DENÍK PADMÉ NABER...
(SAKRA, POŘÁD SE PLETU)
...SKYWALKEROVÉ

(ANEB JEDEN OBYČEJNÝ DEN V ŽIVOTĚ TAJNÉ NOVOMANŽELKY)

DARK LADY DIANDRA

7:55
Probudily mě kroky. Ihned jsem poznala, že to není otec, protože ten dupe jako ronto, jak by se určitě vyjádřil Anakin. Nebyla to ani Sola, protože ta chodí tak tiše, že by klidně mohla začít nové zaměstnání jako detektiv. Tohle klapavé cupitání patřilo-
Ó, hrůzo! Matka! Přišla mi říct, že snídaně už je na stole - tohle dělala vždycky, co si pamatuju.
Prudce jsem se v panice posadila. Anakin spal jako zabitý. A to prý mají Jediové lehké spaní. Vrhla jsem pohled na dveře a došlo mi, že jsem večer zapomněla zamknout. Vstát a zamknout už nestihnu a probudit Anakina a propašovat ho zpátky do jeho pokoje už vůbec ne.
Je třeba jednat rychle.
Rychle jsem hodila svému tajnému novomanželovi na hlavu polštář, skočila mu na břicho a rychle jsem nás oba přikryla dekou a modlila se ke všem bohům, o kterých jsem slyšela (pár nových jsem si vymyslela...), aby máti nepřipadala ta vysoká hromada pod pokrývkou nějaká divná.

7:56
Ťuk. Ťuk.
Dveře se otvírají a do ložnice vchází máma si širokým úsměvem na rtech. "Zlatíčko-"
Nesnáším, když mi říká zlatíčko, jako by mi bylo šest.
"-snídaně je na stole."
Ospale jsem zabručela. "Vždyť už vstávám."
"Mám probudit také tvého přít… strážce?"
Jen to ne!
"To je dobré, on už je vzhůru. Slyšela jsem ho, jak šel na záchod. Už bych vstala, ale chtěla jsem si ještě trochu polenošit."
Na důkaz svých slov jsem na na Anakinovi trochu protáhla a zavrtěla.
"Jsi unavená? A co tvoje záda?"
"Už je to v pořádku," snažila jsem se ji ujišťovat. Ještě se bude chtít jít podívat, jak se mi zahojila záda po tom flastru s bactou, co mi na ně dal lodní lékařský droid, když jsme sem letěli. "Než se vdám-" kousla jsem se do jazyka, "-tak se mi to zahojí."
"Tak dobře," nechala se uchlácholit máma. Ovšem jen do té chvíle než její zrak sklouzl z mého napjatého obličeje níže na pokrývku, ze které čouhala dvě chlupatá lýtka zakončená obrovskými chodidly.
Proč jen ten Anakin musí být tak velký!
Matka se zamračila. "Padmé, zlato, to je strašné!"
Těžce jsem polykala. "Já vím, mami, a dřív než něco řekneš, nechej mě, abych ti to vysvětlila..."
"Ne, ty nech promluvit mě. V senátu si můžeš skákat lidem do řeči - to je tvoje práce, ale tady jsi doma. Chápu, že jsi měla perných pár měsíců, ale za pár dní se vracíš a s takovýma nohama se přece nemůžeš reprezentovat. Ohol si prosím tě nohy a domluv si schůzku s pedikérkou. Na tu ztvrdlou kůži koupel a pemza stačit nebude."
Chvíli jsem nemohla popadnout dech. Pak jsem se zmohla jen na: "Ano, mami. Udělám to."
"V půl deváté buď u stolu a pospěš si," dodala ještě matka, než konečně odešla a mě zanechala totálně zmatenou. Zmohla jsem se akorát na pár kroků z lůžka, abych zamkla a podobná situace se nemohla opakovat.

