FESTIVAL FANTAZIE 2006
(dle Darth Ziry)

Začal alespoň pro mě a Darth Richieho v pátek 30. 6. na Florenci. Nějak se nám nechtělo přebíhat s tou horou bagáže z vlaku do vlaku a pak se s ní ještě vléci ty cca dva kilometry od chotěbořského nádraží ke kulturáku, když autobus nás za ne o moc vyšší sumu dopraví až na náměstí, odkud je to podstatně blíž. Nemluvě o tom drobném detailu, že na Florenci nemusíme být až tak přesně na čas, protože pokud nestihneme autobus před půl třetí, můžeme jet dalším o půl hodiny později. Teoreticky vzato bychom ten autobus před půl hravě stihli, leč nestihli jsme už zakoupit si do něj místenky, takže než riskovat stání, raději jsme zvolili variantu příjezdu do Chotěboře až po páté, tedy po oficiálním zahájení registrace. A to jsme ještě netušili, že jsme moc dobře udělali.
Jak jsme tak čekali na ten další, dorazila Hannah a poté i Věra K. s nějakou kolegyní od Star Gate, se kterými jsme tudíž mohli poklábosit (a o čem jiném, než o budoucím conu). Všeobecné veselí vyvolalo, když jsem jim všem (jakož i poté kde komu na conu) ukázala knihu, kterou jsem měla s sebou - s titulem "Zrádce národa z Chotěboře" (ne, není to o Vaškovi Pravdovi, napsal to na počátku století Jaroslav Hašek, který nějakou dobu v Chotěboři pobýval, dokonce je dodnes v "Panském domě" stůl, u kterého prý sedával), ovšem kvůli tomu názvu jsem ji Vaškovi přivezla ukázat (přiznal mi ale, že to pro něj není žádná novinka, dokonce už ji dostal jako dárek). Sithužel Hannah i Věra K. měly místenky na sedadla poměrně daleko od nás, takže jsme v debatování s nimi nemohli pokračovat i v autobuse. Copak Darth Richie, tomu to nevadilo, vytáhl si čtvrtý díl Červeňákova "Černokněžníka", ale já mám tu smůlu, že pokud si nechci vyzkoušet pevnost sáčků na zvracení, nemůžu si v autobuse ani prohlížet obrázky v magazínech typu "Trnky brnky". Tudíž možnost celou cestu s někým prokecat by se mi vcelku zamlouvala, protože Darth Richie (jako každý správný knihomol) na veškeré mé pokusy o konverzaci reagoval dosti nevrle. A dost brzy mě taky přestalo bavit pozorovat déšť za oknem – jev to tak typický pro Festivaly fantazie, za posledních několik let nepamatuji jediný, který by nepropršel buď celý nebo aspoň jeho podstatná část... asi tam úplně nahoře Vašek Pravda ještě ty správné kontakty nemá. Nebo přinejmenším do letoška neměl, ale k tomu se ještě dostanu.
Po nějaké době mě naštěstí déšť úspěšně ukolébal ke spánku. Jestli to teda vůbec bylo nějakou jeho zvláštní zásluhou, podle mého za to mohlo spíše to, že jsem (z důvodu chystání si přednášek jako vždy na poslední chvíli) týden před FF nespala žádnou noc déle, než nějaké chabé čtyři hodinky, a tělo se rozhodlo, že toho má právě tak dost. Jaké a kde přesně byly zácpy, objížďky a podobné faktory způsobující opět vcelku velmi tradiční jev – značné zpoždění – tudíž nemám páru. Abych byla úplně přesná, po páté měl ten autobus do Chotěboře dojet podle jízdního řádu, v reálu dojel skoro o třičtvrtě hodiny později. Pospíchali jsme proto z náměstí co nejrychleji k registraci netušíce, co se stalo.
V souladu s Murphyho zákony se vše pokazí v ten nejméně vhodný moment a pokud možno tak, aby to napáchalo co nejvíce škod. Takže jak Pavel Bačkovský dokončoval celkovou databázi přihlášených (a na rozdíl ode mě vůbec nezamhouřil v noci na 30. 6. oko), nějak se mu zadařilo si veškerou tuto svou celonoční práci po dokončení jaksi neuložit.
