jí to přeletělo přes nos.Že by jí něco nakukal Mistr? To těžko, většinou ji tu registruje stejně chabě jako vodovodní trubky…nebo to přede mnou aspoň hraje. Co když jí ale řekl něco ohledně výběru Lady?Sakra, vždyť už za dva týdny! Ten čas tak rychle letí…Co když jí řekl, ať se snaží, že z nás tří má největší šanci? Ale to přece…není možné, aby tak nenápadné, nehezké a nevýrazné stvoření vládlo Galaxii! Ne, to prostě nejde. Ale co třeba…co třeba když se paktuje s Leilith a je tak proti mně? To snad taky ne, považovala jsem ji za příliš inteligentní pro něco takového.
Třeba se mi to jen zdá, třeba mě doopravdy jen nevědomky přehlédla,ale kdyby ve mně jen nehlodala ta zatracená pochybnost!
Nechápu někdy sama sebe, proč se tím tak sžírám, když stejně vím, že Lady budu já.

Leilith

„Za dva dny tě to přestane bavit a budeš pak půl roku chodit v čepici,“ okomentovala jsem Etthainin účes, jen co se začerstva naskytla příležitost. Mně osobně by bylo srdečně jedno, kdyby byla třeba plešatá a namalovaná na zebru, ale Řádu kazit jméno nebude, to tedy ne! A navíc mi začíná lézt na nervy ta její jistota, že se Lady stane stoprocentně ona. To bych tu hodnost tisíckrát raději přenechala Gielin, protože ta má alespoň, na rozdíl od té bárbí, něco v hlavě. I když mi je divné, že se n´mnou poslední dobou nemluví. My dvě jsme si byly dřív poměrně blízké, aspoň v rámci naší věčné rivality, a teď tohle! Jestli se dala dohromady s Etthaine a kujou pikle proti mně, nedivila bych se, ale myslím, že Gielin by nebyla tak hloupá, aby dělala něco takového. A jestli jí tuhle přezíravost naočkoval Mistr, pak měl k tomu vážný důvod. Dost možná chce Lady udělat z ní, protože je, musím to uznat, z nás tří nejsečtělejší.Kdoví, třeba si toho Palpatine cení víc než dokonalých znalostí Síly, které mám já.
Říkala jsem si, že na to nemá smysl přehnaně reagovat, poněvadž jestli něco doopravdy nechci, tak je to dělat trapné scény jako má drahá růžová kolegyně. A jestli bude Lady z Gielin, zachovám kamennou tvář a osobně jí pogratuluju. Je třeba ukázat vlastní důstojnost, protože jsem v tomhle domě asi poslední, kdo si ji zachoval. Proboha, to chci tak mnoho,žádám-li když už ne o udržení starých tradic, tak alespoň o úctu k nim?!
Než jsem dnes odešla k Mistrovi na běžné ranní meditace, zhlédla jsem svůj obraz v zrcadle.Nemohu říct, že by mě neuspokojoval, ale přeci jen-do očí bijící proměna Etthainina má blízko k tomu, aby ve svém světle pošpinila i můj vzhled. Rozhodla jsem se. I když nezískám titul Lady, ukážu světu poslední věrnou Sith.
Očima jsem naposledy pohladila podobiznu Dartha Banea, visící na stěně, a nerušeně otevřela Knihu…

Gielin

Jestli bude po další dva týdny, než jednu z nás Císař vyberem tady stále víc a víc houstnout atmosféra, zblázním se z toho. Zvláštní, jak se s takovou událostí chování všech rozrůznilo.Etthaine se tváří, jako by už byla vítězka, zato Leilith není skoro vidět, je neustále zavřená ve svém pokoji. A co se týče dědečka, dělá, jako kdyby se jednalo o něco, co nestojí za to se ani o tom zmiňovat.
Ale jinak jde všechno dál ve starých kolejích-učení, meditace, souboje a zase všechno dokola. Ráno vstáváme a večer chodíme spát. Začíná tu být nuda, už si ani nepamatuju, kdy nás Palpatine poslal na nějakou misi. Je ironií osudu, že Galaxii znovu vládne Republika, která je prolezlá červy zevnitř, a ne Impérium, ačkoli ani to už není tím, čím bývalo za starých dobrých časů. Jak tehdy pravila Leilith, potřebujeme silnou ruku, která by vládla. Silnou Lady. Jenže která z nás to bude?