8:09
Zavrtala jsem se zpátky pod deku. Tedy nevím, jak si myslí, že to stihnu. Vůbec se mi už znova nechce z postele... Je tak příjemně vyhřátá a-
Stvořiteli! Anakin!
Rychle jsem mu odhodila z hlavy polštář. Řekla bych, že má divnou barvu. Po bližším ohledání nejevil známky života. Tedy Anakin ne ten polštář. Já jsem ho zabila!
Horečnatě jsem začala vzpomínat, kdy ještě známky života jevil, abych určila, co mám dělat a jestli už není pozdě. No každopádně se nijak neprojevoval, když jsem se mu vrtěla v rozkroku…
Co teď? Masáž srdce?
Buch! Buch! Buch!
Nezdálo se, že by mu naskočilo.
Tak umělé dýchání! No ano, vždyť jsem ho udusila! Sedla sem si obkročmo na jeho břicho a začala jsem Anakinovi dávat umělé dýchání, jak nejlépe jsem uměla.

8:15
Po více jak pěti minutách intenzivního umělého dýchání jsem usoudila, že se mi ho povedlo obživit.
"Anakine, dej ty ruce z mého zadku."
"Musím?"
"Ano. Za čtvrt hodinu je snídaně. Musím se umýt, obléknout a nalíčit."
Ospale se na mě podíval. Byla jsem tak ráda, že žije, že jsem ho zahrnula polibky.
"Za co tohle všechno?" divil se a zpracovával mi zadek.
"Že jsi mi neumřel!" řekla jsem mu popravdě.
"Co? Proč bych měl umřít?"
"Ležel jsi tu jako bez života!"
Začervenal se. "Ále... to nic nebylo. To jsem byl jenom v tranzu a nabíral jsem síly."
"Na co? Aby sis hrál s mým pozadím jako s těstem? Navíc štípeš a já budu mít modřiny. Ta tvoje ruka je nejspíš nějaký šmejd. Dej ty ruce pryč."
Poslušně sundal ruce z mého pozadí, ale umístil je úplně jinde na mém těle.
"Anakine!"
"Vždyť jsi říkala, že máme ještě čtvrt hodiny!" pokoušel se namítat.
Byl tak sladký, že jsem ztratila sílu odporovat.
O nějakou chvíli později jsem se však přistihla, že nekontrolovaně křičím. Jak tohle u snídaně vysvětlím…

10:37
Teď mám problém, jak vůbec vysvětlím, že jsem nebyla na snídani. Řekla jsem to Anakinovi. Smál se a řekl, že tedy přijdeme až na oběd. Musím s ním souhlasit.

11:43
Konečně jsme se oba vyhrabali z postele. Odemkla jsem Anakinovi, aby se mohl dostat do svého pokoje. Doufám, že ho nikdo neviděl.

11:56
Nějak jsem se vycákala ve sprše, umyla jsem si vlasy a oblékla si šaty.

12:02
Díky sušení vlasů mám dvou minutové zpoždění. Do jídelny vcházím jako by nic. Anakin tam-
Zatraceně! Ještě tady není a to se říká, že to ženským dlouho trvá.
"Dobré rá… poledne. Omluvám se za to malé zdržení."
Sola si zacpala rukou pusu. Předpokládam, že měla co dělat, aby při tom slově "malé" nevyprskla do polévky.
"Holila jsem si nohy," hodila jsem po matce tím nejnevinnějším tónem, kterým jsem před lety tak dokonale podvedla i Mistra Jedi. Na důkaz svých slov jsem si nadzvihla lem modrých šatů a ukázala dokonale hladké nohy, které jsem už dávno svěřila do péče Coruscantského kosmetického centra, takže jsem se už nikdy nemusela obávat nežádoucího ochlupení. O čemž ovšem moje drahá matka nemá ani ponětí.
Naštěstí nepoznamenala nic o tom zázraku, jak je možné, že se nohy číslo devět, které viděla čouhat z pod přikrývky, tak zázračně scvrkly na číslo čtyři, které se lehce vejde do sametových střevíčků. Na druhou stranu matka vidí pouze to, co chce. Chvíli bylo ticho, než si matka rozpačitě odkašlala. "A proč jsi, prosím tě, tolik křičela?"
Dobrá otázka.
"Dva důvody," řekla jsem. "Nejdřív jsem si sundávala tu náplast ze zad-" udělala jsem co nejspřesvědčivější bolestnou grimasu, "-a pak…" Co jsem mohla dělat, že jsem řvala tak dlouho v kuse? "Pak jsem... použila ten epilátor - však víš, ten starý ještě po babičce. Nejenom že se přehřívá, ale i děsně škube…"
Posadila jsem se na své místo a hodlala jsem se už k tomu dále nevracet, ale Sola si vyčíhala okamžik, kdy se naši začali o něčem tiše bavit a začala mi šuškat do ucha.
"A proč jsi u holení noh křičela ‚Ještě! Ještě!' Tak epilátor, co? Nechtěla jsi spíše říct "vibrátor"?"
Měla jsem chuť ji kopnout. Taky jsem to udělala.