Pořadatelé v čele s Vaškem osobně tudíž obětavě (a na rozdíl od pořadatelů jiných conů, kteří v případě průšvihů „po anglicku“ zmizí nebo trpí selektivní hluchotou) jak ovčáčtí psi obíhali všechna místa, kde se fanoušci vyskytovali ve větších skupinkách, a trpělivě na potkání vysvětlovali, k čemu došlo. Jejich návrhy zněly celkem rozumně – posílali lidi na projekce či jiný již běžící program s tím, že registrace bude později. Prý tak asi od osmi.
My jsme v tom žádnou tragédii neviděli, odebrali jsme se do Velkých vočí s tím, že tedy holt zapaříme, zahulíme a uvidíme. Ježto bar byl takřka natřískán (mj. proto, že bar v kulturáku se stal až do desíti večer nechutně nekuřáckým a venkovní kuřácká hospůdka byla v tomto počasí nepoužitelná) spoustou sympatických lidiček, např. z Czech Empire, z nichž mnohé jsme už drahnou dobu neviděli, čas do osmé utekl velmi rychle. Ještě navíc když se k tomu na velkém plátně dalo sledovat fotbalové mistrovství. Vlastně bych tam byla bývala klidně seděla i dávno po osmé, kdybych nepovažovala za slušnost za prvé přece jen nenechat sedět u registrace v hale celý večer samotnou chudinku Hannah, která se nezištně nabídla, že nám bágly pohlídá (ježto tomu chlastu a cigárám moc nedá) a za druhé jsem měla takový nějaký dojem, že na svou vlastní přednášku bych měla dojít a to dokonce pokud možno i včas.
Dobří kamarádi vedeni snahou, aby kvůli mému případnému zdržení se u registrace vzdělání milovné publikum nepřišlo o nápravu jednoho jediného z všeobecně oblíbených omylů o Sithu a Impériu, mi podrželi místo, takže jsem se stala asi druhým nebo třetím zdárně zaregistrovaným účastníkem letošního FF. Ovšem kdyby se nepovedlo, taky by se až tak moc nedělo. Bágly bychom nechali v hale (ostatně ti, co spí v tělocvičně, je nechávají pod daleko méně pozorným dozorem, než hrozí u registrace, a taky to přežijí – oni i jejich zavazadla) a zaregistrovala bych se až někdy později, neb ten den registrace probíhala nejméně do půlnoci. Svým způsobem špatně chápu lidi, kteří místo aby udělali něco podobné, stáli přes hodinu ve frontě a rozčilovali se, že stojí přes hodinu ve frontě a nevidí program, o který měli zájem. Jako by jim snad někdo kázal, že tam musejí stát zrovna fčíl...
Narychlo dodělávaná databáze nám způsobila ještě jeden drobný problémek s ubytováním. Tím, že zmizela spousta dat, nejspíš se nějak ztratila i informace o tom, kolik lidí se v reálu vejde do naší sithské místnosti, takže na recepci v domnění, že obýváme hangár pro džedájvíkolik desítek osob či že snad máme k dispozici nějaké pandimenzionální prostory navíc, nám tam posílali stále nové a nové lidi – které jsme museli vcelku drsně vyhazovat, nechtěli-li jsme riskovat, že budeme trávit noci v několika vrstvách na sobě. (Pro nás) naštěstí nesrovnalostí s ubytováním na Smetance bylo povícero, takže Pavel Bačkovský se vypravil prošetřit vše přímo na místě a poté, co obhlédl tu naši třídu, velmi rozumně uznal, že k osmi dávno předem přihlášeným lidem a dalším dvěma přihlášeným dodatečně (kteří všichni už tam byli přítomni) sem více než další dva poslat vážně nemůže. Snad leda kdyby se jednalo o upíry, kteří by mínili během celého FF spát v podobě netopýrů zavěšených na tabuli, ale nacpat tam více běžných smrtelníků že by bylo fakt v rozporu se všemi známými fyzikálními zákony. Jo, není nad to, když se lidi dovedou dohodnout!
Po zbytek večera již vše probíhalo – přinejmenším u nás – naprosto v pohodě, takže někdy po půlnoci nastala ta pravá chvíle k otevření první z mnoha lahví kalifornského chardonnay. Sobota nás pak všechny překvapila tím, že se vyjasnilo nejen obrazně (nově přijíždějící by o včerejších problémech s registrací nic netušili, kdyby jim to nebylo mnoha „dobrými dušemi“ barvitě políčeno s náležitě jedovatými komentáři), ale i fakticky. Od soboty až do konce FF panovala povětšinou bezmračná obloha a (naprosto překvapivě) úplně stejné vedro jako na zbytku území České republiky.