Etthaine

Leilith se s největší pravděpodobností zbláznila. No vida, tři dny před prvním Ragnosiem, osudným datem. Týden nevylezla ze své ložnice, kde pomalu ani nerozsvěcí. Asi si myslí, že když povolá duchy všech živlů a požádá všechny zesnulé lordy, co jich kdy bylo, stane se jednoznačně Lady, místo toho ji to ale, chudinku, nejspíš připravilo o rozum. Navíc staroušek se o ní včera vyjádřil dost pochybovačně, takže myslím, že jednu (a největší) konkurentku mám z krku.
Pak tu zbývá ještě Gielin. Její postoj je taky dost zvláštní, skoro stejný jako Mistrův.Oba se tváří, že o nic nejde, že je to prostě jako ráno vstát, nasnídat se, jít cvičit a na hodinu a večer pak jen tak mimochodem přenechat někomu běh Galaxie, padni komu padni. Jenže mě hned tak někdo neoblafne, cítím v její mysli skrze temnou stranu Síly, že se uvnitř chvěje jako ratlík.
Škoda jen, že mi Leilithiny vycvičené dovednosti nedovolí nahlédnout i do jejích myšlenek.Dozvěděla bych se určitě hodně zajímavého…
A stejně je to všechno jen divadlo, Císař dávno ví, která z nás se stane jeho nástupkyní, tak nechápu, proč nás nechává takhle se zbytečně stresovat. Jenže Sithové si potrpí na obřady a zvlášť Leilith to jistě nesmírně blaží, znám své lidi.
Já například na to už úplně kašlu. Je třeba soustředit se jen na to, abych v den svého jmenování vypadala co nejlépe, takže ať žijí pleťové masky, aromatické koupele a relaxační masáže.

Leilith

Rozhodla jsem se, že můj příchod zase „mezi lidi“ přesně den před zvolením Lady bude dramatický.Ať už to dopadne jakkoli, já budu tou, která si z boje odnese hrdou tvář.
Devět dní mi stačilo k tomu, aby mi lordové dali zásobu energie pro temnou Sílu.Téměř cítím, jak ze mne září ta smrtící aura. Mé oči jsou mnohem hlubší a temnější, vlasy mi planou rudou barvou jako plameny hořícího lesa a má moc je teď až neskutečně velká. Síla i dávní sithští pánové stojí při mně.
Chci to dokázat sobě i světu. Jestli ze mě Mistr udělá Lady, pozná mou sílu i Impérium. Jestli ne, odejdu na Korriban a budu pokračovat v našich tradicích.Bude se o mně mluvit jako o Darth Leilith, největší sithské paní všech dob. (A ať se z toho ta zlatovlasá náfuka třeba po…mine).

Gielin

Píšu knihu.Napadlo mě to včera večer a psala jsem celou noc. Jsou to jakési paměti na nás tři, na náš život zde v paláci, na naše úspěchy i neúspěchy, na naši rivalitu i přátelství. Už vím, jak kniha skončí-scénou, kdy na trůn dosedá Lady, jedna z nás. Dnes odpoledne se to dozvím.
Bude-li to Etthaine, budeme žít veselým,hravým a nezávazným životem, budeme mít říši plnou dobře vycvičené armády, dokonalé zbraně, flotilu a letectvo, budeme expandovat a radovat se z kořisti Nové republiky, již získáme pro sebe.
Bude-li to Leilith, obrátíme zrak k temnotě zakonzervované na starých světech opředených legendami. Schováme se do ústraní a naše životy povede jediná dokonalá kultura, vědomosti a tradice, každý z nás přijme Sílu do svého srdce a staneme se strážci sithského odkazu.
A budu-li to já, dám Impériu vzdělanost a osvětu. Až tuhle knihu dopíšu, bude osud Galaxie zpečetěn.Ano, ještě pár hodin…

Etthaine

S těmi vlasy měla Leilith pravdu. Zatraceně! Nemohu se na sithském obřadu objevit s pink melíry! Vzít si bekovku je neslušné, kápě pláště musí stačit. To je ale pech! Na dnešek jsem se připravovala čtvrt roku a pak se nakonec schovám do černého pytlovitého hábitu. Anebo mám zkusit černý závoj? Ne, ten nosí Leilith. Paruku? Papírovou tašku?! Jsem zoufaláááá!!!