12:11
Seděli jsme u plných talířů. Polévka pomalu vychládala a místo vedle mě zelo práznotou.
"Copak je s chlapcem?" zeptala se máma tim protivně přátelským tónem.
"Ráno mu bylo nebylo zrovna nejlépe," zalhala jsem bez mrknutí oka. "To ta naše zdejší hutná strava. Dostal z ní sr... řídký případ s hustým běháním. Půjdu se po něm podívat."
Vyběhla jsem po schodech nahoru do jeho pokoje a vřítila jsem se dovnitř.

12:12
Seděl na posteli jenom ve spodním prádle - zatraceně, vypadá božsky - a obličej měl zabořený v dlaních.
"Co se-?" začala jsem, ale nedokončila.
"Obi-Wan mě zabije! On mě zabije!" začal zoufale drmolit.
Posadila jsem se vedle něho. "Proč by to měl dělat?"
"On TO pozná. On to určitě pozná."
"Snad tě neopustila Síla nebo tak něco?"
"Já nevím a to by měla?"
"To musíš vědět ty - ty jsi Jedi. Proč se rytíři nesmějí ženit a vdávat?"
Pokrčil rameny. "Prostě třeba jen nedokážou nikoho sbalit. Dokážeš si představit Obi-Wana, jak randí?"
Představila jsem si důstojného mistra, jak si domlouvá schůzku, a musela jsem se zasmát. Obi-Wan byl sice kus chlapa, ale pokud by pozval děvče na schůzku, pak by do ní nejspíš tři hodiny hustil, že má velkou Sílu.
"To je fakt. Takové věci se neučíte..." Zamračila jsem se. "A kde ses je teda naučil ty, abych pravdu řekla, choval ses jako dokonalý profesionál..."
"Já... jsem samouk. Naprostý. Nejspíš to mám vrozené," ujišťoval mě.
Rozhodla jsem se, že mu budu věřit.

12:18
Připojili jsme se k obědu právě včas, soudě podle hladových výrazů spolustolovníků. Anakin přišel s opravdu originální výmluvou.
"Omlouvám se, za své zpoždění, ale musel jsem si umýt, usušit a učesat vlasy."
Sola vrhla pohled na jeho superkrátký sestřih, kterému stačí trocha šampónu a pak pět minut ve větru. Naštěstí nic nepoznamenala.

13:06
Anakin odplul loďkou s otcem na ryby. Měla jsem jet také, ale na poslední chvíli jsem vyskočila ven. Musím se vyspat. Včera jsem se vdala. Musím se fakt vyspat.

19:00
Večeře na chlup přesně. Jíme ryby, co Anakin s tátou ulovili. Máma má hlavu, Ryoo a Pooja boční ploutvičky, Sola tu hřbetní a zatímco slavní lovci vybírají kosti z kilového sledě nebo co to je, já ocucávám ocas. Fuj. Půjdu si sníst hrušku.
Rostou na Naboo hrušky nebo se musí dovážet z té díry jménem Země?

19:48
První manželská hád... neshoda. Chytli jsme se s Anakinem kvůli tomu, na co se budeme koukat v holovizi. Já jsem chtěla Život v přírodě, ale můj milovaný muž usoudil, že historická klasika Noc živé smrti bude daleko více vhodnější pro strávení večera našeho prvního dne manželství.