Díky tomu všechny bary a hospody na conu jely na plno od rána do velmi pozdních nočních hodin – Velký voči a bar ve Velkém sále do dvou, hlavní bar v kulturáku do čtyř (poslední den údajně až asi do šesti, nevím, nebyla jsem tam) a ta převážně venkovní kuřácká hospůdka v přízemí kulturáku, kde každý večer grilovali úžasné stejky a po celý den měli v nabídce neméně úžasné bramboráčky, měla otevřeno do jedenácti a čajovna ve druhém patře pak do půlnoci.
V tradiční závěrečné přednášce o conu po conu Vašek cosi povídal i o tom, že se účastníkům podařilo vypít celé dvě palety coly. O množství vypitého piva se ovšem nezmínil – nevím proč, třeba mne by vcelku zajímalo, kolik sudů na tuto akci nakonec prasklo. Stejně jako nebyla řeč ani o jiném alkoholu, nepočítám-li tedy Vaškovo soukromé oznámení, učiněné hned první den a určené mé osobě, že griotka je a je jí dost. Jak jsem záhy zjistila, nebyla jsem samotná, kdo ji pil. Ovšem měla bych si na hlavu vysypat trochu popela, že jsem jí vypila letos méně, než obvykle, protože v tom úděsným vedru jsem na „sladký hubolepy“ až takovou chuť neměla a navíc ve Velkých vočích měli akci „sedmihvězdičková Metaxa za cenu pětihvězdičkové“, čemuž se teda odolat nedalo.
Kromě vybraných nápojů (některé jsme si teda dodali sami, v neděli jsme odnášeli do odpadu rovných 24 lahví od vína) a skvělé krmě pro potěchu těla (prase fakt nemělo chybu a klobásky a kuřecí špízy jakbysmet, mnozí vychvalovali i hotová jídla dovážená v poledne z Geofondu na hlavní bar, já nemohu posoudit, nekuřácké prostředí je něco, kde se nevyskytuji pokud vážně nezbytně nutně nemusím) byla samozřejmě servírována i bohatá potrava duševní. Nezvládnu vypočítat všechno a zejména asi nemá smysl barvitě popisovat něco, na čem jsem nebyla, takže jen ve stručnosti. Třeba ve SW linii jsme si udělali čas na přednášku Padmé o sithské módě a tak jsem začala vážně uvažovat o tom, že bych si přece jen měla rozšířit své kostýmové vybavení a zejména se za tímto účelem inspirovat luxusními oděvy mého oblíbence číslo jedna Palpatina, zvláště jestli se mi podaří přesvědčit sestru, aby pro mne odcizila v jejich divadelní krejčovně nějaký zajímavý kus brokátu či obdobné látky...
O víkendu jsme uspořádali přijímačky do Akademie. Zájemců bylo sice hodně, ovšem jejich znalosti většinou už moc na výši nebyly, člověk se dozvěděl plno zajímavých věcí, nejvíce mi v hlavě utkvěla odpověď jednoho z účastníků, že štít chránící druhou Hvězdu smrti byl postavený na Kashyyku:-DD Což o to, Chewbaccovi by se to asi líbilo, ale nemýlím-li se, tak v Epizodě IV elitní císařův pluk vykydlí mončičáci jménem Ewokové, nikoli Wookiové - a generovat ochranný štít přes půl galaxie by bylo přece jen trošku neekonomické... Jediný, kdo vědomostními testy prošel bez ztráty kytičky byl Darth Fel, kterého si poté Darth Richie a zejména Darth Regis vzali do práce - aby po nějaké chvíli zjistili, že jeho fyzička přece jen na patřičné výši není. Nevadí, byl přijat jako discipulus futurus a časem (neb jest velmi mlád) se určitě zlepší natolik, že to třeba jednou dotáhne i na předního sithského mistra. Uspořádali jsme mu aspoň krásný přijímací ceremoniál, kterého se účastnil jako stafáž Střelec v úžasně slušivém oděvu (a především s ještě slušivějšími zbraněmi) a hlavně Darth Taurnil ve své vycházkové umiformě ověšený všemi těmi metály z Kosova i odjinud (za chvíli fakt dopadne jako Leonid Iljič Brežněv neblahé paměti, budou mu muset rozšiřovat prsa, aby se mu to tam všechno vešlo, případně si je bude muset věšet i na záda:-)). Myslím, že to coby přijetí nového člena bylo vážně náležitě důstojné a určitě na to bude mít hezké vzpomínky. Pak jsme ho pozvali na prohlídku Střelcových modelů (nejen) létajích objektů ze Star Wars (jejich galerie je na jedněch z nově dodaných stránek v sekci "Odkazy").