Leilith

Nad myšlenkami Etthaine se člověk doopravdy pobaví. Bože, ta má ale starosti!
Čí vyrovnanost ale obdivuju, je Gielin. Má kolem sebe tak klidnou auru, že mě to až zaráží. Něco píše, spisovatelka, a je to o nás. Jsem jen zvědavá na konec té její knížky, ale ten se dozvím tak za dvě hodiny čistého času. Nepochybuju o tom, že bude impozantní, jen je zatím záhadou, v čí prospěch.
Nahlížím do Mistrovy mysli, ale ten si své myšlenky chrání, jsou mi dnes naplno uzavřeny.
Tak jen čekám, už se nechci rozptylovat Knihou, ani Gielin, ani Etthaine.
Poslední pohled do zrcadla-velmi uspokojující. Je někdy docela inspirující, hledět sám sobě do očí rozšířených vzrušením.

Gielin

Slyším dědečka, jak nervózně přechází po své pracovně, která těsně sousedí s mým pokojem. Chodí podél zdi, tam a sem, sem a tam, pak zase tam a zase sem a zpátky…do kroku mu hrají Therions, znám to, ten jejich sborový hlas mě vždycky ruší při psaní.Stejně jako teď.
Snažím se dnešek ani moc neprožívat, protože to, o čem se rozhodne, bude jen úplně obyčejný konec příběhu. Konec anebo začátek, to záleží.
Měla bych si rozčesat své dlouhé černé vlasy, uhladit slavnostní plášť a obout se, jenže já mám na všechno dost času…Kdyby aspoň tolik nedupal!Nebo se stanu profesionálním vrahem vteřin!

Etthaine

Čas čekání se naplnil.Stojím před Císařovým trůnem, mezi Leilith a Gielin. Začínám si uvědomovat své nervozitou chladnoucí ruce. Ne, teď ne! Nádech, ano, tak, výdech…klid, Etthaine,máš to v kapse…nádech, výdech, nádech…
Nevím, jak se cítí mé spoluučednice. Gielin si stáhla kápi hodně přes obličej a Leilith se v tváři nedá číst, ostatně jako vždy. Až dnes mi dochází, jak obdivuju její vnitřní vyrovnanost. Možná jsem k ní byla nespravedlivá, až přespříliš kritická. Teď ale není čas na bilance.
Palpatine vstal slavnostně z trůnu.
(Bože, dej, ať ucítí můj nový parfém od Naomi!)

Leilith

Etthainina nervozita je cítit až hmatatelně. Možná by se měla začít ovládat, protože Mistr to nemá rád…, ale jak jí to jen naznačit?A vůbec, proč mi na ní najednou tak záleží-a zrovna teď?
Gielin se snaží o klid, ale bojuje s tím, to poznám. Jediné, co se mi vůbec,ale vůbec nelíbí, je zvláštní, nevyzpytatelný obal zahalující myšlenky Mistra. Kdybych to měla převést do konkrétna, byl by to škodolibý a potutelný smích. Ale proč? Chystá snad něco?

Gielin

Dědeček schází dolů ze schodů a usmívá se, vidím to, i když má kápi posazenou ještě víc do obličeje než já. Usmívá se. To se mi dnes ani trochu nelíbí.
Sotva sešel na poslední schůdek, všechny tři jsme poklekly a vzdaly mu hold.
„Povstaňte, discipuly,“ naznačil rukou. Jediná Leilith se mu dívala zpříma do očí, respektive do tech míst pod kapucí, kde se nejspíš nacházely.
Tušila jsem závěr své knihy.
„Dnes nadešel slavný den.Den, který rozhodne o dalším osudu vašem i celé Galaxie…“
„Zkrať to!“ slyšela jsem v duchu prosit Etthaine. Vypadala, že se každou chvíli zhroutí.
„…jelikož jste všechny mé vynikající učednice a žádná z vás nepřesahuje kvalitami tu druhou…“
To je divné.To by neměl říkat.
„…dovolte mi, abych vás seznámil se svým novým nečekaným rozhodnutím.“
Novým nečekaným co?
„…že za svého nástupce jsem si nevyvolil ani jednu z vás. Dal jsem si totiž naklonovat svého věrného Darth Vadera.“
V tu chvíli se zastavil čas, dech i tep.
A pak…pak se ten kovový člověk vpotácel do dveří.
„Nazdárek, děvčátka,“ zaskřípělo to pod černou maskou umělým hlasem přerušovaným sípavým mechanickým dýcháním. „To tu dnes máme ale milou společnost, že?“

V mrákotách jsem přehlédla od Palpatina k otevřeným pusám svých kolegyň v doufání, že někdo z nich co nevidět zakřičí „Apríl!“.
A pak jsem se podívala na digitální kalendář nad vchodem. Byl první máj-lásky čas, Ragnosius a nový, šťastný rok.

Etthaine mi omdlela do náruče.