20:35
Šla jsem spát. Anakin se pořád dívá, ale já už jsem nemohla. Nemohla jsem si pomoct, mám nejspíš profesionální deformaci, protože skoro každá postava mi připomínala nějakého senátora. Při představě jak Orn Free Taaovi odpadá lekku mě rozbolel žaludek.
Smíchem.

20:47
Ležím v posteli a vzpomínám na nějaký kladný moment dnešního "romantického" večera. Asi scéna, kdy Anakin pobaveně poznamenal, že vůdce zombií vypadá jako kancléř Palpatine. Hm... Měl pravdu. Mám pocit, že Palpatina něco zevnitř pomalu užírá.

20:53
Usínám s myšlenkou, co na Coruscantu zase provede Jar Jar. Z vedlejšího pokoje zaznívá skučení, smích a pokřikování: "Vrať mi můj mozek/moje játra/ledviny, popř. slinivku." Asi není vhodná doba říct Anakinovi, že bych chtěla miminko.

Bůhvíkolik hodin
Někdo mi vlezl do postele. Stupidní věta. Anakin mi vlezl do postele. Chtěla bych ho natruc vyhodit, ale nejde mi to. Možná to vyjde. S tím miminkem...

22:40
Koukám na budík a píšu tyhle poslední věty. Tak nevím jestli ty dva dny na Naboo byly pro mě přínos nebo naopak hrůza, děs a fiasko. Proč jsem se vracela sem, když musím být zítra zpátky na Coruscantu? Teď, když už se ví, kdo mě chtěl zabít, tady nebudu tvrdnout jako magor. Navíc ve společnosti matky, která mě má pořád za malé dítě a nerozezná mužské nohy od ženských.
Jdu spát. Anakin vedle už dávno zařezává.

Coruscant o několik dní později
Přesné datum nevím, protože jsem se ještě nepodívala do kalendáře a celý den jsem neměla čas. Právě je...

00:03
Konečně chvilka klidu. Tak jsem se vrátila. Nikdo mě nečekal, takže jediného upřímného přivítání se mi dostalo od Jar Jara, který mi vtisknul pořádného cucáka. Anakin se tomu děsně smál.
Jednom do té doby, než ho dostal taky. Další projevy Jar Jarovy upřímné náklonnosti už nesnesl, tak se šel přihlásit do chrámu.
Zbytek dne byl celkem nevýrazný. Až na setkání s Palpatinem. Musela jsem se sakra ovládat, abych se nerozesmála. Vážně ho něco užírá.
Anakin se vrátil s Obi-Wanem. Trvalo nám tři hodiny, než jsme ho přesvědčili, že dalšího Jediho na hlídání nepotřebuju. Jednu chvíli jsem už myslela, že Anakina odvelí a bude mě hlídat sám. Naštěstí ho odvolal Yoda.
Další dvě hodiny nám trvalo, než jsem se zbavila Jar Jara, který se pořád vyptával na Gungany a Šéfa Nasse. Neměla jsem tu sílu mu říct, že jsem žádného jeho soukmenovce neviděla.
Konečně klid... tedy s Anakinem žádný klid. Chtěla jsem mu říct, ať si nezvyká, že mi sem bude chodit každou noc, jinak by si toho mohl někdo všimnout, ale mé protesty byly umlčeny dřív, než byly vysloveny.
Anakin vedle mě chrápe. Četla jsem, že člověk začíná chrápat až okolo pětatřicátého roku, kdy se mu začnout bortit nosní přepážky. Je možné, aby Anakin tímhle trpěl v necelých dvaceti?
Asi není vhodná doba probudit ho a říct, že bych chtěla miminko...
To snad není pravda, o čem všem píšu. Za chvíli budu uvažovat, jestli v pětadvaceti už nejsem v přechodu. Psát deník je pitomost. Radši s tím skončím. Neště by ho mohl někdo najít a všechno by prasklo. Raději ho hodím do skartovačky a pak spálím. To bude nejjistější a nikdo se nedoví...