Má procítěná recitace soutěžních básní letošního ročníku "Darth Erbena" (spolu s výběrem toho nejlepšího z roku minulého, doplněného o již kultovní Dagonovu "Jedijici" a legendární "Jak džedájští zloději dětí na Palpyho narazili") se rovněž setkala s náležitě pozitivním ohlasem. Hned poté nás Dam a Randalf poučili, co je třeba učinit pro to, aby jeden mohl vážně pomýšlet na slušné umístění v "Radegastu 2k+6" a ve "Zlatém ysalamiriovi".
Darth Regis kromě toho, že měl na svědomí jeden den linie věnované upírům, letos také (coby novinku na FF) organizoval v pondělí LARP na takový více méně shadowrunovský námět. Přesvědčil mne a Darth Richieho už dávno před Avalem, abychom si tam zahráli cépéčka - mágy ze skupiny "Uroboros". Přímo na Avalu se nám podařilo překecat i Střelce (který s námi bydlel), aby šel s námi dělat další cépéčko, že by totiž mágové ve svém sídle určitě měli i nějakou ochranku, aby se mohli nerušeně věnovat svým magickým rituálům. Tak jsme se (ještě s Walleiharr a jakousi její kamarádkou) odebrali na louku za Zimní stadión a čekali, až nás přijdou unášet na to najatí darebáci. Jenže jejich schopnosti nebyly příliš veliké, když jsem musela bezpodmínečně vypadnout (protože jsem měla přednášet o elfech - včetně takových roztomile lehce erotických obrázků), teprve se jim podařilo dokončit druhý quest - likvidaci Bizona coby šíleného kyborga (sice ho měli zajmout a ne rozstřílet...). Únos mága byl až questem třetím, takže mě trošku mrzelo, že jsem si v tom LARPu ani nezahrála. Jak jsem se posléze dozvěděla, zas až tak o moc jsem nepřišla - runeři byli nejspíš nahluchlí (nebo mentálně retardovaní) jelikož na kouzla odmítali reagovat, klidně lezli přes ohnivé stěny a ledové morény jako by se nechumelilo a když Darth Richie s Wall oživili nekromancií zabitého Střelce, který na ně opět zaútočil, protoestovali dokonce, že jsou na ně cépéčka moc zlá. Když se konečně dostali k tomu, že teda někoho unesou, vzali to tak vehementně, že z Richieho servali digitální foťák, ledvinku a dokonce i vstupenku na FF - bez které ho pořadatelé do kulturáku, kam ho vlekli, odmítli pustit, takže se musel vrátit zpět na tu louku. Naštěstí vše našel.
Po skončení SW linie jsem měla vcelku volno, další přednášky (o magii a mém oblíbeném autorovi Leopoldu von Sacher-Masochovi, které budu opakovat na Avalconu Speciál sppolus těmi elfy) jsem měla až v pátek a v sobotu, takže jsem se konečně mohla věnovat naplno programu. Teda ne až tak moc, jelikož ve středu dorazil Ondrej Herec, se kterým jsme zase tradičně většinu conu prokecali, ale na jeho přednáškách jsme byli (teda kromě jedné, jelikož ve stejnou chvíli bylo vyhlašování Vidoucího, kam jsem si šla pro cenu). Přesto jsem aspoň něco málo stihla (a zbytek hodlám stihnout na Speciálu). Např. Cimrmanny, pár filmů Tima Burtona - tu "Planetu opic" teda raději ne, remaky jsou rok od roku horší a kupodivu i docela dobří režiséři v tomto ohledu natáčejí dost děsy:-( Taky filmy jiné, např. dosud odnikud mi neznámý film "Donnie Darko" promítaný v rámci linie hororu (ovšem těžko říci, zda je to více horor nebo sci-fi, já bych spíš vsadila na sci-fi) mě vcelku příjemně překvapil. Ani "Doba ledová 2 – Obleva" mé očekávání v ničem nezklamala, což se naneštěstí nedalo říci "Battle Royal 2", na kterou jsme se moc těšili (jelikož na ni skoro rok nemůžeme sehnat české titulky). On i ten první díl (který se na FF taktéž promítal) posuzován z hlediska přísné logiky není nic extra, ale špatný film to není. Ale ta dvojka? No co je moc, to je trochu příliš. Vážně mi hlava přestává brát, proč každý záměrně protiamerický film musí být tak strašně blbý jako... jako třeba "Troja". Z tohoto důvodu jsme záměrně vynechali promítání „veledíla“ Tristan a Isolda – když jsou pod filmem na námět starých artušovských legend podepsáni tvůrci, z jejich předchozí práce (na námět jiných legend) se chudák starý slepý Homér musí přesýpat v urně, je lépe to nevidět. Někteří lidé (třeba Morf) právě tuhle informaci ovšem předem neměli a pak strašně nadávali, proč do toho kina vůbec lezli, případně se divili, jak jen může být natočena podobná hrůza. Jak? Odpověď zní „země neomezených možností“.
Že "Underworld 2: Evolution" patří do obdobné kategorie jako výše uvedené a tudíž nemá smysl kazit si s ním pěkný den, jsem naštěstí věděla předem, takže jsem se raději věnovala jinému a podstatně zajímavějšímu programu, kterého nebylo málo. Dokonce tolik, že jsem ani všechen, který bych chtěla vidět a zejména slyšet, nakonec nestíhala, protože bych se musela naklonovat (ovšem kvůli tomu máme přece Avalcon Speciál). Kromě Ondrejových přednášek jsme si nenechali ujít ani přednášku Františky Vrbenské a Hannah o Voynichově rukopisu a podebatění s Václavem Semerádem o vědeckém vysvětlení některých biblických zázraků (vcelku nás zklamalo, že tam nebyl přítomen žádný fanatický křesťan, mohla být aspoň sranda:-))
Já a Darth Richie jsme byli taktéž jedněmi z mála těch, kdo dorazili na besedu s Marcusem Hertzem (autorem "Trpaslíků") a musím říct, že všichni, kteří nebyli, o dost přišli. Taky jsme se dost dozvěděli v rámci linií Jatkonu, (nejen) RPG (jejich druhá linie se jmenovala "hry, filmy a knihy") pod vedením Maelströmu, se kterým jsme prohloubili spolupráci, a hororu organizovaného Studnou. Pro mne osobně bylo velmi účelných i několik hodin strávených na webconu, kde jsem také navázala nějakou spolupráci – zatímco Darth Richie si rozšiřoval své obzory učením se Bangu a především spolu s Morfem, Bizonem, Goofem a pár dalšími hraním pétanqueu pod dozorem mistra nad jiné povolaného, francouzského malíře Coriata.
Kdyby už nebylo co dělat, byl tam promítán "Červený trpaslík" - všechny epizody a vůbec nevadí, že je znám skoro zpaměti. Možná i vzhledem k tomu, co všechno já (a hlavně co všechno Darth Richie) známe téměř zpaměti, pro nás nebylo až tak obtížné docela slušně se umístit v soutěži hádání filmových hlášek. Díky čemuž nám přibyla jedna kabela navíc na odvoz domů – tu druhou „navyše“ měli na svědomí rovným dílem sponzoři soutěže Vidoucí 2005 (díky, Harve, že plastika nebyla včas vypálena, neb bych ji musela nejspíš nést v zubech) a tradiční antikvariát s knihami (konečně se mi podařilo sehnat Bulyčovův román "Slyšel jsem Zemi" a posledního chybějícího Součka)
Pochopitelně byla (stejně jako loni) naprosto úžasná i na FF přítomná „ruská delegace“ Vlad Taupeš se svým asistentem Sergejem, Andrej Běljanin a bratři Rudněvové, všichni v doprovodu všudypřítomné Iriny, Jenny Nowak a Netopejra. (škoda, že Lukjaněnka s sebou nakonec nevzali, ovšem nemůžeme holt mít úplně všechno a třeba někdy příště).
Už se těším teď na ty čtyři říjnové dny (skvělý!!! tak by to mělo být každý rok!) Avalconu Speciál. A nejen proto, že všichni účastníci letního FF na něj mají slevu na vstupném (byť ani to není informace zanedbatelná).
A všem těm, kteří na letošní letní fantastické dovolené (patrně nějakým nedopatřením) nebyli, mohu poradit následující: Vyhraďte si určitě čas na pobyt v Chotěboři letos v říjnu kolem státního svátku a počátkem prázdnin roku příštího pak o něco více času kolem dalších státních svátků na totéž.
Ať mi to věřit chcete či nikoli, zaručeně to za to stojí!